První setkání

31. prosince 2014 v 6:39 | Snapeova |  Krátké povídky (Harry Potter)
Tato povídka na přání je pro Alex, která si přála povídku s Remusem a Tonksovou a tak jsem si představila, jak asi mohlo vypadat jejich první setkání, což je něco, co jsme se z knih rozhodně nedozvěděli. Třeba se vám tahle představa bude líbit a možná máte úplně jinou. Budu ráda, když se k povídce vyjádříte :) Především doufám, že povídka se bude líbit její zadavatelce, která si jí přála. Větší roličku krom těchto dvou postav tu má i Sirius.
***


Nymfadoře skončila dnešní směna s bystrozory a urychleně se balila. Samozřejmě jí toho padalo více na zem než do tašky. Byla nešikovnější než obvykle. Dnešní den byl výjimečný, ale tady to nikdo nemohl vědět, krom jejího nadřízeného, který se na celé věci podílí a bez něhož by k ničemu takovému nikdy nepřišla. Moody tu dnes ale nebyl.

Hodila si tašku přes rameno, mávla na své spolupracovníky v šatně a prchala z ministerstva. Odešla vchodem pro návštěvníky a prošla několika tmavými uličkami Londýna, než došla do té správné a opuštěné.

Za chvíli do uličky vešla vysoká postava a shodila si kápy.
"Nymfadora?" zeptal se jí. Naježila se při vyslovení svého jména a její vlasy získaly červený nádech, ale vzhledem k tomu, jak si Albuse Brumbála vážila, neřekla na to nic, jen se usmála a přikývla.

"Vyvolejte prosím svého patrona," požádal jí. Byl o jejím patronovi informován od Moodyho a bylo to nejlepší poznávací znamení člověka. Nymfadora si ho bedlivě prohlédla a poté beze slov vyvolala z hůlky svého patrona v podobě hravé fretky.

"Vítám vás, slečno Tonksová, můžeme jít," podal jí Brumbál ruku a společně vyšli z uličky. Cestou se jí ještě ptal na pár otázek, aby se dál mohl ujišťovat o tom, že se za ni nikdo nevydává. Poté jí ukázal na papíru adresu domu, který je hlavním štábem Fénixova řádu, načež ho spálil a ona si ho měla pamatovat, aby dům vůbec mohla vidět.

Vybídl ji, aby do domu na Grimmauldově náměstí vešla první a pak za nimi zavřel. Byla tam děsná tma.

"Jděte pořád dopředu, kolem jsou jen zdi, nemusíte se bát, že spadnete," vybídl ji Brumbálův hlas. Vykročila tedy, ale zakopla o něco na zemi a spadla na tvrdou podlahu, načež se ozval hrozný křik.

Na konci chodby se otevřely dveře, z nichž se vylinula trochu světla. Někdo rychle vyběhl za zdrojem křiku. První, černé boty vteřinku na to následovaly další, šedé a sotva držící pohromadě. Zastavily se před ní. Zezadu už ji chytl Brumbál a pomáhal jí vstát. Po botách následovali obnošené kalhoty a hnědý svetr a potom, docela pěkná, milá tvář s mandlovýma očima. To vše patřilo kouzelníkovi o hlavu vyššímu a jistě o pár let staršímu, než byla ona.

"Doufám, že jste celá," řekl starostlivě.
"To ta blbá trolí noha na deštníky, prostě nejde odstranit, jednou se tu o to někdo zabije," zavrčel hned na to Sirius, který byl tím, kdo utišil křik, který vycházel z jakéhosi obrazu za závěsem. Svého příbuzného viděla vlastně poprvé. Možná ho párkrát viděla v dětství, než ho odvlekli do Azkabanu, ale na to už si nepamatovala.

"Jsem v pohodě, díky," usmála se na neznámého přímo před sebou. Ten přikývl a vrátil se do místnosti na konci chodby.

"To byl Remus, já jsem Sirius," podal jí ruku.
"Nymfadora Tonksová, ale říkej mi prosím jen Tonksová," požádala ho a on s Brumbálem ji doprovodili do místnosti, která byla kuchyní s velkým jídelním stolem, jak po vstupu zjistila.

Štvalo ji, že se jí vždy musí stát nějaký trapas i při tak důležité události a před tolika důležitými lidmi, jako je Brumbál. Všichni přítomní členové jí byli představeni. Byl tam i jeden z neoblíbených profesorů z Bradavic, Severus Snape. Ani ona ho na škole moc nemusela. Neměla ráda jeho styl vyučování, ale jinak se s ním do křížku nikdy nedostala.

Poté, co bylo obstaráno vše kolem ní jakožto nového člena a probraly se důležité záležitosti, naprostá většina lidí se rozprchla. Zůstala zde Molly Weasleyová, Sirius, Remus a Moody.

"Doufám, že si s námi dáš večeři, vypadáš, že to potřebuješ," postavila před ni Molly talíř plný jídla a obdařila jím i její spolustolovníky. Poděkovala, začala jíst a pozorovala toho chlapíka s mandlovýma očima. Téměř nevědomky jí přitom zmodraly vlasy. Remus pozvedl obočí a pak si vzpomněl, jak Brumbál říkal, že je metamorfomág. Přemýšlel, jestli takhle mění barvy pořád během jakékoliv činnosti.

Po večeři se Remus přitočil k ní. Pozoroval ji celou dobu schůze.
"Kdybys měla v něčem zmatek nebo bys něco potřebovala, můžeš přijít za mnou. Poradím ti, když to budeš potřebovat," řekl jí.
"Děkuju, to jsi bílý… tedy milý, bože já vždycky tak blábolím. Opravdu děkuju," zasmála se nervózně a doufala, že její přeřeknutí ani nezaregistroval. Oči jí při pohledu do jeho jiskřily a z šedavé se změnily do modra, takže nyní více ladily k vlasům.
Remus si ji celou prohlédl, pak poděkoval Molly za večeři a někam se vytratil.

Nymfadora koukla po Siriusovi.
"On je tvůj kamarád?" zeptala se.
"Jo, to je," pousmál se ještě poněkud vychrtlý Black.
"A můžeš mi o něm něco říct?"
"Proč tě zajímá?" optal se jí a podal Molly prázdný talíř.
"Hm, snažím se poznat všechny členy," zamumlala.

Sirius se trochu uchechtl. "S nikým nechodí, děti nemá, práci už taky nemá… Hmm, takovej celkem milej samotář," zaculil se.

Nymfadora přemýšlela, jestli si z ní náhodou nedělá srandu, ale nedokázala to až tak úspěšně posoudit. Sirius působil zvláštně.
"A proč už nemá práci?" zajímala se.
"No, rád se prochází při úplňku a občas může trochu kousat," uchechtl se muž. Věděl, že by se to stejně brzo dozvěděla, protože Remusova práce v Řádu není tajná a tak měl aspoň možnost zjistit, jestli je jeho příbuzná ustrašená a bude se odteď Remusovi vyhýbat, anebo naopak. Navíc neměl moc možností vtipkovat.

"Aha, jasně," řekla a pochopila ten Remusův poněkud ztrhaný výraz a celkově ne moc zdravé vzezření. Ještě nikdy vlkodlaka nepotkala, a to i přesto, že jako Bystrozorka už nějakou chvíli pracovala. Toto zjištění o Lupinovi ji překvapilo, ale nehodlala se tak pěkného muže bát. Těžko byl vlkodlakem dobrovolně a jeho oči vyzařovaly něco, co ji upoutalo.

**
Sirius později přišel do horních pokojů za Remusem. Ten si jako obvykle četl.
"Hele, možná máš konečně nápadnici. Ale teprve se pozná, jestli jsem ti ji nevyděsil," uculil se Siri. "Cože? Už zas ty tvoje vtípky o mě a McGonagallové? Nebo snad jde dnes o Prýtovou? Ne, počkej, naznačuješ, že je nová, tak to myslíš tu Umbridgeovou, ne?" protočil Remus oči.
"Ale ne, myslím mojí příbuznou. Tu s barevnejma vlasama," objasnil mu.
"Cože?" podivil se Remus a odložil knížku.
"Jo, ptala se na tebe. Možná ji okouzlil tvůj vlkodlačí úsměv," vtipkoval dál Sirius.
"Ty jsi blbec, vážně. Každýmu hned všechno vyslepičíš. A ptát se může kdo chce jak chce. Je to jen nějaká mladá žába, ani pořádně nevíme, co je zač. Takovou by na mě neokouzlilo nic, ledaže by byla slepá a teď jdi, čtu si," zamračil se trochu na svého přítele.
"Ale no tak, kamaráde, nebuď furt tak upjatej a dopřej hledanému trestanci trochu srandy. Mimochodem, holka by ti prospěla. A čím mladší, tím lepší - aspoň by s tebou taky byla sranda," zasmál se.

Lupin ho přetáhl polštářem a nebyl příliš rád, že si Sirius tak rychle zahrál na místní drbnu. Doufal, že ta Tonksová se pravdu nedozvěděla hned první den.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fey Fey | Web | 31. prosince 2014 v 10:42 | Reagovat

Velmi povedené a zajímavé. Dokážu si představit, že takhle nějak by to i být mohlo. :-)

2 Anka Anka | 31. prosince 2014 v 13:04 | Reagovat

Tonks je rozhodně lepší partnerka než McGonagallová :D

Pěkné, moc :-)

3 Oriana Oriana | Web | 31. prosince 2014 v 13:19 | Reagovat

Jeeeej, mne sa to veľmi páčilo, presne takto nejako som si to aj predstavovala a Sirius bol super bonus, najlepšie bolo ako začal hovoriť, že s nikým nechodí, deti nemá.

Podarená poviedka veľmi :)

4 hpff-therstories hpff-therstories | Web | 31. prosince 2014 v 14:53 | Reagovat

No tak to se vážně povedlo:) Je to strašně sladký a dost mě mrzí, že jejich vztah nebyl v knihách více popsán, proto úplně žeru každou povídku na tohle téma:)

5 Makkakonka Makkakonka | Web | 1. ledna 2015 v 14:50 | Reagovat

Je to skvělá povídka. Moc se mi líbila..
Mám pocit, že by to mohlo mít ještě jeden dva díly pokračování, ale tak..
Opravdu se ti povedla.. :)

6 Alex Alex | 1. ledna 2015 v 16:38 | Reagovat

Tak to se mi moc líbí :) moc se ti to povedlo, tak nějak jsem si to představovala, Tonskovou a Remuse jsem vždycky strašně měla ráda a tohle je opravdu kouzelný příběh jejich setkání :)

7 Kačíí Kačíí | Web | 3. ledna 2015 v 11:48 | Reagovat

Dostalo mě to "ty jsi bílý...tedy milý:DD Bože:DD takhle by to klidně mohlo být, moc super napsané:)) Moc se mi to líbilo:))

8 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 4. ledna 2015 v 23:11 | Reagovat

[7]: Přesně, mě taky, krásně. :)
Máš talent. :) Dokážeš z jednoho až dvou momentů udělat několik stránek. :)

9 Casion Casion | Web | 5. ledna 2015 v 11:48 | Reagovat

Dobre sa to čítalo, bolo to vtipné a námet sa mi tiež páči :D

10 Wladka Wladka | Web | 8. června 2015 v 22:27 | Reagovat

ooo, a svete je malo poviedok o Remusovi a Tonksovej
uzasny opis Tonksovej!!! :D
a zase banner je nadherny

11 RenyNew RenyNew | Web | 11. června 2016 v 18:42 | Reagovat

Jsem moc ráda, že si konečně mohu přečíst něco o těchhle dvou! Na české HP povídkářské scéně je téhle tématiky zatraceně málo...

Bavila mě Tonksové nešikovnost a lehká zbrklost, je skvělé, když i leterární hrdinové mají své mouchy.

Moc se mi líbil popis Lupina, když ho Tonksová poprvé zahlédla... mandlové oči...
Zrovna tak mě potěšila Nymfadořina náhlá a podvědomá změna barvy vlasů (a to, že se jednalo o tyrkysovou, která je tak typická pro jejich syna Teddyho, bylo moc milé).
Dobře pojaté mi připadalo i setkání s Brumbálem a první vstup do domu...

Jediné, na čem bych trochu zapracovala, jsou dialogy... Kupříkladu ten závěrečný mi na čtyřicátníky Siriuse a Rema přišel trochu moc puberťácký :-D. I když, na druhou stranu, Pobertové jsou asi věčně mladí... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama