Recenze →Jodi Picoult: Vypravěčka

12. září 2015 v 8:29 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Jodi Picoult
Název: Vypravěčka
Originál:The Storyteller
Počet stran: 512
Vydáno: 1. 9. 2014
Nakladatelství: Ikar
Překlad: Ivana Nuhlíčková
Mé celkové hodnocení: 75%
Oficiální anotace: Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem - se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže - byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.
***



Anotace skvěle popisuje základní děj knihy. Co neobsahuje, je příběh, který psala Minka, babička Sage. Psala ho od svého mládí a pokračovala i v době, kdy se dostala do Osvětimi. Chtěla být spisovatelkou a vymyslela krásný příběh s upírem, který se mi v knize líbil snad ze všeho nejvíce.

Četla jsem pár recenzí a všechny pějí na knihu neuvěřitelnou chválu, takže si zase přijdu divná, protože jsem z toho do stropu neskákala. První část knihy mě moc nebavila. Sage jsem si nějak nedokázala oblíbit. Taky mám nízké sebevědomí, ale trochu mi vadilo, že podle mě řešila hlavně to, jak se před každým schovat. Přemýšlela jsem, proč vlastně pořád sledujeme jen Sage a kam příběh míří. To se mi začalo postupně odhalovat a tím mě kniha bavila více.

Příběh byl psán z pohledu několika postav. Vždy v první osobě, což nevím, jestli mi plně vyhovovalo. Občas jsem si těžce zvykala, že je to najednou někdo jiný.

Kniha je silná, to ano, ale nebrečela jsem u ní, ani jsem k tomu neměla blízko. Pár příběhů z koncentračních táborů už jsem četla nebo viděla, takže mě vyprávění Minky o tom, co prožila, moc nepřekvapilo. Soucítila jsem s Minkou a byla to nejlepší část knihy, hned po jejím psaném příběhu o upírovy.

Nijak zvlášť mě to neodrovnalo, což může být i tím, že jsem věděla, že je to příběh smyšlený a ne reálný. Proto pro mě bylo těžké uvěřit i tomu, jak Minka vždy unikla smrti. Tyhle příběhy ve mně vždy vyvolají hromadu otázek nad tím, jak k takovým věcem vůbec mohlo dojít a jak k sobě mohou být lidé tak krutí. Jak špatné to na těchto místech bylo už chápu, a vždy si říkám, nakolik si vlastně vážím všeho, co mám.

Postavy z různých generací rodiny Sage v různých časech měly jednu velkou vášeň, a to pečení. Toto téma autorka zakomponovala bohatě a popisovala to naprosto dokonale. Občas si uměla se slovy neuvěřitelně vyhrát, a proto jsem si to dokázala naprosto přesně představit.

Příliš mě neuspokojila ta část, kdy vlastně Sage našla novou lásku. Přišlo mi to hrozně rychlé. Mě to nesedlo, ale jinak se mi vzniklý pár a vyústění Sageina předchozího vztahu líbili.

Kniha je krásně napsaná, nečte se vždy lehce, protože to není lehké téma a pro někoho to může být velký nápor na emoce. Autorka si s tím podle mě dala velkou práci a vymyslela do jedné knihy několik zajímavých příběhů různorodých lidí. Nejlepší části knihy byly vyprávění Josefa a Minky a Minčin psaný příběh. Navíc mě velmi překvapil konec a docela dost se mi líbil. Tato kniha má nepochybně něco do sebe, ale zrovna mně se nesmazatelně do paměti nevryje a nebyla jsem z ní tak unešená jako všichni ostatní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 14. září 2015 v 16:33 | Reagovat

O knihe som veľa počula, viac menej v dobrom. Príbeh má nepochybne niečo do seba, minimálne tou témou, ale mňa kniha na čítanie až tak neláka. Neviem, či by som chcela čítať práve o takejto téme, i keď na druhej strane je dobre, že sa o tom píše.

2 cincina cincina | Web | 18. září 2015 v 19:51 | Reagovat

Jenom 75 %? No teda... čekala jsem, že to ohodnotíš lépe. Já tuhle knihu četla a úplně jsem se do ní zamilovala a řadím ji ke svým nejoblíbenějším knihám ♥
Ale souhlasím s tím, že ta první část je trošku nudnější, než se to rozjede:) A také se mi nejvíce líbí ta část, kdy Minka popisuje ten život před, během a po koncentračním táboře. Hrozně mě překvapil ten konec, protože jsem to vůbec nečekala:O
Ale ta kniha je podle mě absolutně skvělá! ♥

3 Ducii Ducii | Web | 25. dubna 2016 v 22:47 | Reagovat

Také mívám občas pocit, že knížky, co všichni opěvují, se mi nelíbí. Přesto mne tato knížka podle anotace zaujala a tvoje recenze mě nijak neodrazuje :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama