Oheň, led a růže → 6. Ďábel s maskou anděla (1/3)

2. května 2015 v 7:47 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
Liz má zvláštní sen a poté je na ošetřovně jen s Dracem. Draco se rozmýšlí, jak se k ní bude chovat a Liz se snaží přijít na kloub všemu ohledně své hospitalizace, protože v ní hlodá podezření, že to, co jí řekli není tak úplně pravda.
***
Jakmile se za tou zvláštní holkou zavřely dveře, Elizabeth osaměla. Zírala do stropu nad sebou, nemohouc znovu usnout. Jak dlouho vlastně byla mimo? Kdo přesně a jak jí zachránil? Tolik otázek měla a tak málo těžko uvěřitelných odpovědí. Na první otázku jí mohla dát odpověď ošetřovatelka. Ta tu nyní však nebyla a Liz jí nechtěla takovou zbytečností v danou chvíli zatěžovat.



'Proč mi ale u té druhé otázky dala tak zvláštní odpověď? Kdyby mě Malfoy s Fletcherovou zachránili, tak bych se jich přece nebála. Proč se jich tedy bojím? Vím, že mi Fletcherová poskytovala první pomoc… Stejně mi něco uniká... Sakra vzpomeň si, holka!' Takto vypadaly Liziny myšlenky. Začaly se jí v hlavě skládat na svá místa, i když velmi pomalu.
Tak dlouho přemýšlela, až samým vyčerpáním nad hledáním odpovědí na své otázky a nenalézáním ztracených vzpomínek usnula. Zdál se jí sen. Hřejivé sluneční paprsky dopadaly do oken malého klučičího pokoje v druhém patře a vykouzlily tak úsměvy na tvářích dvou mladých zamilovaných lidí. Blonďák svíral hnědovlásku ve své náruči, jenž se mu pokojně opírala hlavou o hruď, poslouchajíc jeho lásky plná tichá slůvka.

Najednou se však situace rychlostí blesku změnila. Hnědovláska ležela na zemi v zajetí odporného hada s pevně semknutými ústy. Nevydala ani hlásku, ale po tvářích jí tekly tiché slzy, jež byly známkou jejího utrpení. Nad ní stál taktéž blonďák, ovšem se srdcem z ledu. Tehdy dívka v zajetí pochopila, že věci se nám sice můžou jevit zcela stejné, ale přitom jsou v jádru úplně jiné.

Ve vteřině po odporném slizkém zvířeni, jenž jí věznil, nebylo ani památky. Zmizel i s ukrutnou bolestí, vystřídán podzemní vyzdobenou učebnou. Dívka stála opět naproti blonďatému chlapci s ledovým srdcem. Metal po ní kletby a ona mu je se zlostí oplácela. Najednou však byla v jeho náruči. Tančili, doprovázeni romantickou hudbou. Tou samou písní, jenž ji spojovala s blonďákem, plným lásky k ní. Ti dva si byli tak neskutečně podobní a přece odlišní, až jí z tohoto faktu běhal mráz po zádech. Blonďák s ledovým srdcem, mučitel, jí podal sklenku. Přiťukli si a následně se napili.
V mžiku stála na hranici, připoutána ke kůlu. Blížil se k ní kat s hořící loučí a jeho šedé oči jí provrtávaly pohledem vraha. Začal se smát ďábelským smíchem. Ten hlas patřil Bellatrix Blackové, ale ty oči jejímu mučiteli z vlaku!
Elizabeth se s šokem probudila. Po tvářích jí tekly horké slzy. Uvědomila si, že ta holka byla ona, ale nic jiného jí, až na ty tváře, nedávalo smysl. Na začátku snu byla s Tomem Malfoyem u Blacků doma. Poté jí Tomovo dvojče, Draco, mučilo ve vlaku.
'Jak absurdní!' pomyslela si s úšklebkem na tváři. Pak na Draca vrhala jednu kletbu za druhou, což se jí velice zamlouvalo. Chtěla se mu tehdy pomstít za jeho Serpensortia. Vše se ovšem zvrtlo, když byla donucena s tím prohnilým hádětem tančit, ještě k tomu na song, jenž jí spojoval s Tomem - s klukem, kterého z celého srdce milovala... Zbytek snu si nemohla za nic na světě vybavit!

Až teď si Elizabeth uvědomila, že jí pozoruje pár tak výjimečných šedých očí. Jeho bratr měl čistě pomněnkové. Trhla sebou. Teprve nyní jí došlo, že sedí, celá se třese a po tvářích jí tiše stále stékají další a další slzy, jenž jí tak způsobují ukrutnou bolest, poněvadž zatékají do ran pod obvazy.

"Au, zatraceně," zaklela tichounce, snažíc se ten proud horké slané vody, řinoucí se jí z hnědo-zelených očí, zastavit.
Hned, jak Draco zaslechl tichounký naříkající hlásek, vyskočil z teď už ustlané Samanthiny postele a pomalým, opatrným krokem se vydal k Liz zjistit, proč pláče. Přece jen to byla jeho povinnost.
"Ehm, můžu ti nějak pomoct?" zeptal se nejistě, stojíce u její postele jak solný sloup.
Opět sebou trhla. Nechtěl jí vyděsit, a tak už raději mlčel, zírajíc na ni. Netušil, co si má počít. Na takovéto trapné situace nebyl připravený. Navíc mu výchova zásadně velela, aby se nikdy neohlížel na pocity druhých. Podle jeho otce se má každý starat sám o sebe. Mladému Malfoyovi, už však došlo, že po událostech předešlých dvou dnů se od svého otce značně lišil. Byl slaboch. Věděl, že jako budoucí smrtijed by s tímto poznatkem měl rychle něco udělat, ale... Mohlo to počkat ještě pár dní. Čtrnáct dní... Teď tu s Elizabeth byl sám a musel se postarat o to, aby ho díky ní později neposlali do Azkabanu či nevyloučili z Bradavic. Měl by se jí omluvit. Věděl to.
'Jenže jak? Co když si ani nevzpomene?' ptal se bezradně sám sebe. Nechtěl danou situaci podělat ještě víc, a tak nemohl být hrubý. Musí se ihned rozhodnout, jak se k té holce zatracený bude v následujících dnech chovat.

Trapné ticho narušila až Liz:
"Eh, ko-kolik je hodin?" vysoukala nakonec ze sebe.
"Osm ráno... Poppy už ti dopravila výživu i s léky přímo do žaludku asi tak před čtvrt hodinou. Musela pak někam odejít, takže se o tebe budu starat. Byl jsem omluven ze školy..." upřesnil Draco raději pro jistotu. Když však postřehl Elizabethin vylekaný výraz dodal: "Nemusíš se mě opravdu bát. Nechci ti ublížit. Naopak, chci ti pomoct," po tomto malém přiznání si přidřepl k její posteli, vpíjejíc se jí do očí.

Liz se doslova utápěla v jeho nádherných očích, které svou barvou připomínaly zamračenou oblohu za okny, až na malou chvíli zapomněla, koho má vlastně před sebou. Najednou se otevřely dveře ošetřovny a vešla Lily Evansová. Sama. Pohled, jenž se jí naskytl, jí vyrazil dech. Stála ve dveřích s otevřenými ústy, hledíc na dvojici před sebou. Malfoy, ten drzý a otravný blonďatý hoch, dřepěl u Elizabethiny postele, ruce měl položené za svých nohách a prsty propletené. Hleděl do Liziných očí, evidentně nevnímajíc svět kolem. Její kamarádka na tom byla stejně. Pohled mu se stejnou intenzitou oplácela. Vypadalo to, že jsou oba ztraceni ve vlastních myšlenkách.

"Ehm,"odkašlala si Lily, aby upoutala jejich pozornost. To, co následovalo, jí upřímně pobavilo. Liz sebou poplašeně škubla a odtrhla pohled od blonďákových očí. Sklopila, jakoby provinile, hlavu a pak se zadívala na příchozí.
"Lily!" vykřikla nadšeně a celá se rozzářila.
Draco oproti ní rychle vyskočil na nohy, jdouc si ještě rychlejším krokem opět sednou na své dřívější místo. Netušil, co se vlastně přesně stalo, ale vůbec se mu to nelíbilo.

'Jak to tady mám k do pekla přežít?' ptal se sám sebe zoufale v duchu. Navenek však opět vypadal chladně, bez jakéhokoliv citu či pocitu. Nevnímal děvčata před sebou. Přemýšlel nad tím, co v tu dobu vlastně cítil. Pak na to konečně kápl:
'Šlo o lítost. Nic jiného!' dohadoval se v myšlenkách sám se sebou. Bylo mu prostě té holky líto. Věděl, že není necitlivý jako jeho otec. Už dávno na to přišel. Díky svým přátelům. Před Sam a Severusem klidně mohl naplno projevovat své pocity, ale před nikým jiným! Věděl, že tohle už se nesmí stát, ale zas se ho nemůže, aspoň tady na ošetřovně, Liz bát. To by pak nemohl dělat svou práci pořádně, což by měl.

'Nechci jít sedět, do pekla!' vztekal se beze slov. Rozhodl se tedy být k...k Elizabeth, jak tu holku teď v myšlenkách potají nazýval, přívětivý jen mezi čtyřma očima. Pouze když s ní bude naprosto sám. Musí si ovšem dávat pozor na příchozí, kromě ošetřovatelky...a možná i svých největších přátel. Ovšem to nevěděl s jistotou.
"Lizie, jak se cítíš? Vypadáš už líp. Chytáš barvu v obličeji," konstatovala Evansová se špetkou humoru v hlase.
"Ano cítím se trošku líp... Stále si však nevybavuji, co se mi přesně stalo. Sice mi o tom řekla Poppy, ale stejně mě štve, že si nemohu vzpomenout." povzdechla si smutně Liz.
"Možná je to tak lepší, zlatíčko," snažila se Lily povzbudit skleslou kamarádku úsměvem a pohladila ji po ruce.
"Jak vlastně dopadl ten Křiklanův večírek?" snažila se Rosemanová navést svou přítelkyni na jiné téma.
"Sirius se trápil, poněvadž si večer představoval ve tvé společnosti," pousmála se Lily nad tou vzpomínkou, pokračujíc: "James mě vyzval několikrát k tanci. Tvůj bratr šel brzy spát, aby měl od té čarodějnice pokoj, ale jinak nic extra. Tak mě mrzí, co se ti stalo Liz... Škoda, že si neřekla, kam jdeš. Mohla jsem jít s tebou a třeba bych zabránila katastrofě," zoufala si Evansová.

"Počkat... Já vám ani neřekla, kam jdu? Ale proč?" začala Elizabeth zrychleně dýchat, poněvadž jí docházelo, že přichází celé té záhadě na kloub.
Draco už nemohl dál jen nečině přihlížet. Za prvé se Rosemanová začala zase potit a hůř se jí dýchalo, čemuž musel zabránit, a za druhé si díky Evansové mohla na všechno vzpomenout, což nechtěl dopustit. Věděl, že pak by těch čtrnáct dní tady s ní bylo opravdovým peklem na zemi, proto zasáhl.

"To stačí Lily. Elizabeth začíná být rozrušená, a jak sama vidíš, toto rozpoložení jí dvakrát neprospívá. Jestli nechceš, abych tě nahlásil ošetřovatelce, měla bys okamžitě odejít."
Lily na něj chvíli nevěřícně zírala. Pak se však podívala na svou kamarádu, s šokem zjišťujíc, že má ten zatracený bastard nejspíš pravdu. Jemně tedy pohladila nemocnou po ruce se slovy: "Lizie, beruško, Malfoy má pravdu. Není ti dobře. Půjdu." Elizabeth už otevírala pusu k protestu, a tak jí Evansová jemně přikryla rukou ústa, aby jí neublížila a pokračovala: "Neboj, zítra se za tebou zase stavím. Stejně mi za čtvrt hodiny začíná vyučování." Poté se otočila ke své přítelkyni zády a tiše odešla.

→6. Ďábel s maskou anděla (2/3)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama