Pravda zrozená ze lži → 10. Narozeniny

24. března 2014 v 18:59 | Snapeova |  Pravda zrozená ze lži
Máme tady již desátou kapitolu, což znamená, že se pohybujeme už blízko půlce celé povídky. :) Krátká není, tak doufám, že délka vám bude vyhovovat a je to taková kapitola, kde se toho až tak moc neděje, ale děj a postavy se nám vyvíjí pořád dál, tak pozorujte a přemýšlejte dál o tom, jak to asi všechno je a co se z toho vyklube.


***
Na Williama narážela ke své smůle až moc často. Potkávala ho úplně všude. Zdálo se, že ho ten rozchod možná trochu mrzí, že by ji chtěl zpátky, protože po ní celkem často koukal a hlavně ji pozoroval, když se bavil s nějakou holkou. Jen u povídání nezůstalo.

Očividně se v ní snažil vzbudit žárlivost, ale Jennifer věděla, že on jí už nestojí ani za jediné slovo. Bylo snazší se přes to přenést, když věděla, že ona nebyla ta, co jejich vztah zničila. Poznala, že je Will takový zbabělec, že se jí ani nepřijde omluvit.

Začínala být ráda, že to mezi nimi skončilo a neztrácela s ním čas déle. Veškerý volný čas trávila s přáteli a o víkendech stále jezdila domů za nemocnou matkou. S tím, co se v jejich rodině dělo, už se trochu smířila, ale pořád to bylo těžké. Zatím to nevypadalo ani vyloženě skvěle, ani špatně a tak zůstávala optimistická.

Ke konci listopadu se vzbudila ve svůj narozeninový den. U postele už měla dárky od rodiny a její kamarádky z Nebelvíru jí přišly popřát i s menším dortem. Hromadně jí pak popřála celá nebelvírská místnost, když sešla dolů a všichni jí na večer slíbili malou oslavu.

Tohle měla ráda. Slavit narozeniny v Bradavicích byla vždy úžasná věc, protože se zúčastnila často téměř celá kolej a ona si vždy odnesla skvělé vzpomínky. U snídaně jí přišlo popřát i pár jejích přátel z Havraspáru a Mrzimoru. Po několika týdnech se zase cítila téměř bezstarostná a šťastná a nemohla se dočkat večera.

K snídani jí přišla sova se vzkazem. Přijď odpoledne k Sovinci, mám pro tebe dárek, stálo tam, ale bez podpisu. Netušila, kdo ještě by ji mohl chtít obdarovat. Jen doufala, že to nebude Will. Ukázala vzkaz svým přítelkyním a doufala, že to není nějaká léčka od někoho ze zmijozelu, aby ji vylákali a provedli jí nějakou špatnost.
"Možná máš tajného ctitele," napadlo Emmu, čemuž se musela tmavovláska zasmát.
"Nebude lepší, když tě pro jistotu doprovodíme a když tak se zdejchnem, když to bude v dobrý?" navrhla Sarah.
"Ne, budu v pohodě. Jsem docela zvědavá, kdo tohle napsal, budu doufat, že zmijozeláci to nebyli," uchechtla se a všichni se rozešli na vyučování.

Po odpoledním vyučování si Jenn sbalila věci a rovnou se vydala na pozemky, bylo po dešti a okolní vzduch krásně voněl. Bylo už velmi chladno a sněžit mohlo začít každým dnem. Kolem dívky se prohnal závan silného větru, čímž ji donutil přitáhnout si plášť těsněji k tělu. Došla až k Sovinci.

Stála u vchodu do něj, vedle sebe měla jehličnaté stromy a nad sebou slyšela houkání sov. Připravila si hůlku do ruky, zůstávala v pozoru a neustále se rozhlížela kolem sebe, aby jí nic neuniklo. Její šedé oči s nádechem modré propátrávaly už několik minut okolí, když konečně někoho spatřily. Ze strany, mezi stromy se vynořil blonďatý zmijozelský chlapec a mířil k Jenn.

Upřímně si musela přiznat, že na něj ani nepomyslela, hůlku zatím neschovávala a pozorně propátrávala těch pár stromů, jestli se za nimi neskrývají jeho kumpáni, ale zdálo se, že je vše v pořádku.
"Ahoj," usmál se na ni, když došel až k ní a opět se mu povedlo zbořit její obrané bariéry proti němu. Nebyla zvyklá vidět ho takto se usmívat a už vůbec ne na někoho z Nebelvíru. Opravdu se v něm mohl skrývat člověk, jakého dosud nikdy nemohla vidět?
"Jsi tu sám?" zeptala se místo odpovědi a snažila se, aby to neznělo až tak mile, nechtěla dát najevo, jak ji zase překvapil a jak ráda by mu vlastně věřila, protože by to byl malý zázrak a mohla by pak věřit, že je ve Zmijozelu takových lidí více.
"Ano, sám, nikdo ze Zmijozelu by se mnou za tebou nešel, to leda, kdybych ti šel ublížit," řekl a zkoumavě si ji prohlížel.
"Aha, dobře," uvolnila se trochu ze svého obranného postoje a zastrčila si hůlku do hábitu.
"Nejsem moc zvyklý dělat takové věci na veřejnosti a tak jsem chtěl, abys přišla sem. Jsem rád, že ses rozhodla přijít. Chtěl bych ti popřát všechno nejlepší k narozeninám," přešel až k ní a natáhl ruku.
"Jak víš, kdy je mám?" zamračila se trošku, ale ruku mu podala.
"Takové věci není těžké zjistit," stiskl jí ruku a mírnějším trhnutím jí přitáhl blízko k sobě. Měla co dělat, aby udržela balanc. Dal jí pusu na tvář.

Byl se vším tak rychlý, že ani nemohla stihnout protestovat, čehož si byl jistě vědom. Pak jí hned ruku pustil a znenadání měla před očima velikou kytku. Takovou kytku ještě v životě nedostala. Zkoprněle si jí od něj převzala. Nevěděla, jak by ji měla odmítnout.

Správně by mu ji měla omlátit o hlavu, ale to by od ní bylo opravdu neslušné, když se snažil být někým jiným, než byl doposud a ona by mu měla dát druhou šanci. Vždyť Brumbál chtěl po svých studentech přesně toto. Aby se v sobě naučili hledat dobro a uměli si odpouštět. Lucius si nejspíš byl jistý, že přesně tohle ona dovede a proto se zaměřil právě na ni. Možná by za to měla být ráda.
"Tady je dárek," podal jí hned na to krabičku. Vzala si ji a stále trochu s nevírou na něj hleděla.
"Ty to neotevřeš?" Pousmál se trošku pobaveně. Nebyla si teď jistá, jestli si z ní nedělá srandu, jestli se kytky nezmění v klubko hadů a z krabičky nevyběhne nějaká jiná potvora. Zhluboka se nadechla a krabičku otevřela. Ulevilo se jí, když tam spatřila řetízek s přívěskem lva. Nic okázalého. Nejspíš mu došlo, že to by nechtěla přijmout.
"Co je? Vypadala jsi, jako, když tam čekáš minimálně smrtijeda," uchechtl se už. Zamračila se na něj trochu a znovu pohlédla do krabičky.
"Proč lev? Myslela jsem, že nesnášíš Nebelvír," pronesla.
"Ale ty jsi z Nebelvíru a jistě svou kolej miluješ. Nevím, jaké jiné zvíře nebo věci bys mohla mít ráda," pokrčil rameny.
"Aha, tak… děkuju," podívala se na něj a pokusila se o úsměv.
"Kdy ty máš narozeniny?" Zeptala se hned na to, protože jí přišlo hloupé mu nic nedat, až bude mít narozeniny, když on ji teď takhle obdaroval.
"Není zač, patnáctého ledna," zazubil se. "Líbí se ti to?" zeptal se pak hned.
"Eh… jo, moc hezký," přikývla.
"Mám ti ho zapnout?" ukázal na řetízek.
"Ne já… vezmu si ho zítra," vykoktala, protože si ho nechtěla pustit zas tak blízko k tělu. Ta nečekaná pusa na tvář jí rozhodně stačila. Celé ji to trochu děsilo. Zdálo se jí, že po ní Lucius trochu jede, ale tomu nemohla věřit už vůbec. Na nic takového rozhodně nebyla připravená.

"Já… musím už jít," vyhrkla, odlepila se ze svého místa, prošla kolem něj a rychle pospíchala do hradu. Ulevilo se jí, až když byla vevnitř. S kyticí v ruce za chvíli vešla do společenské místnosti a holky k ní hned přiběhly.
"Páni, ta je! Kdo ti ji dal?" ptaly se a úplně jí tu nádheru záviděly. Takovou kytku hned tak nějaká nedostane.
"No… eh… asi jste měly pravdu s tím tajným ctitelem. Přišel tam nějaký kluk, ale měl zakrytý obličej, abych ho neviděla - možná se bojí, že bych ho nechtěla. Popřál mi vše nejlepší a dal mi tuhle kytku a dárek," vymyslela si rychle a děvčatům se ta historka moc líbila. Bylo pro ně vzrušující přemýšlet o tom tajemném klukovi a rozebírat, kdo by to asi mohl být.

Jennifer, odnesla kytky do pokoje, kde je dala do vázy a dárek odložila na svůj noční stolek. Po zbytek dne vypustila Luciuse z hlavy a užila si s přáteli svou oslavu.
---
Za korekturu děkuji Kate
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 24. března 2014 v 20:48 | Reagovat

Ojej, Lucius se nám nějak změnil.. Jsem napjatá, co bude dál! :-)

2 Nancy Nancy | Web | 25. března 2014 v 16:31 | Reagovat

Už se těším na další jo a nominovala jsem tě na na blogu.

3 Snally Snally | 25. března 2014 v 17:36 | Reagovat

Hmmm.....jsem zvědavá na další vývoj :-)!!!

4 Casion Casion | Web | 25. března 2014 v 18:20 | Reagovat

Krásne, už pri tom odkaze som tušila, že to bude Mlafoy :D

5 Eamane Eamane | Web | 26. března 2014 v 14:00 | Reagovat

Tak jsem zvědavá, co má ten Lucius za lubem :D ..
Škoda, že lhala o tom ctitelovi :/

6 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 31. března 2014 v 18:32 | Reagovat

Bože :)rychle další musím vědět, jak to bude pokračovat :)

7 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 5. srpna 2014 v 22:52 | Reagovat

krásný, před sovincem pěkná romantika :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama