Pravda zrozená ze lži → 9. Změna v hodného chlapce?

15. března 2014 v 12:39 | Snapeova |  Pravda zrozená ze lži
Jak víte, časově jsem na tom teď špatně. Píšu totiž maturitní práci a musím jí odevzdat co nejdřív a taky se dost píší písemky a jsme zkoušený, nám se známky uzavírají už v dubnu, takže je to honička. Nestíhám tudíž psát povídky na přání a nic jiného nového, ale to zas rozjedu po maturitě. Zatím přidávám recenze, to sem tam nějakou stihnu napsat, když přečtu něco, u čeho se chci podělit o názor a povídky mám naštěstí v zásobě a snažím se taky pravidelně přidávat tuto kapitolovku, takže do června to nějak snad vydržíme :) Hlavně vy se mnou, protože ani nestíhám navštěvovat vaše blogy, pokusím se to stihnout dnes nebo zítra. Teď už tedy devátá kapitola. Jsem ráda, že povídku čtete a komentujete, moc vám za to děkuji :) Po této povídce jsou v plánu další dvě kapitolovky se Severusem, protože jsou na přání, tak na těch budu pracovat od června, možná chvilkama i v květnu, to se uvidí. Užijte si čtení.


***
Jennifer nastalou a neočekávanou situaci moc nezvládala. Po jedné hodině se schoulila ve výklenku okna na jedné z méně frekventovaných chodeb a rozplakala se tam. Přišlo jí, že Lucius ji neustále sleduje. Tentokrát si sedl k ní, chvilku poté, co se tam rozplakala.
"Jenn, nebreč," obejmul jí jaksi neohrabaně.
"Co tu zase chceš, ty hajzle?" začala do něj bušit.
"Nevěděl jsem, co se stane, fakt promiň," řekl a vypadal zoufale. Snažil se tak vypadat, opravila se v duchu černovláska.
"O co ti sakra jde? Můžeš mi to už vysvětlit? Co ještě mi hodláš udělat? Dosáhneš toho, aby mě zavřeli nebo co? Opravdu chceš naši válku rozšiřovat na tak hanebné věci, jako bylo třeba tohle?" prskala.
"Nebuď hloupá. Hraješ si tu na to, jak ochraňuješ všechny hodné a zraněné, hraješ si na spravedlivou, na tu, která lidi neodsuzuje, ale když se změním, jsem pro tebe dál jen hajzl a nic víc. To opravdu nevěříš, že někdy lidem trvá, než si uvědomí své chyby a pak se snaží být lepšími? Ty tomu nejspíš nevěříš jen u mě, co?" povzdechl si, zvednul se a odešel.
Víc rozhozená snad už být nemohla. Opravdu se mohla v Luciusovi mýlit? Opravdu se mohl tak najednou změnit? A chtěl se opravdu změnit? Nemohla tomu věřit a nechtěla to zrovna řešit. Zjistila si Luciusův rozvrh, stejně jako on už znal její, naučila se chodit do učeben jinými cestami, na jídla chodila jako úplně první nebo poslední. Kromě společných hodin se Malfoyovi úspěšně vyhýbala a snažila se pořád zaměstnávat. V tom jí pomáhali přátelé, aby se přenesla přes svého přítele a neřešila hlouposti typu Lucius Malfoy, když má starosti sama se sebou a se svojí rodinou.

Po měsíci byla venku z toho nejhoršího a snažila se svůj školní život navrátit do původních kolejí. Dokonce se přestala skrývat před Malfoyem, protože věděla, že je to zbabělé. Netrvalo tedy dlouho, než došlo k přímé konfrontaci mezi nimi. Odcházela zrovna z jedné z hodin, kterou měla jen s jednou ze svých kamarádek, když se za ní ozval jeho hlas: "Dej mi šanci to dokázat."
Otočila se a chvíli na něj zírala. Kamarádce řekla, ať jde na oběd bez ní a brzy zůstala s blonďákem v chodbě sama. Přešla k němu.
"Co dokázat? Že jsi teď hodný kluk? Bavilo tě ubližovat jiným, a najednou tě to nebaví? Chtěl ses přidat k Voldemortovi, ale teď nechceš? Nenáviděl jsi mě, ale teď mě co? Máš rád? Nebo snad ještě něco šílenějšího? Promiň, celkem ráda bych věřila, že se někdo jako ty může změnit v dobrého člověka, ale zní to zkrátka až moc nereálně. Jako pohádka," řekla zamračeně a chtěla odejít, ale chytil jí za paži.
"Jestli jsi taková, jak říkáš, tak mi dej jednu blbou šanci to dokázat. Přestaň se na mě dívat jen jako na toho, kdo ti roky působil problémy a zkus mě to nechat odčinit," řekl naléhavě a díval se jí upřeně do očí.
"Proč tolik chceš přesvědčit zrovna mě Malfoyi?" přivřela oči.
"Za prvé, dost znamenáš v Nebelvíru, když přesvědčím tebe, lidi by pak mohli víc věřit a za druhý se mi líbíš, to už ti mohlo dojít. Ovšem myslím, že budu moct být rád, když mě vůbec přestaneš někdy nenávidět, takže příliš nepočítám s tím, že bys mi chtěla skočit do náruče, ale zkus mi důvěřovat. Zas o tolik snad nežádám, ne?" zeptal se.
"Žádáš, Luciusi. Budu s tebou ztrácet čas, budu se snažit ti věřit, možná se ke mně dostaneš fakt blízko, budeš o mně vědět hodně a nevím co ještě. Všechno pak můžeš využít. Můžeš mě pokořit. Když se ti rozhodnu důvěřovat, otevřu ti tím cestu k tomu, abys mě mohl zničit, takže ano, žádáš o víc, než o hodně," provrtala ho pohledem, vytrhla se mu a odešla.

Lucius byl rád, že ho aspoň vyslechla, sice mu ještě nic neslíbila, ale doufal, že má šanci. Usmál se a spokojeně si pak došel na oběd.

Jennifer odpoledne seděla v knihovně a psala s pomocí knihy esej na přeměňování. Asi po hodině pracování si k ní přisedl ten, který jí pronásledoval v podstatě už od začátku roku. Koukla po něm a on jí věnoval úsměv. Krásný a upřímný. Úplně jí to zarazilo. Vyvedená z míry se pokusila trochu pozvednout koutky a vrátila se ke svému úkolu. Lucius ji nijak neobtěžoval, prostě se začetl do knížky. "Proč jsi najednou přehodnotil všechny své názory, proč najednou tohle vše? Tvoje rodina snad nechce, abys sloužil Pánovi zla?" přerušila po chvíli ticho mezi nimi a tázavě na něj hleděla. Pohlédl na ni a chvilku přemýšlel o odpovědi.
"Rodiče… to chtějí, je to jasná věc už od chvíle, co se Pán zla objevil a začal konat to, o čem je přesvědčen, že je správné. Vlastně se mě nikdo neptal a otec mě nejspíš bude chtít zabít, až se tohle dozví. Je celkem jasný, že se po konci školy vrátím domů pro pár věcí a odejdu někam daleko. Víš, nechci žít to, co mi nalajnoval on, nechci dělat to, co chce dělat on. Až před nedávnem jsem se začal zabývat tím, jestli je opravdu v pořádku, co Pán zla dělá. Chci to prostě změnit a chci, abys mi věřila," řekl a zdálo se, že to myslí vážně.

"Vážně ti nebude vadit opustit rodinu a přijít o peníze, na které jsi zvyklý? O celé své dědictví?" Pozvedla nevěřícně obočí.
"Musím se s tím naučit žít," zkonstatoval. Jenn pokývala hlavou, chvilku si ho ještě nedůvěřivě prohlížela, pak zase začala psát. Trvalo jí to déle, protože o všem přemítala a bála se Luciusovi uvěřit, jenže zněl docela přesvědčivě a opravdu nemohla popírat to, že lidem občas některé věci nedojdou zrovna brzo a mohou se změnit, když chtějí. Když svůj úkol dokončila, sbalila pergamen a zavřela knihu. Pohlédla na Luciuse a setkala se s upřeným pohledem jeho šedých očí.
"Ehm… dobrou noc," vysoukala ze sebe, vstala, vrátila knihu a odešla do Nebelvíru. Nyní už přátelům o Luciusovi nevyprávěla. Nevěřili by jí, musela si nejdřív být sama stoprocentně jistá.
---
Za korekturu děkuji Kate

Mimochodem, co si myslíte o chování Luciuse? Věříte mu to nebo má podle vás nějaké plány a je výborný herec? Nebo máte i jinou teorii? :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Vee* *Vee* | Web | 15. března 2014 v 14:31 | Reagovat

Skvělá kapitola.. :) a co se Luciuse týče.. kdo ví co má v plánu.. :D ale nic dobrého v tom nejspíš nebude.. :)

2 Lea Lea | 15. března 2014 v 15:14 | Reagovat

Skvělá kapitola. Velice se těším na další. :-D  ;-)

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 15. března 2014 v 21:35 | Reagovat

Jak už bylo řečeno je to skvělá kapitola :) Popravdě nevím, co si o Luciusovi myslet, jsem zmatená. Ale to, že najednou převrátil o 180 stupnů se mi zrovna dvakrát nezdá. Jak řekla Jenn, je to jako pohádka. Otázka zní, jestli je tahle pohádka skutečná nebo je to jen klam.

4 PepepxXx PepepxXx | 16. března 2014 v 8:13 | Reagovat

Super kapitola... Lucius podle mě není hodný chlapeček... Takže si myslím ,že něco plánuje

5 Scrat Scrat | E-mail | Web | 16. března 2014 v 15:37 | Reagovat

Tohle opravdu stojí za zamyšlení. Popravdě, jsem z toho zmatená, protože by obě varianty přišly v úvahu..
No, už se těším na další kapitolu! :) ;) :D

6 Nancy Nancy | Web | 16. března 2014 v 16:00 | Reagovat

už se těším na další. No nevím co si mám o něm myslet. Myslím že by se mohl změnit, ale k němu to nejde. Takže vážně nevím.

7 Eamane Eamane | Web | 16. března 2014 v 16:16 | Reagovat

Na to jsem čekala a konečně jsem se dočkala ... Nejsem si jistá jestli to Luciusovi věřím, ale myslím, že to nebude jen tak :) :D ... No nechám se překvapit a těším se na další kapitolu :)

8 Snally Snally | 18. března 2014 v 18:14 | Reagovat

Před chvílí jsem dočetla kapitolovku se Severusem, a musím říct, že toto je stylem mnohem lepší!!!! Parádně se zlepšuješ! Těším se na další pokračování, i kdyby to kvůli maturitě trvalo.
A myslím, že Lucius se jen tak změnit nemohl, určitě přijde nějaký zvrat.

9 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | E-mail | Web | 18. března 2014 v 18:26 | Reagovat

Skvěle napsané! ;) Moc se mi to líbí těším se na další díly ;)

10 Casion Casion | Web | 18. března 2014 v 19:20 | Reagovat

Hm... To je teda problém, teraz či veriť alebo neveriť, že sa Lucius napravil?? Sama neviem čo si o tom myslieť :D

11 Snapeova Snapeova | Web | 18. března 2014 v 22:28 | Reagovat

[8]: Já si zas říkám jestli toto není slabší oproti povídce se Severusem. Tamta byla taková víc dospělácká, tahle zas spíš taková z toho mladšího období života a nevím, jak to působí na vás :) Díky za pochvalu

12 Snally Snally | 19. března 2014 v 11:50 | Reagovat

Snapeova,
technicky, stylisticky, je toto určitě o třídu lepší(pozor na ty přechodníky, psala jsem k Severusovi).
Co se námětu týká, záleží
a) na věku čtenáře, co je mu tak nějak bližžší
b)na propracovanosti postav vzhledem k jejich věku, aby byly uvěřitelné

Líbí se mi to, rozhodně pokračuj. Jen samá chvála je taky k ničemu ;-)

13 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 5. srpna 2014 v 22:35 | Reagovat

pěkný, Lucimu to nevěřím....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama