Můj alternativní konec Harryho Pottera (3/3)

19. listopadu 2014 v 23:59 | Snapeova |  Krátké povídky (Harry Potter)
Omlouvám se, že vše teď nějak trvá dlouho. Konečně mám pro vás něco k počtení a je to třetí, poslední část této povídky, tak snad se vám bude líbit :)
***
Netrvalo dlouho a dorazili smrtijedi. Zdálo se, že jsou oblečeni a naladěni slavnostněji než obvykle. Měli být jen doprovod nebo ochranka v případě, že by se dvojice vězňů o něco pokusila. Vést je měli Snape a Draco. Nechápali, jak se jim to povedlo zařídit, ale snažili se to brát jako dobré znamení.

Strhli z nich těch pár hadrů, načež Draco oba počastoval trochu omluvným pohledem. Poté Snape Harryho a Malfoy Hermionu popadli za vlasy a vedli je ven, nasadili své masky nelítostných zabijáků a zdánlivě bez citu a smilování je vyvlekli na rozlehlé prostranství před Voldemortovým sídlem. Bylo tam něco jako pódium a pod ním neskutečné zástupy lidí. Dav zalapal po dechu, když ty dva nahé, špinavé a zničené lidi uviděl. Téměř nemohli uvěřit tomu, že by to mohla být pravda. Ne poté, co se už několik měsíců smiřovali s jejich smrtí, stejně jako se smrtí spousty dalších.



Severus a Draco pak své oběti srazili na kolena a ustoupili o dva kroky za ně, kde zůstali stát jako kamenné sochy. Očními kontakty dávali znamení určitým osobám, že vše platí, ale nikdo kromě nich to nepostřehl. V tom přišel na scénu Voldemort a byl šťastný, jako ještě nikdy.

"Vítám vás zde, dnes budete svědky něčeho, co jste si mysleli, že už se stalo. Tak lehce jste svého zázračného chlapce pohřbili," zachechtal se a spousta lidí sklopila pohled. Pár jich křičelo nadávky a nějaký odvážlivec vystřelil z hůlky kletbu. Záhy však zjistil, že pódium je chráněno silným štítovým kouzlem.

"Zkusí to kdokoliv z vás ještě jednou a nezůstane tu ani noha," řekl k davu Voldemort a nikdo nemohl pochybovat o tom, že to myslí vážně.

Zatím, co Voldemort dál mluvil k lidem, nějakým Harrymu neznámým způsobem se k nim dostala Ginny. Draco a Severus evidentně zařídili, aby ji ostatní smrtijedi nezpozorovali a lidé mlčeli. Nehodlali zahodit žádnou naději.

Ginny měla za úkol dostat odtamtud Hermionu. Zadívala se na šokovaného Harryho. Ten rozhodně nechtěl, aby tu byla a nechala se zabít za to, že jim pomůže. Rusovláska by nejraději rovnou zachránila svého milého, ale věděla, že tak by akce určitě nebyla úspěšná a tak popadla Hermionu a s prásknutím se s ní přemístila, jakmile to šlo.

Voldemort se otočil a místo Hermiony bylo prázdné. Kus za tím, kde měla být, stál jen Draco, který velice dobře hrál překvapeného. Pán zla ho probodl pohledem. Chlapec se v příšerných bolestech skácel k zemi a před smrtí ho zachránila jen jeho matka, jež se před něj v poslední chvíli postavila.

Voldemort si naštvaně odfrkl. Ona naštěstí nebyla potřebná a Draco se mu mohl ještě hodit - pokud tedy nezjistí, že zařídil to zmizení Grangerové. Jestliže to nebyl jeho plán, stihne ho pouze trest.

Jedním už byla smrt jeho matky, ale to pro Voldemorta samozřejmě nebylo dostatečné, když byl zkažen jeho pečlivě naplánovaný program. Spoutal tedy blonďáka a zajistil, aby nemohl utéct, kdyby ho chtěl zradit. Neměl čas vyšetřovat, co a proč se právě stalo. Chtěl už tohle vše ukončit. Těšil se, až bude mít tuhle zemi pevně v rukou. Jednou snad i celý svět.

Harry musel být jistě nějak chráněn proti tomu, aby mohl zmizet jako Hermiona, jinak by určitě někdo přišel pro oba najednou. Vlastně se i bál, že se budou snažit zachránit jeho a Hermionu v tom nechají. Takhle byl rád, že ona i Ginny jsou v bezpečí. Velice se mu ulevilo a vypadal ještě klidnější.

"Bojujte, i kdybych zemřel! Nenechte ho vyhrát! Máte na to, když se spojíte!" vykřikl Harry k lidem a nějaký smrtijed ho rychle srazil silnou fackou k zemi. Rozbil mu ret, Harrymu na tom však nezáleželo. Dav zaburácel a to mu dodalo trochu sil.

"Jsi tak směšný, Pottere. Dneska tě rozmáčknu jako švába," vytáhl ho Voldemort na nohy za vlasy.
"I kdyby, bude to jen mé tělo, co zabiješ. Můj duch tě bude strašit do konce života, o to se postarám!" plivl mu do tváře. Rozhodně bylo vidět, že věznění a ten počet mrtvých, co viděl, ho změnili, ale ne k horšímu. Jen už nehodlal být pouze slušný chlapec, neměl v úmyslu jen mlčet. Chtěl, aby ti lidé bojovali místo něj. On přece nebyl vším! Mohli to dokázat sami. Příliš se na něj upínali.

"Jak se opovažuješ!" zavrčel a vyvolal něco jako vzpomínku, kde byli Harryho rodiče svíjející se v bolestech. Nebylo to jen v jeho hlavě, pro jeho vlastní utrpení. Mohli to vidět všichni. Voldemort byl v těchto věcech mistr. S Harrym to však kupodivu příliš neudělalo. Věděl přece, jak to bylo. Věděl, že takhle nikdy trpět nemuseli a tak se z výjevu přinutil spustit oči a zadíval se na Voldemorta. I jeho nahota mu byla ukradená. Chtěl jen vyhrát a ani to nemuselo dopadnout tak, že zabije Voldemorta. Pouze se jím nehodlal nechat srazit na lopatky.

"Možná mě zabiješ, ale nikdy mě opravdu nedostaneš, tak raději neplýtvej svým časem a zabij mě rovnou," řekl Harry. Když byl Voldemort otočený zády k davu, všichni si začali šeptem předávat nějakou zprávu. Hned na to celý ten dav pozvedl své hůlky a zašeptal nějaké kouzlo. Zdánlivě se nic nestalo a oni hůlky zase sklonili. Smrtijedi na lidi ukazovali, ale když se Voldemort otočil, bylo zas vše jako před tím. Harry nevěděl, co to mělo znamenat, ale měl malé tušení. Voldemort zavrčel a začal ho mučit takovým způsobem, že ani nemohl zkusit být ticho bez jediného projevu bolesti.

Mezitím několik smrtijedů podobně mučilo Draca, mohla to být asi stejná bolest, vzhledem k tomu, že jich na něj bylo víc. Harrymu ho poprvé bylo líto a doufal, že ho někdo zachrání, i když o tom dost pochyboval. Lidé na některé špatné věci jen těžko zapomínají a těžko mění názor na někoho, kdo byl dosud v jejich očích špatným člověkem.

Harry už byl úplně vyčerpaný, Voldemort ho u toho ponižoval, jak mohl, ale nikdo kromě smrtijedů se nesmál. Dokonce ani Snape smích nepředstíral, natož aby se mu smál opravdu. Pak nastala ta správná chvíle.

Voldemort už se téměř chystal Harryho dorazit, když před něj předstoupil Severus a zaútočil. Někdo z hlubin davu okamžitě vyběhl a dostal se až na pódium. Smrtijedi na něj pálili, ale všichni ti lidé mu kryli záda. Harry už tedy věděl, k čemu bylo to kouzlo. Mělo zlomit Voldemortův silný štít kolem pódia. Voldemort začal svolávat svou armádu a zuřil na Snapea. Ten se mu bránil všemi silami, ale dlouho nevydržel. On sám na něho přeci jen nestačil. Padl mrtvý k zemi, ale svůj úkol splnil. Harryho už odnášel nějaký muž a brzo je oba zakryl dav. Voldemort začal pálit do lidí, ale k chycení a zabití Chlapce, který přežil, mu to stejně nepomohlo.

K Harryho úděsu se lidmi drala rozzuřená Ginny, evidentně se chtěla pomstít za svou rodinu. Potter chtěl za ní, ale byl na to příliš slabý. Voldemortova armáda se vrhla mezi lidi. Bylo jisté, že bez obětí se to neobejde. Lidé na sebe křičeli pokyny a v jedné vteřině vše téměř utichlo. Boji se teď věnovala jen Voldemortova armáda. Lidé jako jeden muž opět napřáhli hůlky. Tahle chvíle sice měla stát spoustu životů, ale mohla zaručit konec toho všeho.

"Avada kedavra," rozeznělo se tisíci hlasy a Harry viděl, jak z hůlek vylétly paprsky, střetly se a vytvořily neuvěřitelnou vlnu zelené smrti. Ta narazila do Voldemorta. Nejdřív se zdálo, že se všechna kouzla vrátí ke svým majitelům, ale chtěli to dokázat tak moc, že se to povedlo. Voldemort úplně vzplanul a to, co z něj zatím zbývalo, prolétlo zdí do jeho sídla. Lidé se spojili a zabili Voldemorta i bez Harryho, přesně, jak jim říkal.

A tak se lidstvo zbavilo největší zrůdy, co kdy ničila jejich životy. Přítomní Bystrozorové se okamžitě vydali pochytat co nejvíce smrtijedů, protože všichni Voldemortovi přívrženci se ve chvíli jeho smrti začali co nejrychleji vytrácet.

Pak nastal týden smutku a zároveň oslav. V tomto týdnu se vystrojily co nejhezčí pohřby všem, co v ten den padly a i těm, jejichž těla se ještě našla na Voldemortově sídle.

Jak se Harry Potter později dozvěděl, jeho Ginny v té válce nepřežila. Možná to dokonce ani neměla v úmyslu, protože byla nešťastná ze smrti celé své rodiny. Harry se snažil utvrdit v tom, že je to tak pro ni lepší, aspoň už se nemusí trápit. Měl totiž pocit, že on by ji k tomu trápil ještě víc. Bydlel u Hermiony. Žádný z nich by nedokázal žít v tichém domě jen se svými vzpomínkami a vinou. Společně se zasadili o to, aby nemusel Draco ani jeho otec do vězení, aby byli zproštěni viny za to, co Draco vykonal. Společně zařídili i pohřby Snapea, Brumbála a všech svých blízkých, jejichž ostatky se našly. Nejraději by tam byli sami, ale chápali, že se s těmito lidmi chtěla rozloučit spousta dalších. Byli v jednom kole, aspoň se o to snažili, ale s novinami se nebavili.

Když už nebylo co zařizovat, zavřeli se doma a nevycházeli. Společně se snažili se vším vyrovnat, a až čas něco málo zhojil, došlo jim, že už nejsou schopni se rozdělit. Ve vězení se poznali víc než kdy dřív a byli si blízko jako nikdy a to samé po ukončení války. Oba byli nakonec svým způsobem rádi, že jsou Ron a Ginny šťastní jinde, kde je nic netrápí, protože oni by je trápili zcela určitě. Jejich milovaní by jim už nerozuměli. Nenacházeli by v nich ty, co znali, protože ve vězení zažili spoustu věcí, s kterými se snažili nějak vyrovnat a kolikrát ani nevěděli jak. Jen oni dva navzájem si mohli opravdu pomoct a nakonec objevili i lásku, kterou by nikdy nečekali. Po několika letech založili rodinu a žili tak jak uměli.

Štěstím se to nazvat nedalo, když měli pocit, že smrt všech těch milovaných lidí snad nikdy nepřebolí, ale byl to aspoň klidný život, po němž tak dlouho toužili. Snažili se udělat šťastné aspoň své děti, jimž vyprávěli o všech hrdinech války, kterou jako zázrakem přežili.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 8:46 | Reagovat

Prečo si ich všetkých zabila? :( Aj Severusa :-( Ale inak je to celkom pekný príbeh (samozrejme že som čakala nejaký iný koniec) ale aj tak píšeš dobre. Určite si od teba ešte niečo prečítam.

2 Makkakonka Makkakonka | 23. listopadu 2014 v 18:31 | Reagovat

Smutné, ale hezké ;)

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 14:56 | Reagovat

Je to zajímavý konec, ale asi zůstanu u verze Rowlingové :)

4 Snapeova Snapeova | Web | 30. listopadu 2014 v 17:33 | Reagovat

[3]: To se nedivím, však je to jen povídka, žádný můj názor, že by to byl lepší konec. Jen takový pokus o vytvoření něčeho zajímavého :)

5 Neilin Neilin | 2. května 2015 v 22:35 | Reagovat

Promiň, nechci tě nějak urazit ale mě ta povídka přijde nerealistická a hrozná. Všechny tvoje ostatní povídky jsou skvělé ale tahle... :-!  :-? 8-O

Já osobně bych se s takovýmhle koncem nesmířila.
Všichni mrtví, Voldyho nezabije Harry, Ginny mrtvá...

Vážně nemám v úmyslu se tě nějak dotknout ale když si někdo zakládá blog tak nemůže čekat jen samou chválu. A komentáře jsou tady od toho aby v nich lidé psali své názory... :-|

6 Renée Renée | E-mail | Web | 8. července 2015 v 18:28 | Reagovat

Zajímavá verze konce, docela se mi líbil, sic netradiční, ale proč ne.

Chtěla jsem se zeptat, co se dozvěděl Harry, když Severus nepřežil? To mi hodně v povídce chybělo. :-|

Nebo to vysvětleno bylo a já to nějak opomněla? 8-O

Ať tak či onak, ráda bych ukojila svou zvědavost. 8-)

7 Snapeova Snapeova | Web | 10. července 2015 v 17:44 | Reagovat

[5]: Hrozná ti přijde ohledně děje? Já to chápu, ale ty zas pochop, že to není alternativní konec, který bych si přála nebo něco na ten způsob. Měla jsem zadanou povdku na přání, kde spolu měl být Harry s Hermionou a prostě mě napadlo toto. Je v tom několik myšlenek, které jsou zajímavé. Pochopitelně ignoruju takové věci jako viteály. I já občas píšu povídky, kde si pozměním fakta, aby mohlo vzniknout něco zcela odlišného. Ale není to vůbec o tom, že bych chtěla, aby to takhle opravdu bylo. Já mám konec ráda, tak jak to sepsala Rowlingová. Je to tak správně a je to geniálně vymyšlené. Tohle je prostě jen povídka, hodně odlišná od pravého konce a není myšlena vážně, jestli si mě pochopila. Díky za tvou zpětnou vazbu. Jsem ráda, že se ti mé jiné povídky líbí a je samozřejmé, že se ti od každého autora nemůže líbit vše, co kdy napíše :)

[6]: Bylo to vysvětleno v druhé části. Zkopíruju ti sem odstavce v nichž se to řeší. Možná ti to uniklo.

text s druhé části:
Máme, ale i dobrou zprávu, konečně se nám poměrně úspěšně podařilo spojit se zbytkem Fénixova řádu a vymýšlíme plán s pomocí všech informací, co máme. Nic vám nebudu slibovat, Pottere, víte, že nejsem zrovna optimista, ale přísahal jsem vaší matce, že vás ochráním a pomohu vám, tudíž si buďte jistý, že to udělám i za cenu svého života. Konec konců, žiju v podstatě už jen kvůli tomu slibu, protože Brumbál už je také pryč," řekl a v tom okamžiku se na něj upřely tři páry očí a nastalo hrobové ticho. Snape se jim odhalil tak, jak ještě nikdy a především řekl něco, co nikdo z nich netušil.

"Mé matce, ale jak to?" nechápal Harry.
"V tomto ohledu mě můžete mít za zbabělce, ale opravdu nejsem schopný si o tom s vámi promluvit. Ujistím se však, že když to přežijete a já ne, dostanete tohle," ukázal mu na chvilku lahvičku, v níž očividně byly vzpomínky. Pak jí zas zastrčil do pláště, chvilku si Harryho prohlížel a i s ohromeným Dracem je opustil.

Harry byl neskutečně zvědavý, co mohlo v té lahvičce být. Vrtalo mu to v hlavě, ale zas si nebyl jistý, že chce, aby Snape zemřel, jen proto, aby to viděl. Ne po těch měsících tady, kdy se mu on i jeho nepřítel z řad žáků ukázali v poněkud jiném světle. Povzdechl si a chvíli to pak rozebíral s Hermionou. Po několika dnech spolu mluvili více než pár nutnými slovy a oba byli rádi, že mohli na nějakou dobu zaměstnat své mozky.

8 Renée Renée | E-mail | Web | 12. července 2015 v 15:34 | Reagovat

[7]:
Ano, toto mi neuniklo. :)
Já právě doufala, že se Harry potom přeci jen na vzpomínky podívá :) a to právě vzbudilo tu mou zvědavost, co by tam tak mohl Harry viděť. Ovšem pokud by to měly být ony vzpomínky popsané v sedmém díle od Rowlingové jen bez těch viteálů, moje zvědavost by byla do jisté míry ukojena a nastoupila by zase představivost. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama