Oheň, led a růže → 2. Mučitel (3/3)

14. února 2015 v 11:59 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
V dnešní poslední části druhé kapitoly se dozvíte, kam byli zařezeni Elizabeth, Nick a Vanessa a jak na to ostatní reagovali. Dále je v této části také popsán průběh večeře a pro Elizabeth nepříjemná večerní rozmluva se Sam.
***
"Suzie Nicele Ambeler!" zvolala profesorka. Jmenovaná vyšla nervózním krokem ke stoličce. McGonagallová vzala do ruky klobouk a následně ho posadila malé holčičce na hlavu. Té sklouzl až na nos. Neviděla nic jiného, než vnitřek té věci, jenž se mohla pyšnit velkým počtem záplat. Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo:
"Mrzimor!" Suzie šťastně vyskočila a běžela k danému stolu, od kterého se ozýval bouřlivý potlesk. Ostatní také tleskali, ale ne tolik.

A tak to šlo dál, až…
"Vanessa Amy Fletcher!" zvolala profesorka.



Van si připadala, jako přimražená. Zdálo se jí, že za tu malou chvilku stačila na místě zapustit kořeny. Nakonec se ale vyburcovala k pohybu. Když šla ke stoličce, několikrát zakopla a málem upadla. Cítila na sobě všechny pohledy v síni. Některé byly nenávistné, jiné zas zvědavé či dokonce soucitné. Neotáčela se. Nechtěla jim vidět do obličejů, raději. Bála se, co by v nich zahlédla. Došlo jí, že její sestra, kromě své party a pár dalších lidí ve Zmijozelu, není příliš, ba možná dokonce vůbec, oblíbená.

Když si Van konečně sedla na onu stoličku, profesorka McGonallagová jí na hlavu posadila Moudrý klobouk. Byl však na Vanessy malou hlavičku moc velký a tak jí, jako téměř všem před ní, sklouzl až na nos. Výjimkou byli ti studenti, u kterých se klobouk jen mírně dotkl jejich hlav a hned vykřikl nějakou ze čtyř kolejí.

"Hm…máš velice chytrou hlavu. Jsi velice statečná a odvážná. Co je však hlavní, máš velice dobré srdce. Takových si cenil Godric Nebelvír." šeptal Moudrý klobouk Van do ouška. Ráda by tam šla, avšak měla strach o svou sestru, musí být s ní. Třeba by jí občas mohla brzdit od těch nejhorších činů. Začala si celou svou vůlí přát Zmijozel.
"Chceš ale do Zmijozelu kvůli své sestře. Dobře tedy, pošlu tě tam. Máš velkou šanci ji vytrhnout ze spárů zla." šeptal dál tichounce, tak aby ho slyšela jen Van a pak se rozhodl: "Zmijozel!" vykřikl nahlas.

Profesorka McGonagallová sundala Vanesse Moudrý klobouk z hlavy a ta konečně uviděla síni před sebou. Kromě nadšených Zmijozelských nikdo netleskal. Tato ničivá skutečnost ji bodla u srdce, ale vstala a se vztyčenou hlavou se vydala ke svým novým spolužákům. Posadila se naproti své sestře.

"Beian Lucas Flement!" pokračovala dále profesorka a oslovený malý snědý až černý Američan vystoupil sebejistě z řady. Když dosedl na tutéž stoličku, na níž seděla před chvilkou Vanessa, profesorka McGonallagová mu ani nenasadila pořádně Moudrý klobouk a už se síní rozléhalo:
"Havraspár!" Nadšený klučina seskočil se stoličky a hnal se ke své nové rodině. Při jeho krocích celou síň naplnil potlesk. Výjimkou byl ovšem zmijozelský stůl, u kterého tleskalo jen pár jedinců, včetně Vanessy.

A tak řada nových studentů ubývala dál a dál, až se profesorka dostala ke jménu:
"Elizabeth Angie Roseman!" Když Draco uviděl vystoupit z řady tu špínu, co mučil, nedočkavě se napřímil a čekal, co se bude dít. Sirius stále ochraňoval Liz ve své náruči. Donesl ji až ke stoličce, na níž ji posadil a stoupl si opodál. Věděl téměř na sto procent, že jí ponese ke svému stolu. Nikam jinam se přeci tahle dobrá duše dostat nemohla, tedy aspoň podle jeho mínění.

Profesorka McGonagallová posadila Liz na hlavu Moudrý klobouk a ve Velké síni rázem nastalo ohlušující ticho.
"Hmm, tak s takovou hlavou jsem se dosud nesetkal. Jsi velice chytrá a všímavá. Máš ohromně statečnou a odvážnou duši a k tomu všemu v tvém nitru je moc dobré srdce překypující láskou ke všem lidem. Věříš, že každý z nás má v sobě něco dobrého i zlého. Jsi ovšem velice ctižádostivá, a když si něco usmyslíš, nic tě nezastaví. Máš schopnost omotat si téměř každého kolem prstu. Poslal bych tě do Nebelvíru, ovšem máš v této škole jisté poslání. Jsi vyvolená. Jsi osoba, na niž jsem dlouhá léta čekal. Svou vzácnou povahou můžeš smířit Zmijozel a Nebelvír a udělat z nich spojence. V lepším případě přátele. Vím, že teď se na to necítíš, ale neměj obavy. Potřebnou odvahu v sobě najdeš. Právě tak jako dnes v Bradavickém spěšném vlaku.
"Tak tedy." Liz věděla, kam ji chce Moudrý klobouk poslat, ovšem po jeho slovech, jako by jí zmrzlo, jak tělo, tak i myšlenky. Nebyla schopná nic namítat a tak jen vnímala hlas Moudrého klobouku, jenž potvrzoval její domněnku: "Zmijozel!"

Sirius nemohl uvěřit vlastním uším a nejen on. Pobertové vypadali, jako by spolkli knedlík a stejně tak i skupinka budoucích Smrtijedů. Ve velké síni tentokrát výjimečně tleskal jen učitelský sbor spolu s prváky a pár zmijozelskými, kteří ještě nevěděli, kdo k nim vlastně přibil. Profesorka McGonagallová zaraženě stála, koukajíc na stále bledší Liz, které se nebezpečně houpal žaludek. Po chvíli sundala ubohé dívence moudrý klobouk a rozhlédla se, jako by chtěla pokárat každého jedince, jenž netleskal, za jeho reakci.

Liz se ochable zvedla ze stoličky a nejistým škobrtavým krokem se vydala ke zmijozelskému stolu. Neohlížela se. Nechtěla vidět Siriusův výraz. Věděla, že ho zklamala a s ním i všechny jeho přátele. Cítila, jak jí do srdce bodá snad tisíc nožů, ostrých jako břitva a trhají jí celou na kusy. I plíce jí vypověděly službu. Nemohla se pořádně nadechnout. Každý další pokus, nabrat do sebe aspoň drobet kyslíku, ji nepopsatelně bolel. Avšak když to srovnala s chvílemi strašného utrpení v Bradavickém vlaku, věděla, že to, co teď cítila, byla vlastně hřejivá slast či pouhé mravenčení.

*

Když došla k onomu stolu, letmo ho přelétla pohledem a zarazila se u jejího mučitele. Vzájemně se střetli očima. Zdálo se jako by Liz ve svém pohledu uvěznil a znovu jí mučil. Cítila znovu tu samou bolest, ve které byla před nějakou dobou trýzněna na podlaze jednoho z kupé. Ovšem v tuto chvíli to utrpení nebylo tak silné, poněvadž bylo už jen vzpomínkou.

Po pár vteřinách, i když pro Elizabeth to byly spíše minuty, se jejich oči od sebe odtrhly. Vanessa se zvedla, došla k ní, vzala jí za ruku a dovedla ji ke svému místu. Sama si opět sedla naproti své sestře a Liz posadila vedle sebe na jediné volné místo u celého stolu. Ta si tedy, jak v mrákotách, sedla přímo naproti svému vězniteli a mučiteli v jednom, na kterého zírala před pár vteřinami.

Ubohá Lizie se tedy natočila čelem k zařazování, aby se nemusela na toho bezcitného člověka dívat. Vždyť to stvoření se ani lidskou bytostí nazvat nedalo! Když se ovšem naklonila přes dívenku, jenž ji usadila, zjistila, že má vlastně štěstí. Vedle Van totiž seděla ta ukrutně zlá ježibaba, Bellatrix, která chtěla mučit na chodbičce bradavického vlaku tu ubohou drobnou prvačku. Došlo jí, že u tohoto stolu není nejspíš nikde bezpečno. Pak se ovšem zahleděla na kluka s dlouhými mastnými vlasy, velkým nosem a bledou pletí. Připadal jí milý ba dokonce, ač to bylo nemožné, přátelský. Ten seděl naproti Belle, tedy po levici Vanessyny sestry, jenž byla tak nějak zvláštní. Něco skrývala…

Ze zkoumání své nové "rodiny" Liz vytrhl hlas profesorky McGonagallové.
"Nicolas Edie Roseman!"

Jmenovaný vyšel ke stoličce a posadil se. Bylo na něm vidět, jak je nešťastný a zklamaný z předešlé události. Ještě, než mu byl na hlavu položen Moudrý klobouk, vyhledal pohledem svou sestru a sklopil oči. Zanedlouho už slyšel klobouk šeptat:
"Hmm, těžké. Opět velice těžké. Je vidět, že ty a tvá sestra jste ze stejného těsta. U tvé sestry jsem se velice rozhodoval mezi Nebelvírem a Zmiozelem. Ovšem ty dokážeš mít vliv téměř na kohokoli, pokud chceš. Jako jeden z Pobertů bys vynikl a dokázal bys tak pomoct své sestře. Vím, teď mě moc nechápeš, ovšem za nějaký ten měsíc či rok má slova zcela pochopíš. Měj jen trpělivost!" Nick nechápal, proč Moudrý klobouk poslal jeho sestru zrovna do Zmijozelu, když tam jí pomoct nemůže. Zatímco nad touhle záhadou přemýšlel, se klobouk na jeho hlavě rozhodl: "Nebelvír!"

V celé síni se ozval ohlušující potlesk a jásot. Všichni tleskali, dokonce i pár jedinců ze Zmijozelu, mezi kterými byly i Elizabeth s Vanessou. Lizie byla nadšením bez sebe, protože si pro svého bratra přála právě Nebelvír a v duchu tiše doufala, že se tam dostane s ním. Byla však velmi silná a v téhle těžké chvíli jí pomáhalo pořekadlo:
'Ne všechny sny se stávají skutečností.'

Nick se zvedl a rychlým krokem se vydal k Nebelvírskému stolu. Sedl si mezi Siriuse a Jamese. Peter seděl naproti Jamesovi a okusoval si nehet na palci. Vedle tohohle velikého dítěte trpělivě dřepěl Remus. Tedy byl přímo naproti Nickovi.

Liz najednou cítila na levé tváři něčí mrazivý dech. Věděla, o koho jde. Draco Malfoy, její mučitel, se k ní naklonil přes stůl.
"Tak to vám nedarujeme! Neměla jsi sem lézt, čubko!" řekl a znovu si sedl a díval se na stále trvající zařazování. Liz byla v šoku. Stejně tak Vanessa, tohle opravdu nečekala. Copak Draco stále nemá dost? To byla otázka, na kterou si nedokázala odpovědět. Bylo jí Liz moc líto a tak jí chytla pod stolem za ruku.

Asi za hodinu zařazování skončilo. Poslední byla opálená dívka, Izabella Renne Zeyer, kterou Moudrý klobouk umístil do Nebelvíru. Studentům už začalo kručet v břiše a tiše si přáli, aby už hostina začala. Jejich přání se splnilo, ředitel Albus Brumbál vstal se slovy:
"Než se pustíme do všemi očekávaného hodokvasu, rád bych vám ještě řekl pár slov. Pro tento rok nejsou v učitelském sboru žádné změny. Tímto naše milé profesory vítám a děkuji jim za jejich stálou trpělivost s našimi studenty." S těmito slovy mrkl na svého dlouholetého přítele a profesora Lektvarů, Horácia Křiklana. Poté se obrátil zpátky ke studentům a pokračoval: "Tímto vás, naše nové i již známé studenty, také vítám. Doufám, že se vám v tomto školním roce a i v těch dalších bude stále dařit. Přeji pátému ročníku hodně štěstí u NKÚ a sedmému ročníku zas držím palce u závěrečných zkoušek OVCE. Také mě náš drahý školník, pan Filch, upozornil na jednu novinku. Vyvěsil totiž na hlavních chodbách školní řád, kde vás informuje o pravidlech této školy. Tímto vás žádám, abyste si tento list přečetli a patřičně se podle něj chovali. Závěrem vás chci upozornit, že je všem studentům, bez výjimky, vstup do Zapovězeného lesa přísně zakázán! Již dost bylo řečí, pusťme se tedy do jídla!" V tu ránu se všechny stoly prohýbaly pod nejrůznějšími jídly, jaká si dovedete představit!

V tu ránu byla Liz nucena otočit se k Dracovi Malfoyovi čelem. Když se střetla s jeho pohledem, obrátil se jí žaludek naruby a na jídlo ji přešla chuť. Tím pádem její zlatý talíř zůstal, na rozdíl od ostatních, čistý. Draco se na svou dnešní kořist vražedně díval a přitom si pochutnával na sirupovém nákypu.

Všem se dělaly boule za ušima. Když dojedli své poslední sousto, na stole se objevil desert s opět čistými, o něco menšími talířky a s lesklými lžičkami. Lizie už se nemohla dočkat konce téhle příšerné hostiny. Studenti kolem ní dojídali své poslední zbytky zákusků a Velkou síní se pomalu začala rozléhat různorodá konverzace. Všichni si sdělovali zážitky z prázdnin. Když tu náhle profesor Brumbál povstal, počkal, až se studenti utiší a řekl pouze:
"Doufám, že jste si pochutnali a najedli se do sytosti. Nastal čas se odebrat pomalu na kutě, abyste v zítřejší první školní den nebyli unaveni." V tu chvíli se Velkou síní začalo rozléhat šoupání židlí a všichni se začali hrnout ven.

Zmijozelští zamířili do svého sklepení. Někdo vepředu vyslovil nahlas heslo:
"Hadimrška!" a holá vlhká kamenná zeď před nimi se změnila ve dveře.

Prošli jimi a ocitli se v dlouhém úzkém podzemním prostoru s hrubými kamennými stěnami a stropem, ze kterého na řetězech vysely kulaté sytě zelené lampy. V dokonale opracovaném krbu praskal oheň a kolem něho stály vyřezávaná chladná křesla. Z každé strany krbu vedly do pánských a dámských ložnic točité schody, jenž měly několik podlaží. Dámám patřily schody nalevo a pánům napravo.

Vanessa se od Liz oddělila už v prvním podlaží, kde měla se svými stejně starými spolužačkami kulatou útulnou ložnici, sladěnou do stříbrno-zelené barvy. Elizabeth pokračovala až do pátého patra, kde taktéž spustila kotvy. Ulevilo se jí, že ta potvora Bella je o rok výš. Když ovšem dveřmi prošla ta záhadná Vanessyna sestra, předchozí pocit úlevy byl ten tam.

"Radila bych ti, si okamžitě lehnout," zasyčela na Liz otráveně, ale nebezpečně ta tajemná holka a pokračovala: "Jinak moje jméno je Samantha. A ano, umím se i lidem hrabat v hlavě, když chci, tak si dej zatracenej pozor, na co myslíš!" vyprskla na Liz jen pár milimetrů od jejího vyděšeného obličeje.

K smrti vyděšená Lizie, třesoucí se po celém těle, se převlékla a zalezla do postele. Za pár minut se zhaslo. Avšak Elizabeth si ještě dlouho do noci v hlavě srovnávala vše, co se stalo od doby, kdy nastoupila do toho proklatého vlaku...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 14. února 2015 v 12:40 | Reagovat

úžasný! Těším se na další :-))

2 Nessa Nessa | Web | 15. února 2015 v 0:05 | Reagovat

Zatiaľ sa to vyvíja nepredvídateľne a fakt som zvedavá, čo z toho nakoniec vzíde :-D

3 Fey Fey | Web | 15. února 2015 v 19:13 | Reagovat

To je dokonalý. ??? Nemůžu se dočkat pokračování. :-)

4 Adís Adís | E-mail | Web | 16. února 2015 v 17:00 | Reagovat

Nádherný! :o Těším se na další díl!^^ :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama