Zlo v patách

24. prosince 2014 v 9:19 | Snapeova |  Krátké povídky (Harry Potter)
Tato povídka se stává vánočním dárkem pro vás všechny. Těžko říct, zda je to dobrá volba, protože určitě není typicky vánoční ani nelíčí velká štěstí nebo zázraky. Je to povídka sepsaná na přání pro *Vee*, která si přála trochu delší povídku s Lily a Jamesem a chtěla hororovější žánr.

Délka se mi myslím povedla. Povídka je na pět stránek, což by se dalo rozdělit i na dvě části a je to delší než většina mých krátkých povídek. Musím přiznat, že jsem měla problém s psaním této povídky, protože s hororovými věcmi nemám nejmenší zkušenosti. Horory nečtu ani nesleduju, takže si rozhodně nemyslím, že umím psát nějaké strašidelné věci. Každopádně jsem se o to pokusila. Lily a James jsou tam po celou povídku a do půlky se k nim připojili ostatní Poberti. Malou roličku má i Filch a jeho kočka :D. Děj se odehrává pár dní před vánoci a rozhodně se jich celá povídka aspoň mírně dotýká, takže z pár procent by se dala označit i jako vánoční. :D

Teď už se pusťte do čtení a opravdu doufám, že mi sdělíte vaše názory, jestli se ta povídka aspoň trochu povedla nebo jestli se vám zdá divná apod. Především doufám, že bude aspoň trochu spokojená, její zadavatelka *Vee*

A samozřejmě vám přeji veselé vánoce ;)
***


"Lily!"
Dívka s ryšavými vlasy se otočila. Doběhl ji James Potter a ona přemýšlela, co jí chce dnes. O další pozvání na rande nestála.
"Co potřebuješ, Jamesi?" založila si ruce na prsou v obranném postoji.
"Půjdeme s kluky do Prasinek, napadlo mě, že bys třeba ráda šla s námi," řekl.
"To tě napadlo špatně, nejsem jako vy. V Prasinkách nemáme sami co dělat," odpálkovala ho.
"Evansová, nebuď tak upjatá, aspoň jednou vypni. Na minulou návštěvu Prasinek si byla nemocná a vím, že tě to dost mrzelo. Copak nechceš taky na chvíli vypadnout? Pojď s námi, bude to sranda a pomůžeš nám s výběrem vánočních dárků. Koupím ti tvé oblíbené bonbony," přemlouval ji a bylo vidět, že dívka váhá.
"Tak dobře, jednou, ale jestli se něco podělá, už s tebou v životě nepromluvím," vyhrožovala mu.
"Fajn, tak za půl hodiny pod schody ve druhém patře," usmál se černovlasý chlapec potěšeně a každý z nich pak šel jiným směrem.
*
Když v oblečení v plášti bez Bradavických erbů a barev přišla na smluvené místo, kluci už tam byli a vtipkovali mezi sebou.
"No to je dost, že s náma taky něco podnikneš, Evansová. Už jsem myslel, že jen ležíš v knížkách a nic jinýho tě nezajímá," rýpl si hned Sirius a ona jen protočila oči.

James otevřel vchod do tajné chodby. Šel první a řekl Lily, ať se drží za ním. Byla ze všeho nervózní, ale na druhou stranu bylo příjemné mít možnost někam jít a doufala, že to možná fakt bude zábava, pokud kluci nebudou mít pouze hloupé poznámky.

Před vynořením se v Medovém ráji, použil James na všechny zneviditelňovací kouzlo, tudíž si celá skupinka musela počínat velmi opatrně. Pod kouzlem se dají odhalit mnohem snáz. Všichni by se ovšem pod neviditelný plášť nikdy nevešli.

Lily ve sklepě nechtěně shodila jednu krabici, ale naštěstí nikdo nepřiběhl, protože v obchodě byl dostatečný šrumec. Každý z nich zrušil kouzlo v obchodě za jedním z regálů, ve chvíli, kdy tam nikdo nebyl a dívka si hodně oddechla, i když jen v duchu. Nechtěla, aby si z ní dělali srandu, že ji tak děsí něco, co oni dělají zcela běžně.

V Medovém ráji si nakoupili sladkosti snad všech druhů a doufali, že pokud vše nesnědí, možná je také využijí jako vánoční dárek pro někoho. Pettigrew svůj nákup snědl dřív, než vůbec vyšli ven. Společně prošli ještě několik obchodů. Lily se pomalu začínala uklidňovat a radila klukům, co mají koupit, když chtěli, což bylo téměř v každém obchodě.

"Dal bych si ležák, ale u Tří košťat by nás mohli poznat, co?" nadhodil James.
"To asi jo, potom, co jim tam Peter spadnul do sudu a zničil tolik pití," uchechtl se Sirius a Peter poněkud zrudnul.
"Vážně? O tom nevím," rozesmála se Lily při té představě.
"No jo, byla to dost velká sranda," objal James Lily kolem ramen a šel s ní v čele celé skupinky směrem ke konci vesnice. Měli chuť se projít jinde než jenom na pozemcích hradu a zbýval jim ještě nějaký čas do večeře.

"Jamesi, nemáme Petera," ozval se po chvíli Lupin a brýlatý chlapec se otočil.
"To je vtip?" pozvedl obočí.
"Ne, šel za mnou a Siriusem, ale najednou tu není," mračil se Remus.
"Peter se pořád musí dělat zajímavým, abychom si ho dost všímali," protočil oči James. Šli po svých stopách zpátky a hledali nějakou odchylku. To se jim nevedlo a tak prohledávali nejbližší okolí.
"Tady je," křikl Sirius o několik minut později a všichni ostatní běželi za jeho hlasem.

Každý z nich spatřil toho malého obtloustlého chlapce přivázaného ke stromu jen chatrným provázkem. Klepal se jako ratlík, ale zimou to nebylo. Zdál se vyděšený k smrti a kluci se divili, že ještě neměl mokré kalhoty při tom, jak obyčejně zvládal děsivé věci, které mu kolikrát prováděli posměváčci ze zmijozelu.

"Co se ti stalo?" vyhrkla Lily trochu zděšeně.
"Určitě o nic nejde, je to jen vtip, že Petře?" přišel k němu James a odvázal ho.
Peter ovšem nijak pobaveně nevypadal. Nemohli z něj dostat kloudného slova. James si stál za tím, že je to nějaký dobře skrývaný vtípek, i přes to, že Peter na tohle zrovna velký talent neměl. Lupinovi ani Lily se to vůbec nelíbilo, ale rozhodli se, že to přejdou a možná později z toho chlapce dostanou, co se mu stalo.

Obloha se více zatáhla a začalo hustě sněžit.
"Pomalu se vrátíme," rozhodl James a Peter se při cestě k vesnici držel mezi nimi, rozhodně už nezůstával na konci.
"Slyším něco divnýho," houkl Lupin dopředu.
"Divnýho?" nechápal James a pootočil se, načež z leknutí upadl do čerstvého prašanu. V tom okamžiku se otočili všichni ostatní a spatřili jen asi stovku metrů od nich stát několik psů nebo možná vlků černých jako noc. Každé z těch zvířat vrčelo a cenilo tesáky.
"Poběžte," šeptl James, popadl Lily za ruku a vyrazil k vesnici. Lupin se Siriusem popadli Petera, všichni běželi jako o závod a raději se ani neotáčeli. Vesnice s davy lidí byla velmi blízko, a když doběhli mezi první hloučky lidí, poprvé se znovu otočili. Viděli jen zasněženou krajinu a mnoho dalšího padajícího sněhu.
"Byl to nějaký blud?" Ptal se zadýchaně James.
"To tedy nevím," pochyboval Lupin.
"Určitě jo," měl jasno Sirius.
"Mám pocit, jako by se tady venku pohybovaly nějaké temné síly, pojďme zpět na hrad," řekla Lily.
"Nestraš, prostě to byla jen divná shoda náhod," řekl Sirius a vydali se tajnou chodbou nazpět do hradu.
*
Po půl hodině vylezli v chodbě hradu a zamířili směrem k Nebelvíru. Uslyšeli mňouknutí a vzápětí se za rohem vynořila paní Norrisová, školníkova zpropadená kočka.

"A hele, koukejte, kdo tu je," šeptl Sirius a rozhlížel se. Zdálo se však, že školníka kočka v patách nemá. Pomalu se k nim loudala a občas mňoukla.
"Měli bychom jít, než přijde i on," řekla Lily nervózně.
"Vždyť nic neprovádíme," buď v klidu, doporučil jí Black.

Všichni tam tak postávali a hleděli na přibližující se kočku.
"Hele, když je tu tak hezky sama, co se trošku pomstít za to, jak nás už párkrát práskla?" napadlo Siriuse.
"Jo, co plánuješ?" zatleskal nadšeně Peter a zdálo se, že se konečně trochu otřepal z události v Prasinkách.
"Uvidíš," zasmál se Sirius a udělal krok k paní Norrisové.
Všichni napjatě sledovali, co Sirius vyvede. Chlapec se zlomyslným úšklebkem namířil hůlku na kočku a přebarvil jí hlavu na růžovo a ocas na žluto.
Peter se rozřehtal, ostatní se hihňali a tišili ho. Lily nevěděla, jak má na tohle reagovat. Paní Norisová sice byla prevít, stejně jako její pán, ale jinak měla dívka zvířata moc ráda a nesouhlasila s tím, když se jim provádělo něco takového.

James se osmělil taky a šel Siriusovi pomoct s barevnou změnou paní Norisové. V té chvíli se ovšem za rohem vynořil Filch.
"Vy jedna hnusná pakáž, nechte paní Norisovou být. Smradi shnilý, bez kousku úcty," křičel, až mu od úst odletovaly spršky slin a běžel k nim, i když by se dalo pochybovat o tom, že to byl běh.
Celá skupinka začala okamžitě prchat. Lily zavadila o jedno brnění a spadla spolu s ním. James od ní naštěstí nebyl daleko a navíc by ho ani nenapadlo ji tam nechat.
"Zvedej se, jsi v pohodě?" ptal se a snažil se ji vytáhnout na nohy.
"Snad jo," řekla a Filch už byl jen pár metrů od nich.
"Stát! Pottere, Evansová, vidím vás, nezkoušejte zdrhnout nebo půjdu rovnou za ředitelem. Tohle si vypijete," ječel na ně a oba téměř zkameněli.
Zůstali v tom sami a museli s Filchem do jeho kabinetu.

"Okamžitě dejte do pořádku mou kočku," zavřískl na ně. Lily viditelně nadskočila. James hned zrušil všechna kouzla, která srsti oné kočky propůjčovala zářivé barvy.
"Myslím, že jí to slušelo mnohem víc," šeptl pak Lily a ta na něj vrhla naštvaný pohled. Jamesovi se podařilo docílit aspoň toho, že mírně pozvedla koutky.

Filch zapisoval jejich prohřešek do své dokumentace a James byl naštvaný, že museli být chyceni. Byl tady už snad stokrát a opravdu ho to nebavilo.

"Jelikož, jste provedli závažný čin, udělím vám i pěkně nepříjemný školní trest. A zkuste si stěžovat!" zavrčel na ně po chvíli školník.
"Vy dva se teď seberete a půjdete do Zapovězenýho lesa. Výjimečně dostanete povolení k výletu do našeho krásného lesíka," zazubil se. "Hagrid naneštěstí ještě nevybral hlavní vánoční strom do Velké síně, takže to dnes bude vaše starost. Vzpomeňte si, jaký nádhery každý rok ve Velké síni stojí, takže si nemyslete, že mi přinesete nějaký pahýl z kraje lesa. Půjdete tak hluboko, jak bude nutný, abyste našli ten nejlepší kousek. Když ne, tak se tam prostě vrátíte. A nezkoušejte se vůbec vrátit bez stromu. Budu až do rána čekat u vstupu do školy. Jedna noc by vám měla bohatě stačit. Poraďte si tam, jak chcete, milánkové. Třeba vás to naučí, že nemáte týrat kočky," zavrčel na ně.

"Ale já jsem jí nic neudělala, byla jsem tam jen náhodou," zaprotestovala Lily téměř plačtivě.
"Děvenko, víte kolik takových už jsem tu měl? Nikdo z vás spratků si nezaslouží nic lepšího než pověsit za uši do průvanu. A teď padejte," ukázal ke dveřím. James se postavil, vzal Lily za ruku a vlekl ji pryč.
Šli hradem na pozemky a Lily se na něj v jednu chvíli otočila.

"Slíbil si, že se nic nepodělá, a dostal si mě do takové šlamastiky. Jako bych byla nějaký zločinec! Blbečku," bouchla ho do hrudi.
"Lily klid, začal přece Sirius a taky jsem tě tam mohl nechat samotnou. Omlouvám se, že to takhle dopadlo, ale to zvládneme. Nemusíš se bát, v lese budu pořád s tebou."
"Správně bys tam měl jít sám," prskla.
"A co když se nevrátím? Vzala by sis mě na svědomí?" kouknul po ní.
"Nesnáším tě, Pottere, s tebou jsou vždy jen potíže," řekla naštvaně a došli ke kraji Zapovězeného lesa. Lily se klepala už jen při pohledu na něj. Rozhodně neměla povahu Siriuse Blacka, který by se snad v tomhle lese nejraději procházel třeba každý den, jak se tak každému zdálo podle jeho lumpáren a řečí.

James vzal Lily za ruku a zamířil s ní bez váhání do lesa, jinak by se už nemusel odhodlat.
"Už s tebou nikdy nikam nepůjdu. Nikdy už se nenechám přesvědčit Jamesi Pottere," lamentovala rozhořčeně Lily po cestě.
"Lil, buď už ticho, vyříkáme si to kdyžtak jindy jo? Teď bych mnohem raději byl tiše," řekl jí a ona tedy ztichla a jen se tvářila nasupeně.

Oba se drželi za ruku, překračovali kořeny a svítili si na cestu raději jen jednou hůlkou, aby nic nepřilákali k sobě. Poslouchali veškeré zvuky a Lily občas nadskočila, protože měla pocit, že jí něco mírně tahalo za vlasy, ale vždy, když se otočila, kolem bylo pořád stejně pusto.

Snažili se nezapomínat pořádně prohlížet stromy, už jen kvůli tomu, aby co nejrychleji vypadli. K jejich smůle ovšem ne a ne natrefit na něco podobného stromům, jaké byly každý rok ve Velké síni. Odfláknout to nemohli, museli přinést fakt dobrý strom, jinak by je sem Filch poslal po druhé a to nechtěl ani jeden z nich.

"Podívej, ten vypadá slušně ne?" Ukázal James na jeden asi po půl hodině dalšího chození.
"Jo," vydechla promrzlá Lily a prohlédla si ho od zdola až po špičku. Na první pohled se opravdu zdál být přesně tím, co hledali.

"Vezmem ho?" šeptla Lily a od úst se jí vznesl obláček páry. Nikdo jí neodpověděl. Okamžitě se rozhlédla kolem sebe. Viděla jen stromy a sníh, který trochu snižoval stupeň strašlivé tmy okolo.
"Jamesi?" špitla úplně tichounce, téměř paralyzovaná strachem.

Lesem se ozval děsuplný křik. Křičela ona sama. Něco jí strhlo za nohy na zem a táhlo od místa, kde stála.
"Jamesi!" křičela z plna hrdla a snažila se něčeho zachytit.
James najednou vyběhl proti ní.
"Reducto," křičel, od jeho hůlky lítaly po každém vyslovení kouzla paprsky a to, co Lily drželo za nohy, začalo povolovat. Jakmile se cítila volná, okamžitě se vyškrábala na nohy.
"Kdes byl? Myslela jsem, že tě něco uneslo," vykřikla na něj hned místo slov díků.
"Byl jsem obhlídnout pořádně ten strom," podrbal se ve vlasech.
"A proč jsi mě tam nechal samotnou?" ječela na něj.
"Promiň, nemyslel jsem, že by se mohlo za tu chvilku něco stát, když tu nikdo nebyl."
"Co mě to táhlo?" Vvyhrkla Lily, jako by ho ani neposlouchala a rozhlížela se.
"Nějaké kořeny, pokud jsem dobře viděl," odpověděl jí.
"Co to sakra znamená? Nejdřív Červíček, pak ti vlci, pak všechny ty zvuky a tahání za vlasy a teď tohle. Co ještě přijde? Jamesi, já ti říkám, že jsou tu kolem nějaké temné síly, něco co nás chce děsit nebo zlikvidovat. Začíná mi celý ten strom být ukradený, chci jít okamžitě zpátky," řekla na pokraji hysterie. Tenhle zážitek jí opravdu na klidu nepřidal.

"Vezmeme tenhle, vypadá víc než dobře, a půjdeme. A už se od tebe vážně nehnu, slibuju," řekl jí a kouzlem podřízl strom, který spadl na druhou stranu. Nehodlal se s tím párat. Ani on zde nechtěl být ani o minutu déle. S kluky během úplňku chodil do Zapovězeného lesa ve zvířecí podobě běžně, a v těch chvílích se nebál, ale na druhou stranu se nepouštěli až tak hluboko. Teď, s Lily a v lidské podobě, takhle hluboko, si přišel velmi zranitelný a rozhodně už si nepřipadal tak odvážný, jako obvykle s kamarády.

Strom nesli pomocí levitujícího kouzla a šli zpět co nejrychleji.
"Není ti nic?" ptal se cestou James Lily.
"Myslím, že nic závažného, jen jsem asi trochu potlučená," šeptla.

Dál už nemluvili, moc se nerozhlíželi a zbytek cesty překonali tak rychle, jak jen to bylo možné. Filch stál ve vchodu do Bradavické školy a James před ním pustil strom na zem.
"Tady to máte, je to dobrej strom a myslím, že svůj trest jsme si odpykali. Nezkoušejte to zpochybňovat, jinak půjdu za Brumbálem a klidně se i přiznám ke všemu, co se stalo, ale znovu se nenechám donutit k něčemu takovému. Mohli jsme tam taky umřít a měl byste to na triku vy. Není tam bezpečno, podívejte se na ni," ukázal na Lily s několika škrábanci na tváři a zašpiněným oblečením. Byl opravdu rozhořčený a nehodlal čekat na vyjádření zaskočeného i naštvaného Filche. Vzal Lily a spěchal s ní do společenské místnosti, kde poněkud provinile čekali zbylí tři kluci.

"Co se vám stalo? Co vám ten hajzl provedl?" Vyskočil Sirius. James s Lily si naopak sedli a jeden přes druhého jim vše vyprávěli. James klukům nevyčítal, že se včas nepodívali, zda je následují a nevrátili se, zato Lily výčitkami nešetřila a chrlila je snad v každé druhé větě, ať už skrytě nebo ne.

"Všichni víme, že Filch vám to tam znepříjemnit nemohl, když neumí kouzlit, ale na koho bych si vsadil, je Snape," zauvažoval Sirius.
"Siriusi, už jsi s tím opravdu trapný. Severus je dobrý člověk a nikdy by ti nic neprovedl, kdybys mu neublížil jako první," bránila spolužáka rusovláska
"Nazval tě mudlovskou šmejdkou a to jsi mu nic neprovedla," opáčil.
"To sem netahej, možná mě tak nazval, ale jsem si jistá, že by nechtěl, aby se mi stalo něco hrozného, přestaň ho vinit ze všech špatných věcí na světě, kterým nerozumíš nebo nevíš, kdo je spáchal," křičela na něj a podívala se na Jamese. Čekala, ke komu se připojí.

"Celý ten dnešek byl divný a nevím, jak by se Snape o všem dozvěděl a jak by nám byl v patách, aniž bychom ho odhalili. A Lily snad ví, co říká, když si myslí, že by jí neublížil. Bude v tom něco úplně jiného, nevím co, a trochu mě to děsí, ale neřešme to. Dnešek je za námi, a pokud se už nic podobného nebude opakovat, s radostí na něj zapomenu," prohlásil James.

Všechny náhle zaplavil stísněný pocit, že jsou někým nebo něčím pozorováni. Bylo to tak silné, že prohledali celou společenskou místnost, která byla v tuto noční hodinu až na ně prázdná. Nakonec se dohodli, že půjdou spát a zítřejší den snad odnese vše špatné z dneška.

Jejich přání se však nevyplnilo…
---
Za korekturu děkuji Kate
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Vee* *Vee* | Web | 24. prosince 2014 v 16:11 | Reagovat

Hezký :) :3 děkuju za dárek :) vážně se mi líbila. A splnila jsi i to co jsem považovala :) děkuju :)
Určitě si od tebe nechám ještě nějakou napsat :)
Krásný Vánoce ti přeju :) :*

2 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 27. prosince 2014 v 12:41 | Reagovat

moc krásný :) děj krásně plyne a i když je docela dlouhý, čte se jedním dechem :) v tvém podání jsem si poberty oblíbila :) a chudák školník, má jen tu kočku, takže i chápu jeho rozhořčení :D zážitek v lese i v Prasinkách byl fakt děsivý, i když ten v lese se ti povedl víc. :) no a konec na tebe nečekaný docela, ale fakt hustý :D

3 Nancy Nancy | Web | 30. prosince 2014 v 16:20 | Reagovat

Moc se ti povedla. Jenom by mě zajímalo, kdo to byl :D

4 Makkakonka Makkakonka | Web | 1. ledna 2015 v 14:52 | Reagovat

Krásná povídka :)
Ten otevřený konec je fajn :)

[3]: mě taky :)

5 Kačíí Kačíí | Web | 3. ledna 2015 v 11:51 | Reagovat

Ten konec!:OO
Nádherná povídka:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama