Jak Nádražák neumí nastoupit do správného vlaku

4. července 2016 v 0:12 | Snapeova |  Vykecávačka
3:40 - Vstávám do práce, trochu dříve než jindy, protože je výluka. Ti, co jezdí vlakem, takové věci věrně znají.
4:42 - Vyrážím z bytu. Tramvaje před pátou ještě jezdí na prd, takže jedu dřív než bych musela.
4:52 - Nacpu se do přeplněné jedno-vozové tramvaje.
5:02 - Vystoupím u nádraží a jdu k autobusu náhradní přepravy. Řidič nás naštěstí pouští rovnou dovnitř, tak se člověk aspoň může usadit.
5:13 - Vyrážíme z bodu A do bodu B.
5:28 - Vystoupím s ostatními u nádraží, odkud už nás dál normálně poveze vlak, a jdu podchodem na nástupiště. Je tam už připravená souprava. Zatím na sobě má napsáno služební jízda a nemá rozsvícená žádná světla na čele nebo konci vlaku, ale lidi už do ní chodí a zdá se, že i z onoho autobusu náhradní přepravy. Nastoupím také a vše se mi zdá zcela v pořádku.

5:32 - Lebedím si, říkám si, jak bych spala, čumím do mobilu a okolí nevěnuju pozornost. Proč bych měla poslouchat hlášení nebo se dívat na panel, kde už běží, přes jaké zastávky vlak jede? No, měla jsem se podívat. Bývalo by se vše tak nepodělalo, jenže já žila v domnění, že je vše naprosto ok.
5:33 - Vlak se rozjede, já vyvalím oči a říkám si Co to dopr… My couváme, to se přece nesmí! Co se sakra děje?
Rozhlídnu se po okolí, všichni naprosto v pohodičce. Tak si připouštím, že je asi něco blbě z mojí strany. Oči mi zalítnou k tomu panelu a tam vidím jako cílovou stanici tu, která je na druhou stranu, než jsem chtěla jet.
5:34 - Dojde mi, že to vlastně není tak, jak jsem už zažila u jiných výluk, že člověk přijede autobusem a stojí tam připravená souprava. Vzpomenu si, že můj vlak z jeho počáteční stanice do této, měl jet vlastně odklonem, a tudíž neobsluhoval tu, co jsem z ní musela autobusem.
5:35 - V duchu hořekuju nad tím, jak je to pěkně na h…., vždyť ta souprava stála přesně tam, kde vlaky běžně odjíždějí do směru, kam potřebuju. Nechápu, proč sakra stála na téhle koleji. Kdyby nestála tam, tak bych si tam nikdy tak automaticky nenapochodovala a víc bych se nad tím zamyslela.
5:36 - Mám chuť se jí oběsit a v hlavě mi bliká jen jedno slovo: průser!

5:37 - Honem přes mobil hledám možnosti, jak se dostat zpátky tam, kde jsem nastoupila do špatného vlaku a jet tedy aspoň tím následujícím o půl hodiny později. Zjistím, že další autobus náhradní přepravy nestihnu. Autobusu to trvá déle než vlaku, takže odjede dřív, než já se tam dostanu tímhle. Najdu jiný autobus, který běžně k onomu nádraží jezdí. Má tam být minutu před odjezdem mého vlaku, tak si říkám, že to aspoň musím zkusit. Na té objízdné trase přece vlak většinou chytne zpoždění.
5:43 - Zoufám si, jestli ten autobus vůbec můžu stihnout, když ten zatracený vlak jede tak pomalu, v duchu ho popoháním, ať se trochu rozjede a neustále kontroluju minuty.
5:46 - Vystupuju a znovu přemýšlím, jestli jsem fakt jediný idiot, co nastoupil špatně, ale zdá se že jo, všichni jdou jasně za svým cílem, nikdo nevypadá na to, že by se proklínal za to, že se právě vrátil tam, odkud před půl hodinou odjel.

5:48 - Sedím v autobuse a jsem naprosto odvázaná z toho, že pro velký úspěch opakuju téměř stejnou jízdu. Neustále nadávám sama sobě a celá situace mě pěkně vytáčí. Místo, abych už byla pomalu v práci, jezdím si sem a tam, jak na nějaké vyhlídkové jízdě. To by mě snad míň vytočilo, kdybych jednoduše zaspala.
5:52 - Píšu kolegovi, strašně se mu omlouvám a říkám mu, že přijedu buď o půl hodiny později, nebo o hodinu, podle toho, jaký budu mít štěstí. Optimisticky si sice myslím, že to bude jen o půl hodiny, že tenhle vlak stihnu, ale raději mu to nechci napsat jako jistou věc, dokud v něm nebudu sedět.
6:00 - Jsem jak na trní, téměř si koušu nehty. Jsme pořád nějak daleko, na to, že za dvě minuty máme být u nádraží. Proč sakra najednou všichni nastupují a vystupují na všech těch zastávkách na znamení? Copak se s tím v jízdním řádu vůbec nepočítá? zuřím v duchu a začínám si zoufat.
6:03 - Přijíždíme k nádraží, vlak už tam vidím stát, pořád se odvažuji doufat.
6:04 - Vystupuju, vlak odjíždí…
Zákon schválnosti co? To co stíhám v pohodě má zpoždění, to co nestíhám, jede na čas.
6:10 - stojím na nástupišti, jsem neuvěřitelně naštvaná, samozřejmě hlavně sama na sebe, ale zároveň se to snažím krotit, protože tím nic nezměním. Jenže představa, že teď už bych bývala byla v práci a nejezdila bych si sem a tam, úplně zbytečně, mě neustále nadzvedává.
6:12 - Píšu kolegovi, že to teda bude o tu hodinu a ujišťuju ho, že mu to samozřejmě vynahradím. Naštěstí je v pohodě.
6:20 - čekám a čekám na další vlak a děsně mě to baví…
6:34 - Vidím přijíždět autobus stejné linky, jakým jsem se pokoušela stihnout předchozí vlak. V tomhle případě by se to samozřejmě stihlo.
6:36 - Přijíždí můj vlak, zpožděný asi o tři minuty, ujišťuju se pochopitelně, že je to fakt on, nastupuju a konečně tahle část toho šíleného rána končí. Upřímně v té chvíli doufám, že tímhle mám na celý den vybráno a teď už bude vše dobrý.
***
Stalo se vám taky někdy něco takového? Úplná blbost, za kterou jste se pak proklínali a nechápali jste, jak se vám to mohlo stát? Souhra různých věcí a tak dále.

Když jsem si tak cestovala mezi těmi dvěma nádražími, říkala jsem si, že dneska by asi nebyl špatný nápad vyrazit na nákup nového mozku.

Uvědomila jsem si také, jak je zajímavé, jak je to na světě zvláštně vyvážené. Jednou máte takové štěstí, že to absolutně nechápete, ale jindy zas takovou smůlu, že to snad přece nemůže být možné.

Já právě pár dní předtím šla na špatnou tramvaj. Tehdy byl normální provoz vlaků, bez výluk. Večer si vždy hledám, kterou tramvají pojedu. No a místo abych si daný čas zapamatovala jako čas odjezdu tramvaje, vsugerovala jsem si, že v ten čas mám vyrážet z bytu. Celý ráno mi to vůbec nebylo divný, až když jsem dorazila na tu zastávku tramvaje a jelo mi to v jinou minutu, a došlo mi, že touhle tramvají už to nestihnu, že tam bude asi minutu před odjezdem vlaku. Byla jsem samozřejmě taktéž naštvaná sama na sebe a říkala jsem si: Kdyby to tak aspoň mělo nějakou tu minutu zpoždění. Vešla jsem pak do haly na nádraží a na tabuli s odjezdy vlaků jsem viděla, že má pět minut. Nemohla jsem věřit, jak je možný, že mám tak neuvěřitelný štěstí. Vyšla jsem na nástupiště a téměř hned vlak přijel, bylo to úplně akorát. No a pár dní na to, se mi stala taková kravina, kdy se podělalo, co mohlo. Prostě, jedou jste nahoře a jednou zas dole, takhle to funguje.

Ale je to docela ostuda ne? Pracovat na dráze a projevit se jako totálně blbý cestující. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paralela Paralela | E-mail | Web | 4. července 2016 v 1:15 | Reagovat

Vstávat ve 3:40, abys teprve o půl sedmé vyjela správným vlakem....och. Napálila bych se :D Dost často nastupuju do metra v opačném směru, ale ve vlaku se mi to ještě díkybohu nepovedlo!

2 Ginger White Ginger White | Web | 4. července 2016 v 10:10 | Reagovat

Když jsem bydlela v Praze, jezdila jsem ze Žižkova přes Černý most až za Prahu do práce a dělala jsem to naprosto automaticky bez přemýšlení. Potom mou linku autobusů přesunuli na jiné nástupiště. :-D Normálně jsem ráno v 5 nastoupila do autobusu a  kdybych já blbka aspoň řekla to místo, do kterýho jedu. Ne to ne. Řekla jsem jen "Dobré ráno, za dvanáct." a ukázala průkaz.. :-D Až po chvilce mi došlo, že ten autobus zatáčí tam kam nemá. No do práce jsem to samozřejmě nestihla a celý den jsem byla pěkně vytočená. :-D  :-D

3 Casion Casion | Web | 4. července 2016 v 12:18 | Reagovat

Tak toto skutočne poteší no :D Ale niekedy je skrátka taký deň blbec, že sa človeku nedarí, čo sa dá robiť :D Ono jasné, že človeka to nahnevaná, ale po určitom čase sa na tom iba zasmeje :D

4 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 4. července 2016 v 18:24 | Reagovat

Dost jsem se pobavila, ty časy byly úžasným zpestřením. :D No stát se to může každému, ale že zrovna tobě, bych fakt nečekala. :D

5 Klarv Klarv | E-mail | 7. července 2016 v 12:15 | Reagovat

Den blbec, to znám.. :D To mě se v jeden den povedly zaseknout dveře od společné kolárny, naštěstí už jsem měla kolo uvnitř. Tak jsem byla ráda, že mi jej nikdo neukradne, jenže mám na kole pod sedačkou takovou malou tašku na klíče a takové drobnosti. Tam jsem samozřejmě zapomněla peněženku. To bylo v pátek večer. Já nepiju, tak vždycky řídím. No řidičák byl zabouchnutý, takže přítel musel oželit pivo, za což byl hrozně naštvaný a musel být střízlivý. Na oslavu jel on svým autem a já zase svým na laně, protože už bylo třeba jej zlikvidovat. No, nezapomněla jsem si v tom likvidovaném autě klíče od baráku? :D :D Takže peněženka v kolárně.. řidičák, který jsem potřebovala celý víkend v čudu, zámečník možný až v pondělí.. :D A když přijedu domů, tak zjistím, že nemám klíče, že zůstaly v autě před zlikvidováním u rodiny. :D :D :D V příteli by se krve nedořezali.. :D A já si nadávala do největšího idiota na světě.

6 Hermione Hermione | Web | 15. července 2016 v 11:56 | Reagovat

Taky mívám smolné dny, ale že bych někdy nastoupila do špatného vlaku, to se mi ještě (musím zaklepat) nikdy nestalo :D I když mám pár kamarádů, co mají podobné zkušenosti :D

7 cincina cincina | Web | 16. července 2016 v 18:38 | Reagovat

Občas se to stane každému:) Jasně... chápu, že jsi byla naštvaná, ale později se tomu člověk prostě musí zasmát:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama