Pravda zrozená ze lži → 6. Nepochopitelné chování kluků

16. února 2014 v 16:09 | Snapeova |  Pravda zrozená ze lži
Dnes pošesté přidávám díl této povídky a ještě s větším nadšením než minule. U páté kapitoly jsem našla tři komentáře od lidí, kteří ji dosud neokomentovali. Za nové čtenáře jsem moc ráda a za všechny vaše názory vám děkuji. Teď už se můžete vrhnout na čtení ;)


***
Luciusem se nehodlala zabývat. Prostě si odešla lehnout, ráno se nasnídala s přáteli a výjimečně se trochu uvolnila a upřímně se s nimi zasmála.

Na hodině svých oblíbených lektvarů seděla vždy se svým přítelem. Sešli se až tam a ona ho přivítala polibkem. On ho však příliš neopětoval a netvářil se moc vřele, což Jenn vyvádělo z míry.
Začali vařit lektvar, na který se muselo dávat pozor.
"Proč jsi včera neoslavovala se mnou?" zamračil se na ni po nějaké době a v jeho očích viděla ublížení.
"Cože?" Vykulila oči.
"Odešla jsi," hleděl na ni a ona ustala v pohybu.
"Ale ty ses dobře bavil a ani jsi mě včera nepochválil, jak mi to šlo a tak….," nestihla ani doříct větu. "Odešla jsi a já jsem musel slavit sám. Jsme přece pár, máš mě podporovat," říkal jako ublížené děcko. On jí to snad vážně hodlal vyčítat a sám si jí při tom přestával všímat.
"Všímejte si prosím lektvaru Carterová, Brooksi," napomenul je Křiklan, když viděl, že nepracují.
Jennifer se tedy roztřeseně obrátila zpátky k lektvaru, ale hodila tam něco úplně jiného, než měla. Byla hrozně vyvedená z míry, bylo jí až do pláče. Lektvar najednou vybublal a vyprskl. Byla nejblíž.
U Willa to schytalo spíš oblečení, ale u ní i obličej a ruce. Lektvar ji především opařil, ale pokožka ji i šíleně svědila, takže bylo jasné, že lektvar má na její kůži i horší účinky.

"Slečno, na tenhle lektvar musíte být vážně pozorná. Asi dnes máte špatný den, musíte hned na ošetřovnu," přiběhl k ní Křiklan.
"Já jí tam odvedu," nabídl se okamžitě Malfoy a Křiklanovi to bylo jedno, kdo jí pomůže.
"Jistě, běžte. Jste uvolněn z hodiny," řekl profesor. Lucius jí chňapl za ruku tam, kde měla nepoškozený rukáv a vlekl ji z učebny.

Nemohla moc protestovat a nechala se vést. Vždyť skoro neviděla na cestu, takže vlastně ani netušila, zda jde na ošetřovnu nebo do horoucích pekel. Cestou Lucius nemluvil. Bylo to fakt podivné. Vždyť dostal dokonalou příležitost, mohl jí udělat cokoliv. Byla prakticky bezmocná!

Jenn docházelo, že asi hodlá hrát nějakou divnou špinavou hru a vůbec se jí to nelíbilo. Radši by skončila na zemi zraněná lektvarem a zmučená Luciusem. Aspoň by měla nějaké jistoty. Nejistota a zmatek pro ni byli hrozné.

Jak se ukázalo, opravdu ji vedl na ošetřovnu. Jejich postarší ošetřovatel ji posadil na postel. Ptal se, jaký vařili lektvar a co tam přidala navíc. Podle toho pak rychle smíchal účinnou mast, kterou potřel postižená místa.
"Chvilku vydržte, než zmizí otok. Pak by mělo být do hodiny vše naprosto v pořádku", usmál se na ní pán a odešel do své kanceláře. Když začala trochu líp vidět, viděla Luciuse, jak stále stojí proti ní a prohlíží si jí.
"Proč tu pořád okouníš?!" utrhla se na něj.
"Chci si být jistý, že jsi v pořádku," pokrčil rameny.
"Přestaň s touhle fraškou. Je to směšné. Nechápu, na co si to tu hraješ, vypadni!" zaječela.
On se zatvářil napůl, jak kdyby jí chtěl vrazit a napůl zklamaně. Chvíli tam ještě nerozhodně stál a pak se dal na odchod.
"Nemysli si, že mě tímhle donutíš, abych cítila nějakou vděčnost, jasné?!" zakřičela za ním ještě.
Měla tendenci být mu vděčná. Měla přece docela dobré srdce, a když jí někdo pomohl, byla prostě vděčná, ale Lucius by nic takového neudělal jen tak a nezištně a navíc takovému člověku prostě nemohla být vděčná. Ten si to nezasloužil. Ne. On toho chtěl pouze dosáhnout. Chtěl nejspíš, aby pak z vděčnosti udělala něco, co on bude chtít.
Brzy se ujistila v tom, že se nemusí cítit provinile, když byla zlá na někoho, kdo jí pomohl. Byl to Lucius Malfoy a to znamenalo, že všechny pocity, které by se týkaly každého normálního člověka, vůbec poslouchat nemusela.

Na vyučování se už nevrátila, chtěla se vyhnout svému příteli. Nějak neměla na to, aby s ním zas seděla u jednoho stolu a poslouchala jeho nepochopitelné výčitky. Bylo jí z toho do pláče a zároveň měla chuť ho praštit. Co se to s nimi jen dělo?
Raději se zavřela na zbytek dne do dívčí ložnice. Nešla ani na jídlo. Setkání s ním chtěla co nejvíc oddálit - tak, jako při lektvarech se cítit prostě nechtěla.

Po škole přišla Emma a posadila se k ní na postel.
"Co se stalo na lektvarech a co to mělo znamenat s tím Luciusem?" zeptala se jemně její přítelkyně.
Jennifer si povzdechla a převyprávěla jí rozhovor s Willem a následně vše, co se stalo cestou na ošetřovnu v doprovodu nejpodlejšího ze Zmijozelu a i to, co bylo na ošetřovně. Svěřila se i se svými pocity a domněnkami.
"Zlato, já myslím, že to nejlepší ze vztahu mezi tebou a Willem je už pryč. Ten kluk nemá výdrž, je ještě moc nevyzrálý. Dřív jste byli úžasný pár, ale podívej na něj. Nechápe, jak se cítíš, přestává se o to zajímat a chce, aby se vše točilo kolem něj. Chce být hvězda a chce, aby se tak k němu přistupovalo. Pokukuje po všech těch holkách, co ho obdivují, dělá mu to dobře. Je to tak trochu buran," povzdechla si smutně Emma hledíc na svou kamarádku.
"Zranil mě, ale přece kvůli nějakému problému nehodím flintu do žita. Miluju ho přece!" pokrčila Jennifer smutně rameny.
"Já vím, k tomu si musíš dojít sama," objala ji blondýnka s povzdechem.
---
Za korekturu děkuji Kate

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 16. února 2014 v 18:57 | Reagovat

Jsem zvědavá jak se to vyvine, Will se mi zdá jako pěknej hajzlík, ale chování Malfoye mi nějak nejde do noty... :)

2 vivienne vivienne | Web | 16. února 2014 v 18:58 | Reagovat

Nemám ani nejmenší potuchy jak se to bude vyvíjet. Takže doufám, že na další díl nebudu čekat dlouho :-)

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 16. února 2014 v 21:12 | Reagovat

Kdo může milovat takového idiota? A o co se to Lucius snaží? Nějak moc rychle se změnil :/

4 Lily of the valley Lily of the valley | Web | 17. února 2014 v 9:59 | Reagovat

Ještě před měsícem bych si říkala, proč s tím Willem je... Teď už to reálně chápu, že někdy toho chlapa milujem, i když je to idiot, nebo i hajzl. Takže jo, Jenn to musí prostě dojít samotný.
Je zvláštní, jak každá povídka člověka někam posouvá. Malfoyovi jsem všeobecně nenáviděla, Draca mi pomohla začít mít ráda Aspen in the Sunlight, ale u Luciuse tam je prostě jakýsi odpor... Jediný Lucius, který byl fajn, byl od Nelien, to si pamatuju. Takže se ještě musíš snažit, snažit! Třeba budu mít ráda Luciuse... Hmmm, divná představa. O_O
Chtělo by to ty kapitoly trochu prodloooužit, tohle je hrozný, jak je to kraťoučký - člověk ještě nezačne pořádně číst a vychutnávat a je na konci! :D

Jinak - díky za komentář. Samozřejmě, myslím, že jsi to pochopila dobře, ale na druhou stranu, je to jen třídílná povídka, a moc času k rozvoji charakterů nemám. ;)

5 Drzoun-ka Drzoun-ka | Web | 17. února 2014 v 12:29 | Reagovat

[3]: Naprosto s tebou souhlasím
Chci vědět jak to je tedy s tím Malfoyem.. :-?

6 Nikka Nikka | Web | 2. května 2014 v 20:03 | Reagovat

:-D

7 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 5. srpna 2014 v 21:46 | Reagovat

opět dobrá část, Vil je debil...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama