Pravda zrozená ze lži → 21. Pravda

28. července 2014 v 18:00 | Snapeova |  Pravda zrozená ze lži
Ahoj všichni a hlavně čtenáři této povídky. Dnes mám dobrý den, povedlo se mi složit odbornou zkoušku pro vykonávání mé nové práce, takže už to skoro vypadá, že by mi to mohlo vyjít, ale ještě nebudu křičet dopředu. Ještě mě chtějí zkoušet moji nadřízení a když se jim něco nebude líbit, tak se ještě můžou rozhodnout jinak i přes to, že zkoušky u zkoušejících jsem vykonala. Možná přemýšlíte, co je to vlastně za práci. Nebojte, dozvíte se to. Chci časem o tom napsat článek a přiblížit vám ji, protože to asi buď všichni nebo naprostá většina z vás ani nebudete znát.

No a jelikož je dnešní den dnem štěstí a úlevy, rozhodla jsem se vložit, některými z vás už dost očekávanou, další kapitolu, kde se odhaluje, jak je to vše doopravdy a ještě něco navíc. Dokonce ani není vůbec krátká, takže doufám, že se vám bude líbit a moc se těším na vaše vyjádření k ději a informacím v této kapitole. Přeji vám příjemné počtení ;)
***


"Tak dobře, ale neskákej do toho prosím. Nejdříve nás vyslechni, ať na nic nezapomeneme," poprosila ji Colette a ona jen přikývla a nervózně si okusovala nehty.

"Na začátku roku, jak si objevila partu mrzimorských a havraspárských zlitých a řekla jsi to Brumbálovi, který oběma kolejím ubral hodně bodů, jsi je fakt hrozně naštvala," začala a chvilku se odmlčela.
"V té zlosti se rozhodli, že se ti pomstí co nejkrutěji. Bohužel ne všichni havraspárští a mrzimorští jsou tak mírumilovní a úžasní, jak se zdají. I my máme své černé ovce a to jsou přesně oni. Spojili se s jedním geniálním klukem v Havraspáru, který pro ně za peníze udělal určitý lektvar. Ty jsi ovšem žádný nedostala. Rozhodli se, že když se mohou pomstít tobě, pomstí se i Luciusovi a spojí to v jedno. Takzvaně chtěli zabít dvě mouchy jednou ránou. Začali tedy Luciusovi tajně podávat lektvar. Je to zvláštní lektvar - jedna část je lektvar lásky, další část vyzdvihuje u člověka veškeré dobré vlastnosti a ty špatné utlačuje. Samozřejmě ten člověk na lektvar musel použít i nejrůznější kouzla, aby vše dobře fungovalo. Během pár dní se tedy Lucius v podstatě úplně změnil. Bylo jasné, že s tebou to nebude nic lehkého a věděli tedy, že na pomstu si musejí počkat. Dávali mu lektvar dál a přihlíželi tomu, jak to mezi vámi vypadá. Když už si se do něj zakoukala, nechali to ještě chvíli plynout. Pak se rozdělili. Někteří z nich své ukvapenosti litovali a říkali, že by to Lucius měl dostávat navždy a další to nezajímalo. I ti protestující ovšem museli uznat, že pro vás oba by to byl život ve lži a navíc, kdyby Lucius ten lektvar užíval trvale, mohly by se projevit nějaké vedlejší účinky a tak ho tedy vysadili přesně, jak původně chtěli a on na Valentýna přišel a zasadil ti ránu, přesně jak čekali.

Všichni moc dobře věděli, jak se Lucius zachová, až bude mimo působení lektvaru. Že bude jako dřív a nějaké tvé city ho zajímat nebudou a taky se to tak stalo. Lucius za to v podstatě vůbec nemůže, ale to nic nemění na faktu, že je to hajzl a musíš na něj přestat myslet. Ten koho si poznala ve skutečnosti neexistuje a je mi moc líto, že se tohle stalo," zašeptala Colette a zadívala se na rozčarovanou Jennifer.

Ta absolutně nevěděla co říct, jen se rozplakala a cítila se ještě zoufalejší. Dozvěděla se, že to co bylo mezi ní a Luciusem v podstatě nebylo ani trochu opravdové. Milovala někoho, kdo vlastně neexistoval. Bylo to šílené zoufalství.

O pár dní později byli ze školy vyloučení všichni aktéři, i výrobce lektvaru. I Lucius už tedy nyní musel vědět, proč se celé měsíce choval tak nesmyslně. Pomaličku se to dostávalo i mezi ostatní studenty a ti z toho byli otřesení. Jennifer se opět setkala s vlnou soucitu a objevilo se najednou mnoho lidí, o nichž ani nevěděla, že jim na ní byť jen trochu záleží, co jí chtěli pomoci. Aspoň toto jí trochu pomáhalo v její zoufalosti.

Když se konala oslava po vítězném famfrpálu, jako vždy někdo přinesl jak máslové ležáky, tak i tvrdší alkohol. Jennifer se normálně neopíjela, ale ten večer se tak usilovně snažila zbavit všeho, na co myslela, že to přepískla. Pěkně se jí později motala hlava.
"Pojď, vezmu tě chvíli na vzduch, bude ti líp," ujal se jí William, který s ní mluvil pořádně snad poprvé od chvíle, co se rozešli.

Chvíli se procházeli, Will jí musel dost držet a pak se v jedné chodbě zastavili.
"Tolik mě mrzí, že zrovna on nám zničil vztah. Pořád si myslím, že jsi docela dobrý člověk, že to byla jen jeho vina. Že jinak by ses tak nechoval," začala mumlat, ale asi příliš nevěděla, co to vůbec blábolí za nesmysly ve své zoufalosti a opilosti.

"Mě to taky mrzí broučku," zašeptal jí, přitáhl si ji k sobě a hladově ji políbil. Bylo to fajn. Cítila se příjemně ospalá a někdo ji docela hezky líbal. Možná se jí zdál hezký sen, nebo prožívala nějakou krásnou skutečnost a sny byly všechny ty hrůzy. Zapojila se tedy ochotně do polibku a Wiliam si ji o pár chvil později odvedl do komnaty nejvyšší potřeby.

Ráno se probudila, třeštila jí hlava, v ústech měla sucho a od žaludku jí nebylo úplně nejlíp. Zjistila, že někoho ve spánku objímá. Otevřela oči a zjistila, že pod peřinou je úplně nahá. Koukla, kdo je vedle ní a se zděšením zjistila, že tam spí William. Nechápala, co se stalo, jak s ním pro Merlina mohla skončit v posteli. Okamžitě se i přes nevolnost začala vymotávat z peřin a to jejího bývalého přítele probralo.
"Kam jdeš?" zeptal se rozespale.
"Pryč, nechápu, co tu dělám, využil si mě, že jo?" zavrčela a sbírala si věci. Bylo jí z něj špatně o to víc. Včera nejspíš dost přebrala a on pohotově využil situace. Opět zjistila, že je ještě větší hajzl, než si o něm myslela. On už nic neřekl, jen ji pozoroval, a když odešla, pokračoval ve spánku.

Bylo ráno, a ačkoliv nebylo až tak brzo, většina hradu ještě spala, neboť byl víkend a ještě k tomu ráno po famfrpálovém zápase. Jen si vyšla na astronomickou věž. Opřela se tam o zábradlí a pozorovala, jak slunce ozařuje pozemky, jako tenkrát, když pozorovala východ slunce ze stejného místa s neexistujícím Luciusem. Kousek od ní se ozval šramot. Ze stínu vyšel Lucius. Vůbec si ho nevšimla, ale byl tam celou dobu, nejspíš se také přišel pokochat, i když by to do něj neřekla. Když vystoupil ze tmy, na chvíli se zastavil a jeho šedé oči si ji důkladně prohlédly, poté beze slova odešel. Ona zavřela oči, snažíc se neplakat a zadívala se opět ke slunci a později dolů pod sebe. Přemýšlela, jaký by to byl asi byl pohled na sníh zbrocený její krví. Neměla by skočit? Čeká jí snad ještě něco dobrého? Možná moc ne, ale stále měla bratra a otce a přátele, to si uvědomovala a tak zahnala sebevražedné myšlenky, opustila věž a donutila se dojít si na něco k jídlu a hlavně na čaj, aby se po večeru a noci trochu vzpamatovala.

Toho dne večer byl Lucius opět s milenkou, snad nikdy jich za tak krátkou dobu nevystřídal tolik. Jako by snad něco hledal a nenacházel, nebo byl snad tak neukojitelný? Pořád přemýšlel nad tím, jak se při sexu choval k Jennifer a u žádné z těch dívek se nedokázal chovat stejně a žádná v něm nedokázala vyvolat pocity jako ona. Dosud nezažil žádnou lásku k dívce a tak nechápal čím to je. Nechápal, že tohle s žádnou milenkou prostě zažít nemůže, aspoň zatím. V noci se mu o té zatracené nebelvířance zdálo. Ve snu se odehrával jeden z jejich rozhovorů, kdy mu říkala, jak moc ho miluje, jak je krásný navenek i uvnitř a, že je dobrý člověk. Z jejích očí sálalo něco, co ještě u nikoho neviděl. Vyvolávala v něm pocity, že by ji chtěl obejmout a nepustit a ochraňovat ji navždy.

Když se probudil, vynadal si za to, co se mu zdá. Nic z toho přece nebylo skutečné, navíc on nebyl žádný romantický idiot, proč by ho mělo zajímat co se s Carterovou děje? Vždyť ji nenáviděl a i bez svého velkého přičinění dostal, co chtěl a to bylo pořádné ponížení a bolest pro ni. Měl by být šťastný nebo snad ne? Bylo snad něco, co by ho mohlo udělat šťastnějším? Nad tím se chvíli zamýšlel, ale jeho myšlenky se začaly zdát divné a nebezpečné a tak raději vstal a vrhl se do víru normálního dne.

Když seděl večer v knihovně, opět si na Jennifer vzpomněl. Vzpomínal, jaké to bylo, když dělali úkoly spolu a jak bezprostředně se spolu bavili. Jenže on nebyl ten samý Lucius, co s ní takové chvíle prožíval. On přece nebyl žádný Brumbál, žádný hloupý Nebelvír se spoustou slabostí. Byl silný člověk, který dokáže svou sílu Pánovi zla, který se stane Pánem celého světa.

Čím víc se mu o Jennifer zdálo, tím víc na ni byl zlý, když ji někde potkal. Štvalo ho to, nerozuměl tomu a přemýšlel, jestli stále není pod nějakým lektvarem, ale nikdy už nepil a nejedl nic, co by si předtím kouzly neprověřil. Čím dál tím víc přemýšlel nad tím, jestli by ho Carterová dokázala mít ráda takového jaký pravdu je? Jestli by mu také říkala, jak je úžasný navenek i uvnitř.

Za nějakou dobu mu však došlo, že ten, kým byl s tím lektvarem, možná existuje. Láska totiž lidi mění, čemuž dosud nevěřil. Když byl s ní, cítil se jako někdo důležitý. Cítil se milovaný, to dosud neznal a právě to mu chybělo. Trvalo mu, než to pochopil, ale nakonec se tak stalo. Co však s tím? To má jít za ní a prosit ji na kolenou o odpuštění? Má si tentokrát opravdu nadělat ze svých nohsledů nepřátele? Má se opravdu vzepřít otci, přijít o majetek a vykašlat se na službu pro Voldemorta, který ho za to nechá zabít?

Stejně nebyla naděje, že by mu odpustila a opravdu ho milovala, tak proč by to vše měl vůbec řešit? Prostě nechám vše při starém, řekl si. Jenže dlouho mu to nevydrželo. Jenny mu začala příliš chybět. Cítil se bez ní hrozně, obzvlášť když věděl, že kvůli němu hrozně trpí. Navíc jí do toho umřela i matka a on s ní teď nebyl, aby jí pomohl. Při tom měl být s ní. Měl ji milovat, utěšit, podporovat, ale on Malfoy přece nemohl být ničeho takového ani schopný, nebo ano? Tyhle rozmluvy s vlastní myslí ho unavovaly, jenže mu to nedávalo spát. Myslel na tu zatracenou nebelvírskou holku na každém kroku a nedokázal pochopit, co se to s ním děje.
---
Za korekturu děkuji Kate

→22. kapitola
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 30. července 2014 v 12:46 | Reagovat

Tak to je vážně nečekaný závěr, úžasné :-)
Jak to asi dopadne s Luciusem, hm? A gratuluji ke složení zkoušky :-)

2 Casion Casion | Web | 31. července 2014 v 9:43 | Reagovat

Tak to bolo od tých idiotov vážne hnusné, takto sa pomstiť a obom ublížiť! Dopekla aj s nimi, ešte šťastie, že boli aspoň vylúčení :-)
Je mi Jen ľúto a dúfam, že Lucius v sebe nájde svoje lepšie ja :D

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 31. července 2014 v 11:52 | Reagovat

Gratuluji a jsem zvědavá, co je to za práci :)
Skvělý díl :) Evidentně jsem se docela trefila :)
Jsem zvědavá, jestli si Lucius nakonec doopravdy uvědomí, že to nebylo jen lektvarem. I když už to vypadá, že si to docela uvědomuje :)

4 Eamane Eamane | Web | 31. července 2014 v 15:43 | Reagovat

Cha cha cha ... Konečně :) ... Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Bude snad happy end? :)

5 Kačíí Kačíí | 1. srpna 2014 v 14:35 | Reagovat

Super kapitola.!♥
Jsem zvědavá na další díl :-)

6 Trixie Trixie | 5. srpna 2014 v 14:24 | Reagovat

Pobavila mě ta KNP..takové trochu jiné využití :D
Jinak fajn epizodka, těším se na další :)

7 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 6. srpna 2014 v 2:23 | Reagovat

a to jsem taky čekala, když jsem viděla, že bude další kapitola :/ :D

8 Scrat Scrat | E-mail | Web | 7. srpna 2014 v 14:05 | Reagovat

Ahoj, četla jsem tvou novou povídku o Kouzelné zemi, ale než jsem ji stihla okomentovat, tak jsi ji smazala. Proč? :-(

9 *Vee* *Vee* | Web | 23. srpna 2014 v 20:46 | Reagovat

Super! :3 všechno dočteno, takže to se můžeš házet :D jsem na pokračování hodně, ale hodně zvědavá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama