Srpen 2014

Pravda zrozená ze lži → 23. Sbohem, Bradavicím i Luciusovi

27. srpna 2014 v 16:49 | Snapeova |  Pravda zrozená ze lži
Je čas přidat předposlední kapitolu. Je to taková kapitola už navozující atmosféru konce a já jsem zvědavá, co si myslíte, co asi bude v té úplně poslední kapitole, která vás čeká příště. Začněte si formovat názor na celou povídku, protože příště bych ho ráda slyšela :) Tak si užijte čtení, i když to bohužel není moc dlouhá kapitola.
***
Lucius na ně zíral a ani se nehnul.
"Jdi nám z cesty," zavrčela na něj Emma.
"Spíš ty jdi z cesty," ušklíbl se blonďák, máchl hůlkou a odhodil ji pár metrů přes chodbu. Jennifer se vyděsila a Lucius ji skolil dřív, než sama stihla vyndat hůlku. Pak ji ošklivě zmučil a působilo mu to viditelné potěšení. Když skončil, zrušil ochrany v chodbě, nechal tam své dvě oběti ležet a odkráčel. Našli je jiní studenti a Jenn protestovala proti tomu, aby je odvedli na ošetřovnu. Nechtěla nikomu vysvětlovat, co se stalo.

Recenze →John Green: Hvězdy nám nepřály

19. srpna 2014 v 22:19 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: John Green
Název: Hvězdy nám nepřály
Originál:The Fault in Our Stars
Počet stran: 240
Vydáno: 5. 3. 2013
Nakladatelství: Knižní klub
Překlad: Veronika Volhejnová
Mé celkové hodnocení: 85%
Oficiální anotace: Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. "Nejvtipnější smutný příběh" je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.
***

Pravda zrozená ze lži → 22. Utrpení a naděje

11. srpna 2014 v 12:49 | Snapeova |  Pravda zrozená ze lži
Pro čtenáře tu mám další díl této povídky. Připomínám, že pak už vás čekají jen dva. Snad se vám ten dnešní bude líbit :)
***
Po dlouhé době Lucius zase viděl Jennifer vstoupit do Velké síně mezi ostatní. Zahlédl ji tam opravdu zřídka. Po lidech se ani nerozhlédla, jen aby náhodou nezahlédla jeho a sedla si k přátelům, bez nichž se už nikam ani nehnula. Po nějaké době přeci jen zvedla pohled a trochu si prohlédla přítomné studenty. Jakmile se její pohled setkal s Luciusovým, okamžitě zase sklopila oči do svého talíře a složila obličej do dlaní.

Ta jediná sekunda stačila na to, aby Lucius v jejích očích spatřil veškeré utrpení, které prožívala. Neměl by se o ni zajímat. Nemělo by ho zajímat co se s ní děje. Mělo by mu to být naprosto lhostejné jako vždy a u všech, ale nebylo, a právě z toho šílel. Chtěl, aby bylo vše jako dřív, ale to už nebylo možné. To co kvůli tomu lektvaru prožil, se nedalo nijak smazat a jeho to změnilo. Měl chuť ji obejmout utěšit a chránit před vším zlým. Chtěl by ji vidět zase šťastnou. Nedokázal se těmto myšlenkám a představám ubránit a její utrpení ho mučilo. Většina jejího neštěstí totiž souvisela s ním. Nikdy by si nepomyslel, že by kvůli němu mohl někdo takto trpět z čisté lásky a ne proto, že by mu způsobil fyzickou bolest.

Bětčina kouzelná země

7. srpna 2014 v 14:59 | Snapeova |  Krátké povídky (Vlastní)
Víte na co jsou dobrá témata týdne? Když nemám v hlavě úplně vymeteno, aspoň mě donutí něco napsat :D Takže dnes jsem tu s další povídkou na aktuální téma týdne, což je Kouzelná země. Na to se dá napsat spousta neoriginálních věcí typu: Jak si představuju vysvěnou kouzelnou zemi nebo povídky, že se do nějaké dostanu a podobně, tak jsem se snažila napsat něco jinačího. Nakonec jsem to pojala z dětského pohledu. Je to taková mikro povídka. Tak snad se vám bude líbit :)
***
Pětiletá dívenka zalehla do své postýlky a vyčkala na příchod otce, který se zrovna včas vrátil z práce, aby ji přišel na večer potěšit pohádkou.

Sedl si k ní, do velkých rukou vzal její oblíbenou knížku a začal číst příběh o princezně ze zeleného údolí, která se kamarádí s elfy, vílami a skřítky, její nejlepší kamarádkou je ryšavá liška a se všemi těmito úžasnými tvory zažívá nádherná dobrodružství.

Jejího tatínka už poněkud unavovalo číst ty samé příběhy každý večer, ale nedával to na sobě znát, vždy je četl stejně poutavě, takže se malé Bětce podařilo usnout a oblíbené příběhy se jí pak promítaly do snů.