Poslední píseň

26. dubna 2014 v 16:59 | Snapeova |  Krátké povídky (Vlastní)
Chtěla jsem něco vymyslet k tomuto tématu týdne. Vznikla z toho další originální povídka, tentokrát docela kratičká a nejsem si jistá, jestli se mi to vůbec líbí, protože jsem ji před chvilkou dopsala, takže posouzení je na vás :)
***
Na stoličce u piana seděl starý muž. Hrál skladbu, kterou, spolu s textem, vytvořil pro svou milovanou ženu před necelým rokem, kdy slavili šedesát let trvání jejich manželství. Stala se jejich nejoblíbenější písní a to jich muž za svůj život nevyprodukoval zrovna málo.

Byly tomu tři měsíce, od doby co ho navždy opustila. Od té chvíle už pomalu nehrál a nezpíval nic jiného. Protože když se kolem vznášely tóny té písně, měl pocit, jako by byla v tu chvíli přímo vedle něj.

Do místnosti vstoupila intenzivní sluneční záře a byly v ní vidět stovky poletujících částeček prachu. Muž musel přimhouřit své modré pronikavé a, v posledních měsících, utrápené oči. Trápil se i tím, že od její smrti nejen, že nehrál skoro žádné jiné písně, ale ani už nebyl schopný žádnou novou vymyslet, jako by s jeho ženou, odešla i jeho inspirace. Začínal se smiřovat s tím, že to nejlepší z jeho života už je pryč a otázkou bylo jen, jak dlouho zde ještě bude muset přežívat, než se nad ním smrt smiluje. Po tolika letech s ní, netušil, jak má vlastně žít bez ní.

Do místnosti někdo vešel. Byl to starcův jediný syn.

"Tati, nezavírej se tady pořád. Pojď taky ven, je tam nádherně. Julie upekla ten výborný koláč, co máš rád," začal ho zvedat od nástroje. Stařec nechal doznít poslední tóny, podvolil se a šel se synem ven. Měl tu ještě jeho rodinu, ale byl si jistý, že je spíš obtěžuje. Navíc se mu s nimi těžce povídalo. Doba se rychle měnila a on mnohým věcem nerozuměl a nelíbily se mu, proto byl rád, že žijí na venkově v přírodě, kde nemá příliš na očích změnu celého světa.

Sice to nebylo ono, ale měl pro co žít a proto se rozhodl, že život ještě nevzdá. Jeho žena by ho pak jistě nepochválila.

"Dědečku, dáš mi k narozeninám písničku?" zeptala se ho jeho dvanáctiletá vnučka.
"Naučím tě, jak si jí vytvoříš sama ano?" usmál se. Napadlo ho, že by jí ještě mohl předat své zkušenosti, pokud v sobě má talent, protože on jí nic sám napsat nemůže. Píseň pro jeho ženu byla s největší pravděpodobností jeho posledním počinem.
"Tak jo!" Zaradovalo se děvčátko a objalo starce.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Audrey Audrey | Web | 26. dubna 2014 v 17:14 | Reagovat

Hodně silný příběh!

2 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 19:12 | Reagovat

Velice pěkně napsané! Opravdu procítěné moc se mi to líbilo! :)

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 19:30 | Reagovat

Sice smutné, ale s dobrou pointou.

4 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 21:44 | Reagovat

Zrovna dneska jsem dočetla knížku Poslední píseň od Sparkse a teď ještě povídka se stejným názvem :D To je náhoda :)

Ale to jsem odbočila. Povídka je opravdu nádherná, dojemná a řekla bych že i emotivní :)

5 *Vee* *Vee* | Web | 26. dubna 2014 v 21:44 | Reagovat

Tak to je velice, velice, ale velice podařené :)

6 Paddy Paddy | Web | 26. dubna 2014 v 21:58 | Reagovat

jéé, vážně moc pěkné... :-)

7 Dobi Dobi | Web | 27. dubna 2014 v 13:18 | Reagovat

Moc pěkné! Povedlo se. :-)

8 Nancy Nancy | Web | 27. dubna 2014 v 13:18 | Reagovat

Pěkná povídka

9 Scrat Scrat | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 14:49 | Reagovat

Ó, asi se budu opakovat, ale je to krásná povídka :-)
A jinak, povídku na přání pro tebe taky chystám, příští týden by tam mohla být, promiň, že to tak trvá a díky za tu tvou už se na ni moc těším :3
A Doctor Who má sice celkem 30 sérií (od roku 1963), ale normálnímu člověku stačí bohatě si shlédnout těch 7 obnovených sérií od roku 2005 (každá o 13ti epizodách). :D

10 Eamane Eamane | Web | 27. dubna 2014 v 19:42 | Reagovat

Tak ta je opravdu pěkná :)

11 Sasha Sasha | Web | 28. dubna 2014 v 19:07 | Reagovat

je to krásne :) jednoduché krátke poviedky ktoré majú svoju hlbku, ach :3

12 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 29. dubna 2014 v 15:51 | Reagovat

Obdivuji schopnost napsat hlubokou povídku, která zanechá aspoň anchvilkou njaký otisk, dojem, a zároveň bude krátká.
Ta tvoje je skvělým příkladem. Úžasná! Nejepší je asi začátek, první polovina, ta je tak nejlépe napsaná.

13 Snally Snally | 1. května 2014 v 18:20 | Reagovat

Je to dobré. Lajk!

14 Nikka Nikka | E-mail | Web | 5. května 2014 v 21:04 | Reagovat

ach jak roztomilé :-D :-D

15 Buddy Buddy | Web | 20. května 2014 v 15:46 | Reagovat

Hodně nádherné a hlavně dojemné, je pěkné že si aspoň usmyslel že ten talent by mohl předat vnučce..

16 Iw Iw | Web | 24. května 2014 v 15:20 | Reagovat

Nádherný :3 Dojemný a krásný :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama