Květen 2015

informační článek č. 5

31. května 2015 v 8:38 | Snapeova |  Oznámení
Od prosince jsem dostala další tři přání na povídky nebo drabble k napsání a níže se na ně můžete podívat.

23) *Vee*
Dobrá.. aby ses nenudila :D
A pro tentokrát bych chtěla.. co kdyby Harryho rodiče nezemřeli, měli k tomu další děti (dceru a syna = byli by 3 - jména nechám na tobě) a vlastně by žádnej Voldemort a smrtijedi nebyli.. a jeli by na návštěvu Siriuse, který by měl také manželku.. takže taková Harryho realita beze zla..
Dál to nechám na tobě :) kde se to bude odehrávat, kdy, kdo bude Siriova manželka.. nechám to plně v tvé moci :) snad je to pochopitelný :)
Budu se těšit. :3

24) ♥♥Veronika♥♥
Tak vzhledem k tomu, že od tý doby, co jsme každá za sebe, jsem si od tebe ještě nic nepřála, tak si teď přát budu. :) Chtěla bych tě poprosit celkem o tři drabble.
Pevní by bylo na téma "jaro" a slova: petrklíč, spánek, tlapa.
Druhý bych chtěla na téma naší povídky a třeba ze Samina snu něco a slova: vlasáč, kudrdlinka, kaštan.
A poslední třetí by bylo na téma "Kdybych byla mým psem, Filípkem" :D a slova: pelíšek, panička, chlupáč. :D

25) Ivette
Ahojky... můžu poprosit taky povídku? Našla sem tvůj web, a líbí se mi tvoje povídky..:) chtěla bych přímo já & Harry :) klidně nějakou hororovou :) téma nechám vymyslet na tobě :)
Ivette mi psala i na facebooku a tam jsme dohodly podrobnosti...

***
Chtěla bych vám oznámit, že v článku, kam si můžete o povídky psát jsem uzavřela komentáře. Dočasně uzavírám možnost si o povídku nebo drabble na přání napsat. Přesněji řečeno asi do doby, než dopíšu všechna přání, která tam jsou.
Nakupilo se toho hrozně moc. Nemám moc času a cítím se tím zavalena a ráda bych někdy taky psala něco jinýho než povídky na přání nebo i než celkově HP fanfiction, ale nemám moc prostoru na vlastní myšlenky, když se zabývám povídkami, které mnohdy nejsou můj šálek kávy a jsou pro mě spíš cvičením se, než aby mne opravdu naplňovaly.

V momentální době existuje 24 přání o která jste si napsaly. Dohromady 25, ale o té vyjímce, co píše autorka sama už jsem psala.

Osm z toho je kompletně splněných. Dvě kapitolové povídky a jedna jednorázovka jsou rozpracované. V co nejbližší době bych chtěla napsat všechny povídky na přání, ale jak říkám toho času moc není, takže si stejně ještě počkáte a pak možná znovu otevřu možnost přát si povídku, ale asi už nebudu přijímat vše a budu si vybírat.

Občas se bojím, jestli kvůli některým těm zvláštním přáním nebudu považována za nekvalitního autora, i přes to, že se mnohdy nesmysly snažím dostat do co nejvíc věrohodné podoby a neoriginálním nápadům dodat nějakou originalitu.

Oblíbené písně za duben 2015

29. května 2015 v 11:56 | Snapeova |  Hudba
První píseň, která mě v dubnu dostala a to vážně hodně, je Big girls cry od Sii. První dny jsem jí poslouchala pořád dokolečka :D

Recenze →Sara Blaedel: Jen jeden život

27. května 2015 v 9:57 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Sara Blaedel
Název: Jen jeden život
Originál: Kun ét liv
Počet stran: 335
Vydáno: 18. 11. 2013
Nakladatelství: Host
Překlad: Miroslava Gajzlerová
Série:Louise Ricková
Díl: 3
Mé celkové hodnocení: 60%
Oficiální anotace: Žárlivost, posedlost a rodinná čest mají fatální následky nejen pro komunitu přistěhovalců na okraji zdánlivě idylického městečka nedaleko Kodaně. Bylo zřejmé, že nejde o žádnou nehodu. Když ve vodách fjordu poblíž města Holbaek najdou mrtvou mladou imigrantku s betonovou dlaždicí přivázanou k pasu, okamžitě přivolají i inspektorku Louise Rickovou. Jmenovala se Samra a Louise brzy zjišťuje, že v dívčině krátkém životě se odehrála nejedna smutná událost. Kvůli napadení Samry a své ženy Sady byl kdysi vyšetřován Samřin otec. Sada je přesvědčena, že kdyby dcera rodinu zneuctila, manžel by byl schopen ji zabít.
***

Je každá nová generace horší?

24. května 2015 v 1:32 | Snapeova |  Vykecávačka
Tentokrát mě na téma týdne napadlo takové krátké zamyšlení. Možná to přesně nevystihuje název tématu, ale já myslím, že i takhle se to dá pojmout.

Dospělí a staří si stěžují, jaké ty dnešní děti jsou. Že je by nikdy nenapadlo v jedenácti kouřit, pít nebo brát drogy a že v jejich věku ani nevěděli, na co pohlavní orgány mají, natož, aby o sexu mluvili a nejen to.

Velká část z nás, když dospěje a má rozum, kroutí hlavou nad mládeží, kterou potkává a přemýšlí nad tím, jak je to vůbec možné a proč se to děje, když za nás to nebylo.

Je tedy každá nová generace horší a horší? Jsou lidé čím dál špatnější?

Momentálně jsem došla k názoru, že takhle se to brát nedá. Že každá generace není jednoduše horší.

Každá generace je jiná, to ano, ale proč?

Podle mě jsme pořád stejní lidé. Pořád jsou mezi námi ti hodnější i ti zlejší. Pořád jsme stejně různorodí. Stále máme podobné sklony a záliby.

To svět kolem nás a způsob žití se mění, a proto různé generace mladých žijí trochu jinak než ty ostatní.

Děti před několika desítkami let neměly počítače ani mobily, proto byly pořád venku. Nebyli stroje na spoustu věcí, proto jejich celý život byl úplně jiný. Málo lidí se dostalo do světa, nedostávalo se k nám moc oblečení, informací a dalších věcí. Svět a všechno v něm se vyvíjí a podle toho se mění i lidé.

Všichni mladí dělají to, co je v jejich době moderní. Mají vědomosti, k nimž se dostanou a podle toho je využívají. Taktéž je ovlivňuje nejen doba, ale i jejich rodiče a i ti se samozřejmě liší nejen tak jako všichni, ale i tím v jaké žijí době. Dnes se mi zdá, že mnoho rodičů na své děti ani nemá čas. Vše je rychlé. Hodně rodičů moc pracuje a zároveň chce mít nějaké zájmy. Neumí vlastní život skloubit s výchovou dítěte. Lidé by měli mít děti, jen pokud jsou si jistí, že budou ochotni se jim hodně věnovat a co nejlépe je vychovat, protože vývoj nového člověka, to není něco, co můžete dělat napůl. Není to něco, co se dá odfláknout nebo udělat později. Spousta lidí si neuvědomuje, jak jsou pro své děti důležití a tak potkáváte spoustu dětí, které jsou pro vás jen fracci, ale mohly by být třeba úplně jiní, kdyby se jim rodiče správně věnovali.

Maďarsko - Siófok

19. května 2015 v 22:29 | Snapeova |  Fotografické články
od 5. do 10. května jsem byla opět na dovolené v Maďarsku. Tentokrát jsme byli v Siófoku, což je město přímo u jezera Balaton. Já osobně jsem balaton viděla poprvé a taková velká vodní plocha mi připomínala moře, takže jsem se cítila opravdu jako na prvotřídní dovolené :D. Mám pro vás spoustu fotek a k nim samozřejmě ještě něco řeknu.

První den jsme dorazili kolem poledne. Ubytováni jsme byli v domě se čtyřmi apartmány. Byl tam i bazén (zatím jen vypuštěný) a gril, který jsme tedy využili. Tahle fotka je zrovna z mobilu, ale jinak je tentokrát naprostá většina fotek z foťáku, takže vypadají lépe.

Oheň, led a růže → 6. Ďábel s maskou anděla (2/3)

16. května 2015 v 7:59 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
Jedna klidnější část, kde spolu Elizabeth a Draco na ošetřovně nadále překvapivě vycházejí a Liz nad tím přemýšlí i se svými přáteli.
***

Po návštěvě Lily Evansové Elizabeth znovu usnula a vzbudila se až večer, o čemž svědčil potemnělý pokoj. Necítila se hladová, takže už jí nejspíš ošetřovatelka nasytila a podala potřebné léky v době spánku. Rozhlédla se po místnosti a zjistila, že u její postele sedí na židli Malfoy a čte si nějakou tlustou knihu. Nechtěla ho vyrušovat. Popravdě ani neměla chuť se s ním hádat, a tak ho jen tiše pozorovala. Až teď si všimla, že měl jemnější rysy v obličeji než jeho bratr. Tento poznatek Liz připadal velice zvláštní, přitom by tomu mělo být naopak, když Tom byl ten s větším hřejivým srdcem. Aspoň tedy podle jejího úsudku.

Nezájem kolem nás

13. května 2015 v 12:09 | Snapeova |  Vykecávačka
Aktuální téma týdne se dá pojmout mnoha způsoby. Já jsem se rozhodla zaměřit všeobecněji na to, co vidím všude kolem sebe. Uvádím v článku několik příkladů, ale dalo by se jich pochopitelně napsat hodně.

Znáte takové ty kamarády, co pořád jen mluví o sobě? Kdykoliv se vidíte, mluví o svých problémech, svých zážitcích a chce to s vámi rozebírat, ale vás téměř nepustí ke slovu. Když už přijde na to, že byste takovému kamarádovi rádi řekli o nějakém svém problému nebo úspěchu, prostě o něčem co je pro vás důležité ať už více nebo méně, zjistíte, že ho to nejspíš nezajímá. Poslouchá na půl ucha, nedočkáte se pořádných reakcí nebo vám skáče do řeči a mluví dál o sobě. Už jsem takové lidi potkala. Mám z nich pocit, že mě berou jen proto, aby měli někoho, kdo je poslouchá, ale já je ve skutečnosti absolutně nezajímám. Nechápu, co mají z takového jednostranného vztahu, ale podle mě nemůže být možné s takovým člověkem navázat opravdu důvěrný a šťastný kamarádský vztah.

Další věc, posmívání. To zná každý. Ať už jste se posmívali vy, nebo se posmívali vám anebo jste to jen viděli, či o tom slyšeli, všichni víte, o co jde.

V podstatě je to jeden velký nezájem. Máte problémy, špatný den, nebo to děláte z jakéhokoliv jiného důvodu, když se záměrně a viditelně smějete někomu, že vypadá tak a onak nebo že je moc chytrý či moc hloupý atd…

Ale co se zamyslet nad tím, že je to člověk jako vy a že má možná taky dost problémů a nepotřebuje, abyste na něj nakládali další? Co si uvědomit, že to jak vypadá nebo co dělá, není jeho chyba, ale má to třeba zdravotní nebo jiné příčiny, které nemůže ovlivnit? No a i kdyby mohl, proč je pro vás takový člověk vlastně směšný? Rádi se smějete někomu, koho jen zahlédnete, ale ani vás nenapadne, že jste třeba právě potkali člověka, který by dokázal být vaším nejlepším přítelem. Mohl by být velkým přínosem pro vás a váš život, kdybyste se o něj zajímali. Spousta lidí ani neví, o co přicházejí kvůli svým předsudkům, náladám a jiným hloupostem.

(A jen abychom si rozuměli, když mluvím o posmívání, myslím to, když to myslíte zle a děláte to okatě. Protože existuje i jiný typ. Neříkám, že je dobrý. Mě občas taky rozesmějí třeba nějaké zvláštní pohyby člověka nebo zvuky. Prostě mám takový typ humoru, že nějaké takové věci mě v některých situacích rozesmějí, ale není to myšleno zle, nesměju se tomu člověku do očí, nesnažím se mu způsobit nic zlého. Prostě, chci říct, že nikdo samozřejmě nejsme svatí, každý máme něco, ale já se třeba za každou cenu snažím lidem neubližovat, chápat je a být upřímná)

Vím, že je občas těžké se jakkoliv nevybíjet ze svých problémů na jiných, ale je důležité se aspoň snažit, pokud chcete vůbec být spokojeni sami se sebou.

Zamyslet se nad sebou i nad svým okolím je bohužel pro mnoho lidí nemožné. Což pro mě je nepochopitelné, ale každý jsme holt jiný a ne všem tyto věci docházejí.

Přijde mi, že každý se čím dál víc soustředí jen na sebe. V určité míře je to samozřejmě dobré, ale je důležité umět brát ohledy na ostatní. A pokud jste například s někým ve vztahu ať už partnerském nebo kamarádském, zajímejte se. Ve vztazích je to nejdůležitější. Možná máte horu vlastních problémů, ale ten druhý vám s tím může pomoct, když se o něj budete zajímat a nebudete utíkat od nevyřešených problémů, jen proto, že třeba máte pocit, že na další problém už nervy nemáte.

Zamýšlejte se tedy pořádně nad tím, než vyslovíte nebo si pomyslíte větu: "Ale mě to nezajímá!" Mohli byste toho hodně litovat, až přijdete o někoho, kdo váš zájem potřeboval a nabízel vám ten svůj.

Recenze →Hugh Howey: Silo

9. května 2015 v 10:28 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Hugh Howey
Název: Silo
Originál: The Wool
Počet stran: 496
Vydáno: 1. 6. 2014
Nakladatelství: Knižní klub
Překlad: Jiří Engliš
Série: Silo
Díl: 1
Mé celkové hodnocení: 85%
Oficiální anotace: V silu pod zemí, zamořenou jedy, se ukrývají lidé: naučili se tu žít, milovat se i umírat. Jednou za čas je někdo z nich vyslán na povrch čistit senzory. Ví, že se nikdy nevrátí. Ví, že jde na smrt… Po letech udržování křehké rovnováhy se však systém octne před zhroucením. Hluboko ve spodních patrech, ovládaných lidmi z mechanického úseku, se vzedme vlna odporu proti takřka všemocnému IT oddělení. Mají naději na úspěch? Odkryjí děsivá tajemství přísně střežených serverů? A chtějí je vůbec znát? Silo je jedinečný postapokalyptický sci-fi thriller, který lze číst jako varování i jako věštbu. I proto se setkal s nebývalým celosvětovým čtenářským zájmem a ohlasem. Filmovou verzi se chystá natočit Ridley Scott (Vetřelec, Blade Runner, Gladiátor).
***

Další výlet do Maďarska

5. května 2015 v 15:37 | Snapeova |  Oznámení
Možná si pamatujete na říjnový článek minulého roku, kde jsem psala o prodlouženém víkendu v Maďarsku. tehdy jsme byli převážně v městě Eger. Tyto pobyty se pořádají pro zaměstnance našeho provozního obvodu na dráze a máme zvýhodněnou cenu. Ode dneška do desátého května jedeme do Města Siófok, které je u Balatonu. Samozřejmě opět jedeme do místních lázní. Měl by tam snad být i výlet trajektem do jiných lázní a jeden den také plánujeme věnovat procházce po městě. Tentokrát se snažím před odjezdem aspoň něco pochytit z jejich nelehkého jazyka, ale začala jsem dost pozdě, takže moc toho umět nebudu. Každopádně si pro jistotu hodlám do mobilu udělat taháčet s nějakými frázemi a slovy, kdyby bylo třeba některé použít.

V době, kdy tu nebudu se tu objeví jedna recenze, aby tu nebylo prázdno, tak doufám, že se na ní přijdete mrknout. Jedna se o výbornou knihu. V době své nepřítomnosti si také konečně dám vyčistit notebook od prachu. Mám ho už tři roky a nikdy čištěný nebyl. Doma používám chladící podložku, ale když ho někam musím vzít bez ní, tak to je hrůza. Hučí chudák jako fén :D Tak snad se mu po čištění uleví.

Až přijedu, pokusím se zase vytvořit článek s nějakými fotkami. Uvidíme, jaký bude materiál na vyprávění i ukazování :)

Zatím se tu mějte ;)

Snapeova

Oheň, led a růže → 6. Ďábel s maskou anděla (1/3)

2. května 2015 v 7:47 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
Liz má zvláštní sen a poté je na ošetřovně jen s Dracem. Draco se rozmýšlí, jak se k ní bude chovat a Liz se snaží přijít na kloub všemu ohledně své hospitalizace, protože v ní hlodá podezření, že to, co jí řekli není tak úplně pravda.
***
Jakmile se za tou zvláštní holkou zavřely dveře, Elizabeth osaměla. Zírala do stropu nad sebou, nemohouc znovu usnout. Jak dlouho vlastně byla mimo? Kdo přesně a jak jí zachránil? Tolik otázek měla a tak málo těžko uvěřitelných odpovědí. Na první otázku jí mohla dát odpověď ošetřovatelka. Ta tu nyní však nebyla a Liz jí nechtěla takovou zbytečností v danou chvíli zatěžovat.