Pravda zrozená ze lži → 14. Toulky s Luciusem

14. května 2014 v 14:58 | Snapeova |  Pravda zrozená ze lži
Přidávám čtrnáctou kapitolu. Krátká rozhodně není, tak doufám, že si hezky počtete. Asi se tam toho z vašeho pohledu opět moc neděje, ale já mám tuhle kapitolu dost ráda a třeba se i trochu pobavíte. Nezapomeňte mi sdělit svůj názor, jsem zvědavá, co si myslíte. Příští kapitola bude v jedné věci zlomová a přespříští bude zas trochu akčnější, napínavější ;) Takže se máte do budoucna na co těšit.

***

Venku už byla tma a chumelilo. Pozemky ozařovala světla z oken hradu.
"Je tedy pěkná zima," řekla Jenn a vítr a vločky je štípaly do tváří. Lucius už měl pohmožděniny jen nepatrné a jeho oko už vypadalo normálně. Také se pohyboval lépe než ráno.
"Neotrávila jsem tě, všimnul sis?" poznamenala hned nato.
"No jo, nesvíjím se na zemi ve smrtelné agonii," ušklíbl se trochu a procházeli se po pozemcích.
"Hele…, vidím, jak tě to zdrchalo. Nechci naznačit, že tě lituju, nebo cokoliv, co by se ti mohlo nelíbit. Jen ti chci říct, aby sis to nepřipouštěl, abys bojoval, když už si se pro něco rozhodl. Já vím, že jsi teď asi sám na to, aby ses ochránil, ale když vytrváš, časem se jistě najde někdo, kdo tě chránit bude. Hlavně už je to jen půl roku, než složíme zkoušky a vypadneme ze školy. Věřím, že to zvládneš, zklamalo by mě, kdybys to vzdal kvůli zastrašování od tvých hloupých spolužáků," řekla mu.
"No… díky, myslím, že nepovolím, už jen kvůli tobě," podíval se na ní.
"Kvůli mně?" nechápala.
"No ano, není lehký přimět tě trochu mi věřit a ještě mě bude stát spoustu úsilí, abys mi věřila úplně, abych tě přesvědčil, takže už jen proto, abych nezklamal jediného člověka, co se mi rozhodl věřit, se budu snažit to vydržet," řekl jí.
"To jsem moc ráda," věnovala mu upřímný úsměv.
***
Po večeři Jennifer ulehla do postele, ale z postele ji vytáhla sova. Jenn si od ní vzala dopis a dala jí pamlsek. Dopis otevřela a v něm stálo:
Kupodivu mě to ve Zmijozelu najednou nějak nebaví. Lidi jsou tu otravnější, než kdy předtím. Nejraději bych tu trávil tak málo času, jak to jen jde. Ty nejsi otravná, i když to dřív bylo naopak. Kdyby ses mi někdy rozhodla věnovat více času, dej vědět.

PS: Rád podnikám i noční zakázané toulky.

Jenn se trochu ušklíbla. Vůbec se jí nechtělo spát. Za pět minut měla být večerka a jen málokdy porušovala pravidla. Měla chuť prozkoumat teď hrad za noci a prázdných chodeb. A zajímalo jí, jestli si Lucius myslel, že tohle nikdy podniknout chtít nebude a rozhodla se, že ho třeba možná překvapí.

Za deset minut před Zmijozelem.

Odepsala mu s pusou od ucha k uchu. Vylezla z postele, tiše se oblékla a vykradla se ze své koleje.
***
Lucius v pyžamu otevřel odpověď a pak překvapeně vykulil oči. Kouknul na hodinky a přemýšlel, kolik z těch deseti minut už ubylo. Pak schoval dopis, navlékl si kalhoty a svetr na pyžamo a pelášil ze Zmijozelu.

Když prošel východem z kamenné zdi, Jennifer už tam čekala.
"Nečekal jsem, že budeš chtít po večerce někam vyrazit a rovnou dnes," přišel k ní.
"Málo mě znáš," zazubila se, "tak kam mě vezmeš?" Pokrčil rameny, vzal jí za ruku a někam s ní šel. Přemýšlela, že se mu vytrhne a on čekal, že to udělá, ale Jenn si říkala, že by to od ní asi nebylo moc hezké a přece jen v podstatě o nic nešlo. Lucius s ní šel chodbami a měl docela přehled o tom, kde hlídkují občas učitelé nebo školník. Bylo vidět, že porušování pravidel ho opravdu nikdy netížilo.

Provedl jí kolem potemnělé knihovny a spoustou chodeb, které ani neosvětlovaly louče. Ty nejspíš nebyly moc používané. Jenn byla z tohoto nočního dobrodružství vzrušená, ale na druhou stranu se samozřejmě i bála. Vyskočila málem až do stropu, když se z jedné temné chodby vynořily žluté svítící oči některé z koček studentů. Lucius se evidentně dobře bavil. Jennifer se na něj podívala pohledem, který říkal: Zkus něco říct nebo se zasmát a jsi mrtvý.

Možná mu byl život milejší, než by si myslela, protože smích potlačil, dál se jen uculoval a nic neříkal. Nakonec jí po schodech vyvedl na astronomickou věž.
"Sem si se mě rozhodl vzít?" pozvedla trochu obočí.
"Byla jsi tu snad někdy? Krom hodin astronomie? Při těch totiž civíš do dalekohledu a zapisuješ, ale nemáš možnost se tu projít a prohlédnout si ze všech stran bradavické pozemky a okolí. Co třeba támhleta skála daleko v zapovězeném lese? Mlátivá vrba, nebo támhle v dáli Prasinky? Není to skvělý pohled?" zeptal se a při tom ukazoval na jednotlivá místa.

Jennifer byla ohromená. Při hodinách opravdu nikdy nebyl čas takhle detailně zkoumat výhled. Viděla Hagridův srub, kde se ještě svítilo, školníka procházejícího se od hlavní brány k hradu, sovy na lovu, sem tam něco na okraji zapovězeného lesa, brány na hřišti famfrpálu a mnoho dalšího. Nad sebou měli oblohu plnou jasně zářících hvězd a srpek měsíce.

"Vlastně mě ani nikdy nenapadlo jít sem za dne, vždy nám říkali, že kromě hodin astronomie tu v podstatě nemáme co dělat," koukla Jenn na Luciuse.
" Víš jak úžasný je tu západ nebo východ slunce? Věř mi, že takový jsi ho ještě neviděla," pohlédl jí do očí a ona byla při té představě nadšená ještě víc.
"Zůstaneme dnes vzhůru celou noc a ráno se podíváme na východ?" poskočila nadšením nad tím nápadem.
"Víš o tom, že je zítra pondělí?" uchechtl se.
"No jo, vím, ale ten jeden den se zvládne," mávla rukou. "Nebo na to nemáš?" zaculila se a provokativně se na něj koukla.
Odfrknul si. "Jistě, že to zvládnu, nejsem žádná padavka, ale nebudeme celou noc mrznout jen tady, pojď," čapl jí zase za ruku a táhl jí dolů a zase spletí chodeb. Hádala, že spousta z nich je pro naprostou většinu studentů tajných, protože ona o nich neměla ani ponětí. Asi po půl hodině putování hradem se dostali k obrazu, jímž se dá projít do kuchyně. Byla tam úplná tma a ticho. Skřítci měli dávno padla, byli nyní jistě na úklidu hradu a později si měli ustat na nějakém jim určeném místě, které nikdo nezná. Lucius začal zkoumat obsahy skříněk a jiných míst.
"Hele, tohle už ale bude krádež, ne?" zeptala se Jenn nejistě a přešlapovala na místě.
"Jenny klid, oni by nám to dali, kdyby tu byli, určitě se nestalo, že bys v tomto hradě nikdy nepromeškala jediné jídlo, tak to ber tak, že si to vynahrazuješ," pokrčil rameny a usmál se na ní.
"Fajn, o nic nejde, je tu spousta jídla a je to pro nás studenty," šeptla Jenn a uklidňovala tím své svědomí.
" Správně," mrkl na ní Lucius a nabral nějaké dobroty, pak odešli z kuchyně a Lucius Jennifer nečekaně zatáhl do jednoho přístěnku na košťata.
"Co je?" koukla na něj trošku vyděšeně. V přístěnku nebylo mnoho místa, takže si byli hodně blízko a on mohl vidět její rozšířené zorničky.
"Chceme se někde v klidu nadlábnout, ne?" usmál se a sedl si na zem. Jenifer na něj chvilku nevěřícně zírala.
"Ehm… tobě nevadí, že se ušpiníš?" pozvedla obočí. Blonďák k ní zvedl pohled, protočil oči a začal se probírat tím, co ukořistil.
"Tobě to snad vadí, že ještě nesedíš?" zeptal se po pár vteřinách, když stále nejistě stála. Pomaličku si tedy sedla na zem vedle něj a Lucius jí dal do ruky jeden máslový ležák a pak se s ní rozdělil o ukořistěné čokoládové žabky, ovoce a další pochutiny. Od večeře už nějaký ten čas uběhl, takže jim to přišlo dost vhod. Zbyly jim pak ještě nějaké malé krabičky bonbonů. Lucius jednu otevřel, okusil jeden kousek a během vteřinky se jeho obličej změnil k nepoznání do komického šklebu. Jennifer se málem potrhala smíchy, a když se Malfoyovi povedlo bonbon polknout, raději rychle místnůstku zabezpečil tak, aby nikdo zvenčí neslyšel nic, co se děje uvnitř.
"Tak na tomhle si člověk moc nepochutná," chystal se Lucius krabičku zklamaně odložit, ale ona mu jí vzala.
"Možná si nepochutnáš, ale užiješ si zábavu," mrkla na něj a strčila si jeden bonbon do pusy.

Nic tak kyselého ještě nezažila. Měla pocit, že se jí scvrknul celý obličej a oči zalezly do hlavy. Okamžitě se ozval Luciusův hurónský smích. Spolkla bonbon a konečně to pominulo. Luciusovi smíchy až slzely oči. "A ty si je chtěl odložit," uculila se na něj Jenn a ještě se vzpamatovávala. Oba se obětovali pro zábavu toho druhého tím, že si vzali ještě pár kousků, potom je ze smíchu úplně bolela břicha.

Těsně před svítáním se vrátili na astronomickou věž a tam za pár minut příroda sehrála nádherné představení jen pro ně dva. Sluneční paprsky postupně zalévaly všechny bradavické pozemky. Jennifer byla ohromená a Lucius už začínal chápat, proč se všechny zamilované páry v těchto chvílích tak rádi líbají. Měl chuť to taky zkusit, ale byl realista, nepotřeboval dostat facku, raději to neriskoval. Chytnul jí za ruku a i při tom se trochu našponovala. Nejspíš byla ochotná mít ho za kamaráda, ale nikdy ho nebude moct mít za kluka. Nevěděl, co s tím, protože on by ji chtěl.

Když nádherné představení, kvůli němuž probděli noc, skončilo, vydali se na snídani.
"Chci ti poděkovat, lepší noc jsem ještě nezažil," řekl Lucius Jennifer před velkou síní. Několik lidí, kteří prošli kolem, se po nich hned začalo dívat. Jenn zrudla.
"Myslím noc jako noc…, ne jako…, oni to nepochopí co?" kouknul na ni. Zavrtěla hlavou, pořád trochu růžová rozpaky z toho, jak si spolužáci vysvětlují Luciusovo poděkování. Nelíbilo se jí, že tenhle kec si brzo budou povídat všichni
---
Za korekturu děkuji Kate

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eamane Eamane | Web | 15. května 2014 v 18:58 | Reagovat

No další skvělá kapitola. Na začátku sem i zdál Lucius trochu poznamenaný tou bitkou, ale nakonec se vrátil do zajetých kolejí a je to zase Lucius. Na další kapitolku se rozhodně těším, čekám nějakou pohromu :D

2 Casion Casion | Web | 15. května 2014 v 21:34 | Reagovat

Nočné potulky majú svoje čaro, niečo o tom viem :D A toto bolo krásne, ako spolu čakali na ten východ slnka, i keď mne sa by zrejme nechcelo :D

3 Casion Casion | Web | 17. května 2014 v 12:04 | Reagovat

Ahoj :-)
Na blogu mám vyhodnotenie zápisu SB, tak si ho prosím pozri :-)
http://my-fantasydream.blog.cz/1405/vyhodnotenie-zapisu-sb
s pozdravom
Casion

4 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 17. května 2014 v 19:38 | Reagovat

Je to nádherná kapitola :) Taková milá :) Já se musela u téhle kapitoly prostě usmívat, jinak to nešlo :) Podle toho konce bude další kapitola určitě zajímavá :D

5 Nikka Nikka | E-mail | Web | 20. května 2014 v 21:08 | Reagovat

moc pěkné :D :D Doufám že spolu budou nakonec chodit :D :D kdy bude další kapitola?? :D

6 Snapeova Snapeova | Web | 21. května 2014 v 12:48 | Reagovat

[5]: Až mi jí Kate opraví, ona toho teď má taky dost, ale dlouho to snad trvat nebude :)

7 Makkakonka Makkakonka | Web | 22. května 2014 v 14:06 | Reagovat

Krásná kapitola :)

8 Nancy Nancy | Web | 23. května 2014 v 13:52 | Reagovat

Už se těším na další.

9 Scrat Scrat | E-mail | Web | 1. června 2014 v 18:11 | Reagovat

Jé, to se mi líbilo, oba dva se hezky sblížili, líbí se mi tvůj styl popisování, už se těším na ten trapas až si to ostatní vyloží jinak než to bylo myšleno :D

10 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 6. srpna 2014 v 0:04 | Reagovat

jako by to na konci vypustil z pusy schválně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama