Srpen 2015

informační článek č. 6

30. srpna 2015 v 22:19 | Snapeova |  Oznámení
Zdravím, tentokrát to nebude o vašich přáních na povídky, protože prání jsem uzavřela do doby, než je všechny splním. Mám pocit, že nedávno se někdo v komentářích na povídky na přání ptal, takže tohle je taková odpověď, kterou už jsem psala v minulém info článku. Těch přání se nakupilo opravdu hodně a já na psaní moc času nemám.

V této době zase stojí krátké povídky na přání, protože ve volných chvílích na psaní se snažím dokončit povídku Sirius/Hermiona. Ta už je asi tak na 90% hotová. Bude mít o něco méně než deset kapitol, ale ještě ji musím vypilovat. Podle mé původní naivní představy už tady měla dávno být, ale nejspíš se tu začne objevovat buď někdy od září nebo od října. I tohle je povídka na přání, takže krom zadavatelky, kolik je tu potencionálních čtenářů? :D

Pak mi na email přes zprávu autorovi přišlel tento dotaz od Nikoly: Ahoj, chtěla bych se tě zeptat, jak nakonec skončí příběh "Pravda zrozená ze lži"? :)

Upřímně nevím, jak mám tuhle otázku chápat. Pokud se ti jen nedaří najít poslední kapitolu, jdi přímo do rubriky této povídky zde. Tam jsou veškeré kapitoly. Víc pomoci nemůžu.

A prosba na všechny. Pokud mi chcete napsat přes zprávu autorovi, napište mi tam i nějaký kontakt na vás. Protože pak opravdu jedinná možnost je, odpovědět vám přes článek.

Když už teda jsem v tom, chci se trošku omluvit spřáteleným stránkám. Doufám, že na mě ještě nikdo nezanevřel. Vím, že mi to vážně trvá, ale zase se můžete spolehnout, že když se k vám konečně dostanu, přečtu si a okomentuju vše za tu dobu, co mě zajímá. Není to o tom, že bych se k vám nutila, je to prostě o tom, že nic nestíhám, jak chci a ačkoli mám vaše články ráda, prostě k vám chodím málo, ale na jednu stranu doufám, že už jste na to zvyklí :D

A ještě jedna informace. 9. září odjíždím do Anglie a vracím se 13. září. Jak to bude s články dopředu neřeknu, ale občas bývají mezi články i týdenní pauzy, takže věřím, že se o mě nebudete bát :D. Každopádně, když vůbec odletím a když všechno vyjde, pak připravím nejspíš více než jeden článek právě o mém výletě do Anglie, tak se možná máte na co těšit :D Snad se tu po 13. září ještě setkáme :D

Věc, která by vás mohla potěšit. Na druhém blogu dělám soutěž o Knihu Bestiář Harryho Pottera. Zapojit se ještě můžete do 1. září. V dohledné době se zde objeví recenze na tuto knížku :). A pokud chcete zvýšit svou šanci na výhru, zapojte se do soutěže i zde u Veroniky, která pořádá stejnou soutěž ;)

Většina z vás ještě chodí do školy, takže přeji úspěšný vstup do nového školního roku. Těm ostatním příjemný vstup do měsíce září.

Pochlubte se, kde v Česku nebo zahraničí a jakým způsobem jste trávili léto nebo dovolenou? A chystáte se taky ještě někam do konce tohoto roku?

Jo a k tomu úvodnímu obrázku. V době premiéry HP 7 byla spuštěna aplikace na zjištění vašeho patrona. Teď už nějak není funkční, ale na internetu jsem test našla zde. Doufám, že je to fakt on. Tehdy mi vyšel jelen, ale těžko říct, jak moc jsem tehdy rozuměla té angličtině. Teď mi vyšla koza. Nejdřív se mi to moc nelíbilo, ale podle popisu to na mě celkem sedí, takže... asi se s ní smířím :D Pokud si uděláte test, napiště, jaký je váš patron. :)
Snapeova

Oheň, led a růže → 7. Strážní andělé a Lucifer (3/6)

24. srpna 2015 v 8:19 | Snapeova |  Oheň, led a růže
Na této části najdete nic moc hezkého, tedy pokud se nevyžíváte ve zlých věcech. Samantha bude Luciusem potrestána za záchranu Elizabeth. Upozorňuji na vulgární slova a násilí.
***
Samantha na něj šokovaně pohlédla, čekajíc, co bude dál. Tak rychle, že to sotva postřehla, jí položil jednu ruku na stehno a drsně ji políbil. Ústa držela pevně zavřená, ale potom, co silně zaťal nehty do její nohy, chtěla instinktivně vykřiknout a na to právě čekal. Nejspíš si ještě nestihl vyčistit zuby, protože jeho dech páchl, až z toho málem omdlívala. Dala by cokoliv za to, aby opravdu omdlela. Nechtěla už nic vidět ani cítit. Začínalo toho na ni být poněkud moc.

Nejhorší bylo, že u sebe neměla ani hůlku. Nechala si ji na nočním stolku. Šla si jen pro poznámky. Nemyslela, že by jí mohla potřebovat. Ve dveřích se objevili dva kluci. Už si chtěla oddechnout v domnění, že jí pomůžou, ale jen se zarazili, a pak se se zájmem dívali na scénu před sebou. Jedním z nich byl onen brunet, který předtím na Samanthu pokřikoval.
"Tak proto neměla zájem, šla za Luciusem," pronesl, jako kdyby snad objevil Ameriku.
Brunetka kousla Luciuse do jazyka, ale on jí za její troufalost ihned vlepil facku, až se jí otočila hlava. Ani ne pět sekund nato se vrhl na rozepínání její košile. Všemožně ho odstrkovala a křičela, avšak nebylo jí to nic platné. Už poněkolikáté za poslední dobu si připadala jako ve zlém snu. S potěšením se přisál k jejímu krku. Nebylo pochyb, že jí udělal pořádný cucflek. S knoflíky si nemohl za boha poradit. Když už mu došla trpělivost, prostě škubl a knoflíčky se rozletěly do všech stran. Košile byla na dva kusy a Sam, o něco více vyděšenější, zakřičela. Věděla, že se mu sama neubrání a měla panickou hrůzu z toho, co všechno jí udělá. Nehodlala se však jen tak vzdát. Mlátila ho, co jí síly stačily, ale jeho jakoby to ještě víc povzbuzovalo.
Sami tedy nezbývalo nic jiného, než promluvit. Třeba si totiž její pokusy o obranu vysvětloval jako projevy vášně či si, nedej bože, díky tomu myslel, že to má ráda tvrdě.
"Prokrista, Luciusi, vzpamatuj se. Nech mě být, já nechci!" víc říct nestihla. Na tváři jí přistála další facka.

"Mlč, ty náno pitomá! Všechny říkají, že nechtěj, a pak se jim to líbí. Navíc zasloužíš potrestat." Na to se ti dva čumilové patolízalsky zasmáli. Měli co dělat, aby neslintali. Sam nedokázala takové lidi pochopit.
Malfoy vzal za její krátkou sukni a po pár vteřinách dopadla stejně jako košile. Nyní už před ním ležela jen ve spodním prádle. Její křik přitáhl další nechutné čumily, ale žádného zachránce. Bylo nad slunce jasné, že i kdyby někdo měl tendenci jí pomoci, neodvážil by se odporovat Luciusovi. Byla zoufalá. Nevěděla, jak něco takového přežije. V nestřeženou chvíli se chopila příležitosti, a co nejsilněji zabořila Luciusovi svou pěst do vybouleného rozkroku. Ten rázem zavyl jako raněné zvíře a svalil se z postele. Obecenstvo se pobaveně zasmálo. Sam se dala jen ve spodním prádle na útěk. Problém byla zeď nadrženců před ní. Hodlala se však probojovat ven, i kdyby ji to mělo stát život. Prvního udeřila do nosu, až v něm křuplo tak mocně, že mu ho zaručeně zlomila. Pár dalších kopla nebo udeřila.
Nakonec bohužel vyhrálo obecenstvo i přes všechno Samanthino snažení dostat se pryč. Chytilo ji a strčilo zpátky do místnosti. Nechtěli se svého představení tak lehce vzdát. Možná doufali, že až si zmijozelský král užije, tak přijde řada i na ně. Zmiňovaný už se sbíral ze země a vražedně na ni pohlédl.

"Ty jedna děvko," křikl s hrozivým výrazem ve tváři a blesku-rychle vytáhl svou hůlku, jenž poté namířil na svou oběť: " Torture!"
Bolest jí zasáhla tak náhle a s takovou intenzitou, že se okamžitě svalila na zem, kde sebou škubala a křičela, až to trhalo uši. Nedokázala mlčet. Nebyla na něco takového připravena. Bolest ji najednou zaplnila každičké místo v mozku. Nedokázala jakkoliv myslet.
Když nápor bolesti ustal, pocítila hned další. Lucius jí surově chytl za vlasy a po zemi ji za ně odtáhl za všeobecného smíchu opět k posteli. Potom ji pustil a její hlava to schytala o roh dřevěného nočního stolku. Cítila, jak jí po zádech stéká pramínek krve. Blonďák si toho vůbec nevšímal, zvedl ji a hodil na postel. Nalehl na ni se zlostí, zjišťujíc, že zapínání podprsenky je vzadu. Musel by jí zase zvedat, aby jí tu věc sundal. I tenhle výhled na její tělo byl skvostný, avšak chtěl prostě víc. Toužil vidět všechna tajemství jejího těla, které za poslední rok tak nádherně zženštělo. Po téhle chvíli toužil už od cesty Bradavickým expresem. Rozhodl se tedy změnit taktiku zbavování se téhle zbytečné látky, jež zahalovala tak nádherné ženské přednosti. Vzal za ramínko její růžové krajkové podprsenky, jež ho tak dráždila a snažil se ho všemožně přetrhnout. Sam se mezitím pokoušela mlátit všude, kam dosáhla, bohužel pro ni její pokusy byly chabé. Síly ji rychle opouštěly. Začínalo se jí i zatmívat před očima. Rána na hlavě asi byla horší, než myslela. Bolest od ran, které jí Lucius uštědřovat už pomalu nevnímala, začínala se propadat do temnoty. Najednou uslyšela hluk.

"Pro Merlina, Sam!" zakřičel někdo zhrozeně, ale nedokázala ten hlas zařadit. Možná šlo o anděla, jenž se divil, v jak žalostném stavu přichází do nebe, kde už bolest ani utrpení nebyli. Najednou tíha Luciova těla zmizela. Snažila se vší silou bojovat s temnotou, i když chvilkami to vzdávala. Nevěděla, jestli chce žít či by raději umřela. Pak na sobě ucítila něčí teplý dech. Někdo jí popadl do náruče a přitiskl na svou hruď. Věděla, že je to její zachránce a ne jeden z nadrženců. Chtěla mu ovinout ruce kolem krku, aby mu tu dřinu ulehčila, ale nedokázala jimi pohnout. Vnímala jen spoustu nesourodého hluku kolem a příjemnou vůni svého zachránce.

---
O několik minut dříve

Severus zaklapl svou oblíbenou knihu o lektvarech. Podíval se na spícího Draca na vedlejší posteli a s úšklebkem pronesl: "Jako mimino."
Za půl hodiny už měl vyrazit na hodinu Kouzelných formulí, takže se rozhodl, dát si raní sprchu. Na snídani nešel. Byly dny, kdy ráno nemohl nic pozřít. Doma si dal s otcem po ránu občas kávu, ale tady v Bradavicích ji studenti nedostávali. Odebral se tedy do společné koupelny na chodbě, kde na sebe pustil příjemně chladivou sprchu. Když mu nebylo dobře, studená voda zaručeně pomohla a on se mohl v klidu vrhnout do víru školního života. Poté, co se umyl, omotal si ručník kolem boků, vyčistil si zuby a oholil se.

Pak už si jen oblékl bílou košili a k ní kalhoty. Zbytek si většinou oblékal až na pokoji. Umyl by se v jejich koupelně na pokoji, ale ta byla k jeho smůle obsazená.
Když šel chodbou zpátky do své ložnice. Viděl vpředu u dveří šestého ročníku dva sedmáky. Něčemu se tlemili.
Asi jedna z Luciusových návštěv, pomyslel si a dál se tím nezabýval.
Vešel do jejich pokoje a chystal si vzít kravatu, ale najednou uslyšel výkřik. Potom k němu i přes stěnu dolehlo hlasité "Torture " a následný uši trhající křik. To už asi nebyla jedna z běžných Luciusových 'společenských chvilek'. Křik podle všeho patřil nějaké dívce, což se mu nelíbilo. Musel to jít zatrhnout. Zaváhal, ale pak přiběhl k Dracově posteli.

"Draco? Draco, do prdele vstávej!" zakřičel, když ani lomcování s dotyčným nijak nepomáhalo.
"Co...co je do pekla, to už musíme?"
"Ne, ale pravděpodobně tvůj bratr vedle mučí nějakou holku."
"Ať jde o hajzlu, kretén!" ujelo Dracovi, jenž se rychle hrabal z vyhřátých pokrývek. Od vedle byly stále slyšet výkřiky, které nabíraly na intenzitě. Ta nešťastnice musela nejspíš hodně trpět.
Oba vyběhli z pokoje a zjistili, že Luciusovo řádění už má docela slušné obecenstvo, jež se zájmem přihlíželo a občas se smálo.
"Nejspíš je budeme muset zlikvidovat," usoudil Snape a Malfoy mladší přikývl.
Rozeběhli se chodbou a vrhali jednu zneškodňující kletbu za druhou na obecenstvo čítající asi deset lidí. Ti to nečekali a postupně padali jak přezrálé hrušky. Draco se do dveří dostal první, avšak naprosto ohromen se zarazil nad scénou, kterou spatřil. Na Luciusově posteli ležela nějaká holka. Rozeznat v tu chvíli dokázal jen dlouhé hnědé vlasy a v nich fialové pramínky.

"Do Salazarovy prdele!" zaklel rozezlený Draco.
Nebýt dobře známých vlasů, tak by v té dívce Samanthu vůbec nepoznal. Obličej měla nateklý a pokrytý ranami, stejně tak i různá místa jejího těla, a po podlaze i na posteli byla krev, ve které se nacházely cáry oblečení a několik bílých knoflíků. Luciusův bratr začínal vidět rudě. Rozeběhl se a srazil ze Samanthy to prohnilý hovado, jež se právě s velkým soustředěním snažilo rozervat její podprsenku.

Draco na nic nečekal a rozhodl se to tomu praseti oplatit stejnou mincí. Seslal na něj Torture a uspokojovalo ho, jak se ten prasák kroutí v bolestech u jeho nohou. Řval jak malé dítě. Severus chvíli všechno pozoroval, neschopen jakéhokoliv pohybu.
"Pro Merlina, Sam!" vzpamatoval se pak a přiběhl k posteli, kde bezvládně ležela, téměř bez známek života.
Tohle už na černovlasého chlapce bylo moc kruté. Jak jí mohl ten chcípák takhle ublížit? Jejich usměvavá, milá Sam si tohle nezasloužila. Copak si v poslední době nevytrpěla dost? Víc už Luciuse nenávidět ani nedokázal. Vydal se Dracovi na pomoc. Mladší Malfoy mezitím zrušil své kouzlo. Severus přikročil ke schoulenému nadrženci a pěkně po mudlovsku do něj začal hlava nehlava kopat. Lucius se už ani nebránil. Jen se zbaběle stočil do těsného klubíčka.
"Tak se braň, ty svině!" řval na něj Severus jak smyslů zbavený a zvedl ho za límec z krvavé lepkavé kaluže. Toho využil Draco, dřív než to stihl jeho kamarád, a ubalil svému pokrevnímu příbuznému takovou ránu, až mu zlomil nos. Zmlácený opět spadl na zem.
"To byla má rána, Draco!" ozval se drobet dotčeně Snape, poněvadž doufal, že tím si aspoň trochu pomůže ze zoufalství a tísně, jež teď pociťoval.
"Promiň, Severusi," procedil Samanthin druhý zachránce skrz zaťaté zuby. Bylo vidět, že vztek na vlastní krev s ním přímo lomcuje.
Severus by toho všiváka dokázal mlátit do té doby, než by z něho zbyla jen mastná skvrna, ale ovládl se a vrátil se rychle k Samanthe. Vzal ji opatrně do náruče. Zjistil, že má tržnou ránu na hlavě. V náručí mu ležela naprosto bezvládně. Se smutkem v očích se díval na její zbitý obličej. Podobně párkrát vypadala i jeho máma… Škoda, že svého otce nemohl zmlátit jako Luciuse a ukázat mu, jaké to je.
Zaplašil tyto myšlenky a začal přemýšlet, kam vlastně Samanthu vezme. V takovém stavu ji nemohl nést na ošetřovnu. Co by řekl? Ale nějak ošetřit potřebovala. Nejdřív ji musel dostat do postele, avšak do jejich ložnice ji vzít nemohl. Nacházela se příliš blízko všech těch, proradných diváků a navíc by později určitě přišli jeho spolužáci, přičemž někteří byli podobně úchylní. Musel ji donést do její ložnice, ale netušil, jak se tam s ní v náručí dostane, když se schody měnily ve skluzavku, pokud chtěl do dívčích ložnic vejít někdo jiný než slečna. Museli požádat nějaké holky, aby tam Sam dovedly, ale potřeboval Draca, aby je sehnal.

Nakoukl znovu do dveří ložnice.
"Draco? Draco!" Oslovený začal konečně vnímat, ustal v trestání svého bratra a s tázavým výrazem se otočil na svého kamaráda. "Potřebuji, abys sehnal nějaké dvě holky, které by Samanthu dovedly do její ložnice. My tam pak za ní můžeme třeba na košťatech." Blonďák přikývl a hodil zkrvaveného Luciuse na podlahu, kam jeho hlava dopadla s hlasitým zaduněním.
Mladší Malfoy odběhl a Severus se snažil udržet Sam. Byla sice hubená, ale nebyl zvyklý takhle dlouho někoho nosit a navíc bez sebemenší pomoci. Přišla mu jak hadrová panenka. Navíc tomu tak bylo podruhé za několik dnů. Říkal si, jestli jeho kamarádka vůbec přežije tenhle školní rok. Vyučovalo se sotva měsíc a ona se už podruhé ocitla blízko smrti.

Draco za chvilku přiběhl s vyděšenou, ale statnou blondýnkou a s drobnější černovláskou. Severus Sam donesl až ke schodům a tam ji předal těm dvěma. Dívky ji nemohly podpírat, protože by schody ani tak nevyšla. Byla v bezvědomí. Každá tedy opatrně vzala jednu půlku jejího těla a pomalu postupovaly vzhůru. Draco se Severusem si zatím doběhli pro košťata.
Když se dostali do její ložnice, už ležela ve své posteli. Severus se ihned začínal ujímat situace. Strhl povlak z polštáře a řekl Dracovi, ať ho Sam pevně drží na té ráně na hlavě. Pak začal zkoumat všechny škrábance, modřiny a podlitiny. Už všechno kolem léčení takových poranění znal. Potřebovali však stejně ošetřovatelku, aby vyloučila vnitřní krvácení a další možná zranění.

Severus rychle popadl blízký papír a něco tam načmáral, pak ho podal Dracovi se slovy: "Zajdi na ošetřovnu. Popros madam Pomfreyovou, jestli by sem nemohla přijít a řekni jí, aby vzala tyhle lektvary." Blonďák přikývl a nemeškal.
Severus za něj držel zmuchlaný povlak na polštář na Semině ráně. Těm dvěma děvčatům poděkoval a poslal je pryč. Prozatím svou kamarádku přikryl peřinou, poněvadž na jejím těle zpozoroval husí kůži.

Oblíbené písně za červenec 2015

22. srpna 2015 v 13:09 | Snapeova |  Hudba
Tentokrát to téměř nestojí za řeč, jde jen o jednu skladbu, kterou jsem slyšela v upoutávce na dokumenty. Za červenec se mi toho více nesešlo, ale myslím, že je to hezký kousek. Za srpen bude více přírustků. Jaké jsou momentálně vaše nejoblíbenější písně? Nějaký tip?

Recenze →Alma Katsu: Zúčtování

18. srpna 2015 v 18:49 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Alma Katsu
Název: Zúčtování
Originál: The Reckoning
Počet stran: 328
Vydáno: 10. 7. 2015
Nakladatelství: Knižní klub
Překlad: Libuše a Luboš Trávníčkovi
Série: Elixír
Díl: 2
Mé celkové hodnocení: 85%
Oficiální anotace: Smyslný, fascinující příběh lásky se prohlubuje ve volném pokračování strhujícího Elixíru. Lanore uvěznila svého nepřítele a začíná nový život s Lukem, lékařem z pohotovosti v Maine, který se do ní zamiloval a nahlédl do jejího skrytého nesmrtelného světa. Celý Londýn se schází, aby navštívil tajemnou výstavu v Muzeu Alberta a Viktorie. Právě tehdy se však otevře brána do dávných časů a Adair vtrhne do jedenadvacátého století, aby dopadl Lanny a pomstil se za její krutou zradu. A Lanore má nyní zaplatit za svou dávnou lásku ke krásnému Jonathanovi.
***

Můj boj → 2. Prvních deset kilo

13. srpna 2015 v 21:14 | Snapeova |  Vykecávačka
Od začátku změn a téměř i od prvního článku uběhlo osm měsíců. Za tu dobu se událo mnohé. Když jsem psala první článek, byla jsem na úplném začátku. Teď už jsem trochu pokročila.

Nesekla jsem s tím, ačkoli jsem ohledně sladkého nedodržela přesně to, co jsem chtěla. To jsem ale částečně čekala, skoro nikdy nic nevyjde, jak to člověk přesně plánuje. První měsíc jsem opravdu vydržela naprosto bez sladkého, ale pak už mi to nevyšlo, jak jsem chtěla, takže jsem třeba něco měla po dvou týdnech nebo po týdnu, ale to nevadí. Ten měsíc mi neuvěřitelně pomohl, ale jde nejvíc o to, že jsem si to ujasnila v hlavě, proto jsem do toho nespadla zpět. Sice si občas něco sladkého dám, ale naučila jsem se ovládat. Když opravdu chci, dokážu si to odepřít (Po nočních to ale většinou neplatí) a zvládnu si dát jen jednu věc a nejít hned pro další.

První změna spolu se zákazem sladkého byla pravidelnost jídla. Nic víc, jedla jsem normálně, jen více kontrolovaně, bez sladkého a přehánění. Za první tři měsíce mi to přineslo úbytek o pět kilo. Pak to zůstávalo pořád stejné. Marně jsem hledala cestu k pohybu. Naučila jsem se každý den mít ovoce a zeleninu, třeba i třikrát denně. Pomalu jsem si zvykala, žádná hrozná muka, jak musím jíst to, co mi vůbec nechutná. Ze zeleniny jím v podstatě jen okurku a pak k tomu občas ještě něco dalšího, co snesu. Teď už je pro mě zcela automatické mít každý den ovoce i nějakou zeleninu, a když nemám, cítím, že mi to nějakým způsobem chybí.

Další dvě kila mě opustila až po dalších třech měsících. To jsem se konečně narvala do menších tříčtvrťáků, co máme doma. :D Říkala jsem si, že to sice jde pomalu, ale zato to bude trvalé a nezbavím se svých nově nabitých zvyků hned, jak se dostanu na váhu, kterou bych chtěla mít. Brala jsem to pozitivně a zároveň věděla, že by to mohlo jít rychleji. Chyba byla pořád i v jídle a v nulovém pohybu.

Nakonec jsme se s mámou rozhoupaly a šly do ženské posilovny, kam jsme chodily asi tři měsíce v době, kdy mi bylo nějakých třináct. Není to sice nejlevnější, ale vzhledem k tomu, že trenérky máte neustále po ruce a poradí vám nejen s cvičením, ale i s jídlem a nemusíte platit nic navíc, se to vyrovná i levnějším posilovnám. Zatím sice nevím, jak zaplatíme členství, až odchodíme tohohle půl roku, ale ještě je čas. Nějak to vyřeším. Moc dobře vím, že doma se prostě k ničemu nedonutím, ale jít tam a nějakou dobu na sobě makat, to mi problém nedělá.

Trenérka, kterou jsme tam potkaly, je skvělá a po rozmluvě s ní přišla další etapa změn jídelníčku. V lednu, tedy na začátku, jsem například za den snědla několik krajíců chleba. Teď ho mívám jen jednou denně, většinou k snídani. Jsou i dny, kdy toho pečiva je více, ale snažím se tomu vyvarovat a rozhodně to jde. Po nových změnách jsem během měsíce "odhodila" další tři kila, takže jsem zvládla první část, prvních deset kilo. Pokud se dál bude dařit s jídlem i pohybem, věřím, že do konce roku by neměl být problém "zahodit" dalších deset. V průměru jsou to dvě kila na měsíc a trenérka říkala, že očekává tak tři, takže je to více než reálný výhled. Snad se mi to povede.

Nejhorší je, když jedete na několikadenní návštěvu a nemůžete se stravovat, jak potřebujete. Věřte mi, u dědy to doopravdy nešlo, neměla jsem vše, co jsem potřebovala. Holt jsem se přizpůsobila a musela chleba i večeřet a další drobnosti, které by v domácím prostředí byly jiné. Hodně jsem se snažila držet se všeho co nejlépe a naštěstí jsem aspoň nepřibrala. Je to, ale opravdu utrpení, když nemůžete jíst, tak jak chcete a potřebujete.

Maso jsem neomezila a i to mléko si občas přeci jen dám. Je to zvláštní, někdy se mléka nedotknu půl roku a pak mám období, kdy si ho sem tam dávám. No co, nemůžu to pořád tolik řešit, i když bych možná měla. Je to stejné jako s masem. Pořád si nejsem jistá, jaký postoj zaujmout. Pere se to ve mně, ale o tom možná někdy v jiném článku. Každopádně jsem našla mnoho náhražek masa, jako zdroj bílkovin, které jsem si řekla, že časem vyzkouším. Třeba se mi podaří svou masnou spotřebu omezit, jako se mi podařilo zredukovat spotřebu pečiva.

Takže, abych to shrnula: Deset kilo dole, snažím se pořád zlepšovat jídelníček. Začínám s cvičením. Odhodlání se mě nepouští a vidím to optimisticky. Vím, že můžu dokázat, to co si přeju už spoustu let. Nepřipouštím si to, že bych to zase vzdala.

Pomáhá mi, když o některých jídlech třeba vím, co je v tom za špatné věci a jak to na tělo působí. Řeknu si totiž, že vlastně jím jedy a o to rozhodně nestojím, rozhodně ne v takovém množství. Nedokážu je samozřejmě vyškrtnout úplně, ale dělám vše pro to, abych se k nim uchylovala co nejméně. O tom zdravém si říkám, jak to tělu prospěje, když to budu jíst a cítím se pak mnohem spokojeněji, když vím, že jsem jedla zdravě, dle svých možností. Naopak se necítím tak dobře, když se zrovna z nějakého důvodu stravuju více nebo méně nezdravě. Je důležité zakódovat si některé věci do mozku, může to neuvěřitelně pomáhat. Zároveň je samozřejmě dobré to nepřehnat a nezhroutit se třeba z toho, že jsem si po sto letech dala smažák. :D

Časem se zase ozvu, jak pokračuju se svým bojem. Třeba to dodá motivaci někomu, kdo taky potřebuje zlepšit svůj způsob života, své zdraví.

Recenze →Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se

5. srpna 2015 v 16:59 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Fredrik Backman
Název: Babička pozdravuje a omlouvá se
Originál: Min mormor hälsar och säger förlåt
Počet stran: 424
Vydáno: 3. 6. 2015
Nakladatelství: Host
Překlad: Jitka Herčíková
Mé celkové hodnocení: 90%
Oficiální anotace: "Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie.
Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je ohromně čilá, i když tím myslí, že jim přijde bláznivá. Elsa je jiná než ostatní. Nemá jiné kamarády než babičku, ale jí to nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.
Jenže i v nejkrásnějších pohádkách se občas objeví zlý drak a do boje proti nepříteli se musí Elsa vydat úplně sama. Má totiž doručit tajemný dopis a adresátovi vyřídit, že se babička omlouvá a pozdravuje. Netuší, že v rukou drží klíč k největšímu a nejdůležitějšímu dobrodružství, které se kdy v říši fantazie odehrálo.
***

Hobit a Pán prstenů

1. srpna 2015 v 22:19 | Snapeova |  Články o knihách
V dětství jsem filmy určitě viděla několikrát, když je dávali nebo si je pouštěl nevlastní otec. Odnesla jsem si z toho jen pár útržkovitých vzpomínek a to, že se mi to nelíbí. Jedna z nejvýraznějších vzpomínek byl Glum.

Pán prstenů má podobnou fanouškovskou základnu jako můj milovaný Harry Potter a je to už taková klasika. Chtěla jsem poznat, jaké doopravdy jsou knihy a filmy. Jak se to bude zamlouvat mému dospělému já, které se ve filmech nebude bát každé temnější scény.

Hobit byl takový pohádkový. Na mě až moc, ale nečetl se špatně a měl docela pěkný příběh.

Pokud jde o Pána prstenů, mrzí mě, že to musím říct, ale docela obtížně jsem se tím prokousávala. O příběh nejde. Když si z toho vytáhnu příběh jako takový, tak ten je skvělý. Tolkien má výborný a promýšlený svět i postavy. Nemám pocit, že bych něco chtěla vytknout ději. Pro mě byl problém styl psaní. Tolkienovo psaní mi prostě nesedlo. Trochu mi vadilo, jak jsou všechny tři knihy ponuré, krom světlých okamžiků. Ztrácela jsem se v postavách i dalších věcech. Bylo pro mě kolikrát těžké udržet pozornost. Byla jsem u toho schopná usnout mnohem dřív než u jiných knih, když jsem unavená. Chybělo mi tam takové to správné napětí. Zdálo se mi, že autor nezvládá nějakou gradaci. Vyprávění se neslo pořád v podobném duchu. Knihy se pro mě hrozně táhly.

Filmy mi trochu pomohly, ale s nimi jsem měla také problém. O Adaptaci Hobita snad raději ani nebudu víc mluvit. Naštvalo mě už jen to nesmyslné rozdělení na tři části. Nebylo to vyloženě špatné, ale mé oblíbené filmy to určitě nebudou.

Ze všeho nejvíc se mi na filmovém Pánovi prstenů líbil začátek (Kraj, příjezd Gandalfa, Bilbova oslava atd..) a konec (Korunovace Aragorna a to vše kolem). Skvěle zvládnutý byl Glum a mnoho ostatního. Mátly mě odlišnosti mezi knihou a filmem. Ten problém, jak jsem říkala, jsem měla se spoustou scén týkajících se války. Bojové scény se pro mě velmi táhly. Já prostě tyhle scény nemusím ani v knihách ani filmech, když se popisují moc. Přiznám se, že jsem asi u každého ze tří filmů při nějaké takové scéně nakonec usínala a musela jsem si po skončení filmu některé momenty prohlédnout znova, abych si byla jistá, že mi nic neuniklo. Normálně bych možná tolik neusínala, ale já jsem filmy sledovala při nočních směnách :D.

Nikdy asi nebudu zapálený fanoušek. Příběh jako takový se mi líbí. Knihy jsem ráda, že jsem zvládla přečíst jednou. Na filmy se klidně ještě někdy podívám, když je budou dávat nebo tak. V některých věcech ohledně postav a podobně jsem se dosud bohužel nezorientovala, ale pamatuju si aspoň všechny hlavní. Nejvíc jsem si oblíbila Froda, Gandalfa, Sama, Aragorna a Legolase. Občas se člověk může i pobavit. Dost se tak u mě stávalo při různých (filmových i knižních) scénách s Legolasem a Gimlim.

Chtěla jsem k článku připojit své oblíbené soundtracky, ale ještě to nemám pořádně naposlouchané, tak třeba někdy příště :)

Co vy? Jaký vztah máte k Hobitovi a Pánovi prstenů? (U některých z vás vím, že se ani nemusím ptát :))