Oheň, led a růže → 6. Ďábel s maskou anděla (3/3)

7. června 2015 v 0:29 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
Zakončení šesté kapitoly přináší zajímavý vývoj vztahu mezi Elizabeth a Dracem. Vše se ale zase změní, když si Liz uvědomí jisté skutečnosti. Navštívit ji konečně přijde přátelská Vanessa a bohužel dorazí i její sestra, která si takové návštěvy rozhodně nepřeje.
***
Elizabeth zrychleně dýchala, potila se a třásla po celém těle. Beze slova zírala na blonďáka, jež opět seděl na židli u její postele. Nevěděla, co viděl v jejích očích, ale najednou odložil učebnici, stoupl si, následně se posadil na kraj její postele zády o pelest za její hlavou a vzal si jí opatrně do náručí tak, aby se jí co nejméně dotýkal.
"Pšt, vše bude zas dobrý, věř mi," konejšil drobou brunetku. Ani si neuvědomila, že jí po tvářích stále stékají horké slzy. Vnímala jen teplo a bezpečí jeho náruče.

Draco netušil, co to vlastně dělal, ale Elizabethina blízkost mu nebyla nepříjemná spíše naopak. Nevěděl ani, jak dlouho ji utěšoval ve svém náručí, ale najednou si uvědomil, že přestala plakat, netřásla se a už se ani nepotila. Jen pravidelně a tiše dýchala. Teprve po chvíli mu došlo, že usnula.



Tu noc byl na ošetřovně déle, než měl nakázáno. Prostě ji nedokázal opustit. Nechtěl přestat cítit její teplo. Nemohl ji ztratit ze svého náručí. S ní se cítil celý. S ní se cítil svůj, dokonale sám sebou. V hlubinách svého srdce to věděl, ale nechtěl si to přiznat. Nemohl podlehnout lásce. Takovému pitomému, jemu cizímu citu. A určitě se nejednalo pouze o cit, kterému se říká starostlivost či přátelství? To druhý ihned zavrhl společně s láskou. Vždyť byl zatraceně budoucí smrtijed! Rozhodl se tedy, že je na čase odejít. Opustit ji. Vždyť ji uvidí zase dnes večer. Zvedl se tedy, jak nejopatrněji dokázal. Nechtěl ji probudit. Položil Liz na polštář a zachumlal lépe do peřin. Poté vzal svou učebnici z jejího nočního stolku a sfoukl málem dohořelou svíčku. Otočil se na podpatku a vyrazil vstříc své ložnici doprovázen pomalu vycházejícím sluncem.

Elizabeth probudila ošetřovatelka, která jí přišla vyměnit obvazy.
"Dobré ráno slečno. Když uvážíme fakt, že jste zde teprve čtvrtý den, hojíte se velice dobře. Myslím, že za deset dnů vás budu moci s klidem pustit," usmála se na svou pacientku Poppy, když si všimla, že se vzbudila.
"Za takových pět dnů vám zkusím podat stravu už normální cestou. Již jsem vás dnes nasytila společně s potřebnými léky," dodala ošetřovatelka.
"Děkuji," zasyčela Liz skrze zaťaté zuby, protože vyměňování obvazů bylo neskutečně bolestivé.

Poté se Elizabeth už nepodařilo usnout, poněvadž musela vzpomínat na včerejší neuvěřitelnou noc. Nedokázala pochopit, co se včera přesně stalo či proč se to stalo. Neznala důvod Dracova chování, ani nevěděla, zda ho vůbec znát chce. Bála se, že si s ní jenom hrál, a že teď vypravuje svým kamarádíčkům, jak dokonale jí ovládl a zmátl. Při této hrozné představě jí opět začaly kanout tiché slzy. Srdce jí radilo, že tohle se už nesmí opakovat. Dávala mu za pravdu. Tento fakt ji ovšem trhal na kusy. Včera se s ním cítila tak dobře... 'Proč prostě nemůžeme být kamarádi?' ptala se Lizie v duchu sama sebe, pokračujíc: 'Počkat! Můžeme být přátelé jen po tu dobu, co budu tady. Ovšem jen mezi čtyřma očima! To je nápad!' Její srdce začalo jásat nad nalezeným řešením a jeho majitelka se cítila opět šťastná. Přestala dokonce i plakat. Tušila, že Draco by se za včerejší noc před svými přáteli nejspíš taky styděl a ve skrytých tajemných místech své duše věděla, že není podrazák a herec. Něco v jeho očích jí o tom v předešlých dnech přesvědčilo.

Najednou si ale vzpomněla na Křiklanův večírek. Nabídl jí tam máslový ležák, kterým začaly její muka. Tam mu nevěřila ani slovo, ale snažila se ho snášet. Viděla v jeho očích zášť a nenávist. Během těch pár dnů strávených na ošetřovně bez spánku nic takového však v jeho šedém pohledu nebylo.

V tu chvíli jí vše došlo. Draco Malfoy mohl za její muka! Začala opět zrychleně dýchat, potit se a třást se. 'Jak mi to mohl udělat?' ptala se dokola v duchu. Na slova se nezmohla. Ani křičet beznadějí a zoufalstvím jí nešlo. Jen seděla a plakala. Navenek by nikdo nepoznal, jak uvnitř své hlavy z plných plic naříká a pořád dokola se ptá: 'Jak mohl... Jak jen mohl!'

Z myšlenek Elizabeth vytrhlo až vrznutí vchodových dveří na ošetřovnu. Polekaně sebou škubla. Bála se, že přišel...Malfoy. Mýlila se. K její posteli rychlým krokem kráčela zářící Vanessa!
"Van," zvolala nadšeně Liz, avšak hlas se jí zlomil.
"Liz!" usmála se oslovená, pokračujíc: "Tolik jsi mi chyběla. Chtěla jsem za tebou jít dřív, avšak sestra mě k tobě nechtěla pustit. Prý potřebuješ klid. Ach, proč pláčeš?" Samanthina mladší sestřička si teprve teď všimla Liziných mokrých tváří.
"To nic není. Jen zlý sen," zalhala oslovená, dodávajíc: "Jsem ráda, že jsi přišla, ale snad nebudeš mít pak problémy. Každopádně se posaď," s těmito slovy ukázala na volnou židli vedle svojí postele.

Poté si povídaly. Spíše tedy Elizabeth poslouchala Vanessy historky a trapasy nasbírané od začátku Křiklanova večírku. Svěřila se, že se svým tamějším partnerem začala chodit. Tato zpráva Liz upřímně potěšila, ale neodpustila si své poznámky, ohledně nebezpečnosti vztahů. V momentě, kdy se zrovna obě dívčiny smály nad dnešním Vanessy uklouznutím před její první školní láskou, se znovu otevřely dveře. Děvčata se zarazila, hledíc přímo do tváře Samanthy Fletcherové, sestry Van.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nessa Nessa | Web | 16. června 2015 v 14:31 | Reagovat

Muhaha! Sam je na scéne! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama