Rok 3014

6. dubna 2014 v 23:19 | Snapeova |  Krátké povídky (Vlastní)
Dlouho tu nic nebylo. Aktivně jsem psala maturitní práci a opravdu nebyl čas ani nic napsat a ani se podívat na vaše blogy. Teď to trochu napravím. Rozhodla jsem se napsat povídku na téma týdne. No, přidávám jí na poslední chvíli, ale dřív jsem to opravdu nestihla. Četla jsem si v souvislosti s tím nějaké články a pak jsem vymýšlela, co přesně napíšu. Při psaní mi došlo, že tohle je jen něco jako nastínění něčeho, co je mnohem rozsáhlejší a v této krátké povídce nejde vše popsat a vystihnout, například pocity. Proto, kdyby vás tohle zaujalo a měli byste zájem. Časem bych se pokusila tento příběh rozvéct a popsat na mnohem víc než dvě stránky ve wordu a hezky od jeho začátku. Jde jen o to, jestli byste něco takového chtěli číst. Většina věcí se tam zakládá na reálných výhledech do budoucnosti a vlastně, kdo ví, co bude za tisíc let? Mimochodem nevím, jestli tam třeba není nějaký ten blábol. Může to být možné, odborník nejsem :) A taky pardon za chyby, psala jsem to před chvílí a nemám čas poslat to na obetování. Napiště mi k tomu prosím nějaký komentář, chci vědět váš názor. Nic podobného jsem nikdy nepsala. :)


---
Jmenuji se Sofie, je mi devatenáct a celý svůj život žiji ve speciální stanici, která je oddělena od zbytku světa. Vlastně ani nevím, jak vypadá zbytek světa, znám ho jen z obrázků, ale ty už prý nejsou aktuální. Je rok 3014 a aktuální fotky už se lidem v této stanici do rukou nedostávají více než sto let. Aspoň tak mi to bylo řečeno. Žiju tu spolu s dalšími lidmi. Je nás tu asi půl milionu i s lidmi, co se o vše starají. Nikdo z lidí od narození po 25. let tu nemá své rodiče, většina je vůbec ani nezná. Posledních několik let se sem přijímají už jen novorozenci, protože zánik planety se blíží každým dnem a vedoucí toho všeho potřebují hlavně mladé, odolné a produktivní lidi.

Naše planeta se už asi pět set let rychle otepluje a z většiny už je prý poušť. Našimi novými místy pro život mají být Venuše a také Mars, naše sousední planety s nejlepšími podmínkami pro život hned po zemi. Od doby co se země začala nadměrně oteplovat, začalo se na počínající stanice obou planet převážek tolik vody, kolik jen bylo možné, aby na Zemi nepřišla nazmar, tím, že jí slunce vypaří.


Je to kruté, ale jen my vybraní přežijeme. Ostatní tu zahynou, protože planeta země už je téměř neobyvatelná. Pro člověka je tu příliš horko. Nevíme, jaké to je. V našem centru neznáme venkovní vzduch. Snad všichni bychom rádi zachránili všechny lidi, kteří ještě žijí, ať jsou mladí nebo staří, ale na lodích, ani v prvních městech na Venuši a Marsu, není dost místa. Vše se pořád vyvíjí a není to vůbec lehké. Bojím se dne, kdy budu muset opustit zemi, ale zároveň se i těším, zajímá mě, jak to tam bude vypadat.

-O 3. měsíce později-
Je to tady, musíme opustit to, čemu říkáme domov. Dokonce musíme opustit Zemi, kde jsme se jako druh zrodili. Nesmíme myslet na miliardy životů, které tu necháme. Musíme myslet na to, že díky nám vzniknou nové, jinde. Oblečeme si speciální, velmi příjemné oblečení a masku a nastupujeme do lodi. Všechno, co bereme s sebou už tam je. Startujících lodí je opravdu mnoho. Nevezou jen půl milionů nových obyvatel Venuše a Marsu, ale i spoustu důležitých věcí, které tam ještě nebyly dovezeny. Říkají nám, že nebude takový šok žít na jiné planetě, aspoň ne pro nás, protože jsme vychovávání v podobně uzavřeném světě, jaký bude tam a v podobných podmínkách.

Děsí mě už jen to, že na Venuši vychází slunce jen jednou za 117 dní. Prý se pracuje na vytvoření 24. hodinového cyklu, ale je jisté, že první roky budeme muset zvládnout několika měsíční světlo a tmu. To bude pro naše těla největší šok. Zvířata už si snad zvykají, nebo to mají jinak zařízené, nevím. Zvířata byla postupně převážena uplynulých deset let.

Nastoupila jsem do lodi spolu se svými přáteli. Nejdůležitější je pro mě ovšem Paul, do kterého jsem tak trochu zakoukaná. Bohužel, mé srdce si vybralo špatný objekt. Já jsem určena pro život na Venuši a on pro život na Marsu a nejde to nijak změnit. Nemůžete prostě jen tak někomu říct, že chcete jinam. Vše má pevný řad. Vše je dané a už se to nemění. Mám tak před sebou pouhých pár měsíců s ním, než se i naše lodi v určité části vesmíru odtrhnou a zamíří každá jiným směrem.
Když vzlétneme, poprvé vidíme zemi v aktuální podobě a je to děsivý pohled. Nepodobá se to té krásné planetě se spoustou vody a nádherných zelených lesů, jež známe z fotografií.

-O dalších 7. měsíců později-

Přistáváme. Můj smutek po ztrátě milovaného člověka konečně nahrazuje vzrušení a zvědavost. Naše loď prolétne ohromným mračnem, které Venuši obklopuje tak, že není možné z vesmíru dohlédnout na povrch. Přistáváme ještě v obloze. Ne, to není vtip. Na Venuši se žije v takzvaném městě v oblacích, které se tam vznáší. Povrch je totiž neobyvatelný, alespoň zatím. Je tam přes tři sta stupňů celsia.

Náš nový domov je padesát kilometrů nad povrchem, kde je teplota ideální pro člověka. Budeme ovšem žít uvnitř. Venek pro nás ještě zcela ideální není. Hlavně co se týče dýchání a kyselosti vzduchu. Na střechy našeho města budeme moct jen občas. Jsme asi třetí loď z těch všech, která tu přistála. Vystoupí nás několik desítek tisíc a jsme ohromeni. Já tedy rozhodně. To velké vznášející se město je impozantní. Vítr se tu do nás opírá poměrně značně a vzduch je cítit po síře. Tenhle pach k nám přes masky pronikne.

Zdá se, že lidstvo by nemuselo zaniknout. Jsme na nejlepší cestě k plnému osídlení dvou planet. Když budeme mít štěstí, přestěhujeme se časem na povrch Venuše a zalidníme tuto planetu tak, jak byla zalidněna země. Právě jsme se stali jejími novými obyvateli a já doufám, že správně splním svůj úděl. Nemám ovšem tušení, jak se vypořádat s tím, že už nikdy nebudu mít žádný kontakt s Paulem. Ano, věděla jsem to roky dopředu, ale ani ty mě na krutou realitu nepřipravily.

Přemýšlím, jak by se na tak vzdálenou planetu od mé dal poslat aspoň hloupý dopis. Ještě jednou se ohlédnu po lodi, s jejíž pomocí jsme přesídlili na zcela jinou planetu a pak spolu s ostatními vejdu dovnitř, do prostor města v oblacích, kde je pro nás vše připraveno a my to budeme dále rozvíjet.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 7. dubna 2014 v 7:39 | Reagovat

To je úžasný, rozhodně v tom pokračuj :-)

2 Marrei Marrei | Web | 8. dubna 2014 v 15:23 | Reagovat

Občas mě při čtení rušily chybky - pravopisné i faktické, možná by stálo za to zmínit, proč se Země oteplila a Venuše naopak zchladla. Ale jinak pěkné, trochu mi to připomíná mou práci do školy, kdy se zas řešilo, co by se stalo, kdyby naši zem ovládli mimozemšťané a nechali nám jen některá lidská práva. :)

3 Snapeova Snapeova | Web | 8. dubna 2014 v 16:50 | Reagovat

[2]: Ty chyby chápu, já na gramatiku odborník fakt nejsem, pořád mi to s ní moc nejde. Ty fakta.. nechtěla jsem, aby jich tam bylo víc než příběhu a během psaní mi právě došlo, že v něčem takhle krátkém prostě nemůžu osvětlit všechno. Takže možná by se tam našlo víc věcí, co by někdo chtěl vysvětlit. Díky za komentář :)

4 cincina cincina | Web | 8. dubna 2014 v 19:09 | Reagovat

Ono je to zajímavé. Akorát nevím, jestli bychom mohli žít i někde jinde. Asi ano, ale myslím si, že by to asi nebylo ono:D Víš jak to myslím ne:D
Líbilo se mi to:) Připomnělo mi to ten projekt, jak několik vybraných lidí z celého světa poletí myslím na Mars nebo kam, kde ho mají osídlit.

5 Snapeova Snapeova | Web | 8. dubna 2014 v 19:42 | Reagovat

[4]: Jo, o tom projektu jsem také četla, jsem zvědavá, jestli se fakt uskuteční.

A rozumím ti, Země je prostě náš domov, ale když to nepůjde jinak, budeme muset jinam :) Což se ovšem naší generace netýká :)

6 kdjj kdjj | Web | 8. dubna 2014 v 21:36 | Reagovat

super příběh :) byla by škoda v něm nepokračovat :) Mohla bys to i zakombinovat do tohoto tématu týdne, krásně to na sebe navazuje ;) :)

7 Lady≈Claire Lady≈Claire | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 18:06 | Reagovat

Moc hezky napsané :)

8 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 18:38 | Reagovat

Úžasné :) Rozhodně by mě zajímalo, jak to bylo na začátku, jak to postupně probíhalo a jak to nakonec dopadlo v každém detailu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama