Červenec 2015

Recenze →Helen Douglas: Eden

27. července 2015 v 8:39 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Helen Douglas
Název: Eden
Originál: After Eden
Počet stran: 256
Vydáno: 10. 2. 2015
Nakladatelství: Yoli
Překlad: Jana Jašová
Série: Eden
Díl: 1
Mé celkové hodnocení: 60%
Oficiální anotace:Eden Anfieldová zbožňuje záhady, a když se na škole objeví tajemný nováček Ryan Westland, úplně ji to pohltí. Na první pohled vypadá jako obyčejný kluk, proč potom nezná pizzu? A jak to, že nikdy neslyšel o Hitlerovi? Ze všeho nejvíc ale Eden mate to, že o ni Ryan jeví zájem. Eden pozvolna propadá jeho kouzlu, zároveň ale rozkrývá i jeho tajemství. Zlom nastane jednoho deštivého odpoledne, když klopýtne o zdánlivě obyčejnou knihu v Ryanově pokoji - biografii jeho nejlepšího kamaráda, která je však datovaná o celých padesát let později. Když se svým objevem na Ryana vyrukuje, zjišťuje, že na ni čeká velmi důležitý úkol, a ona právě málem zničila jeho jedinou šanci na úspěch...
***

Není špatné jít s davem

22. července 2015 v 18:39 | Snapeova |  Vykecávačka
S jakým davem?

Ono je vlastně nesčetně davů, ale budeme to tedy brát tak nějak obecně.

Spousta lidí vykřikuje, že nejdou a nepůjdou s davem a nabádají ostatní, aby nebyli hloupé ovce. Netuším, nakolik jsou všichni tihle lidé tak originální, ale mnohdy mi jejich postoj přijde až přehnaný. To vážně v ničem nejdou s davem? Jako vážně? Myslím, že je to téměř nemožné a kdybychom to vzali z toho hlediska, že davů je nespočet, tak minimálně s několika jít určitě musejí. Zdá se mi, že tito lidé se dost povyšují a v podstatě uráží ty, jak říkají "ovce".

Odsoudíte do jednoho například všechny, co mají rádi Padesát odstínů šedi, aniž byste zvážili to, že někteří z nich k tomu mají opravdu své důvody a nejsou do toho blázni jen proto, že to žere každý druhý? Třeba je to pro ně kniha u které vypnou a skvěle si odpočinou a proto je tolik baví. Třeba rádi čtou o něčem ne moc reálném, aby se vzdálili svým starostem...

Každý preferujeme nějaké knihy, líčení, oblečení, koníčky, chování…, a pokud se to náhodou shoduje s tím, co se líbí nějaké té většině, najdou se lidé, kteří si vás zaškatulkují jako ty hloupé ovce, které neumí nic jiného než být stejné jako ostatní.

Myslím si, že to není vůbec jednoduché a černobílé, stejně jako většina věcí. Pokud se třeba oblékáte podle nejnovějších trendů, proto, že se vám to opravdu líbí a je to přesně váš styl, nemám nic proti. Vadí mi naopak to, když se tak oblékáte jednoduše jen proto, že jste slyšeli, že letí fialová. Vy ji sice moc nemusíte ale ona je přece v módě, tak ji budete nosit, abyste byli nejvíc cool.

Není špatné jít s davem, pokud víte, proč s ním jdete a máte to dobře promyšlené. Pokud víte, že si necháte udělat sestřih, který zrovna nosí spousta žen, proto, že se vám opravdu moc líbí a kadeřník vám potvrdil, že k vám půjde, je to bezva. Jenže když si jdete nechat udělat například krátký sestřih jen proto, že to teď nosí každý, kdo je in a k vám to při tom vůbec nejde, tak byste se nad sebou asi měli zamyslet.

Možná na vás někteří jedinci, co vás neznají, budou nahlížet jako na tupé ovce, ale vás to nemusí rozhodit, pokud víte, že tupí nejste. Stačí nad věcmi trochu přemýšlet, ujasnit si své názory než něco uděláte nebo řeknete. Vždy je dobré mít jasno v tom proč to či ono děláte nebo proč se vám něco líbí.

To co tu píšu, se netýká jen takových těch věcí ohledně vkusu. Není ani špatné sdílet stejný názor na nějakou věc, jako většina. Opět je důležité přemýšlet. Nepapouškovat jen to, co slyšíte, aniž byste do toho zapojili vlastní mozek. No, a pokud o něčem víte prd, prostě řekněte, že si myslíte to a to, ale že nic netvrdíte na sto procent, protože o té problematice nevíte dost nebo jí dostatečně nerozumíte. Nebo rovnou řekněte, že se raději nebudete vyjadřovat vůbec. To už je na vás.

Neprohlašujte třeba, že tu nechcete uprchlíky jen proto, že je proti nim celá vaše rodina, která navíc ví jen to, co si přečte, bůh ví kde. Na základě tohoto si přece nemůžete udělat názor. Musíte si najít co nejpravdivější informace, probrat to ze všech směrů a pak si tedy utvořit názor jestli přijímat nebo nepřijímat a proč.

Nesnažte se být za každou cenu originální a odlišní, jen abyste všem ukázali, jak vůbec nejdete s davem. Stejně tak nebuďte za každou cenu naprostou součástí davu, jestli máte chuť něco dělat jinak. Buďte prostě sami sebou. Dělejte to, co sami opravdu chcete a neohlížejte se na to, jestli to dělá i dav.

Oheň, led a růže → 7. Strážní andělé a Lucifer (2/6)

20. července 2015 v 20:19 | Snapeova |  Oheň, led a růže
Většina této části je věnována Samanthe a Dracovi, kteří se plácají ve svých obavách a také v myšlenkách ohledně Elizabeth. Společně si o tom, co je trápí důvěrně pohovoří. Na konci této části čeká Samanthu nepříjemné setkání, které se rozvine v něco ne zrovna pěkného, ale to se dozvíte v třetí části.
***
Fletcherová seběhla schody do ztichlé Zmijozelské společenské místnosti a usadila se do nejpohodlnějšího křesla před vyhaslým krbem. Přemýšlela jen tak o ničem, což jí začalo uspávat.

"Co tu strašíš?" ozvalo se jí za zády. Samantha se tak vylekala, až viditelně nadskočila. Příchozí si toho samozřejmě všiml a neubránil se úsměvu. "Doprčic, jsi jak duch. Příště mi tohle laskavě nedělej, taky bys mě mohl mít na svědomí," řekla naoko naštvaně, když zjistila, že tím strašákem je Draco. Ten se jen uchechtl. "Myslela jsem, že dospáváš?" zeptala se ho po chvíli.
"No, chtěl jsem, ale nějak mi to nejde. Necítím se vůbec unaveně. Co ty tu děláš tak brzo?" usmál se na kamarádku.
"Nemohla jsem spát," odpověděla trochu vyhýbavě.
Draco si všiml, že není ve své kůži, jen nevěděl, jestli se jí na to má ptát, avšak byl její kamarád a zvědavost mu nedala.
"Něco se snad stalo?"
"Zatím ne," odvětila a nepřítomně civěla před sebe.
"Jak zatím? Tak to vyklop," nedal se odbýt Malfoy.

Cukr - náš zabiják

18. července 2015 v 11:59 | Snapeova |  Články o knihách
Běžně nečtu knihy odborného rázu. Vždy se obávám, že kniha, která nevypráví příběh, mě nebude dostatečně bavit. Po téhle jsem ale v knihovně sáhla, když jsem na ni narazila. Ne proto, že bych hledala návod na hubnutí nebo něco takového. Spíš jsem očekávala, že bych se mohla dozvědět něco zajímavého, a také že ano.

Knihu napsal muž, který roky léčil dětskou obezitu a studoval účinky cukru na lidské tělo. Na začátku kapitol vždy píše o nějakém obézním člověku a o tom, co je jeho problém. Od toho se pak odvíjí celá kapitola.

Autor vysvětluje, že obezita rozhodně není taková banalita, jak si někteří myslí. Nemůžete si myslet, že každý, kdo je tlustý má "přestat žrát a začít se hýbat", jak někteří s oblibou říkají. Tenhle muž dobře ví, proč se spousta lidí nesetká s úspěchem, když se rozhodnou, že zhubnou. A navíc, jak to má třeba udělat takové dvouleté obézní dítě, které si za svou obezitu vůbec nemůže a nemohou za ni ani jeho rodiče?

V knize se dozvíte, že největší problém bývá v našich hormonech, které například regulují stres, pocity slasti a hlad. Může se třeba dít, že i když jste najedení, tělo vám říká, že má hlad, a takové signály se zrovna nedají ignorovat. Těžko to ovšem chápe někdo, kdo to nikdy nezažil. To co nám působí problémy je strava, která je dnes plná cukru, aby nám chutnala a abychom ji kupovali. Klíč je v tom, jíst především skutečné potraviny. Nezpracované, anebo jen minimálně. Je pochopitelně důležité číst složení a umět v něm rozpoznat cukry, protože ty se skrývají pod různými názvy. Samozřejmě, nejhorší je to, že skutečné potraviny nejsou vždy všem dostupné. Kolikrát jsou dost levné právě ty hodně zpracované, jejichž složení není zrovna krátké.

Lustig dále také vysvětluje, jak je pro lidi důležitá vláknina, která se z jídelníčků vytrácí, jak přibývá zpracovaných potravin nabitých cukrem, které jíme. Píše i o fastfoodech a slazených nápojích.

Ať už máte problémy s obezitou nebo ne, tuhle knihu vám doporučuji. Řekne vám toho hodně o vzniku obezity, dalších věcech kolem ní, o procesech v našem těle a potravě. O tom, jak to je na trhu s potravinami. No a samozřejmě o samotném cukru se toho také dost dozvíte. Pokud se v těchto věcech moc neorientujete, tahle kniha vám může pomoci, anebo vám v některých záležitostech otevře oči. Autor rozhodně ví, o čem mluví a mně se to i dobře četlo. Knížku jsem měla půjčenou z knihovny, ale musím říct, že kdybych věděla, jak je dobrá, klidně bych si ji i koupila, protože myslím, že za to stojí.

Recenze →J. R. Johansson: Nespavost

14. července 2015 v 20:09 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: J. R. Johansson
Název: Nespavost
Originál:Insomnia
Počet stran: 352
Vydáno: 7. 11. 2014
Nakladatelství: Yoli
Překlad: Lumír Mikulka
Série: Noční strážci
Díl: 1
Mé celkové hodnocení: 65%
Oficiální anotace:Sedmnáctiletý Parker se, jakmile usne, ocitá ve snovém světě toho, komu se naposledy před spaním podíval do očí. Už to nedokáže dále snášet a pomalu umírá vyčerpáním. Pak však potká Miu, v jejímž snu dokáže usnout. Mie začnou chodit anonymní e-maily, které jí nahání hrůzu. Spojí si je s jeho nevysvětlitelným chováním a začne se mu vyhýbat. Jak ji jen přesvědčit, že Parker není jejím nepřítelem? Originální a netradiční zápletka celý příběh žene neuvěřitelnou rychlostí kupředu. Napínavé, zajímavé čtení si udrží čtenářův zájem až do úplného konce.
***

Oblíbené písně za červen 2015

10. července 2015 v 22:59 | Snapeova |  Hudba
V minulém měsíci jsem objevila kouzlo písně The Last Goodbye k filmu Hobbit. Krásná je jak píseň, tak klip, který mi připomněl Podobné záběry z natáčení Harryho Pottera. I u Pána prstenů a Hobbita pracovali herci na filmech dlouho a muselo tam být úžasné prostředí a mnohdy zábava.

No a pak tu mám dvě písně, které jsem objevila díky fan videím. Tu první jsem objevila náhodou, protože jsem zkusmo klikla na fan video k seriálu, který zatím nesleduju. Je to taková pěkná jemná píseň, ta druhá je zase trochu jiného rázu na poslech.


Recenze →James Dashner: Vražedná léčba

8. července 2015 v 18:39 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: James Dashner
Název: Vražedná léčba
Originál:The Death Cure
Počet stran: 312
Vydáno: 1. 7. 2015
Nakladatelství: YOLI
Překlad: Petr Kotrle
Série: Labyrint
Díl: 3
Mé celkové hodnocení: 80%
Oficiální anotace: Thomas a hrstka jeho přátel unikli z nástrah Labyrintu. Přežili náročnou pouť Spáleništěm. Mnohokrát si mysleli, že už je konec, že to nemůže být horší. Přesto mají ty nejtěžší chvíle a nejbolestivější rozhodnutí teprve před sebou. Ve světě, který se pod tíhou zákeřné nemoci hroutí před očima, mezi šílenci na straně jedné a nevyzpytatelným ZLOSINem na straně druhé, se musejí poprat o naději. Ale mohou vůbec ještě někomu věřit?
***

Doučování Němčiny

5. července 2015 v 8:29 | Snapeova |  Krátké povídky (Harry Potter)
Dnes pro vás mám povídku na pár Draco/Harry, kterou si přála Cincina. Povídku myslím mohou číst i ti, co nejsou příliš zapálení do slashe. Nejsou tam nějaké erotické scény. Mně osobně se tahle povídka líbí a myslím, že by se mohla líbit i vám a třeba se u ní i trochu pobavíte. Já se bavila u psaní. :)

Co jsem musela splnit byla zadaná slova: Láska, Němčina, ruka, prstýnek, píseň.
Děj se odehrává nějakou dobu po válce...
***
Draco si na ministerstvu z dlouhé chvíle prohlížel nástěnku s různými nabídkami, vzkazy a inzeráty. Jeden ho zaujal. Bylo mu povědomé písmo, ale nenapadalo ho, čí mohlo být.

Hledám doučování z Němčiny od samého začátku.
Nikdy jsem se ji neučil. Nejlépe rodilý mluvčí.

Pisatel z nějakého důvodu nebyl podepsán. Většina lidí se podepisovala. Bylo tam vyznačené místo pro odpověď.

Draca ovládla zvědavost a touha vyzkoušet něco, co ještě nezkoušel. Sáhl do kapsy pro pero a do políčka pro odpověď připsal:

Tuto řeč ovládám už od dětství a několikrát jsem Německo navštívil.
Mám i mezinárodně uznávané certifikáty. Můžeme se domluvit a poznat dnes v osm v restauraci Imperial.

Podpis také schválně nedodal a doufal, že ten povědomý rukopis nepatří někomu, koho ze srdce nesnáší.
*

The Kill Order

2. července 2015 v 3:05 | Snapeova |  Články o knihách
Jak jsem se zmiňovala v článku o první knížce přečtené v angličtině, koupila jsem si poslední knihu ze série Labyrint od Jamese Dashnera. Jedná se o prequel k celé trilogii.

Článek jsem rozdělila na dvě části, takže pokud vás nezajímají moje kecy o čtení anglické knížky, přejděte rovnou na druhou část, kde se věnuji knize jako takové :)
***

O knize:
Nějak jsem si začala malovat, že začnu ty anglické knížky číst větší rychlostí, ale to se bohužel nepovedlo :D. The Kill Order jsem si koupila někdy v dubnu a začala s ní o něco později, takže byla rozečtená aspoň dva měsíce. Faktem je ovšem to, že z počátku jsem překonala sedmdesát stránek a pak jsem na knihu nějak pozapomněla při čtení českých knih. Vrátila jsem se k ní asi necelé dva týdny před koncem měsíce a od té doby jsem četla intenzivně, což znamená, že jsem si naordinovala dvacet stránek na den, abych ji dočetla do konce června. Ve finále jsem v některé dny musela přečíst stránek víc, abych to stihla, ale povedlo se.

Knihu jsem nejdřív četla s menším nadšením, protože se dá říct, že je to vlastně jinačí příběh s novými postavami, proto jsem se po přečtení první části se čtením tak odmlčela. Ale jak jsem začala číst víc v kuse a vlastně jsem se i začetla, bavilo mě to a taky to bylo skvělé a napínavé čtení.

I tentokrát jsem při čtení měnila taktiku. :D Pamatujete, jak jsem říkala, že si stránku celou přečtu v Aj, snažím se to co nejvíc pochopit, pak si ji vyfotím překladačem a přečtu si ji přeloženou z něj a pak si ještě zvlášť přeložím neznámá slova? No, zjistila jsem, že mě to dost zdržuje a že tahle metoda už není nutná. Tak jsem se vlastně postupně vrátila k tomu, s čím jsem začala na prvních stránkách první knížky. Četla jsem a rovnou jsem si překládala, co jsem nevěděla. Rozdíl byl ovšem v tom, že u první knížky jsem si musela překládat téměř vše, proto jsem tehdy hledala jiné možnosti.

Teď už jsem ovšem neměla takový problém pochopit většinu stránky sama. Nebyl žádný problém většině porozumět a číst i méně šnečím tempem, když mě zrovna nepotkala stránka se scénou plnou neznámých slov. Měla jsem chvíle, kdy jsem se ztrácela nebo jsem prostě nechápala, o co jde, ale nakonec jsem se vždy dobrala ke správnému výkladu celé situace nebo rozhovoru a to mě nesmírně těší.

Vím, že čtení mi nijak nepomůže s komunikací. Na to se dost dobře znám. Pokud pomůže, tak spíš minimálně. Ale i tohle je pro mě dobré. Časem si budu moct přečíst kdekoliv cokoliv a nebude to žádný velký problém. Rozhodně mi to pomáhá a navíc můžu číst, to co u nás ještě nevyšlo nebo nevyjde vůbec. Budu v tom pokračovat a dále se zlepšovat. Příští kniha bude třetí díl ze série Selekce, ale nejdřív ho musím sehnat. Momentálně je v kamenných obchodech nějak nedostupný.

O příběhu:
Teď tedy ke knížce jako takové:

Kniha se odehrává třináct let před událostmi v Labyrintu. Jsou zde čtyři hlavní postavy: Mark, Alec, Lana a Trina. Z Markova pohledu je kniha vyprávěna. Díky jeho snům, nočním můrám, které jsou vlastně vzpomínkami, během celé knihy postupně nahlížíme na to, jak přežil sluneční erupce a jak nakonec potkal Aleca a další přátele.
On a Trina jsou do sebe zamilovaní. Alec s Lanou mají mezi sebou něco jako hluboké přátelství.

Hlavní děj se odehrává v době, kdy Mark s přáteli žije ve vybudované vesničce a snaží se normálně žít. Náhle se tam, ale objeví vznášející se dopravní prostředek, kterému se říká Berg a jeho posádka pokropí obyvatele nějakými šipkami. Mark a Alec se do Bergu dostanou a drží v pasti dva zbylé členy posádky. Pilot raději havaruje, než aby cokoliv vyzradil. Když Mark s Alecem projdou havarovaný Berg, najdou krabice s šipkami a zjistí, že jsou napuštěné virem, který se rychle a snadno šíří. Naleznou také Workpad (něco jako tablet asi?), kde je vyznačeno místo, odkud Berg přiletěl.

Oba muži se vrátí do vesnice, kde většina lidí zemřela a umírají i někteří jejich přátelé. Vezmou s sebou dosud žijící kamarády a zamíří tam, odkud měl Berg přiletět. Když už zbyde jen hlavní čtveřice přátel, narazí na další vesnici, kde se odehrálo to samé, jen dříve. Krom hromady mrtvých zde najdou malé pětileté děvčátko jménem Deedee (Teresa) a rozhodnou se ho vzít s sebou. Zároveň na ně v lese číhá hrozba lidí z této vesnice, kteří zatím přežili a někam tam utekli.

Více z děje nebudu prozrazovat, Abyste z toho něco měli, pokud někdy budete knihu číst.
V této knize se dozvíte, jak to vypadalo, když došlo ke slunečním erupcím. Kde se vzal a proč se mezi lidi rozšířil virus zvaný Erupce, který jim požíral mozky a dělal z nich šílence do doby než zemřou? Jak se vlastně Deedee (později přejmenovaná na Teresu) dostala k organizaci ZLOSIN?

Na konci knihy se dozvíte i to, jak se tam dostal Thomas a jaké bylo jeho první setkání s Teresou.

Poslední část knihy je vlastně nejzajímavější, protože se nejvíc týká toho, co známe z trilogie Labyrint. Zároveň je to jiný pohled na dvě hlavní postavy a také na jejich vztah.

Osobně jsem získala pocit, že oni dva si byli souzeni jako přátelé s hlubokým poutem, ne jako partneři. Pokazil jim to však ZLOSIN a také na tom měl dost velkou vinu Thomas, který byl podle mě na Teresu až moc tvrdý, i když chápu, že bylo těžké se nějak přenést přes to, co mu Teresa provedla, i když to neudělala schválně ze své vlastní vůle. Ale nechci příliš soudit, když třetí díl jsem četla jen v angličtině a byla to má první anglická knížka. I proto, abych se ujistila ve správném pochopení některých událostí a dialogů, si hned tento týden koupím českou verzi třetího dílu a můžete očekávat i klasickou recenzi.

Díky tomuto prequelu mám Teresu mnohem raději a pokud jste fanoušci trilogie labyrint, neměla by vám tahle knížka ujít. Dozvíte se tam spoustu věcí, co se ze samotné trilogie nedozvíte.

*Mimochodem - ptala jsem se nakladatelství Yoli, zda kniha vyjde v Českém překladu. Prý ne, protože jim nepřijde až tak důležitá. Samozřejmě je jasné, že by se asi neprodávala tolik jako trilogie. Takže, pokud ji chcete číst, musíte jedině v angličtině.