Oheň, led a růže → 7. Strážní andělé a Lucifer (4/6)

14. října 2015 v 8:49 | Snapeova |  Oheň, led a růže
Co teď? Bude Samantha v pořádku? A pokud se uzdraví na těle, uzdraví se i na duchu nebo už na ni Luciusův "trest" navždy zanechá nějaké vnitřní jizvy? Budou její přátelé stačit na to, aby to překonala?
***

Když konečně přišla ošetřovatelka a za ní Draco, Severusovi se trochu ulevilo. Byl netrpělivý, příliš se obával, že by Sam mohla mít vnitřní krvácení. Nevěděl, co všechno s ní ten kretén prováděl.

"Pro Merlina!" zhrozila se ošetřovatelka. "Copak nestačilo, co se jí stalo před pár dny?"
"Taky jsem si to říkal," zašeptal černovlasý chlapec.
"Kdo ji tak zřídil?" ptala se dál žena v bílém.
"Možná bude lepší, když to nebudete chtít vědět," podotkl Snape.
"Ublížil jí někdo z vás dvou?" nenechala se odbýt zdravotnice.
"Ne," odpověděli svorně. Zadívala se jim do tváří, kde se zračily obavy o tu dívku, avšak žádná lež. Uvěřila jim tedy se slovy: "Měli jste ji přinést na ošetřovnu."
"V tomhle stavu by to nebyl nejlepší nápad," upozornil Severus a sundal z ní peřinu. Poppy šla málem do mdlob. Pohled na dívčino zubožené tělo ji šokoval.



"Tohle není jen tak, kdo jí ublížil?" začala se znovu vyptávat zdravotnice.
"Myslím, že bude lepší, aby vám vše řekla sama, pokud v sobě najde ještě trošku sil a odhodlá se o tom mluvit," pokrčil rameny Draco.
"Nechápu, proč je na sebe ta dnešní mládež tak zlá. Provádět si takové ohavnosti," mumlala si baculatá ženuška v bílém plášti pro sebe. Pak se zeptala hlasitěji obou hochů: "Jak dlouho je v bezvědomí?"
"Asi půl hodiny," připustil černovlasý chlapec.
"Bylo by dobré, aby se vzbudila. Můžete mi aspoň říct, jak ji ten dotyčný mučil?"
"No, my přesně nevíme, ale nejspíš ji mlátil," odvětil Draco, doufajíc, že ošetřovatelka nepozná jeho lež.

Poppy se jeho úsudek příliš nezdál. Přemýšlela nad tím, jaký surovec by mohl s tou dívkou zacházet takhle bezcitně. Nejdřív jí vydezinfikovala a zacelila hlavu. Poté ji jemně popleskala po tvářích. Po chvilce se Samanthe začala hýbat víčka. S námahou je otevřela. Poznala známé tváře a nevěděla, zda má být ráda či má naopak cítit vztek, že není z tohohle ohavného světa pryč.

"Slečno Fletcherová, slyšíte mě?" zeptala se starostlivě Poppy. Samantha na ošetřovatelku chvíli jen nechápavě koukala. Pak udělala něco, co vypadalo jako přikývnutí.
"Kde vás to bolí?" pokračovala v kladení důležitých otázek zdravotnice.
"Všude," zaskuhrala Sam a pokusila se polknout, jenže v puse měla strašné sucho. "Vodu," zašeptala a zavřela oči. To jasné světlo ji do nich nepříjemně bodalo.

Draco vzal skleničku na jejím nočním stolku a rychle ji naplnil vodou ze své hůlky. Přidržel ji Samanthe u úst a ona ji během pár vteřin vylokala.
"Díky," zakřenila se, přičemž se jí tvář zkřivila bolestí. Nejmladšího Malfoye ten pohled zabolel. Neměl chodit spát, měl zůstat s ní. Ošetřovatelka potichu pracovala. Snažila se jí zhojit zhmožděniny a nalila do ní několik lektvarů.
"Ty modřiny na obličeji jsou hodně špatné, slečno, takže kouzlo je hned nezhojí. Musíte s nimi mít trpělivost. Omluvím vás ještě na další dva dny ze školy. Pozítří jste měla přijít na kontrolu. Teď to platí obzvlášť. Pak už vás snad konečně budu moct pustit do školních hodin. Dávejte na sebe, prosím, větší pozor a vy dva se o ní koukejte postarat," řekla přísným tónem, pokračujíc: "Teď bych vám ještě měla pomoct se převléct do nějakého pyžama."

Opatrně za pomoci kluků ji dovedla do koupelny. Ti pak odešli a ošetřovatelka chtěla Semi pomoct svléknout zubožené spodní prádlo. Při jejích dotycích sebou Sam trhla. Nesnesla to. Poppy byla sice žena, ale všechno jí přišlo ještě příliš živé a nedokázala snést ani cizí ruce na svém nahém těle. Ošetřovatelka ihned pochopila, že její domněnka byla správná, avšak nevěděla, jestli došlo na nejhorší nebo dívčino spodní prádlo svědčí o tom, že to dotyčný nestihl. Netušila, jak se své pacientky na tak intimní a hroznou věc zeptat. Nikdy neměla problém se studentů na něco ptát. Teď však byla v koncích.

"Stihli vás zachránit dřív, než..."
"Ano," šeptla Samantha se sklopeným pohledem, aniž by ji to nechala doříct. Toto zjištění zdravotnici alespoň trochu uklidnilo.

Nakonec byla Samantha konečně převlečená a díky osvěžujícím kouzlům i jakž takž čistá. Potom ji ošetřovatelka uložila a se zachmuřeným výrazem odešla. Oba kluci si klekli k její posteli.
"Povíš nám, prosím, co se stalo?" zeptal se opatrně Severus, kterému vrtalo hlavou, jak se to celé mohlo seběhnout.
Sam zavřela oči a začala vyprávět. Nechtěla o tom mluvit, ale musela jim vše říct, aby se necítila tak strašně. Pověděla jim, jak zjistila, že jí Draco zapomněl dát poznámky, a jak se vypravila do jejich ložnice a spletla si dveře.
"Potom mi Lucius řekl, ať si sednu k němu, že mi potřebuje něco říct, tak jsem si teda sedla a on mi sdělil, že mi ta záchrana Rosemanové prošla příliš snadno. Dál už vše víte," dokončila s obtížemi. Nechtěla na nejhorší zážitek svého života dál myslet, avšak nešlo to. Pořád ho viděla před sebou a cítila na sobě jeho slídivé ruce a ústa.

Draco by se nejradši neviděl. Jak jen mohl zapomenout na ty zatracené poznámky? Všechno se stalo jen kvůli němu! Nemohl se Samanthe ani podívat do očí.
"Severusi, za chvíli nám začíná hodina, měli bychom jít," podotkl neochotně blonďák.
"Neboj, Sam, přijdeme místo oběda. Teď spi, a až se vzbudíš, budeme zase tady," pousmál se na svou kamarádku černovlasý hoch.

Oba se dali na odchod. Sam začínala pociťovat panickou hrůzu z toho, že bude sama se svými myšlenkami a vzpomínkami. Na poslední chvíli chytla co nejpevněji Snapea za ruku a ten se překvapeně otočil.
"Severusi, nemůžu zůstat sama, buď tu se mnou, prosím," žadonila nešťastně brunetka.

Oslovený v jejích očích jasně viděl zoufalství, smíchané s bezmocí. Její prosící oči se i přes to, že se snažila, začaly zalévat slzami.
"Dobře, zůstanu tu s tebou," rozhodl se nakonec Snape.
Tím Sam hned o něco více uklidnil. Byl jediný, komu teď bezmezně věřila a potřebovala ho mít u sebe. Sama zůstat prostě nemohla. Severus poslal Draca samotného a řekl mu, ať ho omluví u učitelů.

"Pojď, prosím, sem ke mně," špitla Semi a poklepala na kus volného místa v posteli.
"Myslel jsem, že ti teď něčí doteky a blízkost vadí," podivil se černovlasý hoch.
"Nevím proč, ale jsi jediný, koho se stále nebojím. Věřím ti a vím, že mi neublížíš," vysvětlila Samantha, doufajíc, že toto jednoduché podání odpovědi mu postačí. Bohužel pro ni danou věc probíral dál.
"A co Draco, jemu nevěříš?" ptal se a opatrně si lehl vedle ní. Stále však měl strach, že jí nějak vyleká.
"Příliš mi připomíná jeho. Nemůžu se tomu prostě ubránit," pípla drobet zahanbeně dívčina po jeho boku.
"Jistě to chápu," řekl a podíval se na ni. Vypadala teď o mnoho klidnější. Po chvilce mlčení se najednou přisunula blíž a položila si svou hlavu na jeho hruď. K tomu se ještě co nejvíce zachumlala do peřiny.
"Nevadí ti to?" zeptala se s obavami, pokračujíc: "Je mi strašná zima."
"Ne, v pořádku," odpověděl jí, ale cítil se neskutečně rozpačitě.
"Povídej, prosím, něco," pípla ospale. "Říkej mi třeba, co jste se učili v Lektvarech."
Toho se Severus velice rád chytil a začal vyprávět. Plně se soustředil jen na to a hned byl zase v pohodě. Sam poslouchala jeho hlas, který ji velice uklidňoval a uspával. Snažila se i vnímat obsah toho, co jí říká, aby se její myšlenky nemusely zabývat něčím jiným.
Když mu ležela na hrudi, cítila známou vůni. Zjistila, že je to ta samá, jež cítila, než upadla do bezvědomí. Nebýt téhle události, tak by si za dané situace užívala Severusovu blízkost. Už delší dobu totiž měla zmatek ve svých citech vůči němu. Nevěděla si s tím rady a nebyl nikdo, komu by se mohla svěřit.
Najednou do pokoje vtrhly dvě její spolužačky. Rychle zabořila hlavu do Severusovi měkké košile, aby neviděly v jakém je stavu.
"Hups,"zahihňala se jedna z nich, dodávajíc: "Asi jdeme nevhod." Vzaly si, co potřebovaly, přičemž na sebe vrhaly významné pohledy. Nejspíš hned všem vyslepičí, co viděly a ještě si vše náležitě přibarví.
To nám tak ještě chybělo, zaklela v duchu Sam.
"Promiň, Severusi, budeš mít kvůli mně nepříjemnosti," vysoukala ze sebe tiše dívčina v jeho náručí, když zdejší největší kvočny Zmijozelu odešly.
"No, ty budeme mít evidentně oba," pousmál se oslovený, pokračujíc: "Staneme se teď senzací a všichni na nás budou mít narážky. No a ti Nebelvírští idioti se konečně dozví, koho sis vybrala." Chtě nechtě se musela pousmát i Samantha. Severus se jí opravdu ze všech sil snažil přivést na jiné myšlenky. Pak jí zase začal vyprávět o lektvarech a ona už konečně usnula.
Zdál se jí sen. Přehrála se jí v něm celá scéna z dnešního rána. Po celou dobu se snažila vzbudit, jenže to nešlo. Sen se pak změnil. Obklopila ji temnota a přímo před ní se objevil Luciusův obličej a smál se vítězným smíchem. S křikem se probudila. V posteli byla sama, celá upocená a zamotaná do deky. Po tvářích jí opět stékaly slzy. Rozhodla se, že se půjde osprchovat a doufala, že sebou někde neflákne.
Pustila na sebe pořádný proud příjemné vody a na mycí houbu dala spoustu sprchového gelu. Pak se začala pořádně drbat na všech částech těla i přes to, že jí celé bolelo. Potřebovala ze sebe smýt jeho doteky. Pořád je cítila a ani usilovné drhnutí jí nijak nepomáhalo. Viděla a cítila toho Malfoyovic úchyla všude. Pořád měla pocit, jako by slyšela jeho křik a cítila váhu jeho těla, která ji drtila.
Rychle vylezla ze sprchy a oblékla se. Začínala už z toho všeho, co se kolem ní posledních pár dní dělo, pomalu ztrácet zdravý rozum. Nechtěla už stále dokola vídat jeho tvář. Vzala skleničku, jež stála na umyvadle na vyplachování úst, a mrštila jí napůl šílená o zeď se zrcadlem. Pak se rychle chopila jednoho ze střepů. Už to prostě dál nevydržela a tohle byla jediná možnost, jak se osvobodit. Dřív, než však stihla přiložit střep ke svému zápěstí, se rozrazily dveře. Stál v nich Severus, který nejspíš slyšel, jak rozbila skleničku či zrcadlo.

Dřív, než se stihla vzpamatovat, k ní přiběhl a vyrazil jí střep z třesoucích se prstů.
"To tě člověk nemůže nechat ani chvilku samotnou? Proč si to chtěla udělat?" ptal se nešťastně Snape a samým šokem se mu třásl hlas.
"Už nemůžu, Severusi," dosedla na zem, drmolíc dál: "Prostě nemůžu. On je všude a nedokážu se toho zbavit," začala vzlykat a Severus si nevěděl rady. S takovou situací neměl zkušenost. Nikdy nikoho neutěšoval, avšak věděl, že Sam to potřebuje. Nemyslelo jí to teď jasně. Sedl si vedle ní, mimo dosah všech těch střepů, a neohrabaně si ji přitáhl do pevného objetí. Nemotorně jí pak hladil po vlasech, doufajíc, že to zabere.

K jeho úlevě se opravdu začala uklidňovat. Po chvíli vzlyky ustaly a přestávala se i třást. "Pojď, půjdeme zpátky do postele nebo nastydneš," rozhodl černovlasý chlapec. Sam jen tiše přikývla a nechala se odvést. Severus jí pomohl se zavrtat do peřin a sedl si na židli vedle její postele. "Musel jsem na záchod. Myslel jsem, že tvrdě spíš. Příště tě už nespustím z očí," řekl omluvným tónem.
"Ty za to nemůžeš, to já se chovám jako idiot," odpověděla jeho kamarádka a zavřela oči. Byla vyčerpaná. Za pár vteřin opět tvrdě spala a tentokrát naštěstí beze snů.

Když se znovu probudila, cítila se konečně trochu odpočatě a i lépe. Vedle její postele teď neseděl jen Severus, ale i Draco a její sestra, která měla tvář mokrou od slz. Sotva Severus spatřil, že má otevřené oči, rychle k ní vyslal myšlenku, doufajíc, že si zrovna nechrání mysl. Tvé sestře jsem řekl, že si zkoušela jedno kouzlo a spadla na tebe skříň. Myslel jsem, že bys byla radši, aby tohle nevěděla.
Děkuji za všechno, Severusi, odpověděla mu stejným způsobem a vděčně se na něj podívala.
"Van, no tak, nebreč, nic se přece nestalo," pokusila se na ní usmát. Její sestra se rozzářila, když zjistila, že je Sam vzhůru a okamžitě se jí vrhla okolo krku. Samanthu to zabolelo, avšak nedávala na sobě nic znát.
"Moc jsem se o tebe bála. Už mi to víckrát nedělej! Vždyť už je to druhá nehoda za několik dní. Bojím se, že tě ztratím," vysoukala ze sebe škytavě Vanessa.
"Neboj, prostě jsem jen nešika," zasmála se žertovně Semi a vlepila své sestře pusu na tvář. Byla ráda, že tuhle nezbednou osůbku má. Bez ní by byla na světě nuda. Osvětlovala její těžký život, plný přetvářky.

Draco se na ní taky usmál, ale pořád mu dělalo problém dívat se jí do očí. V utěšujícím gestu ji vzal za ruku, ale Sam sebou trhla a ruku rychle odtáhla. Zatvářil se bolestně a ona se zastyděla. Věděla, že jí neublíží, avšak prostě jeho dotyk momentálně nedokázala snést.
"Promiň," šeptla tiše. "Asi mi to bude chvíli trvat." Pak se otočila ke své mladší sestřičce se slovy: "Vanessko, můžu tě o něco požádat?"
"Jasně o cokoliv," zazubila se oslovená.
"Nechoď, prosím, zatím na ošetřovnu za Elizabeth. Ještě na tom není moc dobře a návštěvy ji příliš rozptylují," řekla, doufajíc, že Van poslechne bez jakýchkoliv protestů.
"Jo, to je pravda," přikývl Draco, aby svou kamarádku podpořil, dále vysvětlujíc: "Vždy se jí udělá špatně. Měla bys ještě pár dnů počkat." Vanessa nechápala jejich náhlou starost o Lizin zdravotní stav, ale slíbila své sestře, že za ní zatím nepůjde, což Samanthu trochu uklidnilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nessa Nessa | Web | 20. října 2015 v 6:49 | Reagovat

Jéj. Kapitola splnila moje očakávania. Aaaaa, Sev! :-D Toto beriem za príjemné nakopnutie do dňa :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama