Oheň, led a růže → 8. Slza štěstí v neštěstí (1/7)

14. května 2016 v 9:28 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
Elizabeth už ví pravdu. Dovolí Dracovi nadále se o ni starat? Udá ho nebo se této obávané hrůze dokáže mladý Malfoy vyhnout?
***
Hned po Samanthině odchodu se Poppy přesunula k Elizabethině posteli a znovu jí podala stravu pomocí kouzla, aby její pacientka nemusela nic polykat. Ta měla pocit, že by jí to už nemuselo dělat problém, avšak ze všech těch předešlých událostí a vzpomínek, týkajících se Draca a Samanthy, se nezmohla na slovo. Ošetřovatelka ji svlékla a vyměnila obvazy. Její dotek už Liz nebolel.
"Hojíte se rychle, slečno Rosemanová. Jak to tak vypadá, budu vás moci pustit ještě dříve, než jsem se původně domnívala. Zatím vám sundám obvazy z hlavy a řeknu panu Malfoyovi, aby vám opatrně umyl a vysušil vlasy."

Po těchto slovech na její tělo natáhla opět pyžamo a odešla, zanechávajíc tak drobnou brunetku v němém šoku: On mi bude mýt vlasy, ach bože! Bude se mě po tom všem, co mi způsobil, nestydatě dotýkat! zoufala si tiše v duchu.

Ani nad svým nespravedlivým osudem nestihla více dumat, poněvadž se najednou otevřely dveře ošetřovny a v nich se ocitla její noční můra - Draco Malfoy! Oči se jí rozšířily zděšením. Žádné jiné emoce nenechala jinými cestami vyplavat napovrch. Měla na paměti, že její ošetřovatelka je na doslech.



"Ach, pane Malfoyi! Už vás očekávám!" zvolala žena v bílém plášti, jež vyšla ze své kanceláře, aby zjistila, kdo na ošetřovnu vešel a zdalipak nepotřebuje pomoct.

Elizabeth si připadala, jakoby se opět ocitla v pekle a všechno ji podvědomě rázem rozbolelo nanovo...

Draco se ve dveřích ošetřovny zastavil a nejdříve se zadíval pronikavým pohledem Liz do očí. Viděl v nich strach, smíšený se zoufalstvím a bolestí.
Že už by si do pekla vzpomněla? zaklel v duchu.

Poté zaregistroval ošetřovatelku před sebou a pokynul jí na pozdrav mírným kývnutím hlavy, netušíc, co mu vlastně chtěla.
"Promiňte, ale říkala jste něco, madam?" omluvil se zdvořile s milým úsměvem na tváři.
"Jen, že s vámi potřebuji probrat vaši dnešní noční službu. Budu muset na chvíli odejít, ale do tří bych měla být zpátky. Mezitím umyjte Elizabeth vlasy. Víte jak?" zeptala se Poppy. Pouze zavrtěl hlavou, a tak pokračovala: "Už může sama chvilku sedět. Sednete si za ní a mezi nohy si dáte lavor s vodou, kouzlem ji posunete níž na lehátku tak, aby si mohla opět lehnout a hlavu měla nad lavorem a krk v tomto otvoru. Takové tvary umyvadel mají v mudlovských kadeřnictvích, což jsem shledala velice užitečné. Dále vám snad nemusím radit. Potřebný lektvar máte na nočním stolku. Kdyby něco, pošlete mi sovu. Nechala jsem pro tyto případy svou vedle v kanceláři spát v její kleci. Najde si mě," dokončila, rozloučila se a prošla kolem zkamenělého Malfoye. Osaměli, oba na sebe hledíc v naprostém úžasu nad ošetřovatelky právě vyřčenými rozkazy.

Blonďák tedy popošel k Lizině posteli, stále z ní nespouštějíc oči.
"Ahoj," pozdravil ji opatrně.
Najednou se jí oči zaleskly potlačenými slzami a odvrátila od něj hlavu. Nechtěla se na něj ani podívat. Stále nechápala, jak jí mohl tak surově ublížit. Všiml si připraveného lavoru u nohou jejího lůžka a zmiňovaného lektvaru na jejím nočním stolku.

"Pomohu ti se posadit, dobře?" optal se pro jistotu, pomalu se nad ní sklánějíc. Když už vkládal jednu ruku pod brunetčina záda, zaječela:
"Nešahej na mě!"
Nečekal to. Lekl se tak moc, až málem vyletěl z kůže, kdyby se to ovšem dalo. Zíral na Lizin mokrý obličej od stále řinoucích se potůčků horkých slz, jenž mu teď oplácel nahněvaný pohled.

"Vypadni, nepotřebuju tvojí péči," vyplivla na něj.
"Do pekla! Liz, já ti nechtěl ublížit, věř mi!" snažil se obhájit, avšak bylo vidět, že mu nevěří. Jen se mu krutě vysmála:
"Nedělej ze mě debila, prosím tě! Samantha mi už řekla, jak mě v tý pitomý koleji všichni nesnášíte!"

Tím ho ranila na nejvyšší míru. Cítil, jak se mu srdce pomalu rozpadá na tisíce malých kousíčků. Nemohl jí říct, že on ji rád má, že by s ní chtěl kamarádit. Nesměl. Musel na ni jinak, jenže jak? Nezbývalo mu nic jiného, než se jí otevřít. Mohla by ho totiž nahlásit a to by bylo zlé. Navíc bych se o ni už nemohl starat, takže bych ji těch pár posledních dní, které si musí proležet zde, na ošetřovně, už nevídal a kdo ví, jak dlouho tady ještě bude… Přidřepl si k části postele tak, aby jí mohl hledět chvilku zblízka do očí.

"Liz, prosím, poslouchej mě teď chvilku, ano?" požádal, avšak nečekal na odpověď, poněvadž její výraz nic takového nesliboval.
"Nechtěl jsem ti ublížit. Všechno je Bellina práce, věř mi. Dala mi to svinstvo a nařídila mi, abych ti ho dal do pití. Myslel jsem, že to bude něco neškodného. Třeba, abys jen na hodinu dostala osypky nebo tak něco. Tohle jsem skutečně nečekal. Musíš mi věřit. Nikdy bych ti takhle nechtěl ublížit. Na důkaz toho se tu o tebe celou dobu starám. I když jsi byla mimo, byl jsem u tebe a hlídal tě."

Najednou si připadal nenahraditelně prázdný a zlomený. Nevěděl, co víc by měl říci, aby ji přesvědčil o své nevině. Opřel se tváří o ruce, položené na jejím polštáři tak, aby se dál nemusela dívat na jeho ztrápený obličej.

Když se tak Liz dívala na člověka vedle sebe, v tu chvíli nemohla uvěřit, že jí před několika dny ublížila tatáž osoba. Připadal jí zranitelný, ale copak mu mohla odpustit? Ne, věděla, že to je zcela nemožné. Avšak zas se o ni staral a to s...něhou. Tak co ksakru měla dělat? Po krátkých úvahách si řekla, že vše, co se stalo, zatím řešit nebude a zkusí se k němu chovat stejně otevřeně, jako se choval on k ní. Nevěděla proč, ale v hloubi duše cítila, že by jí skutečně vědomě neublížil.

"Draco?" zašeptala po chvilce váhání opatrně Elizabeth. Oslovený zvedl hlavu a s mírnými obavami se jí zadíval do okouzlujících zelenohnědých očí. "Neříkám, že ti odpouštím," pokračovala pomalu Liz. "Ale ku podivu ti věřím. Cítím, že bys nikomu nechtěl tak moc ublížit, jak tomu bylo v mém případě. Můžeš mi tedy umýt hlavu. A neboj, neřeknu to na tebe..." Poté si pokusila sednout, aby ho mohla za sebe pustit, jenže byla ještě příliš slabá, a tak se po pár centimetrech vyčerpaně svalila zpátky na postel.

Blonďatý chlapec chvíli nečině přihlížel Lizině neúspěšnému snažení, než mu plně došel význam všech jejích slov. Poté se bleskově postavil a ten večer již podruhé vložil svou levou ruku pod dívčina křehká záda a opatrně jí pomohl do sedu. Mezitím pravačkou nahmatal lavor, a když si sedal obkročmo kolem Elizabethiných boků, tak daleko, že měla kolem sebe jen Dracova lýtka, umístil za její záda, mezi své nohy, onu nádobu. Pak jí kouzlem posunul níže, přesně jak mu radila ošetřovatelka, a pomohl jí si lehnout majíc díky speciálnímu otvoru v lavoru její vlasy ve vodě, přičemž jí mohl pohodlně hlavu umýt.

"Ehm, ještě jsem nikdy nikomu hlavu nemyl, takže se předem omlouvám, kdybych ti snad nějak nechtěně ublížil," vykoktal najednou Draco a sáhl po své hůlce, aby naplnil lavor před ním trochou vody. Poté hůlkou smočil i Elizabethiny vlasy. Mohl na nich oči nechat. Měla je nádherně husté a dlouhé až do pasu. Když se jich však dotkl, byly tvrdé, mastné a slepené dávno zaschlou krví. V tu chvíli ho pohltil neuvěřitelný pocit viny. Ještě, že k němu byla zády. Vzal lektvar z nočního stolku vedle lůžka a otevřel jej. Jeho čichové buňky zachytily nádhernou vůni jasmínu a vanilky. Tak se do ní zamiloval, že si najednou začal užívat ten pocit, když tu úžasnou sloučeninu měl na svých prstech, které ji vnášely do dívčiných vlasů. Mohl by jí mýt a laskat tu hnědou hřívu a pokožku hlavy celou noc a neomrzelo by ho to ani na minutu. Mastnota a špína po chvíli zmizely a nahradila je jen hebkost a lesk. Ani si v tu chvíli nedovedl představit Liziny pocity, avšak sám se právě ocitl v sedmém nebi. I když sám sebe zapřísahal, že už jí znovu nepodlehne.

Elizabeth se téměř neodvážila dýchat. Jen ležela, vnímajíc lavor, který ji dělil od největšího démona v jejím životě. Ten jí ovšem v tu chvíli přinášel svými doteky neuvěřitelné vlny rozkoše. Pokožka hlavy už ji totiž nějakou dobu pěkně svědila a mohla by se i vsadit, že začala pomalu, ale jistě zapáchat. Musela se ovládat, aby se pod každým jeho dotekem nerozvrněla blahem. Bylo tomu již tak dávno, co se její kůže někdo tak láskyplně dotýkal. Ano, cítila tu lásku, sálající z jeho prstů. Nedala se přehlédnout. Byla jí najednou úplně plná a tak jí uniklo tiché neovladatelné zavrnění. Co to se mnou ksakru dělá? ptala se zmateně sama sebe v duchu. Najednou jeho prsty ztuhly v pohybu. Přestala samým úlekem dýchat, došlo jí, že reakce jejího těla mu nemohla uniknout.

"Není ti zima?" zeptal se starostlivě, doufajíc v zápornou odpověď. Nechtěl ještě přestat. Doufal, že to, co právě zaslechl, bylo skutečně zavrnění a ne zadrkotání zubů.
"Trochu," zalhala pohotově. Přece mu nemohla říct pravdu. Ani nechtěla pomyslet na spoustu možností, jež by se mu mohly vkrást do mysli.
"Neboj, už jsem hotov." Po těchto slovech smyl lektvar z jejích vlasů, vzal složený ručník z nočního stolku a zabalil je do něho jako do turbanu. Poté dodal: "Za čtvrt hoďky ho sundám a usuším ti vlasy hůlkou. Teď dám pryč lavor, nadzvedni hlavu. Pak tě kouzlem zas posunu výš na posteli a opřu si tě o sebe. Počkáme nějakou dobu, než ručník vsákne přebytečnou vodu. Poté nám to sušení bude trvat kratší dobu," vysvětlil své opět zkamenělé posluchačce, v duchu pokračujíc: Navíc tě budu moct mít na své hrudi, cítit tvé teplo a okouzlující vůni těch nádherných vlasů...

Liz bez protestů zvedla hlavu a on poslal kouzlem lavor na noční stolek. Pak vše učinil přesně, jak říkal. Když už seděla zas na správném místě, sednul si za ni, majíc ji tak v náruči. Už delší dobu nepromluvila, jen spolupracovala, což ho děsilo.

Jakmile se ocitla v jeho náruči, téměř se neodvažovala dýchat, bojíce se, že by tím porušila, už tak dost zvláštní a výjimečnou chvíli.

"Je to tak lepší? Myslím tím, je ti tepleji?" zeptal se jakoby mimochodem. Ve skutečnosti však toužil vědět, co si právě myslí. Malá část jeho srdce navíc prahla po znalosti jejích citů v danou chvíli, v pasti jeho náruče.
"Ach, ano. Ehm, proč to všechno děláš, Draco?" zeptala se. Neušlo mu, jak měkce jeho jméno vyslovila. Musel se však hodně rychle vzchopit, jinak by došlo k něčemu, čeho by určitě později litoval.
"Protože jsem ti ublížil a tohle je vykoupení, už jsem ti to dnes přece vysvětloval, ale klidně ti to zopakuji..." začal blonďák odpovídat, avšak Elizabeth ho přerušila.
"Ne, to nemyslím. Ptám se, proč ubližuješ lidem kolem sebe, co ti nic neudělali? Proč šikanuješ slabší? Sam naznačila, že musíš, ale jsi už skoro dospělý. Měl bys dokázat stát si za svým rozhodnutím, za tím, co chceš ty. Neměl bys skákat jak Bella s Luciusem společně s celou vaší rodinou pískají," pootočila se v jeho náruči k němu bokem tak, aby na něj viděla. Zadívala se mu hluboko do očí, přičemž ani nepostřehla, že má položenou ruku na jeho tváři. Jeho pohled se do ní vpíjel stejně intenzivně.
"Nemluv už, prosím, vrtáš se do něčeho, čemu nerozumíš," snažil se to nádherné stvoření ve svém objetí jednoduše odbýt. Věděl, že by ho nepochopila. Navíc si právě vzpomněl na slib, který dal sám sobě. Měl si přece od téhle holky udržovat odstup, nešlo mu tedy na rozum, co v danou chvíli právě prováděl.
"Ani nevíš, jak moc se právě mýlíš. Pochopila bych to až moc dobře..." zašeptala se sklopenou hlavou, opřenou o jeho hruď.

Po zbytek onoho večera už ani jeden z nich nepromluvil. Vzájemně si užívali blízkost toho druhého v přesvědčení, že city, jenž s nimi v daný moment lomcovaly, ten druhý určitě neprožíval. Nakonec Liz usnula v Dracově náruči. Opatrně jí tedy sundal ručník z hlavy, uložil ji a odešel, zanechávajíc za sebou jen omamnou vůni, jež Elizabeth doprovázela v pohádkové říši snů.

Ocitla se opět ve své vaně v koupelně, ovšem nebyla sama. Na krku jí líbaly hebké rty, zanechávajíc za sebou vlhkou cestičku něžnosti. Po těle jí hladily již tak známé ruce s dlouhými štíhlými prsty. Byla uvězněná v extázi naprostého štěstí, avšak vnitřně věděla, že nic netrvá věčně - ani tento sen...

8. Slza štěstí v neštěstí (2/7)→
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monra Monra | 11. srpna 2016 v 15:58 | Reagovat

Super díl! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama