Říjen 2013

Recenze →Jane Casey: Oheň

31. října 2013 v 10:49 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Jane Casey
Název: Oheň
Originál: The Burning
Počet stran: 364
Vydáno: Červen 2013
Nakladatelství: Argo
Překlad:Veronika Volhejnová
Série: První z knih s detektivkou Maeve Kerriganovou
Mé celkové hodnocení: 100%

Oficiální anotace:V londýnských parcích řádí přízrak - brutální vrah, který své oběti, mladé ženy, nejdřív ubije a pak spálí. Případ se dostane do rukou mladé ambiciózní kriminalistky Maeve Kerriganové, která v něm vidí především velkou šanci prosadit se v převážně mužském světě oddělení vražd. Její kolegové považují Maevinu schopnost empatie spíš za slabinu než za přednost, jenže jak se Maeve dozvídá o poslední z obětí víc a víc, její odhodlání vypátrat jejího vraha a dostat ho před soud sílí a přináší i některé překvapivé objevy. Bude to ale stačit k dopadení vraha, kterého nikdo neviděl, zvlášť když všechny případné důkazy zničil oheň - a když ani nadřízení mladé kriminalistky nejsou tak docela na její straně?

Záblesk štěstí → 5. Něco je ve vzduchu (1/2)

29. října 2013 v 16:59 | Snapeova |  Záblesk štěstí
Přináším další kapitolu, již pátou. Ovšem ne celou. Tato se trochu protáhla a tak je na dvě části. Dnes si tedy můžete přečíst první část. Přeji příjemné čtení ;)
***

Po mém probuzení se nade mnou skláněl Roger, přejížděl hůlkou po mém těle a šeptal kouzla. Nejdřív jsem se strašně lekla, než mi došlo, kdo to je. Nevím proč, ale prostě jsem mu věřila. Tím, co udělal minule, mě přesvědčil.
"Buď v klidu, chci tě ošetřit co nejvíc," řekl, čímž mne umlčel, oční víčka pomalu poklesla, přičemž každý kousíček mého těla naplňovala bolest, která však pomalu na různých místech mizela.

Když už mě toho moc nebolelo a poté, co se zdálo, že už se nic neděje, jsem otevřela oči. Roger tam seděl a upřeně si mě prohlížel.

Recenze →Félix J. Palma: Mapa času

26. října 2013 v 13:49 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor:Félix J. Palma
Název: Mapa času
Originál: El mapa del tiempo (Anglicky: The Map of Time)
Počet stran:528
Vydáno: 13. 4. 2013
Nakladatelství: Host
Překlad: Iveta Gonzálezová
Mé celkové hodnocení: 70%
Oficiální anotace: Londýn roku 1896. Nesčetné vynálezy dovolují člověku znalému vědy uvěřit, že je možné dosáhnout nemožného. To ostatně dokazuje i vznik společnosti Murrayho cesty časem, která otevírá své dveře zákazníkům, aby jim uskutečnila sen, po kterém lidstvo bažilo odnepaměti - cestovat časem. Tuto touhu vzbudil rok předtím spisovatel H. G. Wells svým románem Stroj času. Člověk 19. století má náhle možnost cestovat do jiných epoch. A přesně to udělá Claire Haggertyová, zámožná a nespokojená mladá žena, která je přesvědčená, že žádný z jejích nápadníků jí nemůže nabídnout opravdovou lásku. Tato nespokojenost způsobí, že se vypraví do roku 2000, kde se zamiluje do muže z budoucnosti, do muže, který v době, ze které pochází, ještě nebyl na světě. Zažije s ním milostný románek napříč časem.
Ale ne všichni si přejí vidět budoucnost. Andrew Harrington je mladý muž, který se rozhodne spáchat sebevraždu. Zjistí totiž, že nic už nedokáže smazat bolest ze smrti jeho milované, prostitutky jménem Mary Kelly, která se stala poslední obětí Jacka Rozparovače. Ale když je mu nabídnuta možnost vrátit se o osm let zpět a zachránit ji před smrtí, rozhodne se toho využít.
A i samotný H. G. Wells pocítí rizika cestování časem, když do jeho doby přijde člověk z budoucnosti s úmyslem ho zabít, aby mohl vydat jeho knihy pod svým jménem. Wells se musí vydat na zoufalý útěk časem, přes druhou světovou válku a osmdesátá léta, až se nakonec ztratí v budoucnosti stejně vzdálené jako nevyzpytatelné.

Vlkodlakova špatná noc

23. října 2013 v 20:09 | Snapeova |  Krátké povídky (Harry Potter)
Mám tady druhou splněnou povídku na přání, kde měl být Remus Lupin. Něco jsem vymyslela, nevím, jestli to bude podle tvých představ Noël Almi, ale doufám, že ano :)

Dále mě čeká drabble pro Celene, ještě před ní a dalšími je samozřejmě wixie se Snamione, ale to bude kapitolovka, takže na tu si všichni ještě dost počkáte, protože teď píšu jinou a chci jí nejdříve dopsat. Nerada píšu dva delší příběhy najednou. Mohly by se mi pak poplést myšlenky a nápady a to bych nerada. :)
***

Recenze →Lex Thomas: Karanténa - Samotáři

20. října 2013 v 18:39 | Snapeova |  Knižní recenze
Autor: Lex Thomas
Název: Karanténa: Samotáři
Originál:Quarantine the Loners
Počet stran: 384
Vydáno: 19. dubna 2013
Nakladatelství: Fortuna Libri
Překlad: Daniela Klečková
Série: Karanténa
Díl: 1
Mé celkové hodnocení: 80%
Oficiální anotace: Byl to jen další obyčejný den na McKinleyho střední škole. Dokud školou neotřásl mohutný výbuch. Samotář David Thorpe se pokusil pomoci svému učiteli angličtiny. Ten mu však zemřel přímo před očima. A to byl jen začátek. McKinleyho střední škola se změnila v nejhorší noční můru. Všichni studenti jsou napadeni virem, který je pro dospělé smrtelný. Škola je v karanténě pod dohledem armády. Všichni učitelé jsou mrtví. Z nevinných skupinek studentů se vytvořily násilné gangy. Bez nich není naděje na přežití. David nemá svůj gang. Má jen mladšího bratra Willa a s ním stojí proti celé škole. V tomto děsivě temném a vzrušujícím románu Lex Thomas přivádí čtenáře do školy, kde děti nebojují o popularitu. Tvrdě bojují, aby přežily.
Odmaturuj nebo zemři!

Seznam spřátelených blogů

20. října 2013 v 12:49 | Snapeova |  Spřátelené blogy
Konečně přidávám oficiální seznam a tady jsou moji blogoví přátelé, které jsem poznala za dobu fungování blogu :)

Počet spřátelených blogů: 15

(http://bookish-dream.blogspot.cz/)
(http://hpandgw.blog.cz/)
(http://goodness.blog.cz/)
Casion
(http://my-fantasydream.blog.cz/)
(http://www.cincina.blog.cz/)
(http://kristynakaderova.blogspot.cz/)
(http://scratilove.blog.cz/)
(http://fanfiction-sk.blog.cz/)
(http://potterworld.blog.cz/)
(http://kiiikiseek.blog.cz/
(http://wseobarush.blog.cz/)
(http://nikiska53.blog.cz/)
(http://www.invisibles.blog.cz/)
(http://knihomolnapolici.blogspot.sk/)
(http://thelessien.blog.cz/)

Chceš se také spřátelit? napiš mi sem.

Záblesk štěstí → 4. Sblížení

17. října 2013 v 15:09 | Snapeova |  Záblesk štěstí
Jak jsem slíbila, tak i činním, je tu čtvrtá kapitola k této povídce. Jsme tedy přesně v půlce :)
***
Probrala jsem se ve své cele o několik hodin později. Potom, co mě do ní hodili, jsem už bolest nevydržela a omdlela. Všimla jsem si, že u mě někdo sedí. Vykřikla jsem úlekem a snažila se odplazit o kus dál. "Neboj se, chci ti jen pomoct," řekl a pokračoval v ošetřování mých zranění. Malinko mě to uklidnilo, a když se jeho tvář konečně pohnula ze stínů do té trochy světla, co tam bylo, poznala jsem, že je to Roger, mladý smrtijed, co mě ten den mučil.
"Proč mi ošetřuješ rány? Co je to za hloupou hru?" vyštěkla jsem plačtivě.
"Nejde o žádnou hru, prostě se ti snažím pomoct," řekl jen a dál se soustředil na to, co dělal.
"Nechápu tě," zavrčela jsem a měla jsem chuť, říct mu, aby dal ze mě svoje hnusný pracky pryč, ale na druhou stranu jsem si přála, aby mě zbavil těch zranění a já mohla v klidu zas nabrat síly bez větších útrap.

Drabble: Nezbedný kocour

14. října 2013 v 21:29 | Snapeova |  Drabble (Harry Potter)
Jedno ze starých, úplně prvotních Drabble. Tehdy jsem se ještě nezabývala pravidly, takže prosím omluvte, že nemá přesně sto slov :) Mimochodem, nevím jestli jste četli na facebooku, ale mám toho hrozně moc, takže dnes koneně přidávám aspoň to Drabble a ještě někdy v týdnu přidám další kapitolu Záblesku štěstí :)
***

→ Hlavní postavy: Hermiona Grangerová a Křivonožka
→ Přístupnost: pro všechny
Období: 3.ročník
→ Zadaná slova: skřipec, Křivonožka, plášť

Křivonožka byl stočený vedle postele své majitelky. Dívka najednou vyskočila z vyhřátých peřin rychlostí blesku. Zaspala, to se jí nestávalo. Běhala po již prázdné ložnici a sháněla své věci. Její kocour jí se zájmem sledoval. Hermiona už ani neměla čas na česání, a tak vzala skřipec a rychle si jím sepnula vlasy. Chyběl jí už jen plášť. Nemohla ho vůbec najít a přitom by přísahala, že ho večer nechávala na své židli. Pomalu, ale jistě začínala panikařit, když si všimla, že Křivonožka má pod sebou něco zmuchlaného. Díval se na ni pobaveným pohledem a vůbec ho z toho místa nemohla vyhnat. Když se jí to povedlo a dokonce unikla i jeho drápům, zjistila, že si ho pod sebe Křivonožka shrabal a teď je celý od zrzavých chlupů.
"Kdybych měla čas, asi bych ti udělala něco moc ošklivého," zamračila se káravě na kocoura a vyběhla z ložnice i s chlupatým pláštěm.


Recenze →Jane Casey: Beze stopy

10. října 2013 v 18:29 | Snapeova |  Knižní recenze
Další z mých nejnovějších recenzí. Teď už se snad dostanu k tomu, abych dodávala i ty starší :D Mimochodem knihu níže opravdu velmi doporučuji ;)
Autor: Jane Casey
Název: Beze stopy
Originál:The Missing
Počet stran: 344
Vydáno: 2012
Nakladatelství: Argo
Překlad:Jarka Stuchlíková
Mé celkové hodnocení: 100%

Oficiální anotace: Když jednoho dne zmizí dvanáctiletá Jenny, uvědomuje si její učitelka Sára Finchová mnohem lépe než ostatní, že se s každým dalším dnem zmenšuje naděje, že její žačku naleznou živou a zdravou. Jako dítě totiž Sára zažila něco podobného: jednoho dne beze stopy zmizel její starší bratr Charlie, a celou její rodinu tato tragédie hluboce zasáhla. Sáře je nyní něco přes dvacet a bydlí s matkou, která své chmury zahání alkoholem a pokojíček svého syna udržuje v někdejším stavu jako jakousi podivnou svatyni. Pak se Sáře přihodí něco příšerného: v lesíku nedaleko svého domu objeví Jennyino tělo. Je vtažena do policejního vyšetřování, a zatímco vzdoruje obrovskému mediálnímu zájmu, pomalu na ni samotnou padá podezření. Ale nesleduje ji jen policie…

Záblesk štěstí → 3. Realita nebo dokonalá iluze?

6. října 2013 v 18:29 | Snapeova |  Záblesk štěstí
Mám tu pro vás třetí kapitolu, u které se rozhodně nebudete nudit. Doufám, že se vám povídka zatím líbí :)
~~~

Ve své cele jsem pak bez dalšího většího povšimnutí zůstala dva měsíce. Občas mě navštívil nějaký smrtijed, když mi přinesl trochu jídla a vody, aby si buď užil trochu mučení, či jiného potěšení, ale jinak bylo zatím vše až podezřele klidné a mě celé dny jen šrotovalo v hlavě, jak bych se odsud mohla dostat. Na ty nepříjemné, občasné návštěvy jsem si nakonec začala zvykat. Co jiného mi zbývalo?

Často jsem se ostatních vězňů snažila zeptat na cokoliv, ale oni se mnou nechtěli mluvit. Každý si tu raději hleděl svého. Vlastně jsme tu všichni jen čekali na svou smrt. Většina těch lidí, co tu byla déle se zabila sama, když jim to vyšlo, ale já tak skončit nechtěla. Po dvou týdnech neustálého truchlení a dvou pokusech o sebevraždu jsem nakonec pořádně otevřela oči a uvědomila si, že se nechovám správně. Co by mi tak asi řekla má rodina a John, kdybych přišla za nimi tam nahoru? Vynadali by mi, že jsem nebojovala a nežila za ně všechny. Chtěli by, abych se odtud dostala buď sama, nebo po pádu Voldemorta, pokud by k němu došlo a já do té doby byla na živu.