Oheň, led a růže → 2. Mučitel (2/3)

6. února 2015 v 13:09 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
V této části vám má kamarádka popíše, jak to ve vlaku dopadlo a dostanete se až na zařazování studentů toho roku. Moudrý klobouk zazpívá velmi zajímavou píseň. ;)
***
Pohled na Liz v jeho moci Draca úplně rozhodil. Nikdy před tím neměl při mučení takové pocity. Díval se na Lizino prohnuté tělo, ovinuté nádherným lesklým hadem, jak kdyby byla na vrcholu rozkoše, kterou jí sám umožnil prožít. Když si uvědomil, na co myslí, zatřepal hlavou. Tyhle nevítané myšlenky musel zahnat. Vždyť u jeho nohou leží zkroucená jen nějaká děvka. Nikdo jiný!

"Ne! Lizie!" zakřičel jako první Nick a klekl si ke své sestřičce. Had byl plně zaujat svou kořistí, takže si ho nevšímal.
"Pžestaň!" zahřměl na Draca, který byl, jak v transu, neschopen toho nechat.
"Draco, to stačí," vložila se do situace Samantha.

Pohled na dívku, obtočenou silnou a nebezpečnou potvorou, jí téměř trhal na kusy. Sama by se nikdy nechtěla ocitnout v situaci, kdy by ji had připravil i o poslední zásoby vzduchu a téměř jí lámal kosti. Navenek byla však dál chladná a neústupná.



Draco tedy nechal hada zmizet a sklonil hůlku, avšak velice nerad. Díval se na Nicka, který klečel u Liz a s téměř neslyšitelnými vzlyky jí objímal. Blonďákova oběť se ochable snažila nabrat dech. Každý nádech i výdech ji strašně bolel. Uvědomila si, že má mokré tváře od vlastních slz, i když při nich nevydala ani hlásku. Neměla však dost síly na jejich osušení.

"Ty kryso!" zaječel vztekle Sirius na zkamenělého Draca, stále zírajícího na dva nováčky u svých nohou. Oslovený se otočil po hlase. Věděl, že Black tou krysou mínil zjevně jeho.
"Tak si říkej svým kamarádíčkům, vyvrženče!" Bellatrix se zasmála Dracově dobře padnoucímu stěru a zavelela:
"Pojďme nebo propásneme zahajování. Máme s sebou přeci Vanessu..." Po jejích slovech se zbytek smečky mladých smrtijedů vytratil jak pára nad hrncem.

"Mají štěstí, že odešli. Jinak bych je všechny proklel!" ulevoval si dál nakvašený Sirius.
"To my všichni. Teď na to však není čas. Musíme vymyslet, jak dodáme sílu Liz, vždyť takhle slabá nedojde ani ke stoličce s Moudrým kloboukem! Na návštěvu ošetřovny už taky čas není…" přemýšlel nahlas Remus.
"Postarám se o to, neboj, Lizie. Při zařazování budu stále s tebou. Něco už vymyslím," řekl Sirius, když bral slabounkou Elizabeth do náruče.
"Siriusi, děkuji," zašeptala křehká třesoucí se dívka svému ochránci do ucha.
"Za tohle mi neděkuj, princezno moje," zašeptal Black nazpátek a políbil ji na čelo. Plánoval si, že se po škole stane jeho nevěstou a ženou už od doby, kdy jí poprvé spatřil.

Naštěstí na Poberty stále čekal poslední z kočárů. Vděčně do něj nasedli, i když bylo značně obtížné se do prostoru pro pouhé čtyři osoby vejít. Bylo jich nyní šest. Liz byla schoulená v Siriusově klíně a ostatní se pohodlně usadili. Peter, jako jediný, dostal příležitost, procvičit si fyzičku během za kočárem. Samozřejmě se jí ochotě chopil, jako krysa běhal totiž vždy rychle i na svou značnou zavalitost.

Když dorazili k hradu, vstupní brána už byla zavřená, avšak jakmile vystoupali po schodech, otevřela se. Za ní je čekalo další nepříjemné překvapení...školník Filch.
"Á Potter, Black, Lupin a Petigrew. Známá čtyřka průšvihářů! Pak tu vidím dva nováčky! Už máte stát v řadě dle příjmení, mažte! Všichni, ať už vás nevidím! Pak si to s vámi se všemi vyřídím! To vám garantuju, smradi malý, nevychovaný!" prskal bez sebe rozčilením, až celý zrudl.

Poberty nemusel pobízet dvakrát, upalovali pryč, co jim nohy stačily. Sirius si nedovolil moc běžet, poněvadž se nechtěl s Lizzie natáhnout. Stále ji totiž pevně svíral ve své náruči.

Těsně před Velkou síní se všichni zastavili, aby se vypořádali s náhlým nedostatkem kyslíku a se zrychleným dechem.
"Siriusi, už mě postav, zvládnu to," zaskřehotala Liz slabounkým hláskem, a tak Blacka jen přesvědčila o opaku.
"Ihned na to zapomeň, princezno! Neopustím tě ani na minutku!" rozhodl rázně Sirius. Liz bylo hned jasné, že debatu na téma její samostatnosti v příštích několika hodinách tímto jednou provždy ukončil.

Po vstupu do již plné Velké síně si šli Poberti sednout, kromě Siriuse s Liz. Ti zamířili k řadě nováčků, stojících čelem k profesorskému stolu. Za pár minut se Blackovi podařilo najít místo, jenž bylo jeho dívence určeno. Zaujal ho a stále svou Liz nesl. Nemínil ji dnes postavit na nohy. Věděl, kolik sil jí ten zpropadený had vzal.

"Pokud vím, mladý muži, jste již zařazen do Nebelvíru," oslovil ho bradavický ředitel, Albus Brumbál, kterému v očích tančily pobavené jiskřičky.

Sirius si až teď všiml, že profesoru Brumbálovi zkrášlují dlouhý křivý nos zbrusu nové zlaté půlměsícové brýle. Až když si uvědomil, že jeho oblíbený profesor, a taktéž dosud nejlepší ředitel Bradavic, má už své hnědé vlasy protkané bílými pramínky stáří, došlo mu, jaký úctyhodný věk už musí tento čaroděj mít.

Profesorka McGonallagová přinesla před nové studenty stoličku, na kterou položila Moudrý klobouk. Poté se otočila k čekajícím, nervozitou přešlapujícím studentům čelem: "Poslechněme si náš Moudrý klobouk!" usmála se a poodstoupila stranou.

Najednou se v klobouku objevila trhlina a nováčci vykřikli úžasem i úlekem zároveň. Zanedlouho pochopili, že ta trhlina jsou ústa. Moudrý klobouk začal zpívat, avšak tentokrát se jeho píseň od těch předchozích zcela lišila:

"Už jsem zažil ledacos, však starý Moudrý klobouk jsem.
Nemám rád lehkomyslnost a tak jsem přišel právě sem.

Proč tu jsem?
To a mnohem víc,
vám chci říct
v tento vzácný den.

Čtyři kouzelníci tuhle školu zakládali.
Godrik Nebelvír, Salazar Zmijozel, Rowena z Havraspáru a Helga z Mrzimoru se jmenovali.

Vlastnosti jejich všichni znáte
a vy nováčci je za chvíli taktéž poznáte.

Tak mi dovolte, abych drobet přeskočil,
poněvadž je zde něco, co jsem po celý minulý rok říci snil.

Zakladatelé této školy tu žili v klidu a míru,
dokud se nezachtělo pročistit školu Zmijozelu.

Studenty z mudlovských rodin neuznával
a také to najevo dost dával.

Ostatním zakladatelům se to nelíbilo
a dosti je to zarmoutilo.

A tak koleje dle jména vznikly,
do kterých vás rozdělím během malé chvilky.

Ještě mě však vyslyšte
a to důležité si zapište.

Tento rok a několik příštích let
se od základu změní náš kouzelný svět.

Nebelvír a Zmijozel si odpustí své neshody
a v překonání zla si dají závody.

Otevřeme náruč nové budoucnosti.
Zapomeňme na léta v minulosti."

Velkou síní se na pár dlouhých minut rozhostilo zaražené ticho, které narušovaly jen deštivé kapky bijící do oken. Profesorka McGonallagová si odkašlala a zatím si rozbalila pergamen se seznamem jmen nových studentů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Budete číst povídku na pár Sirius/Hermiona?

Ano 40.8% (40)
Ne 34.7% (34)
Možná, uvidím podle prvních kapitol 24.5% (24)

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 6. února 2015 v 15:31 | Reagovat

Povedená kapitola :-) ta básnička, ten text, no prostě úžasný. Já nemám žádné kritiky.. :-)
Těším se na další :-)

2 Kačíí Kačíí | Web | 6. února 2015 v 19:37 | Reagovat

Holky! Tuhle povidku miluju je skvela! Jen tak dal:) chci dalsi:3

3 Fey Fey | Web | 7. února 2015 v 15:27 | Reagovat

Ta povídka je... úžasná! ??? Co nejdříve chci další kapitolu. :D

4 Nessa Nessa | Web | 8. února 2015 v 10:33 | Reagovat

Jéj. Krása :-D Už sa teším na ďalší diel :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama