Můj alternativní konec Harryho Pottera (1/3)

8. října 2014 v 23:41 | Snapeova |  Krátké povídky (Harry Potter)
Ahoj, pořád nějak nestíhám, věnuju se jiným věcem, chodím do práce a tak a nějak se ne a ne dostat k psaní, nebo možná stagnují nápady ohledně těch kapitolovek a nebo jsem jen líná. Nevím, budu s tím muset něco udělat. teď jedu na čtyři dny do Maďarska a zatím mám pro vás první ze tří částí jedné ze starších povídek, kterou jsem na prvním blogu psala, myslím, na základě zadání. V povídce se měli objevit dvojice Draco, Snape a Harry, Hermiona (ne jako páry). Pokud vím, chtělo se po mě, aby to bylo spíš drama a ne romantika, což se asi povedlo. Ani nevím, jak mě napadlo to, co z toho nakonec vzniklo, ale svým způsobem je to takové úplně jiné zakončení Harryho Pottera, tak třeba vás ta povídka zaujme :) Psala jsem jí už před rokem.
***


Byli v pasti, věděli to. Ozvala se rána a před nimi z okna vylétlo rozbité sklo. Střepy z dalšího roztříštěného okna zasáhly i je. Pronásledovali je jako vlci svou kořist. Byli to ti, které Voldemort nedávno musel přijmout. Většina zmijozelských, co ani neměli zájem dokončit školu. Musel je nabrat teď v létě. Chtěl tím Harrymu ukázat, jaká je nicka, pokud ho opravdu chytí tihle. Draco Malfoy už byl za nimi a jeho věrná kámoška Pansy mu běžela v patách. Harry držel Hermionu za ruku a utíkal s ní, co mu síly stačily.

Bylo léto, neskutečné parno. Dursleyovi museli za tetou Marge, měla nějakou závažnou nemoc. Ne, že by z toho byli tak nešťastní, ale Pan Dursley věděl, že mu jeho sestra nic neodkáže, pokud zemře a on se o ni v posledních dnech jejího života nebude starat. A z toho důvodu docela ochotně svolili, aby Harry zbytek prázdnin strávil u svých kamarádů. Pár dnů musel zůstat jen s Hermionou u jejích rodičů, protože v Doupěti prý bylo tak přecpáno, že by ho tam Paní Weasleyová nevměstnala. Byli s Hermionou zrovna na průzkumu jedné opuštěné budovy, protože se nudili a při tom je našli Voldemortovi mladí poskoci.

Hermiona ho popadla a zvládli se přemístit, jenže Draco v poslední chvíli skočil po Harrym a přemístil se tak s nimi. Svým kamarádům okamžitě poslal patrona a místo, kde se s Harrym a Hermionou objevil, opatřil proti jejich přemístění. Voldemort ho naučil opravdu užitečné věci. Během chvilky Harryho s Hermionou obklíčili a smáli se jim do tváří. Ani jeden z nešťastné dvojice nepromluvil, jen přemýšleli, jak se z toho dostat. Začít útočit však bylo zbytečné, protože se na místě během chvilky objevila další kupa smrtijedů. Bylo jich už prostě příliš.

Z nějakého důvodu jim svlékli oblečení a nechali ho tam ležet. Pak je vzali na jakési sídlo Voldemorta a vhodili je do sklepa do jedné z cel. Dali jim tam nějaké hadry, do kterých se mohli obléct a odešli.

Hermiona byla možná statečná, ale po jejich odchodu se rozplakala. V takové šlamastice se ještě nikdy neocitli. Harry si dokonce myslel, že byl dobře hlídaný, protože mu nikdo nezakázal chodit ven, ale něco muselo být špatně. Objal Hermionu a zoufale přemýšlel co by měl dělat.

"Co s námi bude?" zoufala si s pláčem hnědovláska a Harry jí na tuto otázku opravdu neuměl odpovědět. Nebylo pochyb o tom, že je to opravdu špatné, když Hermiona nepovažovala za nutné usilovně přemýšlet nad útěkem.

"Promiň," dokázal říct jen, snažil se ji trochu ukonejšit a sám nepropadnout zoufalství.

***
O pár hodin později, kdy už se k sobě jen beze slov choulili, přišlo pár smrtijedů. Otevřeli celu a kamsi je vedli. Harry neplýtval energií, pokud neviděl nějakou naději na útěk. Za celou cestu viděl jen pár oken, která byla určitě skvěle zabezpečená. Přes ně by se bez hůlky nedostal.

Vešli do místnosti, kde si hověl sám Voldemort a další jeho přívrženci. Takhle klidného a ještě s úsměvem na tváři ho v životě neviděl a paradoxně to bylo horší, než kdyby se s ním právě ocitl v boji, kde by se tvářil hrozivě či jen výsměšně. Ubíralo to Harrymu na naději, i když věděl, že v minulosti se vždy našla skulinka, kterou Pánovi zla utekl. Ovšem jeho protivník se doopravdy tvářil tak, jako by snad nebyl jediný způsob, jakým by se mohl Harry i s Hermionou dostat ven.

"Vítám tě Pottere, doufám, že se ti tu líbí. I tebe vítám, mudlovská šmejdko," zazubil se Voldemort a oba zajatci jen zírali. Tohle byl nevídaný výjev.
"Takže mě teď zabiješ a nejdřív chceš, abych viděl umírat ji? To se mnou ani nedokážeš bojovat?" podíval se Harry bojovně na Voldemorta.
"Mlč, nikdo se tě na nic neptal. Svou šanci na boj jsi už měl nejednou. Nudí mě to a není to úplně, jak říkáš. Mám s vámi docela jiné plány, ale budu rád, když se budeš dívat," řekl a pokynul pár vybraným smrtijedům, kteří na to už netrpělivě čekali. Ti hned od Harryho odtáhli Hermionu, tak, aby na ní dobře viděl a začali jí mučit, přičemž se málem poprali o to, kdo začne. Harry se na to nedokázal dívat, ale drželo ho dokonce několik smrtijedů a když zavíral oči, nebo odvracel hlavu, měli i oni povolení mu udělat něco zatraceně bolestivého. Po dvou dlouhých hodinách, jak pro Harryho, tak pro Hermionu je zase vrátily do sklepa a oproti Hermioně téměř nezraněný chlapec byl málem šílený z toho, že své kamarádce nemůže pomoci. Netušil jak vážné to je. Jestli může nebo nemůže umřít, protože se nedozvěděl, jestli jim, alespoň prozatím, na Hermioně záleží nebo ne.

Byla to opravdu dlouhá noc a teprve za svítání přišel dolů Severus Snape. Harry měl za celou noc pocit, jako by zestárl o deset let a tohle mu opravdu nepřidalo. Snape s sebou měl i Draca. Vešli a Harry k sobě Hermionu ochranitelsky přitiskl ještě víc, až trochu vyhekla. Pořád byla na hranici vědomí a bezvědomí - někdo ze smrtijedů to nejspíš zařídil, aby svému utrpení neunikla.

"Pusťte ji, Pottere, jdeme jí ošetřit," řekl jen Snape a celkem lehce vzal Grangerovou z jeho prokřehlých prstů, které ovšem zvládl zformovat do pěsti a pokusil se Snapeovi jednu ubalit. Draco však dal pěstí jemu a chránil svého bývalého profesora před dalším útokem.

"Pojď sem Draco, teď se musíš věnovat důležitějším věcem," řekl mu tmavovlasý muž po chvíli a tak hoch přešel k němu a dívce. Severus začal lít do Hermiony lektvary, vysvětloval při tom Dracovi jaký na co je, a pak dívku ošetřoval. Každý svůj krok chlapci také tiše říkal a tak Harrymu došlo, že Voldemort pro jistotu stojí o dalšího skvělého léčitele a má se jím stát právě Draco, který se učil opravdu od toho nejlepšího. Na mladého Malfoye byly evidentně kladeny velké nároky. Měl být skvělý mučitel a vrah a do toho ještě léčitel na Snapeově úrovni.

"Přestaňte se jí dotýkat svýma špinavýma prackama, beztak to děláte jen, abyste jí mohli znovu zmučit," vrčel na ně Harry a nemohl se k nim díky nějakému kouzlu příliš přiblížit, což ho rozčilovalo.

"Pottere, zmlkněte, bude lepší, když dáte své kamarádce aspoň nějaké šance, než abyste ji rovnou nechal zemřít," zamručel Snape a na to s Dracem odešli. Harry nad ním nechápavě vrtěl hlavou a vrátil se k Hermioně.

***
Ve vězení strávili další měsíc, kdy občas prošla Hermiona mučením a následně byla ošetřena a někdy to zas byla ona, kdo musel snášet Harryho utrpení. Občas se zdálo, že s nimi Snape a Draco chtějí komunikovat v jiném než nepřátelském duchu, ale oni je jen zatracovali. Nechtěli se s těmi zrádci a vrahy vůbec bavit.

***
Jednoho dne si je Voldemort nechal zavolat. Oba čekali mučení, ale nejspíš to mělo být ještě horší, nechal před ně hodit Brumbálovo mrtvé tělo.

"Nebýt mé kletby, co ho zabíjela, by to bylo těžší, ale taky bych se toho dne dočkal," uchechtl se a dal povel. Smrtijedi začali dělat s Brumbálovým tělem nedůstojné věci a náramně se u toho bavili. Oba zajatci se k sobě brzo tiskli a usilovně drželi zavřené oči. Věděli však, že to co viděli, jim z mysli už nikdy nezmizí.

I dlouhé hodiny poté, co byli zase zpět dole, slyšeli ze shora bujaré oslavy. Tentokrát plakali oba a nebylo možné přestat. Nejhorší pro ně byla ta nedůstojnost a neúcta s jakou se chovali k Brumbálovi ve chvíli, kdy byl dávno po smrti.

"Viděl jsi ten výraz ve Snapeově tváři, když přinesli… jeho tělo a začali… s ním dělat ty věci?" zašeptala za svítání Hermiona. Byla to první slova po celé té době.
"Cože?" podíval se na ni zarudlýma očima.
"No, jako by o tom vůbec nevěděl a pak chvíli vypadal znechucený a no…, smutný a potom se kvůli něčemu Voldemortovi omluvil a odešel," vysvětlila Hermiona.
"Možná ho taky jednou v životě žralo svědomí," zavrčel zuřivě Harry.
"Myslím, že mu na něm záleželo," zavrtěla mírně hlavou a ten, o němž mluvili, po nějaké době přišel.

Všude bylo ticho. Bylo jasné, že všichni spí po bujaré noci. Přišel k nim do cely, díval se na ně a sám vypadal dost zdrchaně.

"Vy jste ho měl rád, že?" vyhrkla Hermiona.
"Aspoň, že vám ten postřeh občas k něčemu je," řekl.
"Pomůžete nám?" upřela na něj pohled plný naděje. Harry z ní byl úplně rozčarován, jak tohle vůbec mohla vypustit z úst?! Jak se mohla tak ponižovat?!
"Už bych nebyl na tomto světě, kdybych to neměl v úmyslu," odvětil na to Snape pouze a během chvilky zase zmizel.
"Říkala jsem to," šeptla Hermiona vykulenému Harrymu.

***
Podobné večery, jako ten předchozí, se začaly znepokojivě množit. Jako další přinesli Ronovo mrtvé tělo. Harry tomu nemohl věřit stejně jako u Brumbála a Hermiona vypadala, že při nejmenším zešílí. Ještě dva dny nato jen plakala, ubližovala si a nepromluvila ani slovo.

Znovu promluvila, až když přinesli zbytek Ronovi rodiny. Jen Ginny tam nebyla a Harryho to znepokojovalo ještě víc. Tolik by chtěl, aby aspoň ona žila a unikla jim.

Hermiona se vrhla na smrtijedy a nadávala jim takovými slovy, jaká od ní Harry v životě neslyšel. Ti ji rychle zpacifikovali, hnusně se jí vysmívali a mučili ji. Nebyl to však konec, každý den jim ukázali nějakou mrtvou známou tvář.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Makkakonka Makkakonka | 9. října 2014 v 20:33 | Reagovat

Opravdu nevýslovně se těším na ta další pokračování. Upřímně, jsem ráda, že budou jen dva. Protože delší čekání bych nepřežila. ;)

2 Scrat Scrat | E-mail | Web | 9. října 2014 v 22:04 | Reagovat

Úžasné, jak se ubíráš úplně jiným směrem než Rowlingová :-) Ve chvíli, kdy se tam objevil Snape jsem úplně jásala, "konečně někdo, kdo jim pomůže!" :-D On by je nenechal ve štychu :)
Jen je mi líto, že zabili Rona :-(
Ale je to super, těším se na pokračování :D

3 Rebecca Rebecca | Web | 11. října 2014 v 13:52 | Reagovat

je to úžasné...moc se ti to povedlo!:)

4 Kačíí Kačíí | Web | 13. října 2014 v 17:28 | Reagovat

Brutální...! Chci další. Strašně se mi to líbilo:)) Ale Ron:(( Dokonalá kapitola:33

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 14:45 | Reagovat

To je fakt šíleně depresivní, štípou mě z toho oči, ale nedokážu nečíst dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama