Pravda zrozená ze lži → 22. Utrpení a naděje

11. srpna 2014 v 12:49 | Snapeova |  Pravda zrozená ze lži
Pro čtenáře tu mám další díl této povídky. Připomínám, že pak už vás čekají jen dva. Snad se vám ten dnešní bude líbit :)
***
Po dlouhé době Lucius zase viděl Jennifer vstoupit do Velké síně mezi ostatní. Zahlédl ji tam opravdu zřídka. Po lidech se ani nerozhlédla, jen aby náhodou nezahlédla jeho a sedla si k přátelům, bez nichž se už nikam ani nehnula. Po nějaké době přeci jen zvedla pohled a trochu si prohlédla přítomné studenty. Jakmile se její pohled setkal s Luciusovým, okamžitě zase sklopila oči do svého talíře a složila obličej do dlaní.

Ta jediná sekunda stačila na to, aby Lucius v jejích očích spatřil veškeré utrpení, které prožívala. Neměl by se o ni zajímat. Nemělo by ho zajímat co se s ní děje. Mělo by mu to být naprosto lhostejné jako vždy a u všech, ale nebylo, a právě z toho šílel. Chtěl, aby bylo vše jako dřív, ale to už nebylo možné. To co kvůli tomu lektvaru prožil, se nedalo nijak smazat a jeho to změnilo. Měl chuť ji obejmout utěšit a chránit před vším zlým. Chtěl by ji vidět zase šťastnou. Nedokázal se těmto myšlenkám a představám ubránit a její utrpení ho mučilo. Většina jejího neštěstí totiž souvisela s ním. Nikdy by si nepomyslel, že by kvůli němu mohl někdo takto trpět z čisté lásky a ne proto, že by mu způsobil fyzickou bolest.



Pomalu začínal chápat, že nedokáže žít sám se sebou, pokud nezíská zpět, co ztratil, i když absurdní bylo, že on to v podstatě nikdy neměl, jen jakási napodobenina jeho já. Také bylo jasné, že pokud se pro to rozhodne, opravdu ztratí vše, čeho se ten neexistující Lucius chtěl dobrovolně vzdát.

Snad poprvé v životě dokázal chápat lidi, jako byl Brumbál. Lidi, kteří se klidně nechají zabít, jen, aby před svou smrtí prožili aspoň pár chvil štěstí s milovanou osobou nebo za ni dali život při její záchraně. Už rozuměl síle lásky a bylo to pro něj neuvěřitelné poznání. Pomyšlení, že by za celý život nepoznal jaké to je být milován a umřel by ve službách Pána zla bez tohoto poznání, bylo děsivé. Co vlastně bylo tak skvělého na vyhlídce, že bude sloužit Voldemortovi? Nějak tomu přestával rozumět. V posledních týdnech se toho s ním dělo až moc. Téměř to nestíhal vstřebávat.

Začátkem května přišel Jennifer k snídani dopis. Na obálce rozpoznala Luciusovo písmo a pečeť. Pohlédla jeho směrem. Pozoroval ji a čekal, až to otevře, ale to ona nehodlala udělat. Nehodlala se nechat ničit dalšími a dalšími věcmi. Zaškaredila se na něj a dopis se jediným mávnutím hůlky rozpadl na popel.

"Co to bylo za dopis? Ani jsi to nepřečetla," podivila se Emma.
"To bylo od jednoho slizkého hajzla a to číst nehodlám," zavrčela, zvedla se a odešla, aniž by něco snědla. Na Luciuse se v tu chvíli upřelo od Nebelvíru hned několik párů velice nepřátelských očí. Jejich pohledy by snad dokázaly zabíjet.

V dalších dnech chodily další dopisy. Nepřečetla ani jeden. Nakonec jí bombardoval i několika kusy denně. Nezajímalo ji, co píše a když byl zrovna v blízkosti, s potěšením ty ohavné kusy papíru před jeho očima ničila nejrůznějšími způsoby. Nehodlala mu udělat tu radost, aby si přečetla byť jen jediný a trpěla dalšími jeho hnusnými slovy.

Často se k ní také přibližoval William, možná se svými podivnými způsoby snažil o to, aby se zase dali dohromady, ale znovu už se jím ošálit nenechala a obzvlášť ne střízlivá.

Nechápala, proč jí prostě nemůžou dát všichni pokoj a nechat jí se v klidu připravit na ty blbé zkoušky.

Občas už chodila někam i sama. Začalo být přece jen trochu únavné, když nemohla být sama ani na vteřinu. Jedno odpoledne šla zrovna sama na hodinu Obrany proti černé magii. Studiu se teď věnovala naplno, aby nemyslela na nic jiného.

Procházela klidnými chodbami a naslouchala ozvěnám svých kroků, když jí najednou někdo popadl a zatáhl do opuštěné učebny. Jen pár centimetrů od sebe spatřila obličej toho zatraceného Malfoye. Trochu hrubě ji přitáhl přímo k sobě a jejich rty dělil jen kousíček. Takto blízko mu velmi dlouho nebyla. S očima rozšířenýma strachem hleděla do těch jeho. Byla tak ohromená, že se v prvních chvílích na nic nezmohla a najednou byla mezera mezi nimi ta tam a on ji líbal. A líbal ji naléhavě a vášnivě. Chtěla, tolik chtěla odolat, ale byla příliš slabá, poddala se a byla v jeho náručí jako hadrová panenka. Když skončil, oba lapali po dechu.
"Proč, proč mi tohle děláš?" rozplakala se Jennifer. Z očí se jí kutálely krokodýlí slzy a Lucius nevěděl, jak zareagovat.
"Protože tě miluju, lituju toho, co se stalo a chci to napravit. Proto posílám ty dopisy, ale ty je nečteš," vymáčkl ze sebe ztěžka. Nebyl zvyklý říkat taková slova. Nikdy je neříkal.

"Proč mi lžeš? Proč mě chceš znova zničit? Copak tohle ti nestačí? Vždyť se podívej, jsem troska. Chci jen udělat ty blbý zkoušky a pak už mě nikdy neuvidíš. Udělej pro mě v životě jedinou věc a nemuč mě už," vzlykala.
"Ale to já nechci, copak jsi mě neslyšela?" zatřásl s ní mírně.
"Myslíš si, že jsi člověk, kterému se dá věřit?" špitla.
"Možná ne, ale ty jediná jsi to dokázala a nebyla přece moje vina, že mi dali ten lektvar. Já za nic z toho nemůžu a chci to zpátky," šeptal.
"Po tom, co jsi mě ponížil? Co jsi mě zesměšňoval a nazýval těmi nejhoršími jmény? Luciusi, nech mě jít. Chybíš mi, ale vím, že to nebyla pravda. Nic z toho co vzešlo od tebe. Byla moje blbost, že jsem tomu všemu uvěřila."
"Po několika měsících jsem zase byl sám sebou, nic jsem nechápal, bylo jasný, jak se zachovám, copak to nechápeš? Já to na tebe nenastražil," zavrčel a v té chvíli zazvonilo. Jennifer na něj ještě pár vteřin civěla, pak se mu vytrhla a spěchala na hodinu.

Od té doby už zase brala přátele všude s sebou. Bála se dalšího podobného setkání. Nadělalo jí to v hlavě naprostý zmatek a netušila, co si počít a co si o tom myslet. Bála se věřit jeho řečem. Kamarádi ji teď často tahali učit se ven, protože už bylo poměrně teplo, a dělali dobře. Venku se učilo skvěle. Kolem Jennifer se v poslední době motalo dost kluků, jako by jim jí bylo líto a mysleli si, že zrovna oni ji mohou vzít pod ochranná křídla a pomoci jí. Její přítelkyně k ní nikoho příliš nepouštěly.

Všichni věděli, že nová láska by jí pomohla, ovšem zklamání by vše jen zhoršilo a tak bylo lepší nedávat těmto klukům šanci, když do konce Jennina studia zbýval sotva měsíc. Kdo z nich bude chtít, vyhledá ji i poté a pak se třeba uvidí, ale v Bradavicích už si s nikým nic začínat opravdu nechtěla.

Pár dní před zkouškami šla s kamarádkou do knihovny a v jedné chodbě narazily na Malfoye.

Pokračování příště, můžete tipovat, co se bude dít v další kapitole ;)
---
Za korekturu děkuji Kate

→23.kapitola
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 11. srpna 2014 v 14:11 | Reagovat

Och, Lusius sa celkom snažil, to sa mi páči :D len nech sa pekne snaží, nech urobí nejaké krásne romantické chrabromilské gesto :D

2 Eamane Eamane | Web | 12. srpna 2014 v 11:35 | Reagovat

Konečně" Jsem opravdu zvědavá, jak vše dopadne a co se vyvine z toho setkání. Nenapínej nás dlouho prosííím :)

3 Nancy Nancy | Web | 12. srpna 2014 v 12:25 | Reagovat

Už se těším na další. Jsem zvědavá jeytli dá Luciusovi šanci.

4 Makkakonka Makkakonka | Web | 12. srpna 2014 v 16:53 | Reagovat

Těším se na další díl. Zajímalo by mne, jestli ji Lucius získá zpátky. :)

5 Zaira Zaira | Web | 12. srpna 2014 v 17:47 | Reagovat

Nemůžu se dočkat pokračování. :)

6 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 20:26 | Reagovat

To si to musela takhle ukončit? Tohle je horší než Crucio! :D
Tenhle Lucius se mi docela líbí a má i rozumné argumenty... vážně už chci další kapitolu :D Zase to začíná být hodně napínavé :)

7 Scrat Scrat | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 17:52 | Reagovat

O jé, Lucius ji teď chce zpátky? Zajímá mě, jestli se mu to podaří - i kdyby oba chtěli, je tu ještě Narcissa, Voldy a Luciusova rodina.
Těším se na další dvě kapitoly :-) , ale je mi docela líto, že tahle povídka končí.
Plánuješ v budoucnosti nějaké další kapitolovky? A budou Harry Potter nebo zkusíš něco vlastního?

8 *Vee* *Vee* | Web | 25. srpna 2014 v 1:50 | Reagovat

A dost! Ty tvoje napínavý konce někoho jednou přivedou k infarktu! :D honem, honem, tohle trvá už moc dlouho :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama