Pravda zrozená ze lži → 24. Objasnění

18. září 2014 v 16:39 | Snapeova |  Pravda zrozená ze lži
Ahoj, vím, že teď jsem se odmlčela na déle, než je obvyklé, ale dělala jsem opravnou maturitu z jednoho předmětu, takže jsem si na několik dní počítač zcela zakázala. Doufám, že jste si nemysleli, že jsem na vás zanevřela. Dnes nebo zítra navštívím své spřátelené blogy a projdu, co jsem za tu dobu prošvihla :)

Konečně vám tedy vkládám poslední kapitolu tohoto příběhu. Když jsem ho psala, byla jsem z něj nadšená, ale to už dávno opadlo, vidím ty miliony chyb a doufám, že příští příběhy třeba budou lepší :D Každopádně doufám v to, že se opravdu našlo pár lidí, kteří si povídku oblíbili. Podle komentářů se zdálo, že takové štěstí snad mám :).

Budu ráda, když mi napíšete váš názor na celou povídku a určitě od vás nežádám jen pochvalné komentáře. Pokud máte nějaké přípomínky, ráda si je vyslechnu.

Blog taky oslavil 14. září rok existence. Rychle to uteklo a já rozhodně nemám připravený nějaký bonus nebo tak, tak kdybyste měli nějaké zajímavé návrhy... :D Každopádně děkuju vám, že sem chodíte, čtete a komentujete, bez toho by mě to nebavilo tak moc, jak mě to baví :) Budu samozřejmě připravovat teď novou kapitolovku (bude HP, ale snažím se vymyslet i nějakou vlastní), ale rozhodně to ještě nějakou dobu potrvá, takže zatím tu najdete recenze, jednorázovky a tak :) Chystám se teď hodně číst, protože doteď jsem si čtení moc neužila kvůli různému učení.

Teď už si užijte poslední kapitolu ;)
***



Jennifer během léta začala chodit k psychologovi a ten se jí snažil pomáhat vypořádat se s tím, co prožila. Otec na ní netlačil a řekl jí, že si může dát rok volno nebo si najít nějakou brigádu a jít na další školu až příští rok. Každý měl pro ni doma pochopení. Momentálně byli poněkud zničení všichni. S Danielem odjeli koncem července na dva týdny k babičce na chatu. Jennifer se naučila natolik zaměstnávat, že na Luciuse téměř nemyslela, ovšem myšlenky a vzpomínky vždy přišly před usnutím, ve snech a po probuzení a s tím nic udělat nedokázala, jen doufala, že to co nejdřív přejde.

Jednoho brzkého rána, když nemohla spát a myšlenky už se nedaly vydržet, se oblékla a co nejtišeji vyšla z domu, aby si mohla zaběhat jako každé ráno a pročistila si hlavu. Měla za sebou už tři kilometry a vracela se domů, ale před brankou někdo stál. Někdo v černém plášti s kápí. Zastavila se kus od něj a zamrazilo ji. Přemýšlela, kdo to může být a předpokládala, že by se měla bát. Postava vyšla směrem k ní a ona couvla a nahmatávala hůlku.
"To nebude třeba, nechci ti ublížit," ozval se zpod kápě mužský hlas. V té chvíli si osoba také sundala kápi a odhalila svou hřívu blonďatých vlasů. Jenny udělala další krok vzad.
"Co ode mě zase chceš?" pípla.

"Prosím, neboj se mě, přišel jsem si jen promluvit. Když mě dnes vyslechneš, už mě nikdy nemusíš vidět, když nebudeš chtít, opravdu," řekl.
"Luciusi, ale já už nevydržím znovu poslouchat tvé urážky a posměšky. Teď nejsem silná, na dno už jsi mě dostal, chceš mě dohnat až k sebevraždě? Prosím tě, jednou v životě se nad někým smiluj," zašeptala.

"Ne Jenn, o nic mě nepros, nemluv takhle! Tohle já nechci, jen mě vyslechni, o nic víc tě nežádám!"
"Už mě pak opravdu necháš navždycky na pokoji?" špitla téměř plačtivě.
"Když si to budeš přát," řekl tiše a vedl ji do nedalekého parčíku, kde se posadili na lavičku.
"Nepřerušuj mě ano?" řekl. Jennifer jen s povzdechem pokrčila rameny. A tak Lucius začal.

"Nikdy dřív bych na tebe nepomyslel jako na někoho jinýho než obyčejnou holku, která má v oblibě mudly, mudlovské šmejdy a krvezrádce a brojí proti Pánovi zla, který mi vždy přišel jako to nejlepší, co může tenhle svět potkat.

Jenže pak jsem dostal ten lektvar, který vyzdvihoval vše dobré ve mně na nejvyšší úroveň a z nějakého důvodu to tohle mé já táhlo k tobě a ty jsi mě nakonec přijala, dokonce mě milovala. Nikdo před tebou mě nikdy nemiloval, ani rodiče. Nikdy jsem nepoznal to, co s tebou. Cítil jsem něco, co jsem myslel, že ani cítit nejde a cítím to stále. Uvědomoval jsem si postupně, že bez tebe už žít nechci, protože bez tebe je můj život o tolik chudší, jsem tak prázdný Jennifer.

To v té učebně byla pravda, jak jsem ti řekl, že tě miluju. Bohužel ti, co se mnou drželi poslední roky jako se svým vůdcem, nebyli hloupí. Pochopili, co se se mnou děje, věděli, že chci udělat to, co dělal ten Lucius stvořený lektvarem. Použili na mě imperio a donutili mě tě mučit. Věděli, že pak už pro nás nebude naděje. Že za tohle mě budeš zase nenávidět a už nikdy mi nebudeš věřit. Ten poslední den při odjezdu, jsem se k tobě snažil dostat, ale zadrželi mě tvoji přátelé a ty jsi nechtěla nic slyšet.

Nemůžu říct, že by se to nedalo čekat. A tak mi bylo jasný, že jsem přišel o vše, co jsem na tak krátkou dobu získal. Tvářil jsem se tedy jakoby nic, vrátil se domů a nechal se jako vždy ovládat otcem. Za dva dny mám přijmout znamení. Už jsem musel vykonat zkoušku a Jenn… nikdy jsem nemyslel, že to bude tak strašné. Málem jsem to nedokázal. Za to bych byl asi mrtvý, kdybych selhal, ale teď si říkám, že bylo lepší zemřít. Tolika lidem už jsem ublížil a teď teprve mi vše dochází. Jako bych se probral. Jako bych dosud žil v mlze a nic necítil vůči svému okolí. Měním se pomalu, ale měním. Už vím, jaký vliv na mě měl otec, vím, že tohle už nechci. Ten Brumbál měl pravdu, když řekl, že láska mění lidi," povzdechl si.
"Myslím, že ode mě nemůžeš hned čekat, že budu milovat všechny mudly a tak, ale pochopil jsem, že je špatný je zabíjet. Nemůžou za to, komu se narodili, to se nedá popřít. Mě teď sejde především na tobě. Ty jsi vše, co můžu mít. Nikdo jako ty už nepřijde. Nikdo mě nebude milovat jako ty, nikdo mi svojí láskou nedokáže dát to, co ty a myslím, že bych ani já k nikomu necítil to, co k tobě, protože ať jsem měl jakkoliv hezkou nebo zajímavou dívku, nikdy jsem se do ní nezbláznil.
Pokud bys mě ještě milovala a chtěla být se mnou, chci utéct, někam pryč, kde mě otec jen tak nenajde. Původně jsem si říkal, že raději zůstanu u Pána zla a budu doufat, že mě brzo ze vzteku třeba zabije, ale pak mi došlo, že nezvládnu dál zabíjet. Proto půjdu buď s tebou, nebo bez tebe," dořekl a pohlédl na vykulenou Jennifer.

"Jak ti můžu věřit? Už jsi mě tolik zklamal," řekla.
"Pustím tě do své hlavy. Nikomu jinýmu než tobě bych to nedovolil. Můžeš se podívat, na co jen sama budeš chtít, v podstatě před tebou nemám tajnosti, nechci mít," odvětil. Jenny si zkousla ret, věděla, že nebude moct ničemu stoprocentně věřit, když se nepřesvědčí.
"Jen mi vytáhni tu vzpomínku před tím mučením, chci vidět, co se stalo na vlastní oči," řekla. Najednou ji vzal a přitáhl těsně k sobě.
"Podívej se sama, jen tak mi budeš stoprocentně věřit," šeptl a měl asi pravdu. A tak s jeho pomocí vstoupila do jeho mysli. Nikdy se nikomu v hlavě nehrabala a tak jí musel trochu radit, co má vlastně dělat. U toho vnímala jeho příjemné teplo a vůni.

Našla tedy příslušnou vzpomínku. Lucius v ní právě šel někam po chodbách, když ho zastavili jeho hnusní zmijozeláci.
"Ten lektvar ti evidentně pomotal mozek. Když neumíš přijít k rozumu ty, tak to musíme udělat za tebe," řekl jeden z nich.
"Imperio," namířila jedna dívka na překvapeného Luciuse. "Teď jdi a až narazíš na Carterovou, nenech se nikým rušit a pořádně jí to dej sežrat," nakázala mu. Blonďák chvíli stál a ani se nehnul, jako by se snad snažil vzdorovat, ale nakonec se tedy pomalými kroky rozešel a oni mířili za ním. Když našel Jennifer, schovali se za roh a pozorovali vše, co dělal, případně mu děvče přikazovalo, co má zrovna říct nebo udělat.

Pak vzpomínka skončila a Jenny si trochu nejistě, jen zběžně prohlédla pár dalších, především scénu, kdy skládal zkoušku po Voldemorta. Po jejím složení se doma zhroutil a to ji přesvědčilo o tom, že myslí vážně to, že už mu ubližování jiným nedělá dobře. Možná je to z části proto, že již poznal jaké to je, cítit jako ostatní a taky kvůli ní, protože ví, jak by ji odpuzoval, kdyby někomu ubližoval. Pak také viděla, jak se celý měsíc trápil i jak přemýšlel po tom, co byl zbaven vlivu lektvaru. Teď už neměla důvod mu nevěřit. Pomalu pak opustila jeho mysl.
"Máš vše, co jsi potřebovala?" pohladil jí po vlasech a jeho oči vůbec nebyly chladné.

"Jo, mám," zašeptala roztřeseně a nevěděla, co by teď měla dělat.
"Jenny, půjdeš se mnou?" zeptal se po chvilce.
"No a kam?" koukla na něj.
"Než odejdu, vyberu vše, co mám na svém účtu. Je to defakto moje, mám na to právo, mám vyhlédnutou jednu zemi a jedno místo, tady bychom určitě nezůstali," sdělil jí.
"A to se chceš skrývat, dokud nás nenajdou nebo někdo nezabije Voldemorta?" pozvedla obočí.
"Já nevím, když o tom tak přemýšlím, ty asi nechceš sedět se založenýma rukama, co?" povzdychl si. "Ne, nechci se někde skrývat jako ustrašená zvěř, aby umírali ostatní. To se raději taky zapojím. Možná mi nerozumíš, ale je lepší přičinit se o blaho všech. Tohle by mohli udělat všichni, že se skryjí a nikdo by ho pak nikdy neporazil. Musíme bojovat a sehnat lidi dost odvážné na to, aby do toho šli s námi. Pokud ty nechceš, tak v tom budu sama a zůstanu tady," řekla.
"Nechci tě kvůli němu ztratit," řekl upřímně.
"Ani já tebe, ale copak budeme šťastní, když se celé roky budeme klepat, kdy nás najdou a zabijí, třeba i s našimi dětmi, kdybych to přehnala? Protože si neodvažuju pomýšlet na to, že se dostaneme tak daleko," šeptla.
"Máš pravdu, takhle šťastní nebudeme," pokýval hlavou.
"Tak vidíš, raději půjdu smrti napřed a vykonám něco dobrého, než bych se před ní zbaběle skrývala," šeptla.
"Ale nejlepší je skrývat se a bojovat zároveň. Nechceš se snad vystavovat, ne?" zeptal se.
"Jistě že ne, šla bych s tebou na to tvé místo, ale pod podmínkou, že tam nebudeme jen sedět a čekat, ale budeme něco podnikat," řekla.
"Takže bys se mnou vážně odešla?" šeptnul nevěřícně.
"No… mám tu zbytek rodiny, bojím se je opustit," řekla tiše.

"S námi v bezpečí nebudou. Možná bys jim měla doporučit, ať se taky přestěhují jinam. A neboj, oni to bez tebe zvládnou, jen si budou chvíli zvykat a zase budete spolu, pokud to všichni přežijeme a zničíme Pána zla," objímal ji.

"Pořád nemůžu uvěřit tomu, že ses doopravdy změnil, že ti na mě tak záleží. Je to pro mě neuvěřitelné," zašeptala Jennifer.
"Nikdy už o tom nepochybuj, protože ty jsi to, co jsem ani nevěděl, že mi chybělo, ale jakmile jsem to ztratil, zůstala díra, kterou už by nikdo a nic nezaplnil. To můžeš jen ty," naklonil se k ní a políbil ji. Ihned se zapojila. Ty její něžné polibky plné lásky mu nevýslovně chyběly. S ní měl pocit, že je nějak důležitý. Byla prvním člověkem, s nímž se tak cítil.
"Už se vrátím, aby si nedělali starost," špitla Jennifer po chvilce. "Všechno si ještě promyslím, ale asi s tebou půjdu. Jakmile se k tobě budu hlásit, rodina bude v nebezpečí tak jako tak, takže není dobré, aby byli se mnou. Přijď zítra večer," dotkla se jemně rty jeho krku, přičemž on přivřel oči.

Jennifer se hned poté zvedla. Lucius si zase nasadil kápi a odešel.

Pomalu celý den Jennifer probrečela. Brečela štěstím, že bude mít svou lásku, ale i neštěstím, že opustí rodinu. Snažila se nějak vymyslet, jak jim to oznámí. Nenápadně si také sbalila. Druhý den večer přišel Lucius před dům a čekal, dokud všichni neusnou, aby Jennifer mohla nepozorovaně vyjít.

Jenny vzala své tašky a v kuchyni na stůl položila dopis. Nemohla jim to říct osobně, věděla, že by jí chtěli v tom všem zabránit a dělali by jí to nevýslovně těžší. V dopise stálo:
Drazí,
jste ta nejúžasnější rodina, jakou bych si mohla přát. Snad nikdy jsem si na nikoho z vás nemohla opravdu stěžovat. Je mi to líto, ale prozatím se s vámi musím rozloučit. Miluji člověka, jehož otec je vysoko postavený a sympatizuje s Voldemortem. Můj přítel se měl stát jeho sluhou, ale rozhodl se všeho vzdát a k Voldemortovi se nepřidat, a v tom ho plně podporuji. Velice ho miluji a chci s ním být. Budeme proti Voldemortovi bojovat společně. Vím, že nesouhlasíte, protože nechcete, aby se mi něco stalo, ale nemohou takto všichni lidé sedět v koutě a nic nedělat, protože se o sebe bojí. Nějaké životy musí být obětovány pro dobro celého lidstva a nových generací. Možná to budou právě ty naše, ale přispěje to k pádu něčeho, co nemůžeme dopustit, aby nás svazovalo. Jelikož budete v nebezpečí, až zjistí, že jsem s ním, měli byste se přestěhovat někam daleko a ukrýt se. Pokud také budete bojovat, nemohu udělat víc než přát vám štěstí a těšit se, že to buď všichni přežijeme a shledáme se zde, nebo se shledám na druhém břehu, kde už nás nic trápit nebude. Když to bude možné, navštívím vás, ale nechci nic slibovat. Myslete na mě a já budu myslet na vás. Buďte silní a šťastní dokud můžete, tak, jako budu já. Miluji vás.
Jennifer.

Jenny si zmenšila tašky a dala si je do kapes, vyšla z domu a před brankou se dlouze objala s Luciusem. Pak odešli vstříc novému společnému životu plnému vzájemné lásky, ať už měl trvat týden, měsíc, nebo mnoho let.
---
Za korekturu celé této povídky moc děkuji Kate ;)

→KONEC←
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eamane Eamane | Web | 18. září 2014 v 17:55 | Reagovat

Budu upřímná, konec mě trošku zklamal, asi sem čekala něco jiného. Podle mě se Jenn moc brzo vzpamatovala a odpustila mu. Vím, byla v jeho hlavě, ale že by s ním musela hned odcházet a opouštět rodinu se mi moc nelíbí.

Ale povídka byla skvělá a tak trochu nemůžu uvěřit tomu, že už je konec :/

2 Scrat Scrat | E-mail | Web | 18. září 2014 v 19:10 | Reagovat

Zakončila jsi to skvěle :-) Povídka se mi líbila, protože jsi dodržovala charaktery postav a všechno bylo uvěřitelné.
Taky bylo dobré, že tam nebyl epilog a končilo to otevřeně, protože si to můžeme domyslet :-)
Jenn mi byla moc sympatická, chápala jsem ji a Lucius dělal velmi nepředvídatelné věci, které se nakonec vysvětlily :D
Píšeš prostě skvěle a je škoda, že už nebudu tak neočkavá do další kapitoly :D
Těším se na tvou další tvorbu, myslím, že se tvůj styl psaní začíná podobat Rowlingové O_O  :-)  ;-) Jen tak dál :-)

3 Casion Casion | Web | 19. září 2014 v 16:16 | Reagovat

Krásny, prekvapivý koniec :D Už som sa bála nejaká smutného zakončenia, našťastie nič také sa nekonalo :-) Pri všetkých tých zvratoch v poviedke je to veľmi príjemný koniec, Luciusov monoloóg bol vydarený, taký od srdca :-)
Blogu k narodeninám prajem dodatočne všetko najlepšie a teším sa na ďalšie tvoje poviedky či už ff alebo autorké :-)

4 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 20. září 2014 v 20:52 | Reagovat

Bylo to pěkné a skončilo to dobře, ale připadá mi, že tam něco chybí. Asi je to tím, že konec je sice pěkný, ale není konečný.

Celkově se mi povídka opravdu hodně líbila :) Většinou nečtu nic z Luciusova mládí, protože mě to nebaví, ale tvoje povídka mě opravdu chytla :)

Moc gratuluji :) Snad tu ještě hodně let vydržíš :)

Na novou kapitolovku se moc těším :) Stejně tak i jednorázovky a recenze :)

5 Nancy Nancy | Web | 21. září 2014 v 11:47 | Reagovat

To je škoda, že už je konec. Tahle kapitola se mi líbila, jen škoda, že nevíme, co se stane dál.
Mě se celá povídka moc líbila. A už se těším na další tvoje povídky.
Jo a gratuluji k tomu, že máš blog jeden rok. Mě se to taky pomalu  a jistě blíží...dobře ještě asi 1,5 měsíce :D

6 Caroline Caroline | 21. září 2014 v 13:41 | Reagovat

Mne sa ten koniec celkom aj páčil, človek si to môže uzatvoriť podľa seba a je logický jasne, že Jennifer mu zabili, keď vývoj udalostí v knihách o HP hovorí o jeho manželstve s Narcissou, takže predpokladám, že boli s Jennifer šťastní iba pár dní.
Celkovo mala ale poviedka dosť veľa chýb, ako som ti raz spomínala, nepasovali mi tie mená, Jennifer ako postava mi prišla moc dokonalá, čo potvrdila aj v poslednej časti, lebo hneď Luciusovi všetko odpustila, aj keď on za to nie úplne mohol, ale možno by bolo fajn, keby mu to dala kúsok vyžrať a nie hneď s ním utekať. Čo sa týka tvojho písania, tak si myslím, že ešte musíš na sebe popracovať, hlavne čo sa týka štylistických chýb, ale aj dialógov a iného.
Dejovo to nebolo zlé, ale dosť očakávané, v tej dobe ako sa zmenil, že za tým budú nejaké kúzla, elixíry a podobne. Avšak som nikdy nečítala poviedku s mladým Luciusom, čo je plus.
Prepáč, nebudem ti písať ódy na to, aké to je dokonalé, keď si to nemyslím, tak dúfam, že ťa môj komentár veľmi nenahnevá.

7 Snapeova Snapeova | Web | 21. září 2014 v 19:41 | Reagovat

[6]: Vůbec se nezlobím, však jsem řekla, že chci slyšet pravdu, jak si to kdo myslí.

Zajímalo by mě, jaké chyby jsi třeba v povídce našla, pokud tím nemyslíš chyby gramatické, ale možná už si nevzpomeneš, co konkrétního tě zaráželo. Ohledně Jennifer,nesouhlasím s tebou, že by byla dokonalá. Stává se mi, že mé ženské postavy se charakterem hodně podobají mně a já nejsem dokonalá ani v nejmenším. Chci říct, že její vlastnosti a to jak se chová je reálné, i když samozřejmě ani já, ani nikdo jiný jsme neprožili konkrétně ty situace co ona, takže možná by mohla reagovat i jinak, ale já si celkem stojím za tím jaká je. To, že Luciusovi rychle odpustila spíš může svědčit o její nedokonalosti ne? (přílišná naivita a podobně...) Navíc si myslím, že nebyl důvod mu tu událost neodpustit, když jí ukázal, že byl pod impériem a ona ho opravdu hodně milovala. Odešla s ním, protože to byla cesta, jak nepříjít o něj nebo o rodinu. Takhle ochránila obojí (pravděpodobně, jak vše přesně dopadlo napsáno není).

Ano, je mi jasné, že ohledně stylistiky apod.. mám asi hdně co dohánět, ale nejsem si jistá z čeho bych si měla vzít příklad. Každopádně bych asi u psaní měla mít víc trpělivosti, přemýšlet nad tím při psaní ještě víc. Uvidíme jak dopadne má nová povídka, jestli třeba postřehneš zlepšení, pokud jí budeš číst. Já to bohužel nepoznám, protože to píšu, takže pokroky na sobě dokážu vidět jen ty hodně velké.

Moc dík za tvůj komentář a za to, že jsi si tuhle povídku přečetla a vyjádřila svůj názor.

8 Vicky Vicky | 22. září 2014 v 15:32 | Reagovat

:Nyní si v duchu řekni jméno(kluka/holky) nebo to co se ti líbí. Za 27 dní se do tebe zamiluje. Máš 29 dní abys dopis poslala 5lidem. Pokud se ti to nepodaří, budeš mít 2 roky smůlu. Zatím se to podařilo.
Tohle už není sranda dnes ve 22:03 ti přijde SMS od největší lásky pokud tohle posles 10 lidem:

9 Trixie Trixie | 25. září 2014 v 15:41 | Reagovat

Chvíli jsem čekala, že ji Lucius odvede za Pánem zla aby ji zabila :D

10 Hanka Hanka | E-mail | 18. října 2015 v 21:01 | Reagovat

Bylo to hrozně romantický :-D Ale možná měl být "Lucius" spíš nějaká fiktivní postava, protože pak by nedávalo smysl že skončil s Narcissou, ale i hlavní děj se může změnit

11 Snapeova Snapeova | Web | 20. října 2015 v 19:29 | Reagovat

[10]: Tohle je jeden z těch příběhů: co by bylo kdyby... a podobně :D Prostě jsem se zrovna tady tak úplně nedržela toho, co se pak děje v sérii. Ano, asi jsem tam mohla dosadit někoho jiného, jenže pro Luciuse mám slabost :D

12 Hanka Hanka | E-mail | 21. října 2015 v 17:34 | Reagovat

[11]: Jop, to jsem si všimla :D Lucius, Draco, Snape . . .:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama