Červenec 2016

Recenze →Kiera Cass: The Heir

30. července 2016 v 19:39 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Kiera Cass
Název: The Heir
Počet stran: 368
Vydáno: 7. 5. 2015
Nakladatelství: HarperTeen
Série: Selekce
Díl: 4
Mé celkové hodnocení: 65%
Oficiální anotace:Před osmnácti lety vstoupila America Singerová do Selekce a vyhrála srdce Prince Maxona. Nyní nadešel čas, aby Selekcí prošla i princezna Eadlyn. Ta neočekává, že její Selekce bude jako pohádkový milostný příběh jejích rodičů… ale když soutěž začne, může zjistit, že není tak nemožné, jak si myslela, najít své "šťastně až navěky."
***

Oblíbené písně za červen 2016

27. července 2016 v 18:58 | Snapeova |  Hudba
Když jsem koukala na poslední díl šesté série Hry o trůny, neuvěřitelně mě zaujala jedna skladba, která v tomto díle byla. Liší se trochu od hudby, kterou je možné v tomto seriálu obvykle slyšet a myslím, že je fakt úžasná. Koho z vás, co seriál sledujete také tak zaujala?


Pak se mi povedlo narazit na francouzského interpreta, kterého jsem doteď neznala a jeho skvělu písničku. Krátce nato jsem našla i moc hezký duet, který má se Siou.



No a už nějakou dobu u mě boduje tahle docela energická a na mě pozitivně působící písnička od Simple Plan.


Recenze →Erika Johansen: Tažení do Tearlingu

25. července 2016 v 21:25 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Erika Johansen
Název: Tažení do Tearlingu
Originál: The Invasion of the Tearling
Počet stran: 512
Vydáno: 19. 4. 2016
Nakladatelství: YOLI
Překlad: Veronika Volhejnová
Série: Královna Tearlingu
Díl: 2
Mé celkové hodnocení: 85%
Oficiální anotace:Kelseu Glynnovou, mladou královnu Tearlingu, čeká výzva, jaké dosud nečelila. Poté, co Kelsea zkřížila plány sousední země Mortmesne a její nebezpečné Rudé královny, je její vlastní země pustošena krvavou invazí. Zatímco je cizí armáda každým dnem blíž a blíž, Kelsea naváže díky magickému královskému safíru kontakt se ženou jménem Lily, která žila před mnoha lety - a jejíž osud je s Kelseou svázaný víc, než si umí představit.
***

Recenze →Ben Aaronovitch: Měsíc nad Soho

8. července 2016 v 23:28 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Ben Aaronovitch
Název: Měsíc nad Soho
Originál: Moon over Soho
Počet stran: 276
Vydáno: 17. 3. 2016
Nakladatelství: Argo
Překlad: Milan Žáček
Série: Peter Grant
Díl: 2
Mé celkové hodnocení: 65%
Oficiální anotace: Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování vraždy zapletl s duchem, a všiml si mě tak vrchní inspektor Nightingale, poslední čaroděj Anglie. A tak teď stojím jako člen dvoučlenné speciální policejní jednotky v márnici nad tělem zavražděného jazzmana a snažím se získat z jeho mrtvého těla záznam melodie, důležitou stopu ve vyšetřování jeho vraždy. To fakt umím. A nejen to. A tak vím, že v Soho řádí vrah, který má nadpřirozené schopnosti a jedině naše jednotka je schopna ho zastavit.
***

Jak Nádražák neumí nastoupit do správného vlaku

4. července 2016 v 0:12 | Snapeova |  Vykecávačka
3:40 - Vstávám do práce, trochu dříve než jindy, protože je výluka. Ti, co jezdí vlakem, takové věci věrně znají.
4:42 - Vyrážím z bytu. Tramvaje před pátou ještě jezdí na prd, takže jedu dřív než bych musela.
4:52 - Nacpu se do přeplněné jedno-vozové tramvaje.
5:02 - Vystoupím u nádraží a jdu k autobusu náhradní přepravy. Řidič nás naštěstí pouští rovnou dovnitř, tak se člověk aspoň může usadit.
5:13 - Vyrážíme z bodu A do bodu B.
5:28 - Vystoupím s ostatními u nádraží, odkud už nás dál normálně poveze vlak, a jdu podchodem na nástupiště. Je tam už připravená souprava. Zatím na sobě má napsáno služební jízda a nemá rozsvícená žádná světla na čele nebo konci vlaku, ale lidi už do ní chodí a zdá se, že i z onoho autobusu náhradní přepravy. Nastoupím také a vše se mi zdá zcela v pořádku.

5:32 - Lebedím si, říkám si, jak bych spala, čumím do mobilu a okolí nevěnuju pozornost. Proč bych měla poslouchat hlášení nebo se dívat na panel, kde už běží, přes jaké zastávky vlak jede? No, měla jsem se podívat. Bývalo by se vše tak nepodělalo, jenže já žila v domnění, že je vše naprosto ok.
5:33 - Vlak se rozjede, já vyvalím oči a říkám si Co to dopr… My couváme, to se přece nesmí! Co se sakra děje?
Rozhlídnu se po okolí, všichni naprosto v pohodičce. Tak si připouštím, že je asi něco blbě z mojí strany. Oči mi zalítnou k tomu panelu a tam vidím jako cílovou stanici tu, která je na druhou stranu, než jsem chtěla jet.
5:34 - Dojde mi, že to vlastně není tak, jak jsem už zažila u jiných výluk, že člověk přijede autobusem a stojí tam připravená souprava. Vzpomenu si, že můj vlak z jeho počáteční stanice do této, měl jet vlastně odklonem, a tudíž neobsluhoval tu, co jsem z ní musela autobusem.
5:35 - V duchu hořekuju nad tím, jak je to pěkně na h…., vždyť ta souprava stála přesně tam, kde vlaky běžně odjíždějí do směru, kam potřebuju. Nechápu, proč sakra stála na téhle koleji. Kdyby nestála tam, tak bych si tam nikdy tak automaticky nenapochodovala a víc bych se nad tím zamyslela.
5:36 - Mám chuť se jí oběsit a v hlavě mi bliká jen jedno slovo: průser!

5:37 - Honem přes mobil hledám možnosti, jak se dostat zpátky tam, kde jsem nastoupila do špatného vlaku a jet tedy aspoň tím následujícím o půl hodiny později. Zjistím, že další autobus náhradní přepravy nestihnu. Autobusu to trvá déle než vlaku, takže odjede dřív, než já se tam dostanu tímhle. Najdu jiný autobus, který běžně k onomu nádraží jezdí. Má tam být minutu před odjezdem mého vlaku, tak si říkám, že to aspoň musím zkusit. Na té objízdné trase přece vlak většinou chytne zpoždění.
5:43 - Zoufám si, jestli ten autobus vůbec můžu stihnout, když ten zatracený vlak jede tak pomalu, v duchu ho popoháním, ať se trochu rozjede a neustále kontroluju minuty.
5:46 - Vystupuju a znovu přemýšlím, jestli jsem fakt jediný idiot, co nastoupil špatně, ale zdá se že jo, všichni jdou jasně za svým cílem, nikdo nevypadá na to, že by se proklínal za to, že se právě vrátil tam, odkud před půl hodinou odjel.

5:48 - Sedím v autobuse a jsem naprosto odvázaná z toho, že pro velký úspěch opakuju téměř stejnou jízdu. Neustále nadávám sama sobě a celá situace mě pěkně vytáčí. Místo, abych už byla pomalu v práci, jezdím si sem a tam, jak na nějaké vyhlídkové jízdě. To by mě snad míň vytočilo, kdybych jednoduše zaspala.
5:52 - Píšu kolegovi, strašně se mu omlouvám a říkám mu, že přijedu buď o půl hodiny později, nebo o hodinu, podle toho, jaký budu mít štěstí. Optimisticky si sice myslím, že to bude jen o půl hodiny, že tenhle vlak stihnu, ale raději mu to nechci napsat jako jistou věc, dokud v něm nebudu sedět.
6:00 - Jsem jak na trní, téměř si koušu nehty. Jsme pořád nějak daleko, na to, že za dvě minuty máme být u nádraží. Proč sakra najednou všichni nastupují a vystupují na všech těch zastávkách na znamení? Copak se s tím v jízdním řádu vůbec nepočítá? zuřím v duchu a začínám si zoufat.
6:03 - Přijíždíme k nádraží, vlak už tam vidím stát, pořád se odvažuji doufat.
6:04 - Vystupuju, vlak odjíždí…
Zákon schválnosti co? To co stíhám v pohodě má zpoždění, to co nestíhám, jede na čas.
6:10 - stojím na nástupišti, jsem neuvěřitelně naštvaná, samozřejmě hlavně sama na sebe, ale zároveň se to snažím krotit, protože tím nic nezměním. Jenže představa, že teď už bych bývala byla v práci a nejezdila bych si sem a tam, úplně zbytečně, mě neustále nadzvedává.
6:12 - Píšu kolegovi, že to teda bude o tu hodinu a ujišťuju ho, že mu to samozřejmě vynahradím. Naštěstí je v pohodě.
6:20 - čekám a čekám na další vlak a děsně mě to baví…
6:34 - Vidím přijíždět autobus stejné linky, jakým jsem se pokoušela stihnout předchozí vlak. V tomhle případě by se to samozřejmě stihlo.
6:36 - Přijíždí můj vlak, zpožděný asi o tři minuty, ujišťuju se pochopitelně, že je to fakt on, nastupuju a konečně tahle část toho šíleného rána končí. Upřímně v té chvíli doufám, že tímhle mám na celý den vybráno a teď už bude vše dobrý.
***
Stalo se vám taky někdy něco takového? Úplná blbost, za kterou jste se pak proklínali a nechápali jste, jak se vám to mohlo stát? Souhra různých věcí a tak dále.

Když jsem si tak cestovala mezi těmi dvěma nádražími, říkala jsem si, že dneska by asi nebyl špatný nápad vyrazit na nákup nového mozku.

Uvědomila jsem si také, jak je zajímavé, jak je to na světě zvláštně vyvážené. Jednou máte takové štěstí, že to absolutně nechápete, ale jindy zas takovou smůlu, že to snad přece nemůže být možné.

Já právě pár dní předtím šla na špatnou tramvaj. Tehdy byl normální provoz vlaků, bez výluk. Večer si vždy hledám, kterou tramvají pojedu. No a místo abych si daný čas zapamatovala jako čas odjezdu tramvaje, vsugerovala jsem si, že v ten čas mám vyrážet z bytu. Celý ráno mi to vůbec nebylo divný, až když jsem dorazila na tu zastávku tramvaje a jelo mi to v jinou minutu, a došlo mi, že touhle tramvají už to nestihnu, že tam bude asi minutu před odjezdem vlaku. Byla jsem samozřejmě taktéž naštvaná sama na sebe a říkala jsem si: Kdyby to tak aspoň mělo nějakou tu minutu zpoždění. Vešla jsem pak do haly na nádraží a na tabuli s odjezdy vlaků jsem viděla, že má pět minut. Nemohla jsem věřit, jak je možný, že mám tak neuvěřitelný štěstí. Vyšla jsem na nástupiště a téměř hned vlak přijel, bylo to úplně akorát. No a pár dní na to, se mi stala taková kravina, kdy se podělalo, co mohlo. Prostě, jedou jste nahoře a jednou zas dole, takhle to funguje.

Ale je to docela ostuda ne? Pracovat na dráze a projevit se jako totálně blbý cestující. :D