Záblesk štěstí

Záblesk štěstí → 8. Vše jednou končí

10. prosince 2013 v 16:39 | Snapeova

Čekání na poslední kapitolu jsem nakonec neúmyslně trochu protáhla, ale stejně nevím jestli to čtou víc než nějaký tři lidi, ale všechny reakce, co jsem dostala byly dobré, tak aspoň, že se našlo pár čtenářů. Možná někteří čtenáři nekomentují, ale byla bych ráda, kdyby se aspoň u této poslední kapitoly aspoň krátce vyjádřili, jak se jim povídka líbila. Je to moje kapitolová prvotina a mám jí docela dost ráda. Myslím, že má poměrně hezký příběh a končí to no..., nebudu nic prozrazovat :D Tato kapitola je poměrně dlouhá, ale je to závěr, tak snad si na ní najdete čas a užijete si jí. Doufám, že se vám to celé líbilo. Za každé vyjádření budu opravdu moc ráda :)
***

Záblesk štěstí → 7. Vyznání (2/2)

29. listopadu 2013 v 17:40 | Snapeova
Tak blog už by měl více méně fungovat, takže snad už má cenu tento článek přidat :D Mám tu tedy druhou část sedmé kapitoly, kterou jsem chtěla přidat už v úterý. Celkově je to předposlední kapitola této povídky, takže si čtení užívejte, protože brzo bude konec. Osmou kapitolou to končí :)
***

Záblesk štěstí → 7. Vyznání (1/2)

19. listopadu 2013 v 13:39 | Snapeova

Už je tu sedmá, předposlední kapitola. Je sice předposlední, ale má dvě části :) Je tak dlouhá, že do první části se mi vešla jen ta část popisující minulost a v druhé vás tedy bude čekat přítomnost. Doufám, že se vám příběh i nadále líbí, blížíme se ke konci :)
***
Roger sice říkal, že bude pryč jen pár dní, ale nebyl k vidění více než dva týdny. Vše mi tak přišlo o mnohem hůře snesitelné. Bez něj bylo snadné propadat depresím, protože už pouhé vzpamatovávání se z mučení smrtijedy šlo hůře a naplňoval mě opravu veliký smutek. Po týdnu se k mým pocitům přidal navíc ještě strach o něj. Netušila jsem, kam ho Voldemort vlastně poslal. Donášely se k nám různé zprávy, že Voldemort nyní vyjednává s obry a různými zlými stvořeními. Co když nějaká ta zrůda Rogera zabila? Co asi bych si bez něj počala? Byl pro mě teď vším. Nikoho jsem na tomto světě už neměla a bez něj nebyla šance na záchranu... Možná ani s ním se mi odsud nikdy nepovede dostat na svobodu, ale bylo lepší na tyto možnosti mé budoucnosti raději nemyslet.

Záblesk štěstí → 6.Polibek

12. listopadu 2013 v 22:29 | Snapeova
Přináším vám již šestou kapitolu z příběhu, kde odkrývám souběžně minulost i přítomnost ve strastiplném životě jedné ženy, která se v něm setkala i se Severusem Snapem a v přítomnosti se momentálně rozvíjí už poměrně vřelý vztah mezi těmito postavami, tak čtěte, co se stane dál a doufám, že se vám to bude líbit :)
***

Než se kdokoliv nadál, byl to rok, jenž jsem prožila v temném vězení na Voldemortově zřícenině. Sama bych ani netušila, jak dlouho tu už tu pobývám, ale Roger mi to pověděl. Děsilo mě to. Z vězňů, které tu bylo možné potkat první den, spolu se mnou zbyli tak dva další. Většina odpadla rychle a my měli štěstí, že jsme Voldemorta tolik bavili. Navíc se nudil jen občas a "můj možný zachránce" se snažil mu vždy přinést kohokoliv jiného. Temný pán měl hodně práce s naháněním Harryho Pottera, což bylo naše štěstí. Roger už mě skvěle naučil pracovat s myslí a myšlenkami, také se mnou trávil téměř svou každou volnou minutu tak, aby ho náhodou nepodezřívali. Se smrtí Johna i své rodiny jsem se začala pomalu smiřovat, už to bylo méně bolestivé než na začátku, ale stejně mi strašně chyběli. Svět se mi bez nich jevil o mnoho černější než dříve.

Záblesk štěstí → 5. Něco je ve vzduchu (2/2)

5. listopadu 2013 v 17:09 | Snapeova
Přesně po týdnu je tu druhá část páté kapitoly, užijte si jí ;)
***

Za celou cestu jsme nepromluvili ani slovo a i v domě naši konverzaci udržovala v chodu hlavně Anabell a její matka.
"Jak je na tom?" zazněla má otázka po cestě domů.
"Stále si nejsem jistý, jestli přežije. Dělám, co mohu, ale nevím, jak vše dopadne," povzdechl si po chvilce.
"Mohla bych jakkoliv pomoct?" zeptala jsem se ho.
"Ne, to je v pořádku, jsem zvyklý zvládnout vše sám," zavrtěl hlavou.
"Ale vážně, jsem celé dny doma sama a nemám co na práci... Budu dělat cokoliv. Vypadáš hrozně unaveně," dívala jsem se na něj trochu starostlivě. Dál odmítal, ale nakonec jsem ho přemluvila, abychom se aspoň ještě zašli trochu napít do baru.

Záblesk štěstí → 5. Něco je ve vzduchu (1/2)

29. října 2013 v 16:59 | Snapeova
Přináším další kapitolu, již pátou. Ovšem ne celou. Tato se trochu protáhla a tak je na dvě části. Dnes si tedy můžete přečíst první část. Přeji příjemné čtení ;)
***

Po mém probuzení se nade mnou skláněl Roger, přejížděl hůlkou po mém těle a šeptal kouzla. Nejdřív jsem se strašně lekla, než mi došlo, kdo to je. Nevím proč, ale prostě jsem mu věřila. Tím, co udělal minule, mě přesvědčil.
"Buď v klidu, chci tě ošetřit co nejvíc," řekl, čímž mne umlčel, oční víčka pomalu poklesla, přičemž každý kousíček mého těla naplňovala bolest, která však pomalu na různých místech mizela.

Když už mě toho moc nebolelo a poté, co se zdálo, že už se nic neděje, jsem otevřela oči. Roger tam seděl a upřeně si mě prohlížel.

Záblesk štěstí → 4. Sblížení

17. října 2013 v 15:09 | Snapeova
Jak jsem slíbila, tak i činním, je tu čtvrtá kapitola k této povídce. Jsme tedy přesně v půlce :)
***
Probrala jsem se ve své cele o několik hodin později. Potom, co mě do ní hodili, jsem už bolest nevydržela a omdlela. Všimla jsem si, že u mě někdo sedí. Vykřikla jsem úlekem a snažila se odplazit o kus dál. "Neboj se, chci ti jen pomoct," řekl a pokračoval v ošetřování mých zranění. Malinko mě to uklidnilo, a když se jeho tvář konečně pohnula ze stínů do té trochy světla, co tam bylo, poznala jsem, že je to Roger, mladý smrtijed, co mě ten den mučil.
"Proč mi ošetřuješ rány? Co je to za hloupou hru?" vyštěkla jsem plačtivě.
"Nejde o žádnou hru, prostě se ti snažím pomoct," řekl jen a dál se soustředil na to, co dělal.
"Nechápu tě," zavrčela jsem a měla jsem chuť, říct mu, aby dal ze mě svoje hnusný pracky pryč, ale na druhou stranu jsem si přála, aby mě zbavil těch zranění a já mohla v klidu zas nabrat síly bez větších útrap.

Záblesk štěstí → 3. Realita nebo dokonalá iluze?

6. října 2013 v 18:29 | Snapeova
Mám tu pro vás třetí kapitolu, u které se rozhodně nebudete nudit. Doufám, že se vám povídka zatím líbí :)
~~~

Ve své cele jsem pak bez dalšího většího povšimnutí zůstala dva měsíce. Občas mě navštívil nějaký smrtijed, když mi přinesl trochu jídla a vody, aby si buď užil trochu mučení, či jiného potěšení, ale jinak bylo zatím vše až podezřele klidné a mě celé dny jen šrotovalo v hlavě, jak bych se odsud mohla dostat. Na ty nepříjemné, občasné návštěvy jsem si nakonec začala zvykat. Co jiného mi zbývalo?

Často jsem se ostatních vězňů snažila zeptat na cokoliv, ale oni se mnou nechtěli mluvit. Každý si tu raději hleděl svého. Vlastně jsme tu všichni jen čekali na svou smrt. Většina těch lidí, co tu byla déle se zabila sama, když jim to vyšlo, ale já tak skončit nechtěla. Po dvou týdnech neustálého truchlení a dvou pokusech o sebevraždu jsem nakonec pořádně otevřela oči a uvědomila si, že se nechovám správně. Co by mi tak asi řekla má rodina a John, kdybych přišla za nimi tam nahoru? Vynadali by mi, že jsem nebojovala a nežila za ně všechny. Chtěli by, abych se odtud dostala buď sama, nebo po pádu Voldemorta, pokud by k němu došlo a já do té doby byla na živu.

Záblesk štěstí → 2. Pronásledovatel

27. září 2013 v 15:14 | Snapeova
Druhá kapitola. Zdá se, že první se vám docela líbila, tak doufám, že bude i tato ;)
***
O pár hodin později už mě vedli temnými chodbami jakéhosi polo rozbořeného hradu. Zahlédla jsem otevřené dveře do nějakého velkého sálu, z něhož se ozýval hrozný křik plný utrpení. Vyděšeně jsem se tím směrem otáčela.

"Neboj se, zlatíčko, taky dostaneš svůj prostor, ale dnes má pán víc práce s důležitějšími lidmi," uchechtl se mi do ucha Lucius Malfoy a strkal mě chodbou dál. Mé šaty byly ušpiněny a to především krví mého milovaného. Stále jsem byla v šoku. Jako by mi ta informace o jeho mučení a smrti prostě nechtěla doputovat do mozku. Zírala jsem jen před sebe, prodírajíc se ve svých svatebních šatech úzkou chodbou a následně někam dolů po schodech. Tam už mě vedl jen blonďák. Ostatní se šli připojit do místnosti naplněné křikem.

Jediný syn Abraxase Malfoye a velká pýcha rodiny měl, dalších pár minut naší cesty temnými chodbami a následně i mezi celami, mnohdy se zuboženými vězni, poznámky oplzlého typu, ale popravdě řečeno, ani jsem nevnímala.

Záblesk štěstí → 1. Muž v černém

19. září 2013 v 18:49 | Snapeova
Dnes bych vám chtěla představit svou první kapitolovou povídku, kde je Autorská postava jako hlavní a spolu s ní Severus Snape. Tuto kapitolovku jsem napsala před rokem. Příběh se odehrává v období války, což je minulost. Ta je psaná kurzívou. A druhá část příběhu se odehrává v období po válce. Zapadá to do sebe a v každé kapitole je přibližně polovina minulost a ta druhá přítomnost. Povídka je psána v první osobě. Těm, co jí nečetli, přeji příjemné čtení první kapitoly. Další kapitoly sem budu přidávat přibližně jednou v týdnu, možná rychleji, jak se mi zrovna bude chtít. Není to nic dlouhého. Tento příběh má 8.kapitol :)
---
 
 

Reklama