Pravda zrozená ze lži → 2. Povinnosti, přátelé a vzpomínky

4. ledna 2014 v 14:49 | Snapeova |  Pravda zrozená ze lži
Nějaký ten koment se nakonec u první kapitoly ukázal, takže věřím, že tato povídka si pár komentujících a nejspíš i nekomentujících čtenářů najde. Budu ráda, když svůj názor vyjádříte aspoň hvězdičkami. Po týdnu mám pro vás druhou kapitolu. Je trochu delší než první, tak si čtení užijte :)
***

O hodinu později už seděli ve Velké síni a přihlíželi zařazování prvňáčků. Tento rok se nebelvírská kolej mohla pyšnit největším počtem nových studentů.

Jakmile byla ukončena večeře, Jennifer vyběhla a spolu s dalším nebelvírským prefektem šla prvňáčky zavést do jejich koleje.

Hned první večer už tu byly nesváry mezi nově zařazenými Nebelvíry a Zmijozeli. Tak to dokonce ani u nich nebylo.
Něco jako rivalitu mezi těmito kolejemi začali oni ve svém prvním ročníku vnímat až postupně, ne hned na zařazovací večeři. Časy se bohužel měnily a rodiče dětem čím dál víc vštěpovali, do jaké koleje by se měly dostat a kterou by měly nenávidět.



Musela od sebe odtrhnout jednoho brýlatého chlapce zařazeného do Nebelvíru a tmavovlasého chlapce ze Zmijozelu.
"Nedělejte potíže, jste tu teprve první den. Tohle se vám nebude trpět ani dnes, ani po celých sedm let na této škole. Naučte se chovat slušně, nebo svou kolej budete připravovat o pěkné množství bodů," pohrozila jim a prvňákům taková hrozba rozhodně stačila. Byli vyklepaní už jen z toho, kam se dostali a kolik je tu nových věcí.

Společně s Fredem ze stejné koleje se ujala jejich stádečka. Fred byl vpředu a ona skupinku uzavírala, aby se nikdo neztratil. Vyjukaní prvňáci na vše zírali, divili se a ukazovali jeden druhému, co zpozorovali. Dovedli je před obraz Buclaté dámy. Fred vysvětlil, kdo Buclatá dáma je, a že by se k ní měli chovat přívětivě, jinak je odmítne pustit dovnitř.

"Domácí skřítek," řekl pak nahlas heslo, portrét se odklopil a všichni vstoupili do společenské místnosti v červeno-zlatých barvách. Slova se ujala Jenn. Povyprávěla o společenské místnosti a vysvětlila znovu cestu odsud do Velké síně. Pak několikrát zopakovala heslo pro vstup do věže jejich koleje. Nakonec se rozdělili. Ona si vzala na starost všechna děvčata a zavedla je do jejich ložnic, kde jim vše ukázala.

"V případě potřeby mě najdete v ložnici sedmého ročníku, dobrou noc," rozloučila se s nimi nakonec. Poté došla dát dobrou noc svým přátelům a zapadla do postele. Byl to náročný den.

**
Jennifer byla občas velký spáč. Na svůj letošní první den by bývala zaspala, ale na holky byl spoleh. Sarah i Emma jí společně tahaly z postele. Samozřejmě si nenechaly ujít příležitost ji zlechtat.

O něco později už dívky vběhly do Velké síně. Jenn objala a políbila Williama. Zamávali na pozdrav Colette k havraspárskému stolu a Thomasovi k mrzimorskému. Všichni dostali své letošní rozvrhy a Carterová vysvětlovala prvňáčkům aspoň to, jak se dostanou na svou první hodinu a doporučila jim, aby se pak zeptali svého prvního učitele na další cestu.

První školní den byl fajn a nezkazilo jí ho ani několik hodin se zmijozelskými. Všichni byli rozjaření po prázdninách.
Spousta lidí se celé prázdniny neviděla a tak dnes měli učitelé spíš takové ty úvodní řeči, protože i ty málokdo vnímal. Především jim všichni otloukali o hlavu, že jsou ročník, který letos skládá O.V.C.E. a měli by se k tomu stavět zodpovědně, protože pak jde o jejich budoucí práci či další školu.

Když stále se opakující proslov slyšeli na třetí hodině, neposlouchal už vůbec nikdo. Byli z toho otrávení a po zazvonění se po nich jen zaprášilo. Na obědě se Jenny domluvila s Fredem a hned po vyučování vyzvedli všechny prvňáky a ujali se toho, že jim ukázali celý hrad i pozemky a snažili se o to, aby z toho dětem v hlavách zůstalo co nejvíce.

Přišla až na večeři, kde si vedle ní kecnul její bratr Daniel a začal se cpát vším možným.

"To je hrůza, celý den slyším jen NKÚ, copak odteď nebudou mluvit o ničem jiném?" vrčel.
"Jo chlapče, aspoň vidíš jaké to je, až budeš v sedmáku, bude to ještě o dost horší, to mi věř," poplácala ho sestra po rameni a on jen otráveně zasténal.

Po večeři se Jennifer přesunula se svými přáteli do jedné opuštěné učebny. Jinde nemohli být všichni pohromadě. V knihovně se nemohli ani zasmát a do nebelvírské společenské místnosti nemohl nikdo z jiných kolejí. Vykouzlili si deky a polštáře a vytáhli máslový ležák, dýňový džus a nějaké sušenky, co vyprosili v kuchyni u skřítků.

Jenny se posadila ke svému příteli a začali se láskyplně líbat. Užívali si teď každou chvíli, protože o prázdninách se téměř neviděli.

"Hele hrdličky, nechte si to jinam," vložil se do toho hned Marc a ostatní se začali smát. Jennifer se na ně zašklebila a pozorovala Marca, který se neustále díval do zrcátka a upravoval si vlasy.

"Mám za chvíli rande, jak vypadám?" zeptal se všech. Jeho kamarádi protočili oči, jako vždy když se na něco takového zeptal, což bývalo i několikrát za den. Ovšem nezapomněli ho ujistit, že vypadá skvěle.

Marc byl neskutečný narcis, ale jinak to byl úžasný kamarád, který mezi nimi prostě nemohl chybět. Navíc si z něj většina školy tropila srandu kvůli tomu, jaký byl a to Jennifer nestrpěla. Vždycky brala pod ochranná křídla ty takzvaně slabší, kteří se stali terčem posměchu ostatních. Ze srdce nenáviděla, když někdo někoho šikanoval, z hloupých důvodů se mu smál nebo ho odsuzoval. Takové věci ona nedělala - s výjimkou Luciuse Malfoye a jeho kumpánů.

Vzpomněla si na svou první cestu do Bradavic, kdy toho rozmazleného kluka poprvé potkala.

~~~
Jedenáctileté černovlasé děvče se usadilo do prázdného kupé. Za chvíli vešla drobná blonďatá dívka.

"Můžu si přisednout?" zeptala se nesměle.
"Ale jistě," usmála se taktéž trochu plaše Jennifer.
"Jsem Emma," představila se blondýnka a usadila se naproti ní. Nestačila ještě říct ani slovo a už přišel někdo další. Blonďatý chlapec s kamarádem. I jim dovolila se k nim připojit.
"Víš, kdo jsem?" usmál se na ni chlapec trochu samolibě a ona zavrtěla hlavou, až jí vlasy létaly kolem obličeje.
"Tak to je mi ctí se představit. Jsem Lucius Malfoy," podal jí důležitě ruku a ji to rozesmálo, ale ruku si s ním podala.

Strávili v této sestavě celou cestu. Blonďák je neustále poučoval nebo se vychloubal. Jenny přišel dost směšný, ale jinak docela v pohodě. Což by možná byl i další roky, kdyby se Moudrý klobouk nerozhodl, že Carterovou pošle do Nebelvíru. Ona byla šťastná, protože jí bylo jedno, kam půjde, ale pro Luciuse byla od té chvíle jako něco ohavného, co se přilepilo na jeho botu, stejně jako zbytek Nebelvíru. Nechápala to, a byla z toho naštvaná.

Starší ročníky jí vysvětlily, jak se to mezi Nebelvírem a Zmijozelem má, a že občas se předsudky a ta celková nenávist předává z rodičů na děti, které sem přijdou s názorem rodičů. Od té chvíle Luciuse za jeho hloupost nenáviděla čím dál tím víc a jemu i všem, co se k němu přidávali, oplácela každou nepříjemnost stejnou mincí. Nebála se jich a nikdy nebyla klidná, dokud se za jakýkoliv jejich čin proti ní nebo jejím přátelům nepomstila.
---
Za korekturu děkuji Kate

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 4. ledna 2014 v 19:09 | Reagovat

Krásna poviedka :D Je škoda, že prváci hneď začínajú pociťovať túto rivalitu... A tá spomienka, ako sa s Luciusom stretla prvý krát je tiež zaujímavá, teším sa na pokračovanie :-)

2 Drzoun-ka Drzoun-ka | Web | 4. ledna 2014 v 19:43 | Reagovat

Dobré pokračovaní příběhu, Ale dnešním prvňákům by menší pohrození nestačilo ... Já vím trochu mimo, ale když jsem to četla, tak jsem si na to vzpomněla :)
Sem zvědavá na další kapitolu :-)

3 Kačíí Kačíí | Web | 5. ledna 2014 v 10:30 | Reagovat

Nádhera!! :-D  :-D  :-D
Moc se mi to líbilo :-)  :-)

4 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 11. února 2014 v 12:57 | Reagovat

Super část :) Sice se tu nic moc nestalo, ale nevadí :) Lucius byl podle mě samolibý už jako nemluvně :)

5 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 5. srpna 2014 v 21:02 | Reagovat

[4]: souhlasím, to by jinak nebyl Lucius :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama