Pravda zrozená ze lži → 16. Krutá zima

6. června 2014 v 16:19 | Snapeova |  Pravda zrozená ze lži
Ahoj, maturitní dny skončily ( popovídám vám o tom jindy, kdyby jste snad chtěli vědět jak to vypadalo a jak to dopadlo), tak mohu zveřejnit další příspěvek a snad už se dostanu i na blogy svých oblíbenců. Jelikož jsem tu nebyla dost dlouho, přidám rovnou šesnáctou kapitolu, abyste na ni nečekali déle než musíte a slibuji, že příští článek už bude z jiného soudku.

Děkuji za všechny nové komentáře, našla jsem i jeden s kritikou něčeho v povídce a jsem ráda, že se najdou i lidi, kteří říkají, co se jim nelíbí a čeho si všimli, protože některé věci i já přehlédnu. Nejsem neomylná. Dost to pomáhá, když si něčeho všimnete a nenecháte si to jen pro sebe ;)
***



Bradavické pozemky již byly plně pokryty bílou třpytivou peřinou. Venku mrzlo opravdu statečně a nastaly Vánoce. Jennifer tradičně našla ráno pěknou kupičku dárků od své rodiny a přátel, ať už z Bradavic nebo odjinud. Celý den strávila s přáteli na pozemcích a na večer měla ještě domluvenou schůzku s Luciusem.

Potkali se v jedné z opuštěných chodeb a usadili se do výklenku s oknem, z něhož měli krásný výhled. "Ahoj," pozdravila ho Jennifer, trochu se naklonila a zlehka se otřela svými rty o jeho. To se nestávalo příliš často. Šli na to pomalu, nebo spíš ona, on na ni nemohl nijak naléhat, jinak by se mohlo vše zničit. Musel ji nechat, aby se naučila mu plně důvěřovat a aby se zamilovala.

Usmál se na ni a hned vytahoval balíčky. Nebyl jen jeden. A to doufala, že se bude mírnit.
"Nekoukej tak, bylo toho prostě víc, co jsem ti chtěl dát a nejspíš je to naposledy, co tě můžu pořádně obdarovat, pak nebudu mít nic," pokrčil rameny a ona na to raději nic neříkala.

Dostal se jí do ruky první, větší balíček. Otevřela ho a objevila knihu o lektvarech, která byla velmi očekávaná, vyšla nedávno a pro Luciuse nebylo žádným tajemstvím, že po ní touží. V druhém balíčku našla velmi příjemný květinový parfém a poslední dárek byl nejmenší. Otevřela ho a nalezla jemný, krásně zpracovaný, stříbrný prstýnek s modrými kamínky.

"Luciusi, tohle vše jsi mi neměl dávat. Na takové dárky nejsem zvyklá, je to úžasné, ale tak moc, že ani nevím, jak ti poděkovat," řekla nadšeně a zaskočeně zároveň.
"Nemusíš mi děkovat nijak speciálně, stačí mi celkem málo," usmál se, když jí nasadil prstýnek a v duchu se chválil, že trefil velikost. Ona si ho chvilku prohlížela na ruce.
"Hm?" zvedla k němu pak pohled, protože jí nenapadalo, co tím myslí. Naklonil se k ní a palcem jí přejel přes rty. Pochopila a políbila ho víc než předtím. Lucius se odvážil polibek i prohloubit a ona ho naštěstí nepřerušila.

Hned po skončení polibku, mu do ruky vtiskla svůj jediný dárek pro něj. Blonďák si ji ještě chvilku zblízka prohlížel, než začal s rozbalováním. Modrooká dívka se chvíli vzpamatovávala z polibku, jaký s ním dosud neprožila.

V balíčku ovšem nebyl jen jeden dárek. Jako první vytáhl bývalý zmijozelský král fialový proužek látky a koukl tázavě na svou společnost.
"Hrozně se mi líbí, když nosíš vlasy svázané mašlí, ale všimla jsem si, že barevné spíš nenosíš a já miluju fialovou," pokrčila rameny s mírným úsměvem.
"No tak mi ji uvaž," uchechtl se. Toho se ráda ujala, ještě neměla moc příležitostí dotýkat se jeho krásných vlasů a dost ji to lákalo. Prsty mu je trochu pročesala, stáhla dozadu a pečlivě uvázala mašli. Poté mu ukázala zdvižený palec a on se zasmál.
"Netušil jsem, že se ti to tak líbí," řekl a vyndal z balíčku druhý dárek, což byla úžasná kniha plná obraných a léčivých kouzel. Tolik jich málokdo znal. Sama tu knihu měla.
"Myslím, že by se ti brzo mohla hodit," řekla.
"Díky, myslím, že ano," přikývl a políbil jí ruku.

Na trávení vánočních prázdnin se spolu s bratrem musela před jejich začátkem domluvit s Brumbálem, ten povolil, aby první část strávili na hradě a na druhou část jeli za rodiči. Oba si chtěli užít obojího, obzvlášť Jenn, která trávila v Bradavicích poslední rok a nikdy už tu vánoce zažít neměla. Byla vděčná za Brumbálovu chápavost.

Většina jejích přátel byla na prázdniny doma a tak se dost věnovala učení, při tom i dvěma přátelům z její koleje, co zde zůstali a ve zbývajících časech Luciusovi s nímž prožívala až nečekaně klidné a příjemné chvíle, ovšem stále se omezovala spíše na kamarádský ráz jejich vztahu. Bylo pro ni těžké pustit se naplno do vztahu s ním po tom zklamání s Willem, s nímž byla dlouho. Ovšem Lucius se jí opravdu dostal pod kůži a věděla, že dlouho už jejich vztah v tomto stádiu nezůstane.

Těch pár dní s rodiči si neskutečně užila. Matka chtěla, aby to tak bylo a tak brala víc lektvarů, aby měla víc sil. Vyrazili si do divadla, na večeři, na různé procházky a výlety. Byly to skvělé dny pro ně všechny a všichni cítili úlevu, když neviděli na matce žádné velké útrapy i přes to, že vypadala dříve mnohem lépe než nyní. Zdálo se ale, že usilovně bojuje a zatím se jí daří.

Den před opětovným nástupem do školy je přivezl bradavický expres zpět do školy spolu s dalšími, co trávili prázdniny doma. Jenny se s některými přáteli potkala už ve vlaku a celou cestu si vyprávěli zážitky z prázdnin.

Byla prefektka a tak opět kontrolovala po příjezdu vlak. Ostatním řekla, ať nečekají, věděla, že to trvá poměrně dlouho, když z prázdnin přijeli prefekti jen dva. Na začátku roku byli čtyři a ještě s primusem.

Když seskočila z posledního schůdku při výstupu z vlaku, vrhlo se na ni několik lidí. Bylo to tak strašně nečekané, že nestihla ani zareagovat a už byla bez hůlky. U vlaku by je mohl vidět strojvedoucí, průvodčí nebo kdokoliv ze zaměstnanců Bradavic a tak ji kus odtáhli mezi stromy.

Brzo jí přiletěla rána do tváře. Nebyla to žádná facka od žárlivé holky, tohle byla rána od kluka. Děsilo ji to, nechápala, co se to děje.

Po té ráně upadla na zem. Hned se hrabala na nohy, ale někdo další ji nakopl do boku a nezůstalo jen u jedněch nohou.
"Co jsi udělala s Malfoyem? Jak jsi ho očarovala? Co jsi mu dala ty podlá zmije?" křičel na ni někdo z nich zuřivě a kopali do ní jako nějací burani z mudlovské vesnice.

Ani její hlava nebyla ušetřena, ale u mudlovských způsobů nezůstalo. Jeden z těch hnusných zmijozelských kluků si na její zbité tělo sedl a namířil jí do obličeje hůlkou.
"Mluv, ty děvko, co s ním provádíš, co to na něm zkoušíš? Chceš, abychom tě dovedli k samotnému Temnému pánovi? Ten by to z tebe zaručeně dostal. No tak, jeho určitě poznat nechceš, koukej to vyklopit, nebo s tím aspoň okamžitě přestaň, a on bude jako dřív," vrčel jí do tváře.
"Nic jsem neudělala, sám chce být takový, jaký je a žádal mou důvěru, všichni byste ho měli následovat," zachraplala. Hlouček se rozesmál nad její hloupou poznámkou.

"Vypláchnu ti tu tvou nevymáchanou hubu a třeba pak budeš mluvit pravdu," prskl robustní mladík s ostrými rysy, který ji drtil vahou svého těla. Máchl hůlkou a ona měla náhle pusu plnou vody a mýdla. Dusila se a prskala všude kolem sebe a snažila se toho nějak zbavit. Všemožně se vrtěla a kopala, aby ze sebe aspoň setřásla toho kluka. Po nějaké době konečně mýdlo z její pusy zmizelo a všichni se řehtali. Kluk se z ní konečně zvedl a trochu ulevil jejímu bolavému tělu.
"Tak co nám povíš?" zeptal se jiný, tlustý zrzek.
"Nemám co říct, vy zbabělé zmije. Nemáte ani na to postavit se mi v rovném souboji," dostala ze sebe ztěžka.
"Ty nám rovná nejsi, nebelvírská hlupačko, nemysli si, že s tím, co děláš, něco velkého zmůžeš. Pán si tě pak rád najde a bude tě trápit hodně dlouho za to, jakou potupu jsi způsobila jeho velmi nadějnému budoucímu nohsledovi. A Luciusův otec bude žadonit, aby mohl mít nějaký podíl na tvém utrpení a tvé smrti," řekla jedna holka s velmi ledovým bezcitným pohledem i úšklebkem. V té chvíli na Jenn někdo seslal Cruciatus. Kdo jiný než Bella, právě se k nim připojila se svým oblíbeným kouzlem a potěšeným ďábelským smíchem.

Bella jí následně velice pomalu lámala na jedné ruce jeden prst po druhém.
"Nic jsem mu neudělala, dělá si sám, co chce, je to jeho volba, nechte mě i jeho na pokoji," křičela stále dokola Jennifer, ale nebylo to nic platné, nevěřili jí, a i kdyby ano, stejně by je to nedonutilo přestat. Byla jim příliš velkým trnem v oku, než aby si nechali ujít příležitost pořádně si to užít a vyzkoušet si své mučitelské schopnosti, než je bude zkoušet sám Voldemort.

"Pojďte, jsme tu už dlouho, vrátíme se, než to začne být podezřelé," zavelel někdo z nich po nekonečně dlouhé době, kdy poslouchali její křik plný bolesti jako rajskou hudbu.

Náhle byli všichni ti tam, kolem bylo ticho rušené jen obvyklými zvuky lesa a zvířat. Byla hrozná zima, ležela ve sněhu a další jí pokrýval, protože silně chumelilo. Věděla, že jestli si někdo včas nevšimne, že není nikde v hradě, jako první jí dostihne krutá smrt umrznutím. Nebyla to zrovna smrt, jakou by si přála, ale smrt si člověk většinou nevybírá a ona pochybovala, že by ji zrovna tady někdo našel včas.

Mrzlo pořádně a ona se navíc nemohla ani hnout. Smiřovala se s tím, že je ztracená, slzy jí tekly po tvářích a vzpomínala na vše krásné, co zažila a na všechny, které měla ráda. Chlad se jí zakousával úplně všude a brzy jí i slzy na tvářích začaly tuhnout dříve, než se skutálely do jejích vlasů. Živě viděla, jak ji druhého dne najdou chladnou, modrou, a nehybnou jako nějakou ledovou královnu.
---
Za korekturu děkuji Kate


Dovolím si dnes kapitolu doplnit o pár obrázků :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 6. června 2014 v 18:53 | Reagovat

Skvělá kapitola, chudák Jenn, že si na ní ti debilové jen vylili zlost, pevně doufám, že to přežije a Lucius ji zachrání ;-)
A jen bych tě chtěla informovat, že se na blogu do uzavření známek neobjevím, protože jsem napsala další článek o šikaně, ale jeden z těch kluků ho našel, takže jsem ho smazala a čekám, až to vyšumí. Tak se třeba nediv, že na blogu neuvidíš v menu žádnou rubriku, idkaz na povídky ani archiv, protože jsem je vyndala, aby si nemohl číst moje články.
Ale neboj se, blokla jsem mu přístup a zhruba po tom uzavření známek se vracím se vším všudy (doufám, že už tam přestane chodit.)

2 Snapeova Snapeova | Web | 6. června 2014 v 19:36 | Reagovat

[1]: Je škoda, že se musíš omezovat kvůli takovým blbečkům, ale chápu to a budu se těšit na nové články :)

3 nikisek001 nikisek001 | Web | 6. června 2014 v 22:09 | Reagovat

Páne jo :O úžasně píšeš :)
Taky píšu..
Mimochodem, krásná část povídky, i když jsem nečetla ty předchozí.. no, takový menší zmatek, ale ůžasné!:)
A máš krásný blog :)
A muselo pekelně bolet, jak jí lámali prsty O_o au..

4 Ada Ada | E-mail | Web | 7. června 2014 v 9:59 | Reagovat

Dobré a propracované povídky, hezký blog, jen tak dál.
Kdyby si měla zájem navštiv i muj blog:http://stosedmnacka.blog.cz

5 Makkakonka Makkakonka | 7. června 2014 v 13:57 | Reagovat

Krásná kapitola :) Těším se na další :)

6 Nancy Nancy | Web | 7. června 2014 v 17:22 | Reagovat

Chudák. Už se těším na další díl.
Jak jsi se u mě na blogu ptala co jsou post-it nálepky, tak si myslím, že to jsou ty papírky, co jim lepí jeden okraj, ale nejsem si tím 100 procentně jistá.

7 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 8. června 2014 v 11:15 | Reagovat

Úžasný díl :) Jsem zvědavá, jestli Jennifer zachrání Lucius :) Tedy doufám, že jí někdo zachrání. Nenecháš jí přece umřít, že ne?

8 Eamane Eamane | Web | 14. června 2014 v 15:04 | Reagovat

No super :) Víš jak dlouho jsem čekala na nějaký zlom? :D Konečně se něco stalo a ta harmonie a trošku i stereotyp z příběhu vymizeli. Jsem zvědavá na pokračování :)

9 Nikka Nikka | E-mail | Web | 19. června 2014 v 21:09 | Reagovat

Wow :D

10 Casion Casion | Web | 20. června 2014 v 18:09 | Reagovat

Taká krásna kapitola a skončí sa tak strašne! Toto nie je fér, čo si jej to urobila? Chudák, rýchlo, nech ju niekto nájde! :D

11 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 6. srpna 2014 v 1:06 | Reagovat

ten konec se mi líbí :)

12 *Vee* *Vee* | Web | 23. srpna 2014 v 20:00 | Reagovat

Ááááá.. ta je úžasná :) :3 jde se na další! Protože tohle je vážně nervák :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama