Oheň, led a růže → 7. Strážní andělé a Lucifer (1/6)

28. června 2015 v 16:49 | Snapeova |  Oheň, led a růže
Samantha se po celém incidentu s Elizabeth a pobytu na ošetřovně vrací mezi spolužáky a přátele do Zmijozelu. Dopředu je ovšem jasné, že to nebude lehké. Musí se podrobit jakémusi výslechu od přívrženců pána zla k nimž se hlásí a mezi nimiž má nejlepší přátele. Jak to dopadne? Bude vše jako dřív nebo ji tato partička vyloučí ze svého středu?
***

Když Samantha kráčela chodbami, najednou si říkala, že by byla raději, kdyby jí Poppy dnes ještě nepustila. Obávala se, co jí čeká, ale oddalovat toto setkání se svou partou zas nechtěla. Dřív nebo později stejně bude muset čelit jejich rozhořčeným řečem a obviněním. Nevěděla pořádně, co na ni mají připraveno či jak moc je její počínání rozčílilo.

V duchu doufala, že si je zas usmíří. Věděla však, že to lehké nebude, když nevěřili tomu, co jim řekli Severus a Draco. Šla pomalým krokem a přála si, aby se mohla přitisknout ke stěně a zkamenět. Došla ke kamenné zdi vedoucí do zmijozelské společenské místnosti, kde na ní k jejímu překvapení čekali Draco a Severus. Asi ji v tom nechtěli nechat samotnou, za což jim byla nesmírně vděčná. Povzbudivě se na ní usmáli. Tento milý projev podpory jim sklesle oplatila. Severus řekl heslo, zeď se před nimi odsunula a oni tak mohli vstoupit do jámy lvové.
"Tak co, kde máš tu svou kámošku?" křikla na Samanthu hned Bellatrix posměšně.
Sam poznala, že situace je dost napnutá. Bella jí Elizabethinu záchranu hned tak nepromine. Většina jejich party seděla na velkém gauči a čekala na ni. Bylo jasné, že jsou všichni za jedno s Bellou. Když chce, umí poštvat kohokoliv proti komukoliv. Došlo jí, že jestli nakonec zůstane sama, dlouho nepřežije. Pokud po ní půjdou všichni, tak se dlouho neubrání. Bude si je muset usmířit za každou cenu, protože jestli jí z party vyloučí, jistojistě nevydrží ani do konce tohoto školního roku.



"Ahoj," pozdravila Samantha svou partu s úsměvem a dělala, jakoby Bellinu poznámku přeslechla.
Bez vyzvání si sedla do křesla naproti nim, jež stejně bylo bez pochyby připraveno pro ni, aby mohli dobře sledovat a hodnotit její výrazy v obličeji. Řada z nich po ní hodila vražedným pohledem, ale ona dál dělala slepou. Nehodlala na sobě nechat znát jakoukoliv známku slabosti či nervozity. Rozhodně jim jejich výslech nemínila ulehčovat.

Po pravé straně jejího křesla si stoupnul Severus a po levé Draco. Bella, Lucius a jejich drahé polovičky se na ně pátravě zadívali. Nejspíš přemýšleli, jestli se Samanthou budou muset vyloučit z party i ty dva, pokud na to dojde. Sam netušila, jaké mají Bella s Luciusem plány ohledně jejich výslechu, proto usoudila, že bude lepší zabezpečit svou mysl, než bude příliš pozdě. Věděla, že neudělala nic špatného, ale některé vzpomínky a myšlenky by jí mohly uškodit a ona v téhle partě prostě potřebovala zůstat. Navíc nejen kvůli sobě. Začala tedy ve své mysli stavět velkou ochranou bariéru, přes kterou nebudou mít nejmenší možnost se dostat. Tedy aspoň doufala v to, že tohle umění dostatečně vypilovala. Za tuto bariéru uložila těch několik vzpomínek a myšlenek, které nechtěla, aby viděli, poněvadž by je to mohlo utvrdit v jejich přesvědčení. Mezi těmi událostmi byla třeba i ta, jak spolu s Dracem pomohli Rosemanové, když léky přestaly předčasně působit.

Pro Bellatrix by tato vzpomínka byla dobrou záminkou k vyloučení jich obou, protože podle ní by se pravý Smrtijed, nejlépe s úsměvem na tváři, v klidu díval, jak ta holka v bolestech trpí a pak to před ošetřovatelkou nějak zahrál. Bella by z toho měla samozřejmě velké potěšení. Ve své mysli pak našla ty situace, jenž ji nijak neuškodí a vystavila je takzvaně na odiv před ochranou bariéru. Nikdo v této místnosti nevěděl, že je Samantha Fletcherová výborná v Nitrospitu a Nitroobraně. Toto své tajemství si pečlivě střežila, aby měla výhodu. Jediný, kdo o jejích utajovaných schopnostech věděl, byl Severus, který toto umění také úžasně ovládal a několikrát jí pomohl, když jí to ještě nešlo tak dobře. S vyrovnaným výrazem se již plně soustředila na dění kolem sebe a prohlížela si jednotlivé tváře svých přátel nebo možná již brzy i nepřátel.

Některé tváře byly podezíravé, jiné už jí odsoudily. Lucius měl zvláštní lačný výraz, jež nedokázala identifikovat. Bellin výraz byl směsicí podezíravosti, hněvu, potěšení, krutosti a šílenosti v jednom. Sam by nejradši ihned odvrátila pohled, avšak vydržela, než Bella sama uhnula očima.
"Tak co?" vyštěkla Bellatrix netrpělivě na Samanthu, která už bez hnutí seděla několik vteřin, zavrtaná hluboko v křesle.
"Co jako?" optala se nevinným hláskem vyslýchaná a v obličeji měla výraz jako by se nechumelilo. Věděla, že tím Bellu vytočí, o což stála. Přinášelo jí to alespoň chvilkové potěšení.
"Ty se ještě ptáš?" prskala vztekle Bellatrix, jenž z očí sršely blesky.
"Vážně nevím, co chcete slyšet," dělala Sam dál hloupou.
Doufala, že začnou mluvit první a ona se tak rovnou dozví, co si o ní myslí, a jak by se nejradši rozhodli. Připadala si jako před soudem. Jako by snad tahle chátra měla právo rozhodovat o jejím životě, jenže tomu tak bohužel bylo. Pokud by ji vyloučili, tak by měla smrt jistou. Ne jen od nich, ale i od samotného Voldemorta. Věděla, že až jim přijde zvací dopis na přijímací ceremoniál, všichni hned pánovi zla řeknou o její zradě a takové zrádce Pán zla mučil s velkým potěšením. Tento smutný fakt byl všeobecně znám.

"Klid, Bello, vše bude v pořádku," uklidňoval ji Lucius, pokračujíc směrem k Samanthe. Mluvil pomalu a s úšklebkem protahoval každé slovo. "Proč jsi tu couru zachránila?"
"Nechcete se konečně zeptat na něco jiného? Pokud vím, tak už vám kluci všechno vysvětlili," utrhla se na něj naštvaně jeho zajatkyně, kterou rentgenoval pohledem studenějším než led.
"To ano, avšak chceme zjistit, co nám k tomu řekneš ty," odpověděl s předstíranou trpělivostí, čímž dával své oběti najevo, jak nebezpečnou hru spolu právě hrají.
"Logicky to samé, Luciusi," protočila znuděně oči v sloup brunetka, která se nedala tak lehce zahnat do úzkých, což jejího lovce vnitřně vytočilo, avšak navenek zůstal klidný. Na svém hlase nenechal znát ani kapku svého rozčilení a hrál dál.
"Takže chceš říct, že jsi zpanikařila a zachránila radši její život než svůj, když i ty sama ses také zranila?" zadíval se významně na její nohu.
"Asi jsi neslyšel všechno. Zpanikařila jsem, a tak jsem jí chtěla pomoct, pak jsem uklouzla a přišli kluci. Ti pomohli nakonec nám oběma. Víte vůbec, jak to od vás bylo nezodpovědné?" vyjela na nejstaršího Malfoye Sam rozčíleně, čímž mu vrazila další ránu v jejich hře. Poté se naštvaně rozhlídla i po zbytku jejich party, pokračujíc: "Brumbálovi je jasné, že má v hradě budoucí Smrtijedy, ale nemusíme mu přece dobrovolně ukazovat, kdo se jimi stane. Bello, Brumbál je možná starý blázen, avšak rozhodně není žádný hlupák. Pro něj by nebyl problém přijít na to, kdo tý holce ublížil, a v tom případě by jsi šla ty i Draco do Azkabanu dřív, než byste se vůbec dočkali znamení zla na vlastní ruce. Jsem si jistá, že tohle nikdo z nás nechce."

Lucius i Bellatrix zvážili její slova a chtě nechtě, museli uznat, že má pravdu. Samantha začala pociťovat, že tuto hru vyhrála.
"Dobrá. Může se stát, že člověk udělá, hm…chybu, takže jsme ochotní dát ti druhou a poslední šanci, jenže jak si můžeme být do budoucna jisti, že nás nezradíš a nezahodíš naší důvěru?" zeptala se Bellatrix podezřívavě.
"Jisti si být asi nemůžete. Budete mi muset prostě věřit, doposud jste mi mohli přece věřit vždy,"prohlásila Sam, vyčkávajíc co přijde dál.

Belltrix s Luciusem se na sebe podívali, pak se svorně zadívali Samanthe do očí. Ta ihned věděla, co přijde, tak se ještě přesvědčila, jestli jsou její ochrany dost silné proti jim oběma. Za pár vteřin už cítila, jak se jejich slídivost otřela o její mysl a váhavě postupuje dál. Když nenarazila na žádný odpor, začala se prohrabovat vzpomínkami a myšlenkami, jenž Sam nechala před bariérou. Samantha dělala, jakoby jí uniklo, co se právě dělo, i když bylo jasné, že dva okaté slídily ve své mysli musí nějak pocítit i bez umění nitroobrany. Po pár vteřinách se stáhli a ona si konečně oddechla a zároveň se v duchu usmívala, jak je jejich umění Nitrospitu povrchní oproti jejímu.

"Vítám tě zpět," řekl Lucius a blýskl zuby v úsměvu. "Jsem tak rád, že jsme stále přátelé." V překladu to Samantě znělo:
"Jsem tak rád, že tě nemusím zničit."
Bellatrix se stále trochu mračila, ale nic neříkala. Sam téměř slyšela, jak Dracovi vedle ní spadl velký kámen ze srdce. Také se konečně cítila uvolněně a byla ráda, že vše dopadlo možná i lépe než čekala. Vyhrála tedy, i když uvnitř sebe věděla, že nějakou trhlinku ta její vyhraná bitva přece jen mít bude.

Nemýlila se. Jejich vzájemný boj ještě nebyl tak úplně rozhodnut. Bella totiž otevřela ústa a vypadalo to, že má něco důležitého na srdci.
"Jestli, ale uděláš ještě podobně neodpustitelnou chybu, tak tu dlouho nevydržíš," vyhrožovala, dodávajíc: "Pamatuj, že jestli se přiblížíš k Rosemanové s jiným než zlým úmyslem, dáme ti to sežrat. A dávej si laskavě pozor na sestřičku. Jestli se s tou holkou musí mermomocí bavit, ať to laskavě nedělá před námi."
"Jistě," přikývla Sam poslušně.
Zrovna už si začínala myslet, že až na to přehnané vyvádění není Elizabeth tak příšerná, ale od této chvíle takové myšlenky musela zamést do nejtajnějšího koutku své mysli. Snažila se vrátit zpět k těm naprosto nesnášenlivým myšlenkám. Pokud uspěje, bude mít zaručeno, že se vyhne podobným nepříjemnostem.

Po chvilce, kdy už byla atmosféra naprosto uvolněná, se Sam omluvila a šla spát. Byla vážně neuvěřitelně unavená. Dnes toho na ni bylo opravdu moc. Když ulehla do postele, přemýšlela, jak nejlíp zabrání své sestře, aby se bavila s Elizabeth za přítomnosti Smrtijedů. Vanessa si určitě bude myslet, že ji chce od Rosemanové oddělit, a tak se s ní na truc bude bavit o to víc, takže je jasné, že tudy cesta nevede. Jediná možnost je tedy zajít za Elizabeth a vysvětlit jí vše nezbytné. Ji Vanessa poslechne. Tady zas ovšem vyvstával problém, jak se má nepozorovaně dostat k Liz a promluvit si s ní. Jediná možnost byla, udělat to, až půjde na prohlídku. Do té doby však bude muset své sestře pro jistotu zakázat, aby šla svou kamarádku navštívit. Bude jí to však muset nějak rozumně objasnit. Pak už se otočila na bok a unaveně zavřela oči.
Spala ihned. Nebyl to ale vůbec klidný spánek, jak doufala. Ocitla se zpět na ošetřovně. Stála před lůžkem, kde ležela Elizabeth. Ta opět křičela a svíjela se v neuvěřitelných bolestech. Sam z toho až vhrkly slzy do očí. Najednou se sen změnil a v posteli už se nesvíjela Rosemanová, ale Vanessa. Sam jí chtěla nějak pomoct, avšak nedokázala se hnout z místa, ať chtěla sebevíc. Mohla jedině plakat. Nedokázala se nečinně dívat na utrpení své malé sestřičky, trhalo jí srdce. Poté se scéna opět změnila. Na tomtéž místě se stále svíjela Van, ale před její postelí stála Bellatrix, jenž na ní sesílala Cruciatus. Otočila svou krutou tvář k Samanthe a začala se šíleně smát. Sam až tuhla krev v žilách. Nakonec se s výkřikem probudila. Ještě dlouho lapala po dechu. Obličej a polštář měla smáčený slzami.

Když se konečně trochu vzpamatovala, podívala se na budík, zjišťujíc, že jsou teprve čtyři hodiny ráno. Věděla, že už neusne a ani nechtěla, příliš se obávala dalších snů. Rozhodla se dát si dlouhou koupel po těch dnech na ošetřovně. Včera byla příliš unavená, takže se jen letmo osprchovala.

Potichu se vplížila do koupelny a zamyšleně si to namířila ke dveřím vedoucím do útulné místnůstky s vanou. Otevřela dveře a v tu ránu se jí všechny ty hrozné vzpomínky vrátily. Zase viděla Elizabeth, jak rozdrásaná leží v kaluži vlastní krve. Podlomila se jí kolena a musela se zachytit dveří.

"Tak to by asi nešlo," utrousila, když se snažila co nejrychleji vycouvat.
Raději rychle vlezla do sprchy a pustila na sebe proud příjemně teplé vody. Cítila se jak v nejhorším snu. Už chtěla, aby to všechno bylo zas jako dřív. Pod sprchou stála snad hodinu. V průběhu té doby cítila, jak z ní všechna ta hrůza, strach a stres pomalu padají. Pečlivě si pak umyla své dlouhé vlasy, které už byly pěkně mastné, což vážně nesnášela. Když vylezla ze sprchy a vrátila se zpět do ložnice, vysušila si je proudem teplého vzduchu ze své hůlky, tak pečlivě, až zůstaly pouze trochu navlhlé.

Znechuceně se podívala do zrcadla. Vlasy se jí po umytí vždy podivně zkroutily. Nejradši by popadla nůžky a ostříhala je, ale nehodlala zahodit ty roky, kdy si svou hřívu pracně nechala růst a pečovala o ni. Pročesala ji tedy kartáčem a hned celkový obraz v zrcadle vypadal o něco lépe. Pak se jen jemně nalíčila,oblékla si bílou košili se sukní, které patří ke školní uniformě. Přidala samozřejmě boty a kravatu. Ještě mírně navlhlé vlasy nechala pouze rozpuštěné. Podívala se na budík. Ukazoval už pět hodin, což byl o mnoho lepší čas. Pro ranní ptáčata se velká síň otevírala v půl šesté, takže už jen chvilku bude muset počkat ve společenské místnosti, a pak se tam konečně bude moct vydat na snídani.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 3. července 2015 v 14:29 | Reagovat

úžasná kapitola :-D těším se na další

2 Nessa Nessa | Web | 3. července 2015 v 23:56 | Reagovat

Pekne :-D Ja milujem celú tú slizolinskú bandu :-D Či sú dobrí, či sú zlí.. Slytherin 4ever! ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama