Oheň, led a růže → 7. Strážní andělé a Lucifer (2/6)

20. července 2015 v 20:19 | Snapeova |  Oheň, led a růže
Většina této části je věnována Samanthe a Dracovi, kteří se plácají ve svých obavách a také v myšlenkách ohledně Elizabeth. Společně si o tom, co je trápí důvěrně pohovoří. Na konci této části čeká Samanthu nepříjemné setkání, které se rozvine v něco ne zrovna pěkného, ale to se dozvíte v třetí části.
***
Fletcherová seběhla schody do ztichlé Zmijozelské společenské místnosti a usadila se do nejpohodlnějšího křesla před vyhaslým krbem. Přemýšlela jen tak o ničem, což jí začalo uspávat.

"Co tu strašíš?" ozvalo se jí za zády. Samantha se tak vylekala, až viditelně nadskočila. Příchozí si toho samozřejmě všiml a neubránil se úsměvu. "Doprčic, jsi jak duch. Příště mi tohle laskavě nedělej, taky bys mě mohl mít na svědomí," řekla naoko naštvaně, když zjistila, že tím strašákem je Draco. Ten se jen uchechtl. "Myslela jsem, že dospáváš?" zeptala se ho po chvíli.
"No, chtěl jsem, ale nějak mi to nejde. Necítím se vůbec unaveně. Co ty tu děláš tak brzo?" usmál se na kamarádku.
"Nemohla jsem spát," odpověděla trochu vyhýbavě.
Draco si všiml, že není ve své kůži, jen nevěděl, jestli se jí na to má ptát, avšak byl její kamarád a zvědavost mu nedala.
"Něco se snad stalo?"
"Zatím ne," odvětila a nepřítomně civěla před sebe.
"Jak zatím? Tak to vyklop," nedal se odbýt Malfoy.



"Já nevím jak začít. Všechno je tak nepředvídatelné. Co když jí vážně ublíží? Něco takového bych nepřežila a navíc by to byla moje vina," upřela na svého kamaráda posmutnělé modré oči.
Draco jí udiveně pozoroval. Vůbec netušil, o čem mluví, ale zdála se být dost rozrušená. Slzy měla na krajíčku. Posadil se na jednu z opěrek křesla a vzal Samanthinu ruku do své. Když se mu konečně podívala přímo do očí, promluvil:
"Sam, buď v klidu. Nevím sice, o čem mluvíš, ale nikomu se nic nestane, jasné?"
"Jak to můžeš vědět?" zpochybňovala jeho tvrzení.
"A co kdybys mi teda řekla, co se děje?" vyzval brunetku opatrně mladý Malfoy k řeči. "Připadám si hloupě, Draco. Byl to jen sen, ale stačí málo a stane se skutečností," sklopilo děvče rozechvěle oči k jejich spojeným rukám.
Draco vyčkával, co z ní vypadne dál.
"V tom snu…" začala váhavě. "No, byla tam nejdřív jen Elizabeth. Zase měla bolesti, ale bylo to horší než předtím. Pak se to najednou změnilo. Ležela tam Vanessa. Potom…potom se tam objevila Bella," řekla tak tiše, že ji blonďatý chlapec skoro neslyšel. Párkrát se nadechla a vydechla a pokračovala dál: "Draco, ona jí mučila Cruciatusem," vydechla a slzy se jí nahrnuly do očí, ale stále mluvila s přerušovanými tichými vzlyky dál: "Nejhorší na tom bylo, že jsem jí nemohla nijak pomoct," slzy už se jí rozkutálely po tvářích. Mladý Malfoy se na ni soucitně díval. Sam už pro samé slané potůčky téměř neviděla. Věděl, že obava o blízké dokáže s člověkem pořádně zamávat

Sám se začal obávat, že by se možná neměl k Elizabeth chovat tak přátelsky. Pokud se z nich totiž stanou třeba přátelé, i když to by mu asi dřív narostla křídla a stal by se andělem, tak je naprosto jisté, že by Bella tu holku tentokrát opravdu zabila a nakonec by si to odskákal i on sám. Sice nevěděl, jestli stojí o to být s Elizabeth kamarád, avšak věděl, že na ní není nic až tak špatného a v podstatě je docela milá holka.
'O čem to do pekla přemýšlím', pokáral se a byl rád, že mu Sam nemůže číst myšlenky.
Někdy si říkal, jestli by nebylo lepší narodit se v jiné rodině. Příliš se od něj očekávalo. Musel dělat všechno tak, aby rodiče měli radost. Byla mu vsugerována nenávist k mudlovským šmejdům a mudlům. Učili ho snobskému chování a chtělo se od něj, aby následoval svého otce a stal se Smrtijedem. Nikdo se však neptal, co chce on. Tak rád by za sebe rozhodoval sám.

Přivinul Samanthu k sobě a nechal ji, aby se vyplakala.
"Tvé sestře se nic nestane, neboj. Pomůžu ti ji ochránit. Bella to se vším strašně přehání, ale nikdo se jí nedokáže postavit. Jenže kdybychom to my udělali, tak všichni ostatní budou stále s ní. Nikdo by nám nepomohl. Musíme to prostě vydržet do konce školy. Pak už nám Bellatrix ani můj bratr nebudou moct přikazovat," snažil se ji mladý Malfoy uklidnit, bohužel bezúspěšně.
"Jo, potom nám totiž bude přikazovat Voldemort," řekla znechuceně Sam.
"Pššt, neříkej to jméno," snažil se svou kamarádku rychle utišit.
"Ale jdi, Draco. Nechápu, proč se tak jmenuje, když mu tak nikdo nemůže říkat. Není to trochu na hlavu?" zeptala se ho se smíchem.
"Možná," řekl jí nepřítomně. Přemýšlel zas o rozhodnutí stát se Smrtijedem. Rodiče mu sice neřekli výslovně:
"Staneš se Smrtijedem a basta," avšak bylo mu jasné, že se jím musí stát, protože by byli schopní ho vydědit.
Byl s tím tak nějak smířený, jenže pořád mu připadalo, že bude plnit všechny příkazy Pána zla a on se k němu na oplátku bude chovat jak k domácímu skřítkovi, což mu vadilo asi nejvíc. Nesnášel, když se musel ponižovat a před někým se plazit.
"Co kdybychom zašli na snídani? Mám hlad jako vlk," pronesl najednou nahlas, snažíc se přimět sebe i ji myslet na jiné věci.

Vydali se tedy do Velké síně a měli to načasované akorát. Přišli před dveře, vedoucí do této místnosti, jež se zrovna otevíraly. Na stolech se začaly objevovat hory jídla, až se těm dvěma sbíhaly sliny. Proti nim zrovna kráčel Brumbál. Šel také na čas. Nejspíše i on už nemohl spát či pravděpodobněji nespal vůbec, přehodnotila to Sam, soudě podle kruhů pod jeho modrýma očima. Usadili se ke svému stolu vedle sebe a už se chystali na nějakou z těch dobrot.

Samantha pak zpozorovala, že Brumbál nešel svou obvyklou cestou, tedy prostřední uličkou, ale zabočil do té nalevo, kde je Zmijozelský stůl. Nad tímto poznatkem jen zakroutila hlavou a hladově se zakousla do topinky s máslem a s borůvkovou marmeládou.

"Přeji krásné ráno, slečno Fletcherová a Pane Malfoyi," ozvalo se jim najednou za zády. Sam už se dnes po druhé lekla a měla toho vážně dost. Tentokrát jí úlekem vypadla topinka a to přímo namazanou stranou na stůl.
"Ehm…dobré ráno pane řediteli," vzpamatovala se rychle a s úsměvem se na něj otočila.
Draco pozdravil tak, že ho bylo sotva slyšet a radši se ani neotáčel. Přál si, aby už Brumbál odešel. Albus na Semi chvilku jen zkoumavě koukal, a když už se chystala zeptat, co potřebuje, pronesl:
"Kdybyste cokoliv potřebovala či vás něco trápilo nebo byste měla nějaký problém… Budu rád, když mě navštívíte. To samé platí i pro vás, pane Malfoyi," řekl k Dracovým zádům. Ten měl pocit, že ho snad odvezou. Ví snad Brumbál, co se stalo a chce jen, aby se sám přiznal?
"Ehm...no, mockrát děkuji, pane řediteli. Moc si toho vážím, avšak není nic, co by mě trápilo nebo tak. Hm…ale kdyby něco takového bylo, moc ráda přijdu," vysoukala ze sebe sotva srozumitelně.
Brumbál se netvářil, že by jí to spolkl, přesto jim s úsměvem popřál dobrou chuť a s pobrukováním jakési melodie odešel ke svému stolu. Fletcherová z toho byla pěkně nesvá. Tušil snad ředitel něco? Vyzýval je tím, aby se přiznali sami nebo jen má pocit, že mají potíže?

Sam si namazala novou topinku, a aby sebe i Draca přivedla na jiné myšlenky, zeptala se ho: "Jaká vlastně byla noc? Všechno v pohodě?"
"Jo v pohodě, ten humus už neúčinkuje, takže je všechno dobrý. Už jsem nemusel provádět žádné akce na její zklidnění, jako jsme museli spolu," odpověděl blonďák své kamarádce a snažil se, aby nevyslovil Elizabethino jméno nahlas. Bál se, že by poznala, jaký v něm tohle děvče rozpoutalo zmatek. Samantha si naštěstí ničeho nevšimla a jen se pousmála nad tou vzpomínkou. Tenkrát si připadala, jak krotitelka divé zvěře.

Když vyšli z Velké síně, jeden nepozorný prvák utíkal a nedíval se na cestu. Následkem bylo, že v plné rychlosti narazil do Draca. Oba se svalili na zem. Samantha se sice snažila nesmát, ale moc se jí to nedařilo. Ten Dracův výraz, když padal, byl nezapomenutelný. Malý klučina se rychle vzpamatoval a začal se překotně omlouvat. Malfoy vstal a zrudl vztekem tak mocně, že by mohl v klidu konkurovat rajčeti.

"Nemůžeš dávat pozor, ty spratku? Roztrhnul jsi mi hábit!" křikl, když zjistil, že má v hábitu velikou díru.
"Petrifikus Totalus!" Ubožák ustrnul v pohybu a spadl na zem jako kus kamene. "Jdeme," poručil rozhodně blonďák Sam, která celou nastalou situaci překvapeně sledovala. "Skrček jeden," mumlal si zmijozelský princ ještě po cestě a Semi se musela smát.
Poté se rozdělili a namířili si to každý do své ložnice. Draco říkal, že možná ještě zkusí na chvilku usnout a Sam se šla věnovat zameškané látce. Dneska měl jejich ročník volnou první hodinu, protože učitel Obrany proti černé magii si prý musel něco zařídit, takže měl Samanthy kamarád možnost se ještě prospat.

Sam zrovna psala jednu esej z Astronomie, když zjistila, že jí Draco zapomněl dát své poznámky, jež jí slíbil. Rozhodla se za ním tedy zajít. Nevěděla, jestli spí či ne, ale když tak se zeptá Severuse. Ten jí je určitě půjčí taky. Prošla chodbou s klučičími ložnicemi, přičemž několik kolemjdoucích na ní mrklo nebo se za ní otočilo.
"Hej, kočko, nechceš zajít na kus řeči?" zeptal se velice sebejistý brunet ze sedmého ročníku. "Nech si zajít chuť," mrkla na něj a zasmála se.
Nesnášela tyhle namachrovaný blbečky, avšak ve skutečnosti na sobě nedala nic znát. Dokonce se tvářila, jakoby jí tyhle řečičky hrozně lichotily. Vešla do dveří pátého ročníku, ale udiveně se zarazila, když na jedné z postelí napůl ležel, napůl seděl, rozvalený Lucius jen v trenkách.

Sam se zpětně podívala na cedulku označující na dveřích ročník, zjišťujíc, že se ve skutečnosti jedná o ložnici šestého ročníku. Spletla si dveře. Nechápala, ale co tu Lucius ještě dělá, za deset minut mu zvoní na hodinu. Jako by jí četl myšlenky, zvedl hlavu, zadíval se na ní a oslovil jí:
"Sam, tys mě přišla navštívit?" zeptal se úlisně a po tváři se mu roztáhl úsměv.
"Eh...ne, já jen...spletla jsem si dveře," zasmála se nervózně a celá zčervenala. "Měla jsem namířeno za tvým bratrem," ukázala posunkem napravo, kde se nacházela ta správná ložnice. "Aha," řekl v danou chvíli jediný obyvatel této místnosti falešně lítostivým hlasem.
"Copak ti nestačím?" začal si s ní opět hrát, zvedl se do sedu, opřel si lokty o kolena, jenž měl od sebe a propletl špičky prstů, nespouštějíc ze své hračky oči.
"No, o to nejde, ale já od Draca něco potřebuji," vysoukala ze sebe pomalu brunetka drobet chvějícím se hlasem.
"On teď stejně spí," namítl její protihráč s nepatrným úšklebkem.
"To nevadí, tak mi to půjčí Severus," odpověděla a jemu bylo jasné, že jí nesmí nechat odejít. Nesmí prohrát. Znovu už ne! Proto rychle vyhrkl:
"No, ale to počká ne? Pojď, posaď se tady vedle mě. Chtěl bych ti něco říct," poklepal vedle sebe na postel. Samantha se na něj ostražitě zadívala, přemítajíc, co má za lubem. "Já tě přeci nekousnu," zazubil se nejstarší Malfoy.

Fletcherová tedy váhavě přišla k jeho posteli a posadila se na samý kraj. Bylo jí velice nepříjemné být s Luciusem sama v jedné místnosti, ale říkala si, že těch pár minut to nějak přežije.
"Víš, má krásná Sam," promluvil, přičemž jí s až přehnanou něžností dal za ucho neposlušný pramen vlasů. Samantha jen polkla, tiše si přejíc být už u kluků vedle v pokoji, avšak slizoun, jak mu přezdívala v myšlenkách, pokračoval. "Myslím, že ti záchrana té coury prošla až příliš snadno," na tváři se mu objevil nebezpečně záludný úsměv, až z něj jeho posluchačce přeběhl mráz po zádech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nessa Nessa | Web | 24. července 2015 v 8:43 | Reagovat

Toto je geniálne :-D Dumby si všíma! A Lucius je super :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama