Březen 2015

Recenze →Leon Leyson: Chlapec na dřevěné bedně

31. března 2015 v 15:39 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Leon Leyson
Název: Chlapec na dřevěné bedně
Originál: The Boy on the Wooden Box
Počet stran: 240
Vydáno: 2013
Nakladatelství: Fortuna Libri
Překlad: Petr Mikeš
Mé celkové hodnocení: 70%
Oficiální anotace: Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců.

Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.
***

Oheň, led a růže → 4. Z donucení (2/2)

29. března 2015 v 9:09 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
Touto částí uzavíráme Křiklanův večírek. Právě zde se stane ta nejpodstatnější a nejděsivější věc, co se na večírku stát mohla, ale to vám pořádně dojde až budete mít informace obsažené i v další kapitole. Naše potrestaná partička je donucena k tanci a zde je popsán především tanec Elizabeth a Draca a na samém konci se s Elizabeth začne dít něco zvláštního.

K tanci je použita i píseň a dávám vám jí sem z youtube, abyste si jí k tomu mohli rovnou poslechnout ;)

Text písně v tomto příběhu se jmenuje Anywhere but here a vděčím za něj skupině SafetySuit. V této části čtvrté kapitoly ho používám pouze jako doplněk - pozadí pro děj. Nečiním si na něj žádná práva. Veškerá práva patří právě této skupině a textaři.


****
Liz si všimla, že většinou si všichni posedali tak, aby si mohli s někým povídat. Tedy, až na Jamese, který ke své smůle musel poslouchat Peterovi otravné, trapné historky, jenž stejně slyšel každý už nejméně stokrát. Také mladý Malfoy u jejich stolu seděl jak pátý kolo u vozu a jen probodával Poberty vražedným pohledem. I když Liz se zdálo, že se zaměřil speciálně na Siriuse. Po dnešních výstupech ho docela i chápala. Sirius se z celé party ozýval nejvíce. Ovšem Dráček si o to všechno přece jen koledoval.

Co bude dál?

27. března 2015 v 17:19 | Snapeova |  Krátké povídky (Vlastní)
Už je to docela dlouho, co jsem něco psala na téma týdne. Když jsem si přečetla to aktuální, naskočila mi v hlavě taková scéna a rozhodla jsem se ji tedy napsat. U témat týdne se mi často stává, že mě napadnou jakési krátké střípky příběhu. Možná jednou takhle krátká dílka využiju pro něco většího.

Dlouho jsem nic nenapsala v první osobě a tak jsem se to rozhodla zkusit u tohohle. Třetí osobu mám ale stejně raději, přijde mi, že s ní mám v psaní větší svobodu. :) Nejsem si jistá, že jsem s touhle mini povídkou dost spokojená, měla bych chuť jí dál upravovat, ale to by asi taky nebylo dobré, takže jsem se ji rozhodla co nejdříve zveřejnit. Povídka je napsaná čerstvě, takže nebyla na korektuře. Pokud narazíte na nějakou gramatickou chybu nebo něco podobného, budu ráda, když mě upozorníte.

Snad se vám to bude líbit :)
***

Normální život

24. března 2015 v 10:09 | Snapeova |  Krátké povídky (Harry Potter)
Řekla jsem si, že se každý měsíc pokusím uveřejnit jednu krátkou povídku na přání, abych s tím trochu hla a neuveřejňovala povídky, které si lidi přáli před rokem. Tady je povídka za březen a snad se mi bude dařit dál. S kapitolovými povídkami je to těžší. Jdou mi hrozně pomalu, protože nemám čas.

Tahle povídka je pro Irenu. Jedinné zadání byly čtyři postavy a To Harry, Ginny, Ron Hermiona. Nic zvláštního mi do hlavy nelezlo a nakonec jsem se rozhodla sepsat úplně první nápad. Není to nic moc dějového. V této povídce jde spíš o to období těsně po válce a o život a pocity těchto postav. Snad se někomu tato povídka zalíbí :)
***

Oheň, led a růže → 4. Z donucení (1/2)

21. března 2015 v 7:38 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
Ve Veroniky první části čtvrté kapitoly se do bitky vloží Křiklan a nepřejde to jen tak. Všichni dostanou zvláštní malý trest, díky nemuž bude celá situace ještě dost zajímavá, ale rozhodně nenapomůže k vylepšení vzájemných vztahů. Část plná vyhrocených i vtipných chvilek, pusťte se do ní ;)
***
Elizabeth se jen tak tak vyhnula Dracově dobře mířené kletbě a chtěla po něm mrsknout svou, když tu najednou se všude rozlehl zesílený Křiklanův hlas: "DOST!" Všichni v tu ránu zamrzli v pohybu. Profesor toho využil a už svým normálním hlasem pronesl:
"Dobře, uklidníme se. Nezajímá mě, kdo si začal! Za trest vás rozdělím do dvojic, ve kterých po tento večer setrváte a nehnete se bez své polovičky ani na krok! Nechci vědět, kdo s kým přišel. Tohle berte jako trest!" Elizabeth zděšením vykulila oči a jen tiše doufala, že jí Křiklan přidělí někoho z Pobertů.

Proč lidi skáčou pod vlaky?

17. března 2015 v 11:29 | Snapeova |  Vykecávačka
Od doby co dělám na dráze (ano, článek jsem o tom stále nenapsala :D) se víc zajímám o dění na železnici. Na facebooku sleduju stránky mimořádností na tratích a to asi půl roku. Za tu dobu si nešlo nevšimnout, co se děje téměř dennodenně.

313 střetů vlaku s osobou, 238 z nich zemřelo. To je statistika za rok 2014.

Jak to na facebooku sleduju, tak téměř co den, to člověk pod vlakem. Někdy je pár dní pauza, ale v lednu byl třeba den, kdy skočily čtyři a kvůli dalším dvěma se zastavoval provoz. Nepřijde vám to strašné?

Většina z toho jsou sebevrazi, zbytek lidi, kteří se nepoučí a chodí, kde nemají (nejlépe se sluchátky v uších), opilci a podobně. Ostatně, pokud sledujete divácké zprávy nebo i jiné, často narazíte na záběry z přejezdů, kde se lidé chovají opravdu nezodpovědně.

Pokud jde ale o sebevrahy, nemyslím si, že člověk může být "normální", když si vybere zrovna takovou smrt. Stejně jako nepochopím, když se někdo třeba zapálí. Pokud už se opravdu chtějí zabít, proč to neudělají někde doma? Proč musí způsobit trauma strojvedoucímu, zastavení provozu na několik hodin (což hodně lidem znepříjemní život) a donutí jiné sbírat jeho ostatky? Já osobně si nedovedu představit, právě už jen to, že bych svojí smrtí způsobila takové věci jiným lidem. Nehledě na to, jak jakákoliv sebevražda zasáhne příbuzné a známé, pokud člověk někoho má.

Já si celkově nedokážu představit, že bych na sebe vztáhla ruku, i kdyby mi přeskočilo a stalo se nevím co. Život je něco, co dostaneme jen jednou, a myslím, že snad vždy se dá najít něco, pro co se dá žít.

Naprosto nechápu lidi, kteří si života absolutně neváží a skáčou pod vlak už při prvních životních problémech, jako byl nedávno případ jedné dívky na Slovensku, co šla na koleje, jen kvůli špatnému vysvědčení.

Jsem schopná pochopit a vžít se do mnoha věcí, ale tahle problematika je něco, co pochopit nedokážu. Z vlaků mám zatracený respekt a už jen ve své práci se bojím, že se někdy stane nějaká nehoda, kde třeba budu i já zraněna nebo přijdu o život. Konec konců, člověk nikdy neví, co přijde.

Opravdu by mě zajímalo, jaké události a myšlenky dovedou člověka k tomu, že si vyhlédne místo na kolejích a počká si na vlak, který ho usmrtí. Jak nemůže přemýšlet nad tím, co vše tím způsobí a že to vůbec nemusí být jistá smrt a bude žít ještě mnohem hůř, než žije?

Co si o tom myslíte vy? Chápete lidi, kteří zvolí smrt pod koly vlaku?

Znáte někoho, kdo odešel takovou smrtí nebo to minimálně chtěl udělat? Myslíte si, že by se tohle někdy mohlo stát vám?

Použité fotky jsou moje.

Oheň, led a růže → 3. Křiklanovo pozvání (4/4)

14. března 2015 v 7:29 | Snapeova |  Oheň, led a růže
Na počátku večírku opět dojde na Křiklanovo přehlížení Severuse. Sam se s tím snaží něco udělat, ale moc se jí nedaří a kazí jí to náladu. Později jí ale rozptýlí Dracův problém s nechtěnou nápadnicí. Nakonec se do situace připletou i Poberti s Elizabeth a strhne se mela, jak jinak...
***
Když dorazili, zábava už byla v plném proudu. Večírek se konal v jednom sklepním zapomenutém salónku, který byl ozářený velikým honosně vypadajícím lustrem se spoustou svící. Křiklan se s nimi ihned přiběhl vřele přivítat. Severuse opět málem pominul, a tak ho Samantha připomněla.
"Pane profesore, asi jste nedopatřením zapomněl pozvat svého nejlepšího žáka, a tak jsem ho pozvala já, protože dnes by určitě neměl chybět," řekla tónem, který zněl sice jako přívětivý, ale silně z něho odkapávala ironie. Opravdu ji štvalo, jak se Křiklan chová.
"Áh, jistě, pan Snape," řekl mírně nervózně a ani se na něj nepodíval. Opravdu jen velice krátce mu podal ruku a hned odešel.
"Tos vážně nemusela," obořil se na ní Severus.
"Ale musela, Severusi, copak ti nevadí jak se k tobě chová?" zeptala se nevěřícně Sam.
"Je mi to jedno," odpověděl podrážděně, pokračujíc: "Prostě mu nejsem dost dobrej a to se nezmění, takže si nech svou péči." Samantha se cítila zlomená a zrazená zároveň.
"On ví, že jsi to myslela dobře," utěšoval jí Draco, dodávajíc: "Vždyť víš, že tyhle věci nemá rád."
"Vím, ale štve mě, že Křiklan dělá, jako by byl vzduch a u mě zas jako bych byla nejlepší v lektvarech. Severus je přeci ještě lepší než já," skousla si Sam nešťastně spodní ret.

Recenze →Jessica Khoury: Počátek

11. března 2015 v 12:29 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Jessica Khoury
Název: Počátek
Originál: Origin
Počet stran: 372
Vydáno: 5. 6. 2013
Nakladatelství: Egmont
Překlad: Petra Babuláková
Mé celkové hodnocení: 90%
Oficiální anotace: Pia vždy znala svůj osud.
Měla počít novou rasu, linii nástupců, kteří porazí smrt. Za tímto účelem se zrodila, byla geneticky upravená k nesmrtelnosti a vychovávaná týmem vědců v tajné skrýši v Amazonském deštném pralese. Nyní ji vědci začínají podrobovat testům, jejichž výsledkem má být dokončení celého nebezpečného projektu.
Co si Pia pamatuje, vždy nejvíc toužila naplnit jejich očekávání. Ale v noci o svých sedmnáctých narozeninách nachází díru ve zdánlivě neproniknutelném plotě, který uzavírá její sterilní domov. Poprvé v životě volná v džungli potkává Eia, chlapce z nedaleké vesnice. Nedokáže odolat a pokračuje v útěcích, aby ho mohla vídat. Zamilují se do sebe a kousek po kousku začínají poznávat pravdu o Piině původu - pravdu se smrtícími následky, která navždy změní jejich životy.
***

Oheň, led a růže → 3. Křiklanovo pozvání (3/4)

7. března 2015 v 8:39 | Snapeova |  Oheň, led a růže
Tato část je taková oddechová, Obě zmijozelské dívky, i mladší Vanessa se v ní připravují na očekávaný Křiklanův večírek, ke kterému se dostaneme v další části ;)
***
V pátek ráno na snídani brebentila Vanessa Liz do ucha o tom, jak předešlého dne pozvala jednoho kluka z její třídy na blížící se večírek. Byl to nějaký Toby ze Zmijozelu a prý vedle něj Van sedí na Obraně proti černé magii. Líčila jí tu novinku polohlasem, takže jí slyšela téměř půlka stolu. Prý nevěděla, jak ho pozvat. Nakonec to na něj o přestávce vychrlila, on se lekl a utekl. Ve společenské místnosti se mu prý omluvila a znova ho požádala. Prý nakonec souhlasil. Samantha se nad tím musela usmát a Severus si jen pomyslel, že Vanessa je nejspíš ještě přesvědčivější než její sestra. Opět nevěřícně zakroutil hlavou a raději se zakousnul do svého toastu.

Po konci vyučování šla Sam do ložnice, aby se připravila na večírek. Byla si naprosto jistá, že Křiklan pozval pár známých z prestižních lektvarových i jiných univerzit, aby své oblíbené žáky v posledních třech ročnících s nimi mohl seznámit. Pokud člověka z dané univerzity nějaký student zaujme, tak pak už není těžké se na školu dostat, když uděláte přijímací zkoušky. Také z toho důvodu chtěla, aby šel i Severus. Věděla, že on se na nejlepší školu dostane i tak, ale stejně si přála, aby konečně někdo projevil obdiv nad jeho talentem.

Oheň, led a růže → 3. Křiklanovo pozvání (2/4)

3. března 2015 v 9:09 | Snapeova |  Oheň, led a růže
V této části po napjatých prvních školních dnech dojde k prvnímu závažnému sporu mezi sestrami Sam a Vanessou. Podaří se jim dát jejich vztah do pořádku? A přijme Severus Samino pozvání na Křiklanův večírek?
***
Zbytek prvního školního dne proběhl vcelku nudně. Jejich profesoři je strašili NKÚ a všichni pochopili, že tomu tak bude po celý týden. Byli z toho už pěkně otrávení, jak jim každý omílal dokola, že se mají poctivě připravovat, že se jedná o jejich budoucnost a blablabla…

Skutečně se nemýlili, někteří profesoři dokonce dávali krátké testy k opakování na každé hodině. Ze všech předmětů už také měli napsané písemky na shrnutí probraného učiva. V některých případech je učitelé na zkoušení upozornili a v jiných před ně prostě položili papíry s otázkami. Samantha byla na vše připravená, ale s nelibostí zjistila, že ani ta Rosemanovic slečinka s tím neměla žádné velké problémy, což jí docela štvalo. Doufala, že by se jí třeba mohla posmívat kvůli špatným známkám, avšak ani tahle možnost se neukázala vhodnou. Ta holka snad byla bez chyby!