Kouzelný dárek od Ježíška

17. prosince 2013 v 20:50 | Snapeova |  Krátké povídky (Vlastní)
Nakonec se mi povedlo něco vymyslet a opět se tedy zapojuji do literární soutěže na blog.cz. Bylo dáno vánoční téma a já jsem zvědavá, jak se vám můj nápad bude líbit. Není to žádná fanfiction, takže je to vlastně konečně můj první příspěvek do rubriky s krátkými povídkami vlastní tvorby. Doufám, že bude mít nějaký úspěch. V počítači mám ještě jednu originální povídku, již dlouho napsanou a má pro mě nějaké dějové chyby, které bych potřebovala přepsat a zatím se mi do toho nějak nechce, tak možná přes prázdniny a možná bych jí po novém roce přidala.

Měla jsem dvě verze úvodního obrázku k povídce a nemohla jsem se rozhodnout jakou použiju. S tím mi naštěstí pomohla má kamarádka Veronika. Tímto jí děkuju :) Teď si užijte tuto vánoční povídku. :)


***
Malý chlapec seděl na špinavé zemi a vyjídal zbytky ze své mističky. Měl hrozný hlad a tak se chtě nechtě zvedl a přešel ke své matce. Zatahal jí za sukni.

Na chlapce se upřely dvě ledové modré oči. "Mohl bych dostat ještě?" špitl a natáhl k ní mističku.
"Nebuď nenažraný," sykla a v očích se jí téměř šíleně zalesklo. Chlapeček začal natahovat.
"Nebul Pavle," vyjela na něj.
"Jmenuju se Daniel," fňukl.
"Slyšels mě Marku? Dej to sem a mazej do pokoje," vytrhla mu z rukou misku.
"Jmenuju se Daniel," zaprotestoval opět plačtivě chlapec.
"Mně je jedno, jak se jmenuješ, zavřískla a ohnala se po dítěti vařečkou.
~~~
Bylo devět večer a policistka se svým parťákem měli výjezd. Někdo volal kvůli podezření na domácí násilí, tak to museli jet prověřit. Ulice osvětlovaly pouliční lampy a na okno služebního auta bubnovaly velké kapky deště. I s parťákem dorazila mladá policistka na nahlášenou adresu a už na příjezdové cestě slyšeli křik. Nezvonili tedy a rovnou vyrazili dveře.

Objevili nepříčetnou ženu a zbitého chlapce v slzách. Byl to hrozný pohled. Muž zpacifikoval ženu a rovnou ji vedl do auta. Policistka si sedla k chlapci a přivolala záchranku, protože netušila, co vše se mu stalo.
~~~
O týden později byl puštěn z nemocnice a sociální pracovnice ho odvezly do dětského domova. On do něj nepřijížděl, on se vracel.

Bohužel to nebylo poprvé, co tam měl skončit. Jeho původní rodiče ho odložili. Tito si ho vzali ve třech letech a zdálo se, že budou docela slušná rodina, ale od té doby, co zemřel jeho adoptivní otec, už nebylo nic v pořádku. Matka mu nemohla přijít na jméno a chovala se často jako smyslů zbavená. Jako by snad vše byla jeho vina.
~~~
První noc v dětském domově se mu zdál zvláštní sen:

K chlapcově posteli přiběhl černý chlupatý pes a stáhl z něj peřinu.
"Jé, co tu děláš?" pohladil rozespalý Daniel chlupáče. Ten už ovšem šel pryč z pokoje a tak ho dítě rychle následovalo. Dostali se až ven. Šli sněhem, čemuž se chlapec divil. Byl sice už prosinec, ale ještě večer nebylo po sněhu ani památky. Ještě více překvapující bylo, že ho nestudil do bosých nohou.

Volal na pejska, aby se zastavil, ale ten se po něm vždy jen otočil, jestli se mu neztratil a šel dál. Nejspíš ho někam vedl.
Kolem chlapce proskákala v závějích mladá srnka. Nejdříve se jí lekl, ale když zjistil, že se nejedná o žádné nebezpečí, okouzleně se za ní díval. Pohlédl na oblohu a tam spatřil paprsky zelené, modré, fialové a dalších barev. Byla to polární záře, jakou znal z filmů, jen nemohl pochopit, kde se vzala tady, v Čechách. Tady přece nikdy nebyla. Dlouho se tím nezabýval, bylo to tak čarokrásné, až úžasem zadržoval dech.

Dalších několik minut chytal vločky do pusy a usmíval se na oblohu. Oči mu zářily štěstím.

Psí průvodce ho nakonec dovedl na malé prostranství obklopené stromy. Štěkl a čekal.

Daniel se zatím rozhlížel. Před ním se objevil přicházející chlapec podobného věku. Měl světle hnědé až zlatavé vlasy a za sebou táhl obyčejné dřevěné sáňky, na nichž měl batůžek.

"Kdo jsi?" zeptal se Daniel a zvídavě si ho prohlížel. Pes nyní také hleděl na nově příchozího, a Daniel si až v tuto chvíli všiml, jaké má mimořádně modré, fascinující oči.
"Jsem Ježíšek," usmál se andělsky chlapec.
"Ježíšek?" vykulil oči malý Dan. "Ale… ale Ježíška přece nikdo nesmí vidět a chodí jen na Štědrý den," vyděsil se.
"Ne tak úplně," usmál se mírně blonďáček a pohladil chlupáče. Ten se zvedl a přinesl v tlamě Ježíškovi jeho batůžek.
"Děkuji ti," řekl vděčně zvířeti, batoh otevřel a začal v něm něco hledat. Druhý chlapec, zvědav a stále rozčarován, pozoroval jeho počínání.
"Myslel jsem, že budeš starý a budeš mít červené oblečení a… to všechno," pronesl do ticha Dan.
"Tak vypadá Santa, toho mají v Americe, já jsem úplně jiný," vysvětlil mu druhý chlapec.

Ježíšek něco vyndal z batohu a přišel až k chlapci.
"Nastav dlaně," řekl Danovi jemně a on uposlechl. Do rukou mu něco vložil. Byla to ozdoba v podobě sněhuláka a jemně se třpytila.

"Co to je?" zeptal se Daniel.
"Můj dárek, a možná nejen pro tebe. Pověs ho na váš strom. Přeji ti hodně štěstí," řekl, pohladil svého psa a dal se s ním zase na odchod tam, odkud přišel.

Z míst, jež schovávaly stromky, se za ním začala trousit další zvířátka. Daniel se podíval na ozdobu ve svých dlaních a chvíli tam ještě stál. Nakonec se tedy vrátil po svých stopách a ozdobu nesl jako posvátný poklad.

Vešel potichu do ztemnělého domova. Ve velké místnosti, kde si všichni obvykle hrají, našel jejich ozdobený stromeček a na něm místo jako stvořené pro darovanou ozdobu. Opatrně ji tam pověsil, ještě chvíli se kochal pohledem, načež se vrátil do postele.
~~~
Ráno, když se probudil, sedl si na okno a viděl, že venku opravdu není žádný sníh, ale právě začínal padat. Nechápal, jak mohl jít v noci závějemi, copak se mu to snad zdálo? Tomu nevěřil, bylo to pro něj až moc živé.

Když se šel podívat na nazdobený stromeček, našel ovšem sněhuláka, kterého dostal a v noci umístil k ostatním ozdobám. Měl z toho velkou radost, ale nikomu nic neřekl. Bál se, že by se celé to kouzlo vytratilo, že by ztratil i ty čarokrásné vzpomínky.

Každý den až do Vánoc ozdobu kontroloval a trávil dlouhé minuty jejím prohlížením a přemýšlením o oné zvláštní noci.
Na štědrý večer jim vychovatelky rozdaly dárky, později chlapec opět visel očima na ozdobě. Najednou se něco změnilo. Sněhulák se víc zatřpytil a mrkl. Nebo měl chlapec jen nějakou vidinu?

Nedlouhou po svátcích přišel do dětského domova pár hledající dítě k adopci. O několik týdnů později Daniel odcházel právě s nimi. Nebyli tak bohatí jako jeho předchozí rodina, zato se chovali dobře a láskyplně. Doufal, že tentokrát už se to nepokazí. Sněhuláka v domově nechal, jemu už štěstí přinesl a Ježíšek tehdy naznačil, že může pomoci nejen jemu.
---
Za korekturu děkuji Kate
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 21:15 | Reagovat

Pěkná povídka, hodně dojemná a málem mi z ní začaly slzet oči :) po pravdě jsem se u této soutěže bála, že se každý bude rozepisovat na deset stran ve Wordu, ale jak vidím, už se nemusím ničeho bát :) opravdu se mi tvá povídka moc dobře četla :-)

2 Scrat Scrat | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 22:19 | Reagovat

Krásné :) Ten kluk mi připadá jako Harry u Dursleových ;)

3 Drzoun-ka Drzoun-ka | Web | 18. prosince 2013 v 12:56 | Reagovat

Souhlasím se Scrat :)
Mám pocit, že ty by si mohla být přímo spisovatelka, talent na to máš ! Koukni ke mě na kontrolu affs :)

4 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 18. prosince 2013 v 17:28 | Reagovat

Smutná povídka, snad s dobrým koncem. Zasloužila by si opravit překlepy a chybičky,jako například slovíčko vítat. Takhle by to vypadalo líp.

5 Kačíí Kačíí | Web | 18. prosince 2013 v 19:20 | Reagovat

Tak to bylo okouzlující, povedlo se :-)  :-)

6 Porcelaine_Puppe Porcelaine_Puppe | Web | 19. prosince 2013 v 12:19 | Reagovat

Krásna poviedka! A oceňujem,že tam je postava ježiška, žiaden santa claus. :P

7 Raina Raina | Web | 19. prosince 2013 v 21:48 | Reagovat

Páni, nádherná povídka. Umíš opravdu dobře vtáhnout do děje, je to čtivé, obsahuje zápletku,... ^^

8 Casion Casion | Web | 20. prosince 2013 v 13:50 | Reagovat

Veľmi pekne napísané, budem ti držať palce :D Ja som sa žiaľ zapojiť nestihla, čo je škoda, možno nabudúce :D

9 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 21. prosince 2013 v 14:53 | Reagovat

Nádherná povídka :) K Vánocům se opravdu hodí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama