Články o knihách

Přečtené knihy za rok 2015

9. ledna 2016 v 9:19 | Snapeova
Tak jako už předešlé dva roky, vám přináším přehled toho, jaký jsem byla čtenář v uplynulém roce. Domnívala jsem se, že tentokrát by se mi konečně mohlo povést překročit dosud nepřekročených padesát knih za rok. Nejvíce jsem zatím měla 47 a to v roce 2013. Neuspěla jsem, ale stejně považuji rok 2015 za úspěšný, protože tři z těch knih, byly anglické a byly to mé tři první anglické knihy. Každá mi zabrala několik týdnů, ta první samozřejmě nejvíce.

Poprvé jsem do toho zahrnula i počet stránek a na konci udělala trochu rozsáhlejší přehled. Je to hlavně pro mě, ale třeba ty informace budou zajímat i někoho z vás, už třeba jen pro porovnání se svým vlastním čtením. Možná vysněnou padesátku překročím v tomto roce, ale nesázela bych na to. Za prvé mám v plánu číst další anglické knížky a možná víc než v minulém roce a za druhé mě možná čeká pár náročnějších měsíců, kdy na čtení skoro nebude čas. Podle toho, co tento rok přinese. :)
***

Hobit a Pán prstenů

1. srpna 2015 v 22:19 | Snapeova
V dětství jsem filmy určitě viděla několikrát, když je dávali nebo si je pouštěl nevlastní otec. Odnesla jsem si z toho jen pár útržkovitých vzpomínek a to, že se mi to nelíbí. Jedna z nejvýraznějších vzpomínek byl Glum.

Pán prstenů má podobnou fanouškovskou základnu jako můj milovaný Harry Potter a je to už taková klasika. Chtěla jsem poznat, jaké doopravdy jsou knihy a filmy. Jak se to bude zamlouvat mému dospělému já, které se ve filmech nebude bát každé temnější scény.

Hobit byl takový pohádkový. Na mě až moc, ale nečetl se špatně a měl docela pěkný příběh.

Pokud jde o Pána prstenů, mrzí mě, že to musím říct, ale docela obtížně jsem se tím prokousávala. O příběh nejde. Když si z toho vytáhnu příběh jako takový, tak ten je skvělý. Tolkien má výborný a promýšlený svět i postavy. Nemám pocit, že bych něco chtěla vytknout ději. Pro mě byl problém styl psaní. Tolkienovo psaní mi prostě nesedlo. Trochu mi vadilo, jak jsou všechny tři knihy ponuré, krom světlých okamžiků. Ztrácela jsem se v postavách i dalších věcech. Bylo pro mě kolikrát těžké udržet pozornost. Byla jsem u toho schopná usnout mnohem dřív než u jiných knih, když jsem unavená. Chybělo mi tam takové to správné napětí. Zdálo se mi, že autor nezvládá nějakou gradaci. Vyprávění se neslo pořád v podobném duchu. Knihy se pro mě hrozně táhly.

Filmy mi trochu pomohly, ale s nimi jsem měla také problém. O Adaptaci Hobita snad raději ani nebudu víc mluvit. Naštvalo mě už jen to nesmyslné rozdělení na tři části. Nebylo to vyloženě špatné, ale mé oblíbené filmy to určitě nebudou.

Ze všeho nejvíc se mi na filmovém Pánovi prstenů líbil začátek (Kraj, příjezd Gandalfa, Bilbova oslava atd..) a konec (Korunovace Aragorna a to vše kolem). Skvěle zvládnutý byl Glum a mnoho ostatního. Mátly mě odlišnosti mezi knihou a filmem. Ten problém, jak jsem říkala, jsem měla se spoustou scén týkajících se války. Bojové scény se pro mě velmi táhly. Já prostě tyhle scény nemusím ani v knihách ani filmech, když se popisují moc. Přiznám se, že jsem asi u každého ze tří filmů při nějaké takové scéně nakonec usínala a musela jsem si po skončení filmu některé momenty prohlédnout znova, abych si byla jistá, že mi nic neuniklo. Normálně bych možná tolik neusínala, ale já jsem filmy sledovala při nočních směnách :D.

Nikdy asi nebudu zapálený fanoušek. Příběh jako takový se mi líbí. Knihy jsem ráda, že jsem zvládla přečíst jednou. Na filmy se klidně ještě někdy podívám, když je budou dávat nebo tak. V některých věcech ohledně postav a podobně jsem se dosud bohužel nezorientovala, ale pamatuju si aspoň všechny hlavní. Nejvíc jsem si oblíbila Froda, Gandalfa, Sama, Aragorna a Legolase. Občas se člověk může i pobavit. Dost se tak u mě stávalo při různých (filmových i knižních) scénách s Legolasem a Gimlim.

Chtěla jsem k článku připojit své oblíbené soundtracky, ale ještě to nemám pořádně naposlouchané, tak třeba někdy příště :)

Co vy? Jaký vztah máte k Hobitovi a Pánovi prstenů? (U některých z vás vím, že se ani nemusím ptát :))

Cukr - náš zabiják

18. července 2015 v 11:59 | Snapeova
Běžně nečtu knihy odborného rázu. Vždy se obávám, že kniha, která nevypráví příběh, mě nebude dostatečně bavit. Po téhle jsem ale v knihovně sáhla, když jsem na ni narazila. Ne proto, že bych hledala návod na hubnutí nebo něco takového. Spíš jsem očekávala, že bych se mohla dozvědět něco zajímavého, a také že ano.

Knihu napsal muž, který roky léčil dětskou obezitu a studoval účinky cukru na lidské tělo. Na začátku kapitol vždy píše o nějakém obézním člověku a o tom, co je jeho problém. Od toho se pak odvíjí celá kapitola.

Autor vysvětluje, že obezita rozhodně není taková banalita, jak si někteří myslí. Nemůžete si myslet, že každý, kdo je tlustý má "přestat žrát a začít se hýbat", jak někteří s oblibou říkají. Tenhle muž dobře ví, proč se spousta lidí nesetká s úspěchem, když se rozhodnou, že zhubnou. A navíc, jak to má třeba udělat takové dvouleté obézní dítě, které si za svou obezitu vůbec nemůže a nemohou za ni ani jeho rodiče?

V knize se dozvíte, že největší problém bývá v našich hormonech, které například regulují stres, pocity slasti a hlad. Může se třeba dít, že i když jste najedení, tělo vám říká, že má hlad, a takové signály se zrovna nedají ignorovat. Těžko to ovšem chápe někdo, kdo to nikdy nezažil. To co nám působí problémy je strava, která je dnes plná cukru, aby nám chutnala a abychom ji kupovali. Klíč je v tom, jíst především skutečné potraviny. Nezpracované, anebo jen minimálně. Je pochopitelně důležité číst složení a umět v něm rozpoznat cukry, protože ty se skrývají pod různými názvy. Samozřejmě, nejhorší je to, že skutečné potraviny nejsou vždy všem dostupné. Kolikrát jsou dost levné právě ty hodně zpracované, jejichž složení není zrovna krátké.

Lustig dále také vysvětluje, jak je pro lidi důležitá vláknina, která se z jídelníčků vytrácí, jak přibývá zpracovaných potravin nabitých cukrem, které jíme. Píše i o fastfoodech a slazených nápojích.

Ať už máte problémy s obezitou nebo ne, tuhle knihu vám doporučuji. Řekne vám toho hodně o vzniku obezity, dalších věcech kolem ní, o procesech v našem těle a potravě. O tom, jak to je na trhu s potravinami. No a samozřejmě o samotném cukru se toho také dost dozvíte. Pokud se v těchto věcech moc neorientujete, tahle kniha vám může pomoci, anebo vám v některých záležitostech otevře oči. Autor rozhodně ví, o čem mluví a mně se to i dobře četlo. Knížku jsem měla půjčenou z knihovny, ale musím říct, že kdybych věděla, jak je dobrá, klidně bych si ji i koupila, protože myslím, že za to stojí.

The Kill Order

2. července 2015 v 3:05 | Snapeova
Jak jsem se zmiňovala v článku o první knížce přečtené v angličtině, koupila jsem si poslední knihu ze série Labyrint od Jamese Dashnera. Jedná se o prequel k celé trilogii.

Článek jsem rozdělila na dvě části, takže pokud vás nezajímají moje kecy o čtení anglické knížky, přejděte rovnou na druhou část, kde se věnuji knize jako takové :)
***

O knize:
Nějak jsem si začala malovat, že začnu ty anglické knížky číst větší rychlostí, ale to se bohužel nepovedlo :D. The Kill Order jsem si koupila někdy v dubnu a začala s ní o něco později, takže byla rozečtená aspoň dva měsíce. Faktem je ovšem to, že z počátku jsem překonala sedmdesát stránek a pak jsem na knihu nějak pozapomněla při čtení českých knih. Vrátila jsem se k ní asi necelé dva týdny před koncem měsíce a od té doby jsem četla intenzivně, což znamená, že jsem si naordinovala dvacet stránek na den, abych ji dočetla do konce června. Ve finále jsem v některé dny musela přečíst stránek víc, abych to stihla, ale povedlo se.

Knihu jsem nejdřív četla s menším nadšením, protože se dá říct, že je to vlastně jinačí příběh s novými postavami, proto jsem se po přečtení první části se čtením tak odmlčela. Ale jak jsem začala číst víc v kuse a vlastně jsem se i začetla, bavilo mě to a taky to bylo skvělé a napínavé čtení.

I tentokrát jsem při čtení měnila taktiku. :D Pamatujete, jak jsem říkala, že si stránku celou přečtu v Aj, snažím se to co nejvíc pochopit, pak si ji vyfotím překladačem a přečtu si ji přeloženou z něj a pak si ještě zvlášť přeložím neznámá slova? No, zjistila jsem, že mě to dost zdržuje a že tahle metoda už není nutná. Tak jsem se vlastně postupně vrátila k tomu, s čím jsem začala na prvních stránkách první knížky. Četla jsem a rovnou jsem si překládala, co jsem nevěděla. Rozdíl byl ovšem v tom, že u první knížky jsem si musela překládat téměř vše, proto jsem tehdy hledala jiné možnosti.

Teď už jsem ovšem neměla takový problém pochopit většinu stránky sama. Nebyl žádný problém většině porozumět a číst i méně šnečím tempem, když mě zrovna nepotkala stránka se scénou plnou neznámých slov. Měla jsem chvíle, kdy jsem se ztrácela nebo jsem prostě nechápala, o co jde, ale nakonec jsem se vždy dobrala ke správnému výkladu celé situace nebo rozhovoru a to mě nesmírně těší.

Vím, že čtení mi nijak nepomůže s komunikací. Na to se dost dobře znám. Pokud pomůže, tak spíš minimálně. Ale i tohle je pro mě dobré. Časem si budu moct přečíst kdekoliv cokoliv a nebude to žádný velký problém. Rozhodně mi to pomáhá a navíc můžu číst, to co u nás ještě nevyšlo nebo nevyjde vůbec. Budu v tom pokračovat a dále se zlepšovat. Příští kniha bude třetí díl ze série Selekce, ale nejdřív ho musím sehnat. Momentálně je v kamenných obchodech nějak nedostupný.

O příběhu:
Teď tedy ke knížce jako takové:

Kniha se odehrává třináct let před událostmi v Labyrintu. Jsou zde čtyři hlavní postavy: Mark, Alec, Lana a Trina. Z Markova pohledu je kniha vyprávěna. Díky jeho snům, nočním můrám, které jsou vlastně vzpomínkami, během celé knihy postupně nahlížíme na to, jak přežil sluneční erupce a jak nakonec potkal Aleca a další přátele.
On a Trina jsou do sebe zamilovaní. Alec s Lanou mají mezi sebou něco jako hluboké přátelství.

Hlavní děj se odehrává v době, kdy Mark s přáteli žije ve vybudované vesničce a snaží se normálně žít. Náhle se tam, ale objeví vznášející se dopravní prostředek, kterému se říká Berg a jeho posádka pokropí obyvatele nějakými šipkami. Mark a Alec se do Bergu dostanou a drží v pasti dva zbylé členy posádky. Pilot raději havaruje, než aby cokoliv vyzradil. Když Mark s Alecem projdou havarovaný Berg, najdou krabice s šipkami a zjistí, že jsou napuštěné virem, který se rychle a snadno šíří. Naleznou také Workpad (něco jako tablet asi?), kde je vyznačeno místo, odkud Berg přiletěl.

Oba muži se vrátí do vesnice, kde většina lidí zemřela a umírají i někteří jejich přátelé. Vezmou s sebou dosud žijící kamarády a zamíří tam, odkud měl Berg přiletět. Když už zbyde jen hlavní čtveřice přátel, narazí na další vesnici, kde se odehrálo to samé, jen dříve. Krom hromady mrtvých zde najdou malé pětileté děvčátko jménem Deedee (Teresa) a rozhodnou se ho vzít s sebou. Zároveň na ně v lese číhá hrozba lidí z této vesnice, kteří zatím přežili a někam tam utekli.

Více z děje nebudu prozrazovat, Abyste z toho něco měli, pokud někdy budete knihu číst.
V této knize se dozvíte, jak to vypadalo, když došlo ke slunečním erupcím. Kde se vzal a proč se mezi lidi rozšířil virus zvaný Erupce, který jim požíral mozky a dělal z nich šílence do doby než zemřou? Jak se vlastně Deedee (později přejmenovaná na Teresu) dostala k organizaci ZLOSIN?

Na konci knihy se dozvíte i to, jak se tam dostal Thomas a jaké bylo jeho první setkání s Teresou.

Poslední část knihy je vlastně nejzajímavější, protože se nejvíc týká toho, co známe z trilogie Labyrint. Zároveň je to jiný pohled na dvě hlavní postavy a také na jejich vztah.

Osobně jsem získala pocit, že oni dva si byli souzeni jako přátelé s hlubokým poutem, ne jako partneři. Pokazil jim to však ZLOSIN a také na tom měl dost velkou vinu Thomas, který byl podle mě na Teresu až moc tvrdý, i když chápu, že bylo těžké se nějak přenést přes to, co mu Teresa provedla, i když to neudělala schválně ze své vlastní vůle. Ale nechci příliš soudit, když třetí díl jsem četla jen v angličtině a byla to má první anglická knížka. I proto, abych se ujistila ve správném pochopení některých událostí a dialogů, si hned tento týden koupím českou verzi třetího dílu a můžete očekávat i klasickou recenzi.

Díky tomuto prequelu mám Teresu mnohem raději a pokud jste fanoušci trilogie labyrint, neměla by vám tahle knížka ujít. Dozvíte se tam spoustu věcí, co se ze samotné trilogie nedozvíte.

*Mimochodem - ptala jsem se nakladatelství Yoli, zda kniha vyjde v Českém překladu. Prý ne, protože jim nepřijde až tak důležitá. Samozřejmě je jasné, že by se asi neprodávala tolik jako trilogie. Takže, pokud ji chcete číst, musíte jedině v angličtině.

První anglická knížka

8. dubna 2015 v 9:28 | Snapeova
Jak asi aspoň část pravidelných čtenářů ví, třetí knihu z trilogie Labyrint od Jamese Dashnera jsem se rozhodla přečíst v angličtině, protože po přečtení druhého dílu jsem měla pocit, že do vydání české verze to napětí rozhodně nevydržím.

Nemyslete si, že umím úžasně anglicky. Opravdu neumím, ale tohle beru jako prostředek, jak se možná i zlepšit. Už jsem před rokem zkoušela číst anglickou knížku, kvůli nadcházející maturitě, ale vydržela jsem to jen asi dvě stránky. Teď jsem to dotáhla do konce hlavně kvůli tomu, že jsem do toho šla kvůli příběhu, který mě zajímal až do konce a zároveň jsem si určila cíl, že knihu přečtu za tři měsíce, což mě občas popohánělo, když jsem měla pocit, že mě to unavuje. Četla jsem mezi tím i české knížky, nevěnovala jsem se tomu primárně. To jen v některých dnech a hlavně ke konci března, kdy jsem ji chtěla dočíst tak, jak jsem si řekla na začátku. Zabralo to hodně a hodně hodin, protože knihu jsem četla rychlostí asi 5-10 stránek za hodinu, což bylo někdy fakt deprimující, když v češtině bych takovou knížku přečetla během dvou dní.

Z počátku mi to šlo hodně pomalu a překládala jsem si na mobilu v překladači snad každou větu. Pak jsem objevila, že překladač vlastně umí i vyfocenou stránku přečíst a následně přeložit, tak jsem zvolila jinou taktiku. Přečetla jsem si vždy v angličtině celou stránku. Snažila jsem se toho co nejvíc pochopit a podtrhávala si tužkou slova, co mi nic neříkala. Pak jsem si to znovu přečetla přeložené v mobilu (pochopitelně to není dokonalé a je tam dost nesmyslů, ale pomáhalo mi to s pochopením některých vět atd.) a pak jsem si ještě samostatně přeložila ta podtržená slova. V podstatě vždy se mi povedlo pochopit všechny události a rozhovory na každé stránce, takže jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla, protože já vážně nejsem v angličtině nijak zvlášť zdatná a teď v pohodě chápu sama třeba i celou stránku, když tam není nějak hodně neznámých výrazů.

Chci v tom pokračovat. Zaprvé si mohu některé knihy přečíst dřív a za druhé se třeba časem trochu víc zlepším v angličtině nebo v ní aspoň budu lépe číst :D S mluvením mi to asi nepomůže. Co nejdřív si chci koupit The Kill Order, což je kniha o událostech před Labyrintem, která představí nové lidi a děj by se měl dostat až k nalezení Thomase a Teresy.

Třetí díl Dashnerovy trilogie jako takový hodnotit nebudu. Recenzi napíšu, až si přečtu českou verzi. Zatím z tohohle nejsem schopná si udělat jasný názor. I proto, že jsem knihu četla tři měsíce a normálně ji čtu pár dní, takže mívám vše čerstvé. Zatím si vůbec nejsem jistá, jestli jsem spokojená s koncem a s celým vyzněním některých hlavních věcí. Momentálně mám pocit, že druhý díl byl z trilogie nejlepší, ale uvidím. Snad už se překladu dočkáme brzo.

Teď bych se asi měla podívat na film k Labyrintu, ale trochu se toho bojím. Říká se, že od knihy se dost liší a podle pár fotek, co jsem viděla, mám pocit, že budu zklamaná i výběrem herců. Viděl někdo z vás film? byli jste spokojeni?

Ještě jedna otázka na závěr. Čtete běžně anglické knížky, terve s tím začínáte jako já, nebo si zatím netroufáte?

Přečtené knihy za rok 2014

19. ledna 2015 v 9:39 | Snapeova
Stejně jako minulý rok, přidávám článek o svých přečtených knihách za předešlý rok. Doufala jsem, že jich přečtu padesát, ale bohužel mi do toho vlezla maturita a to v případě jednoho předmětu opakovaně a pak nová práce. Jak vidíte, první měsíce byli super, ale pak už nic moc :D

Přečetla jsem tedy ještě míň knížek než v roce 2013, ale v tomto roce už bych těch 50. knih opravdu chtěla přečíst.

Většinu knih jsem doplnila buď odkazy na recenze nebo stručnými informacemi o tom, jak na mě daná kniha působila, aby to třeba mohlo být někomu i užitečné.
***

Trilogie Svět Tryllů

4. července 2014 v 21:29 | Snapeova
Na konci minulého roku jsem v knihovně narazila na první díl z této trilogie a v minulém měsíci jsem přečetla dvě další knihy. Nepsala jsem na ně recenze, protože mi nějak nepřišlo, že mám k prvnímu dílu dost co říct a rozhodla jsem se po dočtení, že o celkový názor bych se podělit chtěla, takže shrnu trilogii do jednoho článku.

Teď anotace a obálky k jednotlivým knihám:

Ptačí zpěv a Pomsta

22. února 2014 v 16:59 | Snapeova
Ahoj, tento článek jsem chtěla napsat už ve středu nebo ve čtvrtek, ale bylo toho tak moc, že jsem žádný čas prostě nevyšetřila, takže ho píši dnes a sedmou kapitolu povídky Pravda zrozená ze lži přidám nejspíš v pondělí. Konečně mi začaly prázdniny. stejně je asi z velké časti věnuju škole, ale ráda bych napsala aspoň jednu jednorázovku nebo nějaké drabble.

Četla jsem v tomto měsíci dvě knihy, na které jsem měla v plánu přidat recenze. Jenže se nenašel žádný čas, abych je napsala a mezitím jsem už něco četla a pocity nemám čerstvé, takže prostě už nejsem schopná napsat na ně recenzi. Jelikož bych vám, ale právě tyhle knihy chtěla doporučit, rozhodla jsem se o nich aspoň vytvořit krátký článek. Mimochodem, v týdnu jsem si koupila knihu Volání kukačky (napsala Rowlingová pod pseudonymem), už jsem začala číst a recenze rozhodně bude, takže tak za týden až dva jí určitě čekejte :)
***

Přečtené knihy za rok 2013

9. ledna 2014 v 16:39 | Snapeova
Rok 2013 byl pro mě ohledně knih trochu zlomový, protože jsem si poprvé začala zaznamenávat kolik jsem toho přečetla a nejspíš to byl můj nejčtivější rok. Hodně si vybírám z knižních novinek a začala jsem taky psát své názory na knihy. Za minulý rok jsem přečetla 47 knih, což je pro mě hezké číslo, ale pro mnoho čtenářů je to jako nic. Chtěla jsem jich stihnout 52, aby mi vycházelo, že jsem v průměru přečetla každý týden jednu knihu. To jsem bohužel nestihla. K začátku roku jsem četla málo, víc až v druhé půlce. Tak se koukněte, co vše jsem četla a co si o tom myslím. Mé předsevzetí do tohoto roku je: stihnout toho přečíst aspoň o trochu víc :) Momentálně už čtu pátou knihu, tak snad se mi to povede :)
***
Leden:
1)A.S. Puškin - Evžen Oněgin - (Povinná četba k maturitě) veršované knihy jsou pro mě špatně srozumitelné, ale příběh byl fajn.
2)Kami Garcia a Margaret Stohl - Nádherné bytosti - vadil mi styl psaní, ale jinak je to zase zajímavý přírustek do fantasy sérií.

Únor:
3)Lisa See - Tajemství hedvábného vějíře - tahle kniha mě velice bavila, hlavně mě dostala, protože tak jako tam, to dřív opravdu chodilo. Měla zajímavou atmosféru a bylo tam pro mě dost smutných pasáží, ale ukazuje ten určitý život bez příkras a to je dobře. jen tak na tuto knihu nezapomenu.
4)Robin Schone - Učitel lásky - dobrá kniha, já si na ni nemohu stěžovat.

Březen:
5)Kami Garcia a Margaret Stohl- Nádherná temnota - hlavní hrdinka mě v tomto díle dost štvala, ale jinak dobrý :D

Duben:
6)Kami Garcia a Margaret Stohl - Nádherný zmatek - další pěkné pokračování, jsem velice zvědavá na závěr série.
7)J.K.Rowlingová - Prázdné místo - Recenze (ještě není dodána na blogu)
8)Christopher Paolini-Inheritance - myslím, že Paolini některé věci příliš roztahuje, kniha by mohla být tenčí a víc by bavila, ale i tak mě bavilo jí číst a závěr byl zajímavý, i když nemůžu říct, že mě plně uspokojil.

Květen:
9)Vladislav Vančura - Rozmarné léto - hůře srozumitelné, ale dalo se to, příběh mě úplně nenadchnul.
10)Karel Hynek Mácha - Máj - moc jsem se v tom nevyznala, poezie je pro mě prostě zlo :D
11)Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid - (Povinná četba k maturitě) moc knih z povinné četby jsem zatím nečetla (v té době), ale tahle mě fakt aspoň bavila číst.
12)Alice Moon-Krvavá romance: věčná touha (2.díl) - nebylo to špatné pokračování.
13)Alexander Stainforth - Pod maskou nevinnosti (květen) - recenze (Ještě nebyla dodána na blog)
14)Stephen Chbosky - Ten, kdo stojí v koutě - recenze (ještě nebyla dodána na blog)
15)Jaroslava Černá - Sedmého sedmý - recenze (ještě nebyla dodána na blog)
16)Ivana Ivančáková - Velké holky nepláčou - pravdivý příběh o Slovenské modelce, která se stala obětí pašování drog. Bylo při čtení cítit, že je to kniha ze života. Bylo to dost silné, rozhodně se mi to líbilo.

Červen:
17)Urmila Čaudharíová - Dětská otrokyně - působivý příběh o dívce z Afriky, která byla prodána jako dětská služka, aby své rodinně vydělávala nějaké peníze. Napsala sama dívka, jenž příběh prožila.
18) Alice Moon - Krvavá romance: Spoutáni osudem(3.díl) - třetí kniha plná zvratů a odhalení v příběhu Sáry, Dustina a dalších.

Červenec:
19)Kami Garcia a Margaret Stohl - Kronika prokletých zaklínačů: Nádherné vykoupení(4.díl) - pěkný závěr v příběhu Leny a Ethana v němž tentokrát můžete nahlédnout především do říše mrtvých.
20) Michal Viewegh - Báječná léta pod psa - (Povinná četba k maturitě) kniha nepatří mezi mé oblíbené. Četla jsem jí kvůli povinné četbě. Je trochu zvláštní, ne úplně můj šálek kávy, občas jsem se přistihla, že jsem čtené stránky nevnímala dokonale. Jsou tam ovšem dost vtipné pasáže, které pro mě celou knihu zachraňují a nevychází z toho tudíž tak špatně.
21)Jane Caseyová - Beze stopy - recenze
22)Tahereh Mafi - Jsem roztříštěná(1.díl) - recenze
23)Jane Ashford - Gwendelina - recenze

Srpen:
24)Jane Caseyová - Oheň - recenze
25) Lisa McMann - Prokleté město - recenze

Září:
26)Manuela Martini - Výkřik do tmy - velmi dobrý detektivní příběh s pěkným rozzuzlením.
27)Lex Thomas-Karanténa: Samotáři (1.díl) - recenze
28) Tahereh Mafi - Jsem zlomená(2.díl) - recenze
29)Michael Scott - Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela: Kněžka(6.díl) - docela slušné a zajímavé zakončení.

Říjen:
30)Félix J. Palma - Mapa času - recenze
31)William Shakespeare - Romeo julie - divadelní hra - (Povinná četba k maturitě) Z počátku dost vtipné, na konci tragické. Líbilo se mi to.
32)Alois a Vilém Mrštíkové - Maryša - Divadelní hra - (Povinná četba k maturitě) Dobrá hra. Obsah nepřekvapil, už jsem ho znala ze školy, četlo se to pěkně.
33)Karel Čapek - Bílá nemoc - Divadelní hra (Povinná četba k maturitě) Velmi pěkné dramatické dílo o nemoci a válce a doktorovi, který se snaží prosadit světový mír.
34)Viktor Dyk - Krysař - (Povinná četba k maturitě) tato kniha se mi dost líbila.
35)Ota Pavel - smrt krásných srnců - (povinná četba k maturitě) Kniha byla fajn, všechny povídky v ní se mi líbily.
36)Ladislav Fuks - Spalovač mrtvol - (povinná četba k maturitě) nudné, štvalo mě to od začátku až do konce. Něco na tom díle sice je, ale nebavilo mě to číst
37)Alma Katsu - elixír - recenze
38)Ernest Hemingway - stařec a moře - (povinná četba k maturitě) Na mě moc jednoduchý děj a ne mě zrovna blízké téma, ale špatné to nebylo.

Listopad:
39) William Styron - Sophiina Volba - (povinná četba k maturitě) Občas trochu zmatečné, dost dlouhé, ale svým způsobem mě to bavilo a mělo to sílu.
40) E. L. James - Padesát odstínů temnoty - recenze
41) Svatopluk Čech - Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. Století - (Povinná četba k maturitě) - chvílemi vtipné, někdy nudné. Celkově to nebylo špatné.
42) Jan Amos Komenský - Labyrint světa a ráj srdce - (Povinná četba k maturitě) Bylo to psáno tak, že se to dalo docela dobře přečíst, ale jinak se mi to nijak zvlášť nelíbilo. Určitě nic pro mě.

Prosinec:
43) Sarah Crossan - Dech(1.díl) - recenze (ještě nebyla dodána na blog)
44) Amanda Hocking - Dědička(1.díl) - Docela zajímavý nápad, uvidíme, co přinesou další díly.
45) Cassanda Clare - Nástroje smrti: Město z kostí(1.díl) - recenze
46) Alice Moon - Krvavá romance: Krutá láska(4.díl) - recenze
47) Julie Cross - Rozděleni časem: Bouře(1.díl) - recenze

Četli jste některé z těchto knih? Jak se vám líbily?
Inspirovala jsem vás k přečtení nějaké?
 
 

Reklama