Záblesk štěstí → 7. Vyznání (2/2)

29. listopadu 2013 v 17:40 | Snapeova |  Záblesk štěstí
Tak blog už by měl více méně fungovat, takže snad už má cenu tento článek přidat :D Mám tu tedy druhou část sedmé kapitoly, kterou jsem chtěla přidat už v úterý. Celkově je to předposlední kapitola této povídky, takže si čtení užívejte, protože brzo bude konec. Osmou kapitolou to končí :)
***



Se Severusem jsme od toho dne trávili hodně času i mimo jeho pracovnu, či celkově mimo jeho dům. Občas byl pozván ke mně. Často jsme se procházeli, párkrát se i zašli podívat do města. Malinko se od toho dne, kdy se ode mě dozvěděl, že by měl aspoň trochu žít, než své mládí zcela promarní, změnil. Byl ke mně milejší, i když ostatním se stále zdál hodně nepřístupný, ale přišlo mi, že to také bylo mírnější. Trochu více se v mé přítomnosti usmíval a zdálo se, že se mnou rád tráví svůj čas. Na polibek už vůbec nepřišla řeč, mě to netrápilo, jen jsem měla často touhu líbat ho znovu. Jak na tom byl on, pro mě nebylo možné určit, ale zdálo se, že ho ten polibek ani nemrzí či ani nemá potřebu to nějak rozebírat. Bylo lepší nechat vše osudu. Věděla jsem, že bych se od něj měla držet dál, jen to nebylo zrovna lehké. Vše záviselo na něm. Myslím, že by se do mě nezamiloval, ale měla jsem pocit, že mezi námi něco ve vzduchu stále je. Pouze mi nešlo určit, co přesně. Bohatě mi stačilo, spokojit se s tím, jak se snažil svůj život změnit. Mou duši uklidňoval i fakt, že mi s ním bylo ještě lépe než dříve.

Jeden večer jsme takhle posedávali na mé terase. Zabaleni v dekách, popíjejíc svařené víno a povídajíc si. Úžasné bylo, jak skvěle se mi s ním povídalo a dokázala jsem se s ním cítit víc než dobře, i když jsme jen mlčeli. Za námi už byla i návštěva v baru, proto jsme oba měli už celkem upito. Oči se mu v pozdější hodině už klížily, a tak ode mě dostal nabídku, aby přespal v mém domě. Odešel se umýt a já hned po něm. Po návratu byly mým jediným oblečením kalhotky. Jak mi stoupla hladina alkoholu v krvi, můj mozek odmítal racionálně uvažovat a hlouposti pro mě v takovou chvíli nebyly ničím neobvyklým. Prohlížel si mě z postele v měsíčním světle, a já jsem se tam bez okolků promenádovala, jako bych tam byla sama. Učesala jsem si ještě dost nemotorně vlasy a málem se při tom i přizabila, a pak si konečně vlezla k němu. I on byl jen ve spodním prádle, nic tu neměl. Zachumlala jsem se pod peřinu a zcela bez rozpaků se k němu přitiskla, objímajíc ho.
"Dobrou," slyšel ještě mé zamumlání a já ve vteřině spala.

Po probuzení bylo mým prvním zjištěním, že se na mě Severus dívá. To mě překvapilo. Až po chvíli mi došlo, že jsem ho u sebe nechala přespat a v té dobré náladě jsme si ještě k tomu lehli do stejné postele. Naše těla byla stále v objetí. Musel se vzbudit jen chvilku přede mnou. Mé fantazie probudil moment, v němž mi došlo, že jsem polonahá jako on a tolik se dotýkáme. Zároveň mně poléval i stud ze zjištění, že má mysl byla večer natolik uvolněná. Díval se na mě opravdu zvláštně. Ani nepromluvil. Můj pohled se na něj upíral taktéž. Po ránu se mi vážně líbil, hlavně to, že jsem mu poprvé, byla tak moc blízko. Mohl cítit, jak mi z toho buší srdce. Nejistě jsem se naklonila a dala mu dost času se polibku vyhnout. Pak se mé rty otřely o jeho a on mě kupodivu po pár vteřinách pevněji objal a s mírnou nejistotou mi polibek oplatil. Mé oči byly zavřené, Užívala jsem si to a rozhodně nepřestávala, protože se toho nedalo nabažit.

Hladila jsem ho jednou rukou po tváři. I on položil dlaň na mou tvář a po chvíli už mi prsty zajel do vlasů. Náš polibek nabíral na jistotě i vášni. Byl to nejúžasnější polibek, jaký jsem s ním zatím zažila, a stále nebral konce. Zapojovali jsme už mírně i své jazyky a začali dlaněmi a prsty bloudit po těle toho druhého. Mírně jsem mu vzdychla do úst, poté co začal hladit má prsa a prostupovala mě stále větší touha ho celého mít. Má ruka zajela pod jeho spodní prádlo a to pro změnu vzdychl do úst on mě. Bylo strašně zvláštní prožívat s ním to všechno a vidět, že reaguje stejně jako každý normální člověk. Že i při něčem takovém není chladný. I když je pravda, že v mé společnosti už příliš chladný nebýval, ale jakýsi odstup si drže stále.

Poté byl náš polibek na chvilku přerušen a já z něj stáhla spodní prádlo. V tu chvíli měl prostor případně zapnout mozek a zarazit to včas, ale nezdálo se, že by o to měl zájem. Jakmile jsem to udělala, opět si mě přitáhl k polibku a mé tělo se najednou ocitlo pod ním. Také mi svlékl kalhotky. Zdálo se, jako bych v něm probudila někoho, koho jsem doposud nepoznala. Člověka s opravdovými city i touhami, který projevuje, co cítí. Bylo to, jako by konečně aspoň v této chvíli sundal úplně všechny masky a plně se mi odhalil. To už muselo něco znamenat nebo snad ne? Netušila jsem, ale ať už to bylo jakkoliv, tuhle chvíli jsem si mínila plně užít a vrýt do paměti. Snad nikdo mě ještě nepřitahoval tak silně jako on. Každý jeho dotek mě rozechvíval. Stejně, jak byl nejdříve nejistý při polibcích, tak byl následně nesvůj při intimnějších dotecích. Zdálo se, že jsem se nemýlila, ani on nelhal. Opravdu nebyl zvyklý mít někoho v posteli a milovat se s ním. Bylo mou nevyslovenou otázkou, jak dlouho asi neuspokojil své potřeby se ženou. Vůbec se to nedalo lehce odhadnout, ale když si vezmu, jak rychle dokázal ty své masky, za které se neustále schovával, odhodit, tedy hned, jak jsem ho polonahá začala líbat, došlo mi, že delší dobu už to je určitě.

Bylo mým štěstím, že zrovna mně tolik důvěřoval a opravdu by mi ani docela nevadilo, kdyby mu šlo jen o to pomilování se. Za každou takovou chvíli s ním, bych dala cokoliv, protože jsem se mohla výjimečně cítit jako šťastný člověk, jenž je milován, i kdyby ke mně ve skutečnosti nic necítil. V tom momentě už bylo možné pocítit, jak mi rukou pomalu zajel do mého hřejivého klína plného touhy po něm. Při tom mi jemně skousl ušní lalůček. Dlouze jsem zavrněla a roztáhla více nohy pro lepší přístup. Hladila jsem ho, kde to jen šlo a on prsty tišil mou touhu, až jsem dosáhla vyvrcholení. Ve skutečnosti však docílil jen krátkého uspokojení a následně se můj chtíč zvětšoval. Mé tělo i duše potřebovali mít z něj v sobě mnohem více než jen jeho úžasné štíhlé prsty. Zaměnila jsem naše pozice, snažíc se krotit. Bylo mým přáním, aby si to dnes i on užil. Aby také měl na co vzpomínat, kdyby se toto už nikdy náhodou nezopakovalo. Jedna má ruka začala jemně laskat jeho chloubu a druhá ho hladila po hrudi, přičemž jsem ho zároveň líbala na krku. Přišlo mi, že se snad snažil krotit své vzdychání, jako kdyby si přede mnou kvůli tomu připadal hloupě.

"Měl by ses plně uvolnit, máš tu jen mě," pošimral ho můj hřejivý dech na rtech a následně jsem slíbávala jeho tělo a intenzivněji ho dráždila. Brzy bylo možné pocítit, jak se tomu po chvíli poddal a díky tomu jsem se pomocí jeho projevů slasti mohla ujistit, že se mu vše, co dělám, líbí. Dýchal stále rychleji, když už jsem ho líbala a jemně olizovala na podbřišku. Nakonec jsem jeho chloubu chvíli laskala ústy a nenechala ze hry ani své ruce. Netrvalo však dlouho, než mě zarazil. Byl již plně vzrušen a nedaleko svého vyvrcholení.

Vrátila jsem se k němu a dlouze a vášnivě ho políbila. Bylo v mém plánu zůstat nahoře, ale najednou jsem se ocitla zase já pod ním. Roztáhl mi nohy a až s překvapující opatrností do mě vnikl. Konečně byla naplněna má největší touha a já s ním byla spojená. Naprosto jsem ho k sobě přitiskla. Buď pochopil, že ho chci mít co nejblíž nebo toužil po tom samém, protože mi byl tak blízko, jak jen mohl, aby mi nijak neublížil. Začal se ve mně pohybovat. Přivírala jsem slastně oči a začala mu vycházet vstříc. Vzdychala jsem mu slastně u ucha, občas i jeho jméno a při tom ho hladila ve vlasech a různě po těle, naprosto si užívajíc každou vteřinu. Myslím, že doposud v mém životě neproběhlo něco tak intenzivního a to jsem vlastně netušila, jestli mě má aspoň nějak rád nebo jsem pro něj pouze kamarádka, s kterou se pomiluje. Naše těla byla propletená a pohybovala se v naprosté harmonii. Vyvrcholila jsem první a on krátce po mně. Poté jsme se oba snažili trochu vydýchat a až po delší době zrušil Severus naše spojení, když si lehl vedle mě.

Mým tělem se ještě stále rozlévaly nádherné pocity, a když jsem otočila hlavu, on se na mě díval, zvláštně, s určitou něhou. Zářil, to jsem poznala. Spokojenost z něj přímo čišela, bylo jasné, že si to celé také vychutnal. Já si nyní strašně užívala, kolik toho z něj najednou mohu vidět. Hlavně se mi zamlouval onen poznatek, že nyní nic neskrývá. Pohladila jsem ho po tváři, přičemž jemně přivřel oči. Cítil se se mnou dobře. To ani nemusel říkat, abych to poznala, což mě dělalo šťastnější snad více, než kdyby mi vyznal lásku.
"Chceš se jít nasnídat?" zašeptal po chvilce. Mé oči se vpíjely do jeho a já jen přikývla.
"Běž dolů první, nechtělo se mi vylézt z postele, než odejde. Bylo mým štěstím, že jsem večer v tom alkoholovém opojení nezapomněla zatáhnout své černé závěsy, tudíž do pokoje moc světla neprošlo.

Zatvářil se trochu nechápavě, ale na nic se nezeptal, oblékl se, přičemž ho zkoumal můj pohled a nakonec odešel. Já hned na to vyskočila z postele, dala si rychlou sprchu, oblékla se a seběhla rychle za ním dolů. Společně jsme udělali snídani a nasnídali se. Zdálo se, jako by se mu ulevilo, když jsem se s ním začala prostě nenuceně a vřele bavit, jako normálně a při tom ze mě vyzařovala spokojenost díky krásně prožitému ránu. Nejspíš očekával, že se o tom budu chtít bavit, ale to se nestalo, stejně jako po tom polibku. Nechávala jsem to prostě na něm. Pokud to bude chtít řešit, tak nebudu mít nic proti. Zapojil se tedy se mnou do hovoru, stále bylo vidět, že po dnešním ránu září spokojeností a i se o trochu více usmíval než obvykle v posledních dnech.

Po tomhle dni se mezi námi něco změnilo. Začalo mi připadat zcela nemožné, být jen chvíli bez něj. Trávili jsme spolu čas vždy, kdy se dalo, vše mezi námi zahalila do svého ochranného pláště oboustranná důvěra. Na procházkách jsem chodila do něj zavěšená a často ho na pozdrav políbila na tvář, častá byla i objetí či neplánované vzájemné doteky. Kdykoliv, když se díval na mě, nebyl mi cizí pocit, že už ani zdaleka nevidím to, co první den, kdy jsem ho potkala. Chlad z jeho očí se vytrácel více a více. S Annabel se mu dařilo. Byl tu už téměř rok a ona stále žila. Už jen to se dalo považovat za zázrak. V posledních dvou měsících se však její stav pomalinku měnil k lepšímu a díky tomu měl Severus ještě lepší náladu. Byli jsme u Annabel a její matky pomalu jako doma. Měla nás tam každý den a my si s nimi povídali snad o všem. Stali jsme se jejich blízkými přáteli a já si je neuvěřitelně oblíbila. Tak úžasné lidi jsem snad ještě nepoznala.

Nastalo už jaro, když jsme se zase jednou se Severusem procházeli. Chvílemi jsem zavírala oči a nastavovala tvář slunci. U srdce mě hřál nádherný pocit. Stačilo mi ke štěstí tak málo a přece se mi zdálo, že jsem získala až neuvěřitelně moc. Mnoho věcí pro mě nebyla samozřejmost, považovala jsem za normální, všeho si vážit. Posadili jsme se k rybníku a já házela staré pečivo kachnám a labutím, které plavaly na čiré hladině a s napětím očekávaly další sousto. Severus si mezitím prohlížel můj obličej, ale já to netušila, protože jsem mu nevěnovala pozornost. Po chvilce mě najednou vzal jemně za bradu, otočil mou tvář k sobě a překvapivě mě políbil. Bez váhání jsem mu polibek oplatila. Chvilku se mi pak ještě zkoumavě díval do očí a následně mě pustil a zadíval se na jezero.

"Známe se už docela dlouho a rozhodně se mezi námi děje víc než jen kamarádství. Překvapilo mě, že o žádném z našich intimnějších zážitků ses nesnažila mluvit a rozebírat ho. Byla to částečně i úleva, protože jsem o tom mohl v klidu přemýšlet a ujasnit si to. Nevím, co ty cítíš, právě kvůli tomu, že ses to nesnažila řešit, jako by se pokoušely všechny ostatní ženy, ale já ti musím přiznat, že jsem pochopil, že jsi pro mě…něco více než jen kamarádka," řekl pomalu s rozvahou a podíval se na mě. Něco mi říkalo, že takové vyznání od něj je něco jako malý zázrak.

Usmála jsem se a přišla si strašně šťastná, jako kdyby se mi snad Merlin najednou snažil vynahradit všechna příkoří.
"Severusi, miluji tě a to už dlouhou dobu. Jen jsem se naučila cenit si na světě všeho. Vážím si velice i tebe a našeho přátelství. Toho, že ses mi otevřel, dal na mě a změnil své chování, si cením neuvěřitelně moc. Dělala mě šťastnou každá chvíle s tebou i zážitek a nebylo v mém zájmu něco kazit nebo komplikovat. Nechávala jsem to na tobě, jestli to někdy budeš cítit stejně," zněla má odpověď, větřík si pohrával s prameny mých vlasů a já se podívala na Severuse a mírně se na něj usmála. Vypadal zaskočeně, ale zároveň se usmíval tím svým úsměvem, který patřil jen mě.

"Nemusíš nic říkat, jestli nevíš nebo nechceš," zaznělo z mých úst šeptem a já se přisunula blíž, položíc si mu hlavu na rameno. On mě po chvilce váhavě objal a přitiskl k sobě. Myslím, že nikdo se nemohl cítit tak nádherně jako já. Opravdu už jsme nemluvili. Nebylo pro mě těžké pochopit, že na Severuse se v takových věcech musí stále pomalu a ani v nejmenším mi to nevadilo. Na noc mi však nabídl přespání u sebe a já ráda souhlasila.

Nemilovali jsme se, pouze nás naplňovalo štěstí z faktu, že můžeme vedle někoho usínat. Proběhlo pár polibků, načež naše další půlka noci pak byla ve znamení povídání si. Nakonec jsme v objetí spokojeně usnuli. Já se ráno vzbudila první, chvíli si ho prohlížela, pak se opatrně zvedla a za dvacet minut se vrátila s tácem, na němž pro nás byla snídaně. Posadila jsem se na postel a probudila Severuse něžným polibkem. Takhle bych ho nejradši budila pořád. Otevřel oči a mírně pozvedl koutky, když mě uviděl. "Dobré ráno, mám tu po nás snídani," dočkal se něžného pohlazení po tváři.
"Vážně?" pozvedl obočí, posadil se a já mezi nás položila tác.
"Snídani do postele mi ještě nikdy nikdo neudělal," zašeptal a pak se pomalu dal do jídla.

Další měsíc jsme se vlastně dále sbližovali, už s vědomím, že to prostě není jen přátelství. Polibky, různá objetí a celkově velmi vroucné chování bylo čím dál častější. Pak jsem ho jednu noc zrovna pozvala k sobě a tehdy jsme se poprvé od toho, co se to stalo prvně, milovali. Byla to naprostá nádhera, snad ještě větší než tenkrát. Těsně po onnom milování mi vůbec prvně zašeptal ta dvě slova, která jsem tolik toužila slyšet:
"Miluji tě..." Myslím, že nic dokonalejšího už jsem snad nemohla zažít. Stále častěji mi však nebylo dobře nebo jsem omdlévala a bylo stále těžší to skrývat. To jediné mě trápilo.

Jaro se přehouplo v slunné léto, Annabel byla lepší a lepší a i my jsme se měli stále lépe. Severus se stále učil projevovat lásku a neskrývat přede mnou city. Poznával, že není na vše sám a může se mi svěřit. Jednou se rozhodl, svěřit mi o sobě už vše. Bylo mi jasné, že mi část svého života z nějakého důvodu tají, já jen nevěděla jakou a proč. Nakonec mi velice nerad vyprávěl o válce. O tom, jak se přidal na špatnou stranu, co dělal a jak proběhla celá válka. Trochu to mnou otřáslo. Myslela jsem, že by nikdy nikoho nezabil, ať už se tvářil jakkoliv, netušíc že by mohl mít tak blízko k temnotě. V podstatě se jeho chování dalo vlastně pochopit, když si člověk uvědomil, jaké měl dětství, co si prožil ve škole, a že přišel i o svou lásku, což byla škoda a i mě to mrzelo... Takže jsem měla aspoň snahu se se vším vypořádat.

Den na to jsem se před ním pozvracela při snídani a následně i omdlela. Měl o mě starost. Já pak byla i dost nepříjemná po probuzení. I další dny mi nebylo zrovna skvěle a do tance, ale k obvyklým stavům se přidalo i to zvracení. Z toho už jsem chápala, že skrývat to nadále rozhodně nepůjde a nejen to. Týden poté, co mi o sobě odhalil už úplně vše, jsem si sbalila všechny věci. Nebyla jiná možnost. Mé štěstí mělo tímto skončit. Prostě byl čas jít zase dál. Hned brzo ráno jsem zaklepala u jeho dveří. Za chvilku otevřel.

"Ahoj Melanie," pousmál se a políbil mě, avšak já mu polibek neopětovala.
"Stěhuju se. Už mě to tu nebaví a ty už vůbec. Celou dobu vím, co jsi zač. Byl to jen experiment, jestli tě dostanu. Dobrá sázka, za níž dostanu hodně peněz. Víc od tebe nepotřebuju, sbohem," řekla jsem tak chladně a lhostejně, jak to jen bylo možné a otočila se k odchodu.
"Cože? Mel, počkej! Co to má znamenat?" snažil se mě zachytit, když se trošku vzpamatoval, ale já se rychle rozeběhla a přemístila se pryč.
-----
Za korekturu děkuji ♥♥Veronice♥♥

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 1. prosince 2013 v 14:08 | Reagovat

Krásna kapitola, je úžasné, ako sa zblížili a všetko ostatné. Ale ten jej odchod to sa mi nepáči, chudák Sev...

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 10. prosince 2013 v 17:17 | Reagovat

Úžasně krásné, až na ten konec. To byl pro mě teda dost velký šok. O to víc jsem zvědavá, jak to dopadne :)

3 bára bára | 18. srpna 2015 v 11:29 | Reagovat

Kdy bude další díl ?? :-)

4 Snapeova Snapeova | Web | 18. srpna 2015 v 18:03 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama