Oheň, led a růže → 3. Křiklanovo pozvání (1/4)

21. února 2015 v 7:19 | Snapeova |  Oheň, led a růže
V první části mé třetí kapitoly se podíváme jaký první školní den prožily Sam s Vanessou i Elizabeth, která se stále vzpamatovává ze svého překvapivého zařazení.
***
Liz probudilo sluníčko, které vycházelo a pozvolna zalévalo svými zlatavými paprsky jejich ložnici. Nebe bylo naprosto vymetené až na pár červánků. Podívala se na hodiny na svém nočním stolku a zjistila, že je pár minut po sedmé, tedy čas tak akorát na vstávání. Posadila se na své posteli a snažila si vzpomenout alespoň na útržky svého snu, z kterého jí vytrhla ona hřejivá koule na obloze s pár mráčky líně se povalujícími okolo.

Elizabeth zpozorovala, jak na posteli, naproti té její, sedí Samantha a nepřítomně kouká ven z okna. Vypadalo to, že o něčem přemýšlí či dokonce sní. Tomu druhému slovu však moc nevěřila. Členka mladých Smrtijedů se tvářila velice zamyšleně a posmutněle. Ani si nevšimla, že ostatní děvčata již byla pryč. Což bylo velice neobvyklé.



Teprve, když se Liz zvedla a odešla do koupelny, Sam se vzpamatovala, mírně se zamračila a taktéž vylezla z vyhřátého pelechu vstříc prvnímu školnímu dni. Zamířila také do jejich společné koupelny, kde se pořádně probudila studenou sprchou, až poté na sebe pustila teplejší proud. Několikrát to opakovala. Dělala to každé ráno. Vždy jí to dokonale probralo. Rychle si tím pádem uvědomila, jak mizerně se dnes cítí. Byla totálně vytočená a naštvaná, poněvadž přítomnost Liz v koupelně jí brala část soukromí, ale neměla náladu se hádat, a tak to přetrpěla.

Když vylezla ze sprchy, s potěšením zjistila, že Liz už odešla. Rychle se oblékla do školní uniformy, jemně se nalíčila a poté si zapletla cop. Při délce jejích vlasů byl k učení velice praktický. Hodila si batoh přes rameno a běžela na snídani, na kterou už jí nezbývalo příliš času. Vlastně ani nevěděla, co bude mít jako první hodinu, protože profesor Křiklan jí teprve měl dát její rozvrh na tento rok.

Dole ve společenské místnosti narazila na svou sestru Vanessu, která tam na ni čekala.
"To je dost, že jdeš. Už jsem myslela, že tě půjdu osobně vzbudit a to by se ti nelíbilo," usmála se lišácky Van.
"Nech si toho, ty malá raubířko, a pojď na tu snídani nebo ani jedna z nás nestihne první hodinu," řekla Samantha a musela se smát.

Po chodbách raději neběžely, ale zvolily jen svižný krok, jelikož nechtěly hned první den přijít o body. Vanessa se své sestry po cestě zase vyptávala na profesory, aby věděla, co od nich čekat i přes to, že už se několikrát ptala v létě.
"Hele, neměj obavy," otočila se Samantha na svou sestru. "Snaž se jen při hodinách nedělat ty své voloviny, měj vždy hotové úkoly a pokud možno, se trochu uč, aby učitelé neměli důvod si na tebe třeba zasednout. Tohle ti bude stačit. Časem sama poznáš, jak by ses k určitému profesorovi měla chovat," pousmála se a pokračovaly v cestě.

Když byly dveře Velké síně na dohled, hodila Vanessa opatrnost za hlavu a radostně se rozeběhla. Její sestra jen zakroutila s mírným úsměvem hlavou a doufala, že Van nenarazí na některého z profesorů. Té se její neopatrnost ovšem nevyplatila. Ve dveřích již pozdě postřehla odcházejícího Brumbála. Snažila se zabrzdit, ale byla příliš blízko, takže se jí povedlo jen přibrzdit, načež do ředitele mírně drkla.
"Dávejte pozor, slečno," řekl dobrosrdečně Albus a s mrknutím se na ni usmál. Vanessa zaraženě a zahanbeně zároveň vykoktala pouhé:
"Promiňte, pane," a připojila k tomu zářivý, avšak trochu nesmělý úsměv. Doufala, že jí její počínání promine. Nevěděla totiž, co dodat.

Samantha se na ředitele, procházejícího kolem ní, nesměle usmála a pozdravila: "Dobré ráno pane profesore." Albus jí taktéž věnoval vřelý úsměv, ale přidal k tomu ještě zkoumavý pohled, z kterého byla trochu nesvá.
"Dobré ráno, slečno Fletcherová. Vaše sestra už má viditelně velký hlad," řekl starý kouzelník mile a dodal: "Přeji vám oběma dobrou chuť." Poté už viděly jen jeho vzdalující se záda.

Když lehce vykolejená Sam vešla do Velké síně, nasadila opět svou kamennou tvář, aniž by se ohlížela na ostatní, kteří se na ní v některých případech nenávistně koukali či jí dokonce pomlouvali. Došla ke zmijozelskému stolu, kde už z jejich party zbyl jen Severus a kousek od něj seděla Elizabeth, která dorazila pravděpodobně chvilku před nimi. Co když přerušila svým příchodem nějaký jejich tajný rozhovor? Ne! To nebylo možné! Přece by se Severus před pohledy pár opozdilců neponížil tím, že by s ní utrousil byť jen slůvko. Van si bez váhání přisedla k Liz a začala jí hned líčit svou nechtěnou srážku s ředitelem. Sam si své sestry, která se dokázala skamarádit snad úplně s každým, raději nevšímala a dala se do jídla, při čemž si povídala se Severusem.

Za chvilku k nim přišel ředitel jejich koleje, profesor Křiklan:
"Tak co, mládeži? Jak jsme se vyspali na první školní den?" zeptal se s úsměvem na tváři.
"Velmi dobře, děkujeme," odpověděla mu s mírným pousmáním na oplátku Sam.
Křiklan byl jako ředitel koleje i učitel lektvarů fajn. Ke svým svěřencům se choval mile a Samantha si ho docela oblíbila. Vanessa horlivě přikyvovala na znamení, že se sestrou souhlasí. Měla totiž plnou pusu chleba s marmeládou, tudíž nemohla mluvit

Křiklan se na obě přívětivě usmál a pronesl:
"To je dobře, milé slečny. Na první den musíte být odpočaté," mrkl na ně, pokračujíc: "No teď bych vám všem, asi měl rozdat rozvrhy, abyste kvůli mně ještě nepřišli na první hodinu pozdě." Jak řekl, tak také učinil.
"Takže slečno Fletcherová, váš rozvrh je zde a jsem velmi zvědav, co si tento rok vyberete za své budoucí povolání. Máte velké nadání na Lektvary a Černou magii, tak doufám, že z vás bude přinejmenším vědkyně, která objeví spoustu nových a prospěšných lektvarů. Proto očekávám, že po dokončení sedmého ročníku půjdete na univerzitu," řekl s vážným hlasem a provrtával Samanthu zvědavým pohledem.
"Máte pravdu, pane profesore. Sice si ještě nejsem jistá, čemu přesně se budu věnovat, ale na nějakou univerzitu určitě půjdu," pokyvovala hlavou oslovená.
Křiklan se na ní znovu usmál a podal jí rozvrh. Bez jediného slova vtiskl do rukou rozvrh Severusovi a o vteřinu déle Vanesse s Liz současně. Pak však, dívajíc se na dvě nové tváře, dodal:
"Od vás dvou ještě nevím, co očekávat, slečny. Jsem na vás velmi zvědav. Také bych si vás, děvčata, dovolil pozvat na takový malý večírek pro vybrané studenty na zahájení tohoto školního roku. Každý s sebou může přivést i kamaráda. Podal obálky Sam, Vanesse a nakonec také překvapené Elizabeth se slovy: "Budu se na vás velmi těšit, slečny. Byl bych značně zklamán, kdybyste nepřišly. Bohužel už musím na první vyučovací hodinu a vy čtyři byste měli taky."
Křiklan se rychle otočil a kolébavým krokem pospíchal z Velké síně. Samantha za ním trochu zaraženě zírala, nechápajíc fakt, že pozval i tu vlezlou holku.
Ona se snad nacpe všude, pomyslela si naštvaně. Od té doby k ní cítila ještě větší odpor a zášť.

*

Hned první hodinu měli Obranu proti černé magii, kde jim jejich přísný profesor hned zadal opakovací písemku a v závěru hodiny je postrašil NKÚ. Prozradil, že tento rok se budou věnovat všemožným kouzlům, která jim pomohou obstát v boji. Pro Samanthu nebyla tato hodina žádným překvapením. Znala jejich profesora velmi dobře, takže jí bylo jasné, že bude chtít hned vědět, co si pamatují z předešlých ročníků. Doufala, že by to mohlo zaskočit tu novou holku, ale Elizabeth se zdála v pohodě. Sice se v testu objevilo pár záludných otázek, ale s přehledem je zvládla.
Jako další následovala dvouhodinovka lektvarů, na kterou už se Sam i Severus těšili. Křiklan si, podobně jako pár ostatních učitelů, vedl zasedací pořádek, takže hned kontroloval, jestli si všichni sedají správně.

Ty studenty, kteří mají nejlepší známky, vždy posazoval do předních lavic a ty s horším prospěchem strkal až do těch posledních. Už od prvního ročníku byla Sam posazena vedle Severuse v první lavici, hned před katedrou, protože oni dva měli nejlepší výsledky z celé jejich třídy.

Elizabeth si Křiklan posadil do první lavice u dveří, vedle Lily Evansové, která měla vedle sebe volné místo.
Zřejmě od ní hodně očekává, když jí hned posadil do první lavice, pomyslela si Sam mírně naštvaně. Zachytila Elizabethin pohled a zle se na ní podívala. Chtěla, aby věděla, že ona tu byla dřív a je lepší, proto taky sedí hned u katedry. Rozhodně jí nedovolí, aby zabrala její vybojované místo.
"Asi jsi byla na předešlé škole dobrá v lektvarech, že?" promluvila na Liz Lily a tím jí vyrušila ze zkoumání Samanthy.
"Proč si to myslíš?" zeptala se zaskočeně.
"No, profesor Křiklan tě hned posadil do první řady a tam vždy usazuje jen studenty s nejlepšími výsledky," usmála se rusovláska.
"Aha, to jsem nevěděla, že si učitelé na vaší škole takto třídí žáky," podivila se mírně překvapená Elizabeth.
"Ne, netřídí, to dělá jen Křiklan," odpověděla dívka z Nebelvíru pobaveně a dodala: "Je zvláštní. Má kolem sebe rád lidi, kteří jsou v něčem dobří a jednou budou třeba vlivní. Však brzo uvidíš, nepochybně tě pozval i na večírek."
Liz to, co se dozvěděla, docela překvapilo. U nich na škole nikdy nenarazila na podobného učitele.
Po chvilce Lily pokračovala. "Asi tě dost trápí, že s tebou kluci teď nemluví, viď?" pozvedla mírně jedno obočí a zkoumavě se na vykolejenou spolužačku z jiné koleje podívala.
"No... ano, nečekala jsem, že když mě klobouk zařadí do jiné koleje, tak to bude důvodem k tomu, aby se se mnou přestali bavit," povzdechla si zklamaně a podívala se dozadu na Siriuse. Ten, když se střetl s jejím pohledem, raději uhnul. Lily se tím směrem podívala také se slovy:
"Musíš jim to prominout. Neomlouvám je, ale vím, jací jsou. Nemají Zmijozel rádi, protože odtamtud se lidi většinou přidají na tu špatnou stranu. Zmijozel je v podstatě něco jako černá ovce této školy. Kluci mají strach, že když tě Moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu, tak v tobě asi bude něco, čím se vyznačují i ostatní zmijozelští. Pořád jim domlouvám a tvůj bratr taky. O přestávce se mnou za nimi půjdeš, ano? Promluvíme si s nimi," konejšila nešťastnou Liz, jemně jí hladíc po ruce.
"A je to dobrý nápad?" otázala se a nejistě si rukou zajela do dlouhých mírně zvlněných vlasů, zasypávajíc Lily hned další otázkou: "Budou o mě ještě stát?" vrtěla se nejistě na židli. "Samozřejmě, že budou," usmála se na ní povzbudivě zrzka. Pak už se obě věnovaly Křiklanově výkladu.

"Takže, pro začátek si dáme spíš něco na oddych, abych vás po prázdninách hned příliš nezatížil," usmál se dobrosrdečně profesor Křiklan. "Dnes mi uvaříte Měsíční lektvar, který je na různé neduhy, ať už na zažívací potíže či menší nachlazení. Jeho obtížnost je střední, ale dávejte si pozor, je velmi záludný. Stačí, když dáte něčeho jen trochu více nebo méně a hned z toho může být jed, takže jednejte opatrně!" varoval třídu se zdviženým ukazováčkem a pokračoval: "Postup najdete v učebnici na straně čtrnáct a všechny přísady, jako obvykle, v tamté skříni," ukázal do rohu místnosti za katedrou.

Severus i Samantha byli mírně zklamáni. Očekávali od Křiklana trochu více, ale mohli být rádi, že nechtěl, aby mu uvařili něco z prvního ročníku.

Když už všichni začínali pracovat na svých lektvarech, pronesl profesor Křiklan:
"Nejlepší lektvary ohodnotím hned první den pěknou známkou a body, takže motivaci máte," usmál se.
Kolejní soupeři se tedy horlivě pustili do práce a brzy byla učebna zamlžena párou stoupající z kotlíků a plna různých pachů ze zadních lavic. Od Jamese Pottera se linul štiplavý zápach zkažených vajec smíšený se smradem z ponožek. Šlo doslova o smrtelnou kombinaci. Křiklan tedy raději po třídě vůbec nechodil a jen nakukoval do kotlíků v prvních lavicích. James Potter nebyl hloupý, ale tento předmět mu nic neříkal. Prostě ho nebavil. Nechal svůj smradlavý lektvar vesele bublat a raději hrál se Siriusem pod lavicí Řachavého Petra.

Ke konci hodiny měli všichni úspěšně i neúspěšně hotovo, a tak Křiklan začal, ač nerad, obcházet třídu. Zápach nepolevil ani trochu. Několik studentů dokonce použilo kouzlo pročisťující vzduch, ale nepomohlo. Zadní lavice prošel jen zběžně a nesouhlasně se u toho mračil. Zastavil se u Jamese a Siriuse.
"Dnes jste mě vy dva velmi zklamali. Myslel jsem, že by váš lektvar mohl pro tentokrát dopadnout lépe. Vždyť vám lektvary docela jdou, chlapci! Jen na ně pokaždé kašlete, a pak se učíte těsně před zkouškami na konci každého ročníku. S takovým přístupem NKÚ neuděláte!" Oba vyzvaní a zkritizovaní na to nic neřekli. Jen svěsili hlavy. Křiklan už však neviděl, že měli, co dělat, aby nevyprskli smíchy.
Samanthe přišlo jejich chování vážně ubohé. Nechápala, proč někdo musí takhle kazit hodiny lektvarů. Křiklan přišel k jejich lavici a konečně se na jeho tváři objevil úsměv.
"Výborně, vy dva. Opět ukázkové práce, ozvláštněné vlastními nápady. Jak vy to jen děláte. Píšu si u vás V a každému dávám po třiceti bodech!" U prostřední lavice se profesor nezastavil. Jen nakoukl a zjistil, že výsledek není úplně uspokojivý. Zastavil se u Lily s Elizabeth a opět se naprosto rozzářil, zjištěním, že novou studentku správně odhadl.
"Moc pěkná práce, děvčata. Slečno Rosemanová, vidím, že jsem se ve vás nezklamal. Váš lektvar je přesně jak má být. Obě u mě máte V a třicet bodů pro svou kolej!"
Elizabeth s Lily se na sebe potěšeně podívaly. Vypadalo to, že Lily proti Liz opravdu nic nemá i přes to, že ji Moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu. Elizabeth si v tu chvíli uvědomila, že i na této škole se nachází nějaký ten normální člověk. Možná by se mohla s Lily skamarádit, ale obávala se, že by jí za to zmijozelští začali nesnášet ještě víc a dělali by jí ze života horoucí peklo. Tato škola byla velice tvrdě rozdělená a nepřátelská. Nikdy nic podobného nezažila. Krásnohůlky byly něco naprosto jiného. Dalo by se říci, taková procházka růžovým sadem!

Samantha se mírně zamračila, ale celkem ji uklidnilo, že Křiklan nemluvil o žádných přidaných přísadách a zvláštním talentu, takže ta Elizabeth bude nejspíš dobrá, ale ne dost dobrá na to, aby měla na ni nebo Severuse. Trochu ji to upokojilo, ale stejně jí znervózňoval fakt, že si tu holku Křiklan oblíbil tak rychle.

Po Lektvarech si došli na oběd. Vanessa už tam byla a tvářila se nadšeně. Těšila se, až začne sestře vyprávět, co se všechno to dopoledne událo. Nikdo jiný, kromě Samanthy, její sestry, Severuse a Elizabeth, tam nebyl, a tak Sam zaujatě poslouchala vše, co jí malá sestřička vyprávěla a společně s ní se musela smát vtípkům, které hned první den Van provedla některým spolužákům. Byl div, že zatím nepřišla o body a nedostala trest, ale Samantha nepochybovala o tom, že Vanessa se svou neuvěřitelnou spontánností o nějaké ty body brzy přijde.

Když přišel zbytek jejich zmijozelské party, nasadila obvyklý kamenný výraz a začala s nimi probírat plány na zesměšnění Pobertů. Sestry si přestala všímat a kdykoli jí Van chtěla něco říct, jen jí odbyla. Ta chování své sestry naprosto nechápala a byla z toho velmi smutná. Elizabeth se na ní soucitně podívala a Vanessa si váhavě začala povídat s ní, s mírnými obavami, jestli jí také neodbyde.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Budete číst povídku na pár Severus Snape/Hermiona?

Ano
Ne
Možná, uvidím podle prvních kapitol

Komentáře

1 Nessa Nessa | Web | 24. února 2015 v 15:52 | Reagovat

Je to fajn :) Páči sa mi to :-D Som rada, že aspoň Lily sa správa normálne :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama