Oheň, led a růže → 7. Strážní andělé a Lucifer (3/6)

24. srpna 2015 v 8:19 | Snapeova |  Oheň, led a růže
Na této části najdete nic moc hezkého, tedy pokud se nevyžíváte ve zlých věcech. Samantha bude Luciusem potrestána za záchranu Elizabeth. Upozorňuji na vulgární slova a násilí.
***
Samantha na něj šokovaně pohlédla, čekajíc, co bude dál. Tak rychle, že to sotva postřehla, jí položil jednu ruku na stehno a drsně ji políbil. Ústa držela pevně zavřená, ale potom, co silně zaťal nehty do její nohy, chtěla instinktivně vykřiknout a na to právě čekal. Nejspíš si ještě nestihl vyčistit zuby, protože jeho dech páchl, až z toho málem omdlívala. Dala by cokoliv za to, aby opravdu omdlela. Nechtěla už nic vidět ani cítit. Začínalo toho na ni být poněkud moc.

Nejhorší bylo, že u sebe neměla ani hůlku. Nechala si ji na nočním stolku. Šla si jen pro poznámky. Nemyslela, že by jí mohla potřebovat. Ve dveřích se objevili dva kluci. Už si chtěla oddechnout v domnění, že jí pomůžou, ale jen se zarazili, a pak se se zájmem dívali na scénu před sebou. Jedním z nich byl onen brunet, který předtím na Samanthu pokřikoval.
"Tak proto neměla zájem, šla za Luciusem," pronesl, jako kdyby snad objevil Ameriku.
Brunetka kousla Luciuse do jazyka, ale on jí za její troufalost ihned vlepil facku, až se jí otočila hlava. Ani ne pět sekund nato se vrhl na rozepínání její košile. Všemožně ho odstrkovala a křičela, avšak nebylo jí to nic platné. Už poněkolikáté za poslední dobu si připadala jako ve zlém snu. S potěšením se přisál k jejímu krku. Nebylo pochyb, že jí udělal pořádný cucflek. S knoflíky si nemohl za boha poradit. Když už mu došla trpělivost, prostě škubl a knoflíčky se rozletěly do všech stran. Košile byla na dva kusy a Sam, o něco více vyděšenější, zakřičela. Věděla, že se mu sama neubrání a měla panickou hrůzu z toho, co všechno jí udělá. Nehodlala se však jen tak vzdát. Mlátila ho, co jí síly stačily, ale jeho jakoby to ještě víc povzbuzovalo.
Sami tedy nezbývalo nic jiného, než promluvit. Třeba si totiž její pokusy o obranu vysvětloval jako projevy vášně či si, nedej bože, díky tomu myslel, že to má ráda tvrdě.
"Prokrista, Luciusi, vzpamatuj se. Nech mě být, já nechci!" víc říct nestihla. Na tváři jí přistála další facka.

"Mlč, ty náno pitomá! Všechny říkají, že nechtěj, a pak se jim to líbí. Navíc zasloužíš potrestat." Na to se ti dva čumilové patolízalsky zasmáli. Měli co dělat, aby neslintali. Sam nedokázala takové lidi pochopit.
Malfoy vzal za její krátkou sukni a po pár vteřinách dopadla stejně jako košile. Nyní už před ním ležela jen ve spodním prádle. Její křik přitáhl další nechutné čumily, ale žádného zachránce. Bylo nad slunce jasné, že i kdyby někdo měl tendenci jí pomoci, neodvážil by se odporovat Luciusovi. Byla zoufalá. Nevěděla, jak něco takového přežije. V nestřeženou chvíli se chopila příležitosti, a co nejsilněji zabořila Luciusovi svou pěst do vybouleného rozkroku. Ten rázem zavyl jako raněné zvíře a svalil se z postele. Obecenstvo se pobaveně zasmálo. Sam se dala jen ve spodním prádle na útěk. Problém byla zeď nadrženců před ní. Hodlala se však probojovat ven, i kdyby ji to mělo stát život. Prvního udeřila do nosu, až v něm křuplo tak mocně, že mu ho zaručeně zlomila. Pár dalších kopla nebo udeřila.
Nakonec bohužel vyhrálo obecenstvo i přes všechno Samanthino snažení dostat se pryč. Chytilo ji a strčilo zpátky do místnosti. Nechtěli se svého představení tak lehce vzdát. Možná doufali, že až si zmijozelský král užije, tak přijde řada i na ně. Zmiňovaný už se sbíral ze země a vražedně na ni pohlédl.

"Ty jedna děvko," křikl s hrozivým výrazem ve tváři a blesku-rychle vytáhl svou hůlku, jenž poté namířil na svou oběť: " Torture!"
Bolest jí zasáhla tak náhle a s takovou intenzitou, že se okamžitě svalila na zem, kde sebou škubala a křičela, až to trhalo uši. Nedokázala mlčet. Nebyla na něco takového připravena. Bolest ji najednou zaplnila každičké místo v mozku. Nedokázala jakkoliv myslet.
Když nápor bolesti ustal, pocítila hned další. Lucius jí surově chytl za vlasy a po zemi ji za ně odtáhl za všeobecného smíchu opět k posteli. Potom ji pustil a její hlava to schytala o roh dřevěného nočního stolku. Cítila, jak jí po zádech stéká pramínek krve. Blonďák si toho vůbec nevšímal, zvedl ji a hodil na postel. Nalehl na ni se zlostí, zjišťujíc, že zapínání podprsenky je vzadu. Musel by jí zase zvedat, aby jí tu věc sundal. I tenhle výhled na její tělo byl skvostný, avšak chtěl prostě víc. Toužil vidět všechna tajemství jejího těla, které za poslední rok tak nádherně zženštělo. Po téhle chvíli toužil už od cesty Bradavickým expresem. Rozhodl se tedy změnit taktiku zbavování se téhle zbytečné látky, jež zahalovala tak nádherné ženské přednosti. Vzal za ramínko její růžové krajkové podprsenky, jež ho tak dráždila a snažil se ho všemožně přetrhnout. Sam se mezitím pokoušela mlátit všude, kam dosáhla, bohužel pro ni její pokusy byly chabé. Síly ji rychle opouštěly. Začínalo se jí i zatmívat před očima. Rána na hlavě asi byla horší, než myslela. Bolest od ran, které jí Lucius uštědřovat už pomalu nevnímala, začínala se propadat do temnoty. Najednou uslyšela hluk.

"Pro Merlina, Sam!" zakřičel někdo zhrozeně, ale nedokázala ten hlas zařadit. Možná šlo o anděla, jenž se divil, v jak žalostném stavu přichází do nebe, kde už bolest ani utrpení nebyli. Najednou tíha Luciova těla zmizela. Snažila se vší silou bojovat s temnotou, i když chvilkami to vzdávala. Nevěděla, jestli chce žít či by raději umřela. Pak na sobě ucítila něčí teplý dech. Někdo jí popadl do náruče a přitiskl na svou hruď. Věděla, že je to její zachránce a ne jeden z nadrženců. Chtěla mu ovinout ruce kolem krku, aby mu tu dřinu ulehčila, ale nedokázala jimi pohnout. Vnímala jen spoustu nesourodého hluku kolem a příjemnou vůni svého zachránce.

---
O několik minut dříve

Severus zaklapl svou oblíbenou knihu o lektvarech. Podíval se na spícího Draca na vedlejší posteli a s úšklebkem pronesl: "Jako mimino."
Za půl hodiny už měl vyrazit na hodinu Kouzelných formulí, takže se rozhodl, dát si raní sprchu. Na snídani nešel. Byly dny, kdy ráno nemohl nic pozřít. Doma si dal s otcem po ránu občas kávu, ale tady v Bradavicích ji studenti nedostávali. Odebral se tedy do společné koupelny na chodbě, kde na sebe pustil příjemně chladivou sprchu. Když mu nebylo dobře, studená voda zaručeně pomohla a on se mohl v klidu vrhnout do víru školního života. Poté, co se umyl, omotal si ručník kolem boků, vyčistil si zuby a oholil se.

Pak už si jen oblékl bílou košili a k ní kalhoty. Zbytek si většinou oblékal až na pokoji. Umyl by se v jejich koupelně na pokoji, ale ta byla k jeho smůle obsazená.
Když šel chodbou zpátky do své ložnice. Viděl vpředu u dveří šestého ročníku dva sedmáky. Něčemu se tlemili.
Asi jedna z Luciusových návštěv, pomyslel si a dál se tím nezabýval.
Vešel do jejich pokoje a chystal si vzít kravatu, ale najednou uslyšel výkřik. Potom k němu i přes stěnu dolehlo hlasité "Torture " a následný uši trhající křik. To už asi nebyla jedna z běžných Luciusových 'společenských chvilek'. Křik podle všeho patřil nějaké dívce, což se mu nelíbilo. Musel to jít zatrhnout. Zaváhal, ale pak přiběhl k Dracově posteli.

"Draco? Draco, do prdele vstávej!" zakřičel, když ani lomcování s dotyčným nijak nepomáhalo.
"Co...co je do pekla, to už musíme?"
"Ne, ale pravděpodobně tvůj bratr vedle mučí nějakou holku."
"Ať jde o hajzlu, kretén!" ujelo Dracovi, jenž se rychle hrabal z vyhřátých pokrývek. Od vedle byly stále slyšet výkřiky, které nabíraly na intenzitě. Ta nešťastnice musela nejspíš hodně trpět.
Oba vyběhli z pokoje a zjistili, že Luciusovo řádění už má docela slušné obecenstvo, jež se zájmem přihlíželo a občas se smálo.
"Nejspíš je budeme muset zlikvidovat," usoudil Snape a Malfoy mladší přikývl.
Rozeběhli se chodbou a vrhali jednu zneškodňující kletbu za druhou na obecenstvo čítající asi deset lidí. Ti to nečekali a postupně padali jak přezrálé hrušky. Draco se do dveří dostal první, avšak naprosto ohromen se zarazil nad scénou, kterou spatřil. Na Luciusově posteli ležela nějaká holka. Rozeznat v tu chvíli dokázal jen dlouhé hnědé vlasy a v nich fialové pramínky.

"Do Salazarovy prdele!" zaklel rozezlený Draco.
Nebýt dobře známých vlasů, tak by v té dívce Samanthu vůbec nepoznal. Obličej měla nateklý a pokrytý ranami, stejně tak i různá místa jejího těla, a po podlaze i na posteli byla krev, ve které se nacházely cáry oblečení a několik bílých knoflíků. Luciusův bratr začínal vidět rudě. Rozeběhl se a srazil ze Samanthy to prohnilý hovado, jež se právě s velkým soustředěním snažilo rozervat její podprsenku.

Draco na nic nečekal a rozhodl se to tomu praseti oplatit stejnou mincí. Seslal na něj Torture a uspokojovalo ho, jak se ten prasák kroutí v bolestech u jeho nohou. Řval jak malé dítě. Severus chvíli všechno pozoroval, neschopen jakéhokoliv pohybu.
"Pro Merlina, Sam!" vzpamatoval se pak a přiběhl k posteli, kde bezvládně ležela, téměř bez známek života.
Tohle už na černovlasého chlapce bylo moc kruté. Jak jí mohl ten chcípák takhle ublížit? Jejich usměvavá, milá Sam si tohle nezasloužila. Copak si v poslední době nevytrpěla dost? Víc už Luciuse nenávidět ani nedokázal. Vydal se Dracovi na pomoc. Mladší Malfoy mezitím zrušil své kouzlo. Severus přikročil ke schoulenému nadrženci a pěkně po mudlovsku do něj začal hlava nehlava kopat. Lucius se už ani nebránil. Jen se zbaběle stočil do těsného klubíčka.
"Tak se braň, ty svině!" řval na něj Severus jak smyslů zbavený a zvedl ho za límec z krvavé lepkavé kaluže. Toho využil Draco, dřív než to stihl jeho kamarád, a ubalil svému pokrevnímu příbuznému takovou ránu, až mu zlomil nos. Zmlácený opět spadl na zem.
"To byla má rána, Draco!" ozval se drobet dotčeně Snape, poněvadž doufal, že tím si aspoň trochu pomůže ze zoufalství a tísně, jež teď pociťoval.
"Promiň, Severusi," procedil Samanthin druhý zachránce skrz zaťaté zuby. Bylo vidět, že vztek na vlastní krev s ním přímo lomcuje.
Severus by toho všiváka dokázal mlátit do té doby, než by z něho zbyla jen mastná skvrna, ale ovládl se a vrátil se rychle k Samanthe. Vzal ji opatrně do náruče. Zjistil, že má tržnou ránu na hlavě. V náručí mu ležela naprosto bezvládně. Se smutkem v očích se díval na její zbitý obličej. Podobně párkrát vypadala i jeho máma… Škoda, že svého otce nemohl zmlátit jako Luciuse a ukázat mu, jaké to je.
Zaplašil tyto myšlenky a začal přemýšlet, kam vlastně Samanthu vezme. V takovém stavu ji nemohl nést na ošetřovnu. Co by řekl? Ale nějak ošetřit potřebovala. Nejdřív ji musel dostat do postele, avšak do jejich ložnice ji vzít nemohl. Nacházela se příliš blízko všech těch, proradných diváků a navíc by později určitě přišli jeho spolužáci, přičemž někteří byli podobně úchylní. Musel ji donést do její ložnice, ale netušil, jak se tam s ní v náručí dostane, když se schody měnily ve skluzavku, pokud chtěl do dívčích ložnic vejít někdo jiný než slečna. Museli požádat nějaké holky, aby tam Sam dovedly, ale potřeboval Draca, aby je sehnal.

Nakoukl znovu do dveří ložnice.
"Draco? Draco!" Oslovený začal konečně vnímat, ustal v trestání svého bratra a s tázavým výrazem se otočil na svého kamaráda. "Potřebuji, abys sehnal nějaké dvě holky, které by Samanthu dovedly do její ložnice. My tam pak za ní můžeme třeba na košťatech." Blonďák přikývl a hodil zkrvaveného Luciuse na podlahu, kam jeho hlava dopadla s hlasitým zaduněním.
Mladší Malfoy odběhl a Severus se snažil udržet Sam. Byla sice hubená, ale nebyl zvyklý takhle dlouho někoho nosit a navíc bez sebemenší pomoci. Přišla mu jak hadrová panenka. Navíc tomu tak bylo podruhé za několik dnů. Říkal si, jestli jeho kamarádka vůbec přežije tenhle školní rok. Vyučovalo se sotva měsíc a ona se už podruhé ocitla blízko smrti.

Draco za chvilku přiběhl s vyděšenou, ale statnou blondýnkou a s drobnější černovláskou. Severus Sam donesl až ke schodům a tam ji předal těm dvěma. Dívky ji nemohly podpírat, protože by schody ani tak nevyšla. Byla v bezvědomí. Každá tedy opatrně vzala jednu půlku jejího těla a pomalu postupovaly vzhůru. Draco se Severusem si zatím doběhli pro košťata.
Když se dostali do její ložnice, už ležela ve své posteli. Severus se ihned začínal ujímat situace. Strhl povlak z polštáře a řekl Dracovi, ať ho Sam pevně drží na té ráně na hlavě. Pak začal zkoumat všechny škrábance, modřiny a podlitiny. Už všechno kolem léčení takových poranění znal. Potřebovali však stejně ošetřovatelku, aby vyloučila vnitřní krvácení a další možná zranění.

Severus rychle popadl blízký papír a něco tam načmáral, pak ho podal Dracovi se slovy: "Zajdi na ošetřovnu. Popros madam Pomfreyovou, jestli by sem nemohla přijít a řekni jí, aby vzala tyhle lektvary." Blonďák přikývl a nemeškal.
Severus za něj držel zmuchlaný povlak na polštář na Semině ráně. Těm dvěma děvčatům poděkoval a poslal je pryč. Prozatím svou kamarádku přikryl peřinou, poněvadž na jejím těle zpozoroval husí kůži.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nessa Nessa | Web | 27. srpna 2015 v 8:22 | Reagovat

Záchranci Sev a Draco! :-D Super diel ^^

2 Kikča Kikča | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 17:43 | Reagovat

Krása... Super díl :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama