Březen 2016

Recenze →Courtney Cole: Verum

31. března 2016 v 9:59 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Courtney Cole
Název: Verum
Počet stran: 221
Vydáno: 2. 2. 2015
Nakladatelství: Lakehouse Press Inc.
Série: Nocte
Díl: 2
Mé celkové hodnocení: 70%
Oficiální anotace (mnou přeložená): PRAVDA TĚ OSVOBODÍ.
Jmenuji se Calla Price a topím se.
Můj nový svět je temný, temný oceán a stáhla mě do něj tajemství.
Mohu někomu věřit? Už nevím.
Lži jsou spirály. Kroutí se a točí, obtáčí se kolem mě se svými trny a hadími jazyky. A ve chvíli, kdy si myslím, že jsem na všechno přišla, mi vše uniká.
Jsem zapletená do tmy.
Ale pravda mě osvobodí.
Je to přímo přede mnou, tak blízko, že bych se toho mohla dotknout. Ale přesto že se to blyští a září, má to lesklé tesáky a vím, že mě to roztrhá.
Jsi vyděšený?
Já ano.
***

Oheň, led a růže → 7. Strážní andělé a Lucifer (6/6)

27. března 2016 v 8:09 | Snapeova |  Oheň, led a růže
Nechtěně jsem pozapomněla na přidávání dalších částí. Konečně tedy poslední část sedmé kapitoly. Samantha se na ošetřovně setká s Elizabeth a bude s ní mít důležitý rozhovor. Podobné nelehké rozmluvy ji čekají i s Elizabethinou kamarádkou Lily a samotným Brumbálem.
***
"Co tady děláš, Van?" zeptala se Sam napůl udiveně, napůl rozčíleně své mladší sestry, když vešla na ošetřovnu. "Vždyť jsem ti přece říkala, že Elizabeth zatím nemáš navštěvovat a tys mi to slíbila."
"Já vím," zatvářila se smutně oslovená. "Ale já jsem Liz prostě musela vidět. Nemohla jsem to vydržet."
Samantha si jen povzdechla. Nemínila sestře nijak nadávat, protože věděla, že by na ni pak byla akorát naštvaná a myslela by si, že jí to přece jen zakázala kvůli předpokládanému faktu, že tu holku nesnáší.

"A navíc, Liz už je dobře. Nijak jsem ji nerozrušila, ani nic jiného, nemusíš se bát," řekla Van smířlivým tónem.
"Dobře," vydechla Sam rezignovaně.
"No, radši půjdu," podotkla Van, když vycítila jaké je v místnosti napětí. Rozloučila se s Elizabeth, mávla své sestře a už upalovala pryč.

Oblíbené písně za únor 2016

24. března 2016 v 18:49 | Snapeova |  Hudba
Hned z počátku měsíce jsem narazila na tuto novou píseň od Coldplay a nějakou dobu jsem ji zase sjížděla několikrát denně. Myslím, že tahle píseň byla asi můj největší oblíbenec za únor.
Následovala tahle pomalejší, kterou jsem objevila náhodou a hned si mě získala, protože má pro mě jakési kouzlo.
A nakonec mě dost bavily dvě rychlejší písně. Texty jsem u nich nezkoumala, baví mě jen tím, jak zní. Tu druhou už znám o trochu déle, i když je pořád celkem nová.

Recenze →Courtney Cole: Nocte

22. března 2016 v 20:39 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Courtney Cole
Název: Nocte
Originál: Nocte
Počet stran: 344
Vydáno: 23. 11. 2015
Nakladatelství: CooBoo
Překlad: Adéla Špínová
Série: Nocte
Díl: 1
Mé celkové hodnocení: 65%
Oficiální anotace: Dojemný příběh dvou sourozenců a jednoho zachránce plný lásky a naděje. Příběh, který skrývá jedno velké tajemství.

Jmenuju se Calla Priceová. Je mi osmnáct a je mě jen půl. Moje druhá polovina - moje dvojče, můj bratr Finn - je blázen. Miluju ho. Víc než život, víc než cokoli. A i když se děsím toho, že mě stáhne s sebou dolů, jsem jediná, kdo ho může zachránit. Dělám, co můžu, abych si udržela zdravý rozum, ale topím se v tom čím dál víc. Takže se chytám každého stébla.

Dare DuBray. Je můj zachránce a můj antikrist. V jeho náruči se cítím v bezpečí. Ale taky se v ní bojím, že nevím, kam patřím. Bojím se, že jsem ztracená. Uzdraví mě, zlomí mě, bude mě milovat i nenávidět. Má moc mě zničit. Možná je to v pořádku. Protože to vypadá, že Finna zachránit nedokážu, a nemůžu milovat Darea, aniž bych všem ublížila.

Proč? Kvůli tomu tajemství. Tajemství, které se tak moc snažím rozlousknout, že jsem vůbec nečekala, že to přijde. Taky vás to překvapí.

***

Jsem Hradlař

18. března 2016 v 12:29 | Snapeova |  Vykecávačka
Svou současnou práci už dělám skoro dva roky, ale až teď se dostávám k napsání článku, ačkoli to mám v plánu od začátku. Vlastně jsem se k tomu konečně dokopala možná i proto, že už dlouho Hradlařem nebudu. Ne, že bych plánovala úplně skončit, spíš se posunu dál.

Když ten název napíšu, asi naprostá většina z vás netuší, o co jde, leda, že byste měli nějak blíž k železnici. První důležitá informace je ta, že pracuji právě na železnici a to přímo v provozu. A ne, nejsem zaměstnancem Českých drah. Ty už se pár let o koleje nestarají. Tohle má nyní na starosti SŽDC (Správa železniční dopravní cesty). Často se setkávám s tím, že když je třeba technický problém na trati, mnoho lidí kvůli zpoždění a komplikacím stejně nadává na ČD, ačkoli oni toto absolutně nemohou ovlivnit.

Hradlař je vlastně zanikající (já říkám umírající) povolání a jsem ráda, že mohu Hradlařem být a zažít takovou práci. Jednou bude toto povolání pouhou minulostí, což je zároveň smutné. S modernizováním železnice se totiž Hradla ruší a v naší zemi už jich zbylo jen pár. Nejvíc jich zbylo právě na trati, kde pracuju. Celkem sedm. Jezdíte někdy osobním vlakem nebo rychlíkem mezi Prahou a Berounem? Pokud ano a stejně netušíte, jak takové Hradlo vypadá, zkuste jednou pozorně sledovat okolí z okna a možná zahlédnete dva malé domečky mezi Smíchovem a Radotínem. Tři mezi Radotínem a Dobřichovicemi a dva mezi Karlštejnem a Berounem. Pokud jezdíte na této trati, tak i já se podílím na, pokud možno, bezproblémové jízdě vašeho vlaku.

Recenze →Cecelia Ahern: Jak najít lásku

11. března 2016 v 19:08 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Cecelia Ahern
Název: Jak najít lásku
Originál: How To Fall In Love
Počet stran: 344
Vydáno: 1. 2. 2016
Nakladatelství: Motto
Překlad: Ludmila a Tomáš Havlíkovi
Mé celkové hodnocení: 70%
Oficiální anotace: Pouhé dva týdny na záchranu života. Christine a Adama svedl osud dohromady jedné zimní noci na starém mostě v centru Dublinu. Oběma život zasadil těžkou ránu, ale každý z nich ji řeší jinak - Adam chce skočit do řeky, kdežto Christine je připravená bojovat a přimět k tomu i neznámého nešťastníka. Ve vypjaté chvíli, kdy ho s nasazením všech sil drží nad vodou, s ním uzavírá šílenou dohodu - dokáže mu do jeho 35. narozenin, že život je vzácný dar, který mu ještě může přinést nečekané radosti. Má na to však velice málo času, protože okázalá oslava Adamova životního jubilea, na níž by měl převzít vedení rodinné firmy, o kterou nestojí, se koná již za dva týdny. Kromě toho jí pohledný tvrdohlavý muž dává ostentativně najevo, že se jejímu přesvědčování stejně nemíní podvolit. Přišel o vysněné zaměstnání pilota, milovaná dívka ho podvedla s jeho nejlepším přítelem a otec, s nímž ho pojí komplikované vztahy, umírá na rakovinu. Christine se však nemíní vzdát a je odhodlaná vrátit Adama do života. Vrhá se do svého úkolu s plným nasazením, přestože kvůli tomu musí odsunout do pozadí svou práci. Čas však neúprosně utíká a Christine má dojem, že všechno vzala za špatný konec a že Adam svou hrozbu v den narozenin splní… Život se skládá ze spousty chvilek, které se neustále mění a podobají se myšlenkám - mohou být příjemné, ale i nepříjemné… Jsou to drahocenné poklady - někdy s vámi zůstávají déle, jindy okamžitě prchají pryč, ale každopádně mají obrovskou moc - můžete díky nim změnit názor, zachránit někomu život, ba dokonce najít lásku
***

Neumím je odemknout

4. března 2016 v 22:38 | Snapeova |  Vykecávačka
Nevím, kam to zařadit. Povídka to asi být nemůže, drabble také ne, protože nemám chuť umazávat a přepisovat slova. Chci to mít, tak jak to je. Je to vlastně v krátkosti popsané moje aktuální trápení. Trochu jsem se z toho vypsala, díky aktuálnímu tématu týdne.
***

Vidím je před sebou a nejistě přešlapuji. Jsou tak obrovské jako to, co se za nimi skrývá. Tak obrovské, jako úsilí, které musím vynaložit na jejich odemčení. Ach, kolikrát už se mi podařilo vložit do zámku klíč, který zdánlivě pasoval, ale odemknout se jím nedalo? Kolikrát už jsem nahlížela klíčovou dírkou? Kéž by to stačilo. Jednou vynakládám veškeré síly na jejich odemčení, jindy před nimi zničeně sedím a zoufám si, jak nedosažitelné je to, co je za nimi. Proč se vždy ocitnu zase na začátku? Prolévání slz mi ale nepomůže. Musím to dál zkoušet, jen už nevím jak. Ztrácím naději a zároveň si ji pořád hýčkám co nejblíž sebe. Na chvíli se zase ponořím do snů o tom, jaké by to bylo, kdybych konečně nalezla ten správný klíč. Vím, že je v mé hlavě, ale kde?

Recenze →Ben Aaronovitch: Řeky Londýna

2. března 2016 v 17:18 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Ben Aaronovitch
Název: Řeky Londýna
Originál: Rivers of London
Počet stran: 280
Vydáno: 4. 8. 2015
Nakladatelství: Argo
Překlad: Milan Žáček
Série: Peter Grant
Díl: 1
Mé celkové hodnocení: 75%
Oficiální anotace:Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování jisté vraždy pokusil získat svědeckou výpověď od muže, který byl sice mrtvý, ale jinak znepokojivě výřečný, což mi zajistilo pozornost vrchního inspektora Nightingalea, posledního čaroděje Anglie. A právě tehdy začal můj příběh.
Nyní jsem policejní detektiv a čarodějův učeň, první učedník za padesát let, a můj svět už není zdaleka tak jednoduchý, jak býval.
***